Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně.
William Shakespeare, Romeo a Julie (1595)
Je zajímavé, jak název jednoho lidského sídla může být v historii zakotven až tak, že z něho lze usuzovat na dobu a způsob vzniku. To však předpokládá, že je to jméno neměnné. Z tohoto pohledu má obec Sázavka podivuhodně skrytý původní význam tohoto místa.
Sázavka je Sázavkou teprve od roku 1964. Mnoho generací zde žilo a někteří méně a někteří více byli se životem spokojeni.
Na názvu jejich obce neviděli nic "smrdutého". Přesto jazykový "zápach" zapracoval na změně jména.
Původní jméno
Smrdov pochází ze staročeského slova smurdi, což znamená pracující lid v zemědělství (kupříkladu Litevští Poláci zvali sedláka šmierdž). První zmínka o Smrdovu se váže k době panování Přemysla Otakara I. do roku 1226. Později si řekneme, že je tato zmínka také spojena se změnou názvu.
Uveďme si jednu úsměvnou vzpomínku, která se váže k původnímu názvu obce. Do školy počátkem padesátých let chodilo poměrně hodně žáků, jejichž rodiče pracovali na dráze. Cestování tímto tedy měly (díky režijní průkazce) zdarma. Jednou v roce se jezdívalo vlakem na školní výlet do Poděbrad. I tam před nádražím v parku jedno dítko zvolalo. "Pane učiteli, to je ten pán, co u nás ve třídě visí na zdi". Byl to tehdejší ministr školství Zdeněk Nejedlý. A pan učitel musel vysvětlovat odkud že to jsou. " Ze Smrdova soudruhu ministře". A když se dobrali, kde to ten Smrdov je a že je tam krásně u té Sázav(k)y, dostali všechny děti od ministra po kopečku zmrzliny. Poznají se některé z nich na fotografii?
Pan učitel Miroslav Merenus, který působil na místní škole počínaje rokem 1949 více jak dvacet let, vzpomíná na snahu o změnu názvu. V místnímu referendu bylo něco málo přes 60% občanů pro změnu. První pokus neuspěl u Ústavu pro jazyk český. Místní občané ale využili spojení obce se sousední Kunemilí pod jeden národní výbor (zastupitelstvo) a dne 14. června 1964 byl Smrdov přejmenován na Sázavku usnesením krajského národního výboru v Hradci Králové.
Snaha o přejmenování byla údajně i za první republiky. Tehdy se snad uvažovalo o jménu Smržov. To ovšem nemám ověřeno.
Zpět na počátek 13. století. Roku 1226, pokud písemné prameny nelžou, cosi sdělil zemský úřad obci, když žádala změnu jména na Smilov. Patrně žádost zamítli. Každopádně by to znamenalo, že Smrdov existoval již před tímto rokem. V té době mohl Smrdov patřit Ronovcům, konkrétně Jindřichovi ze Žitavy. Jeho otec Smil z Tuháně, první dnes známý Ronovec, zemřel před rokem 1216. Svého syna, který se narodil kolem r. 1220, nechal pojmenovat po dědovi (tento Smil se později nechá nazývat z Lichtenburka).
Ronovec, který v nově nabytém sídle pravděpodobně nechal postavit tvrz a kostel, chtěl možná pojmenovat toto místo po otci a synovi. Nyní se jmenuje po říčce Sázavce.