Labe - životní osud Václava

Dnešní příspěvek bude věnován muži, který se narodil i zemřel nedaleko řeky Labe. Narodil se před soutokem s Vltavou nedaleko Kolína. Jeho život se uzavřel za tragických okolností na dohled od hradu Střekova.

ilustrační obr. chatGPT

Začneme tím, na co jsem před několika týdny narazil na stránkách Familysearch. 23. května 1924 byl pohřben v obci Svádov Václav Šemík. O dva dny dříve zemřel ve věku 45 let na vlečné lodi na Labi. To vím díky pomoci zdatných badatelů, kteří mi pomohli s načtením německy psaného matričního záznamu.

místo: Aussig, Schleppdampfer auf der Elbe

Šemík Wenzel, Maschinist in Schwaden No 67, Ehegatte der Anna geb. Dörfler verw[ittwet] Grund

Geb: 27.4.1879 in Bašta, bez[irk]. Kolin

cop: 26.2.1906 in Schönpriesen

zuständig AltKolin

příčina úmrtí: Schädelbruch bei Kesselexplosion – úraz hlavy při explozi kotle.

Svádov (Schwaden) je dnes součástí Ústí nad Labem (Aussig). Strojník (Maschinist) Václav zde bydlel s manželkou Annou, rozenou Dörfler, vdovou po zemřelém Grundovi. Svatba Václava s generačně starší Annou se konala 26. 2. 1906 v Krásném Březně (Schönpriesen). Zápis v knize oddaných lze nalézt ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích, jehož digitalizovaná část VadeMeCum obsahuje i výše zmíněné úmrtí a pohřeb.

Kde a kdy se Václav Šemík narodil? 27. dubna 1879 v Baště u Starého Kolína. To je ročník, za kterým musíme do živých matrik. Již jsem tam v minulosti pátral. Karel Šemík, původem z Ovesné Lhoty, který byl dělníkem na železnici, měl několik dětí s Marií Vokřálovou. Svatbu Karla a Marie z ledna roku 1882 jsem dohledal v archivu na Chodovci. Jejich děti narozené po svatbě pak přímo na kolínské radnici na odboru matrik.

Před svatbou jsem nehledal. A to byla chyba. Napsal jsem tentokrát žádost v datových schránkách a po výzvě k zaplacení správního poplatku mi opět v datových schránkách přistála naskenovaný matriční záznam. Sken není příliš kvalitní, ale jedno je z něj patrné. Václav se narodil Marii Vokřálové jako nemanželské dítě a až později sňatkem rodičů došlo k jeho legitimizaci.

Exekuce

František Šemík se narodil jednoho říjnového dne roku 1818 ve Smrdově v domě č. 44. Den po jeho 23. narozeninách se konala svatba. Nevěsta Marie Junková pocházela z Lubna, nedaleké vesnice směrem na Habry a nejspíš přinesla do manželství, jak bude níže uvedeno, pěkné věno.

Kolem roku 1850 se František ovšem dostává do finančních potíží. Josef Mrkvička ze Smrdova, který měl u Šemíka jisté pohledávky, se rozhodl spor řešit soudně. To vrcholí 20. května 1853, kdy je na majetek Šemíkových vyhlášena exekuční dražba. Začátkem června se objevuje v německy psaných novinách Amtsblatt zur Prager Zeitung následující zpráva.

Vyšlo v Amtsblatt zur Prager Zeitung 2. a 4. 6. 1853

Exekutive Feilbietung

eines ob dem Hause Nr. C. 9 zu Lubno versicherten

Kapitals pr. 140 fl. C. M.

Vom k. k. Bezirksgerichte zu Habern wird bessant, es sei über Einschreiten des Joseph Mrkwička aus Smrdow die exekutive Feilbietung des zu Handen des Franz Schemik ob dem Hause Nr. C. 9 dessen Chegattin Maria Schemik zu Lubno versicherten Kapitals pr. 140 fl. C. M., pcto. dem ersteren urtheilsmäßig schuldiger 31 fl. 14 kr. C. M. c. s. c., bewilligt und hiezu die Tagfahrt auf den 28. Juni, 29. Juli und 29. August 1853, jedesmal zur 10. Vormittagsstunde, mit dem Beifügen bestimmt worden, daß wenn diese Forderung bei der ersten oder zweiten Feilbietung nicht um diesen Betrag verkauft werden sollte, dieselbe bei der dritten Lizitazion dem Meistbietenden um den wie immer gearteten Anbet überlassen werden würde.

Digitální knihovna

Die Feilbietungs Bedingnisse können während der Amtsstunden hiergerichts bei dem Expedite eingesehen werden.

