Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let krystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat me...

čtvrtek 25. května 2017

Prázdniny 1935

V půli třicátých let minulého století bychom již ve Smrdově marně hledali žijící rodinu Šemíků. Naopak příjmení Zadina zde bylo velmi časté. Přítel a místní patriot Josef Zadina se narodil v domě č. 17 v době, kdy se Sázavka jmenovala ještě Smrdov. V úvodu z kroniky rodu Zadinů napsal následující přehled.
Dům čp. 30 ve Smrdově (rok 1935)
V letech 1880 – 1910 bylo ve Smrdově 13 rodin Zadinů, z těch bylo 6 sedláků, 3 chalupníci a 4 domkáři. Aby se rozeznávali, říkalo se v č. 9 Pod farou, v č. 13 u Míchalů, v č. 16 Vrbický, v č. 17 u Adamů, v č. 28 hajný, v č. 34 u Havlů, v č. 35 u Hrušků, v č. 37 u Vítků, v č. 38 u Melicharů, v č. 46 V hospodě, v č. 65 U cestáře, v č. 66 U chalupníků, v č. 81 Koželuh (v aparátě). Ze svého středu měli: hostinského, hajného, cestáře, koželuha, kostelníka a porodní babičku.
zprava Leopold Herzan, Božena Herzanová, Barbora Zadinová,
Zdeněk Herzan, Josef Zadina (?) 
Ve třicátých letech bydlela rodina domkáře Zadiny v č. 30. Manželé Zadinovi zde žili minimálně od roku 1929. Barbora Zadinová, rozená Šemíková, se v létě 1935 sešla s neteří Boženou Herzanovou, původem též Šemíkovou. Tehdy asi devítiletý Zdeněk byl u pratety na návštěvě. Možná tu trávil prázdniny. Přijel s rodiči nejspíše vlakem z Prahy. V tu dobu bydleli v Práčích, což byla osada na území dnešních pražských Záběhlic. Chlapec je na poslední fotografii ještě zachycen na snímku s místním kluky. Snad by mohl některý z pamětníků některého z nich poznat.
Zdeněk Herzan s míčem - zbylí chlapci neznámí
Mimochodem, zápis o sňatku Josefa Zadiny a Barbory Šemíkové se našel. Byl by někdo ochoten zajet do Světlé nad Sázavou za paní matrikářkou a ofotit záznam?

úterý 23. května 2017

Dispens

Už jsem dříve poznamenal, že omezená velikost vrbického panství vedla čas od času ke sňatkům příbuzných. Pokud se jednalo o vzdálenější vztahy, nebyl to problém. Jestliže byla příbuznost užší, bylo nutné nejdříve získat církevní (v pozdější době i státní) výjimku. Toto udělení výjimky se v církevních kruzích nazývalo dispens.
Po roce 1868 úřady dávaly celkem snadno dosažitelný dispens (prominutí překážky) ve 3. a 4. stupni příbuzenství či sešvagření. Pro 2. stupeň byla příslušná jedině papežská stolice, jinak konzistoř a pro sňatky civilní okresní úřad nebo magistrát. Od pokračovatele rodu Zadinů ze Smrdova jsem dostal zajímavý doklad o udělení výjimky pro Josefa Zadinu a Barboru Šemíkovou. Začátkem února 1892 došel na smrdovskou faru dopis v latinském a českém jazyce, ze kterého cituji:
Z plnomocnosti od svaté Apoštolské Stolice v Římě dnem 25. ledna 1892 výslovně obdrženého ráčil Nejdůstojnější Biskupský Ordinariát přiloženým dekretem uděliti snoubencům Josefu Zadinovi a Barboře Šemíkové žádanou dispens pokrevenství ve druhém a třetím st., která jim v brzku oznámená budiž.
V levém dolním rohu je přiloženo potvrzení o zaplacení 1 zlatého s poštovním razítkem (12.2.1892) z Leštiny. Žádost byla podána 5. ledna. Odpověď odeslaná po týdnu z Biskupské konzistoře v Hradci Králové obsahovala odhad pěti neděl na dodání vyjádření z Říma a ujištění, že politické dispense není třeba. Svatbu budeme hledat někdy koncem února ve Smrdově. Kniha se nachází nejspíše ještě ve Světlé nad Sázavou mezi "živými" matrikami.
Nejzajímavější částí je výsek genealogického vývodu ženicha a nevěsty s vyznačeným společným předkem. Tím byl Jan Zadina, rolník ze Smrdova č. 13. Touto názornou pomůckou si smrdovský administrátor potvrzoval druhý a třetí stupeň pokrevenství budoucích manželů. Ženich byl bratrancem otce nevěsty. Zmiňovaný Jan Zadina hospodařil v sousedství statku č. 12, kde na přelomu 18. a 19. století sedlačil jeho generační druh Josef Šemík.
Jestliže dědové a pradědové novomanželů byli sedláci (půlníci či chalupníci), otcové byli domkáři. To znamenalo, že nebyli tolik vázáni na rodný statek a častěji se stěhovali. Děda nevěsty Barbory Šemíkové si přivydělával jako krejčí, otec pak jako tkadlec. Po svatbě Josef s Barborou patrně sloužili jako služební čeledín a děvečka na bačkovském velkostatku. Zda měli děti, nevím, ale na stará kolena se vrátili do Smrdova. O tom však až příště.

