Tento "vodní" příspěvek začneme v Praze pod Vyšehradem a proti proudu řeky a času se dostaneme až k ohybu toku Sázavky v Leštině u Světlé.
V neděli 3. června jsme se po měsíci vrátili na Vyšehrad, abychom se podívali na závěr tradičních Primátorek. Konal se již 99. ročník těchto veslařských závodů. Poprvé se jelo už v roce 1910 pod patronací pražského magistrátu, který se zavázal věnovat závodu věčně putovní cenu, tzv. Primátorský štít, s heslem „Silné mládeži – opoře vlasti“, a vítězné posádce devět medailí. Vymínil si také, že závody mají být navždy zdarma pro soutěžící i diváky.
Největším zdrojem pitné vody ve středočeské oblasti včetně metropole je vodní nádrž Švihov, známější jako Želivka. Toto vodní dílo mezi roky 1965 a 1975 zatopilo několik vesnic a městečko Zahrádku. Dodnes se zachoval pouze kostel sv. Víta. Občanské sdružení Přátelé Zahrádky, na jehož transparentním účtu bylo již shromážděno dost finančních prostředků, dokázalo nastartovat záchranu vzácných fresek. V tomto kostele byl pravděpodobně pokřtěn v roce 1915 Jaroslav Šemík. Svatba jeho rodičů, žijících v Horních Pasekách, mohla být také zde. Protože však Anežka, matka Jaroslava, pocházela z Ovesné Lhoty, je pravděpodobnější, že církevní svatba byla ve Smrdově (dnešní Sázavce). To bychom mohli dohledat ve světelské matrice.
Datum důležité pro tuto oblast je rok 1088. Tehdy darovala manželka knížete (a našeho prvního krále) Vratislava II. Svatava, rozená z polského rodu Piastovců, tzv. "Svatavin újezd" Vyšehradské kapitule. Toto území zahrnovalo 29 vesnic. Ohraničovala ho Želivka a Martinický potok, sahalo od Pravonína až po Zahrádku. Správním centrem byly Kralovice.
Ale pojďme ještě hlouběji proti toku vody a času, do míst, kde dnes říčka Sázavka prudce mění směr ze západního na jižní. Z Leštiny do Světlé, kde se Sázavka vlévá do Sázavy, je to ještě kus cesty. Tam někde byl pravděpodobně kdysi dávno pramen dnešní Sázavky. Zpětnou erozí se postupně pramen posouval na sever, až se připojil v oblasti Leštiny na jinou říčku. Dnes tu zbyl tzv. náčepní loket a celému tomu dlouhotrvajícímu procesu se říká pirátství vodních toků. Něco podobného existuje i na řece Chrudimce, kde ten náčepní loket je u hradu Oheb. Tak toto všechno se mohlo stát někdy počátkem čtvrtohor. Hodně vody uplynulo od těch dob v Sázavě, Želivce, Vltavě.