Následuje pokus o volný překlad s pomocí ML a AI do dnešní češtiny.

Exekuční prodej
částka kapitálu zajištěného na domě č. p. 9 v Lubně

ve výši 140 zlatých konvenční měny.

C. k. okresní soud v Haberech oznamuje, že na základě žaloby Josefa Mrkvičky ze Smrdova byla nařízena exekuční dražba majetku, který je v držení Františka Šemíka a je zajištěn na domě č. p. 9, patřícím jeho manželce Marii Šemíkové v Lubně za 140 zlatých, z čehož je prvnímu (Fr. Šemíkovi) soudem přisouzeno zaplatit 31 zlatých 14 krejcarů v konvenční měně c. s. c., a za tímto účelem byly stanoveny denní dražby na 28. června, 29. července a 29. srpna 1853, vždy v 10 hodin dopoledne, s dodatkem, že pokud se tato pohledávka za tuto částku neprodá při první ani druhé dražbě, bude při třetí dražbě přenechána nejvyšší nabídce za jakoukoli částku.

Podmínky aukce jsou k nahlédnutí v kanceláři expedice v úředních hodinách.

Ve zkratce:

• Josef Mrkvička ze Smrdova podal návrh na exekuci.
• František Šemík je dlužník, jehož majetek (kapitál ve výši 140 zlatých, zajištěný na domě jeho manželky Marie Šemíkové) je předmětem exekuce.
• Františkovi Šemíkovi byla soudně stanovena povinnost zaplatit část dluhu (31 zlatých a 14 krejcarů).

Co přesně znamená zkratka "c. s. c.", není zcela jasné, ale může to být nějaké právní označení týkající se způsobu platby nebo vypořádání (například „cum summa correctione“ – s konečnou úpravou, nebo jiný právní termín).

Pro kontext doby ještě uvedu, že v roce 1848 bylo zrušeno poddanství. Pro poddané to znamenalo, že se mohli z poddanství vyvázat. Vyvázání pozemků se dělo dílem zdarma a dílem za úplatu. Mělo velký sociálně politický význam. Byly zřízeny zemské vyvazovací fondy, z nichž stát uhradil dosavadnímu vlastníku půdy část náhrady. Zbytek hradil pak ten, kdo se vykupoval ze svých dosavadních povinností. Poddaní nemuseli zaplatit celou částku za své pozemky najednou, nýbrž měli možnost postupně si rozvrhnout splátky až na 20 let.

Těžko říct, co toto všechno znamenalo pro Františka. V době svatby byl v matrikách uveden jako pacholek; později jako sluha. V době jeho pohřbu roku 1884 pak jako domkář.

Kramerius

Ze starých digitalizovaných periodik můžeme vyrýžovat zajímavé střípky do našich rodokmenů. Národní knihovna k tomu poskytuje službu Kramerius. Už je to mnoho let, co jsem zde nalezl zajímavé útržky ze starých novinových zpráv.

Dnes se zastavím u zmínek o Františkovi Šemíkovi, rodákovi ze Smrdova, který se přiženil do Číhoště. Ve druhé polovině 20. let 20. století se rozhodne v rámci první pozemkové reformy odejít, spolu s několika rodinami z okolí, „počešťovat“ Sudety. To už víme ze vzpomínek jeho syna Bohumila.

Nyní přidávám několik zmínek z „Úředních listů Republiky Československé“. František žil a hospodařil od roku 1926 v Račeticích na Žatecku. Až do roku 1928 byl v představenstvu Družstevního lihovaru v Dobrnicích. Svědčí o tom zápis z 20. dubna. Lihovar byl združstevněn v roce 1925 a byl u toho František Šemík i otec Pavla Landovského.

Druhý zápis v rejstříku je z podzimu 1928. František vystoupil z představenstva kampeličky v Číhošti. To už je ale několik měsíců ve vedení Spořitelního a záložního spolku v Račeticích.

V roce 1929 se objevil na kandidátních listinách v parlamentních volbách. V karlovarském kraji kandidoval za agrárníky, kteří celostátně v těchto volbách získali nejvíce hlasů. Mezi zvolenými poslanci byl i Josef Zadina, se kterým se František Šemík bezpochyby znal.

Františkův syn Bohumil zaznamenal i další roky, které směřovaly k osudovému roku 1939. Po válce, v červnu 1945, se rodina vrací do Račetic. To už zbývá Františkovi jen několik měsíců života. Doba se změnila. V hospodaření pokračuje Bohumil. O deset let později je o něm zmínka jako o předsedovi místního JZD.