středa 17. května 2017

VII. sraz klanu Šemíků

V sobotu došlo k sedmému setkání Šemíků. Tentokrát jsme zamířili do Neumětel, kde se místní občané starají o památník legendárního koně. Na první poutníky již čekala místní kronikářka paní Malinská.
U hrobu s nápisem "V Neumětelích se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra zakopán leží" se setkáváme s panem Kuniakem, starostou obce.
Ten nám na chvíli předal prapor z roku 1867, a tak se stalo, že fotograf Karel Stehno zachytil nastoupenou jednotku Šemíků v plné parádě. Ptáte se, co dál, co příště? Už jsme jednou psal, že jsme se na tomto koni dostali tak daleko, jak jsme jen mohli. Zda budeme pokračovat, to se skrývá v pravidlech od Adama. To je taková naše malá úmluva. V sedmém osmém bodě pravidel se píše:
Držitel(ka) může mít trofej v držení maximálně 18 měsíců. Do té doby zorganizuje za pomoci soukmenovců další sraz klanu. Jinak musí neprodleně předat trofej do úschovy.
Uvidíme. Já osobně jsem připraven pomoci při organizaci, ale impuls pro další setkání už nechám na mladších ročnících :-) Zejména ročníky narození 1994 až 2000 vyzývám, neboť na nich je, zda a jak budeme pokračovat. Máme za sebou srazy v Číhošti, na Vyšehradě, ve Světlé, na Lipnici, v Ovesné Lhotě, opět na Vyšehradě, v Neumětelích. Kdo se účastnil, může vzpomínat. Kdo chyběl, může litovat. Všichni se ale můžeme těšit na příští setkání.

sobota 6. května 2017

Stavění máje

kronika D. Krupé
str. 291-292
Při listování kronikou Dolní Krupé jsem našel pro rok 1962 následující záznam, který ponechávám v původním znění.
Ke smrtelnému úrazu došlo navečer 25. května při stavění máje na hřišti Na vejvuzkách. Máj v Krupé vždycky se stavěla značně vysoká a nastavovaná. K postavení máje, které se vždy konalo v předvečerních hodinách za značné účasti dospělých chasníků, kterým přicházeli pomoci i starší již před časem ženatí. Rovněž tomu bylo tohoto roku. K večeru po práci sešel sem k postavení máje dosti značný houf lidí. Nechyběly ani zvědavé děti, děvčata a také několik starších lidí, kteří přihlíželi k této práci z uctivé vzdálenosti. Ještě po patřičné přípravě dlouhá v půli nastavovaná máj byla pomalu zvedána do výše. Když již byla snad více jak z poloviny vyzdvižena, najednou dřevo při nastavovaných dílech prasklo a padající horní část máje zasáhla Jana Šemíka (č.p. 82), truhlářského dělníka. Byla rychle zavolána sanitka, která ho odvezla do nemocnice, ale tam zjistili, že je již mrtev. Pohřeb takto zahynulého Jana Šemíka konal se za značné účasti lidu dne 29. května.
Takto skončilo v Dolní Krupé tradiční stavění máje. Šemík byl ženat, zůstala po něm vdova a dvě dcerky.
Květen 1962 byl pro místní obzvlášť smolný, neboť obecní kronikář popsal v tomto období ještě další tři úrazy. Zmiňuje Josefa Blažka z č.p. 16 a Josefa Lédla (č.p. 26). Oba byli ošetřeni v nemocnici. V neděli 13. května ještě uvádí, že mládenec Pesler z Havl. Brodu spadnul z kola a sanitka jej odvezla do nemocnice.
Opatrujte se a příští sobotu se těším na setkání v Neumětelích na Hořovicku.