sobota 12. září 2020

Šemíkovice - Šamíkovice - Šemíkovice

Letos v létě jsem při cestě z Čech na Moravu projížděl krajem kolem jaderné elektrárny Dukovany. Využil jsem možnost navštívit obec Šemíkovice, nacházející se nedaleko Rouchovan.
Je zajímavé, že se poměrně dlouho jmenovala Šamíkovice. Pod tímto jménem si ji pamatoval i básník Vítězslav Nezval, který tu prožil dětství. K přejmenování na Šemíkovice došlo v roce 1961. Jak mi prozradil rouchovanský starosta, bylo to v době, kdy došlo ke zrušení okresu Moravský Krumlov. Název Šamíkovice,se začal používat někdy ve druhé čtvrtině 16. století. Tehdy Pernštejnové prodali větší část vesnice vladykům z Tavíkovic.
Z historické chronologie Šemíkovic vybírám období 1379-1420. Je to doba, ve které lze na Moravě dohledat příjmí Šemík, a to hned na několika místech. V této době se vyskytovalo naše jméno také v Praze. Pojďme se ale podívat do Šemíkovic.
V neznámé době získal doubravnický klášter také Morašice mezi Znojmem a Moravským Krumlovem, snad původní rodový majetek pánů z Medlova. Jimram z Jakubova a z Pernštejna, jeho synové Filip a Jimram a jeho bratranec Žibřid si však Morašice před rokem 1379 přivlastnili a prodali je. V náhradu 16. října 1379, listinou danou na Jakubově, dali jeptiškám doubravnického kláštera osm hřiven roční činže v Šemíkovicích. Za modlitby, které se klášter zavázal číst za všechny dárce i jejich předky a příbuzné, dali pak klášteru dvorec ve Džbánicích, úrok z vinic a desátek vína z hory v Dobelicích, vyjma vinici rektora bystřického kostela a probošta doubravnického Václava.
Doubravnický klášter skutečně začal důchod ze Šemíkovic pobírat, nebylo mu však dopřáno jeho klidné užívání. Žibřid z Jakubova totiž přenechal Šemíkovice Buškovi z Myslibořic, který za ně zaplatil 130 hřiven grošů dluhu znojemským židům. A v roce 1412, zřejmě již po Žibřidově smrti, došlo ke sporu o toto zboží mezi Buškem z Myslibořic a doubravnickým klášterem.
Zemský soud sice rozhodl, že abatyše nemá na půhon před zemským právem odpovídat, poněvadž se jedná o židovský majetek, který má soudit zemský starosta, ale o pět let později opět pohnal Bušek abatyši a konvent doubravnického kláštera, že mu neprávem drží jeho dědictví 90 kop grošů v Šemíkovicích.
Spor o toto zboží byl uzavřen v roce 1418, kdy zemský soud doporučil Buškovi smluvit se o vzniklé škody. V roce 1420 pak Vilém z Pernštejna vznesl nový odpor proti vkladu Šemíkovic Buškem z Myslibořic Vlčkovi z Okarce do zemských desk s prohlášením, že jde o majetek klášterní.
Lánové rejstříky (1656-1672)
Toto období je zajímavé i v tom, že drobná šlechta s přídomkem ze Šemíkovic držela jen malé části vesnice (dvůr nebo jen půl dvora). Kromě přídomků můžeme zaznamenat i dvě jména s příjmím - Bohuslav Žáček (1387) a Pavel Hřebének (1407). To nebylo pro venkovské prostředí, na rozdíl od městského, ještě v té době typické.
autor: Lubomir.ludvik / CC BY-SA
Rozdrobené vlastnictví v Šemíkovicích pokračovalo. V 16. století se patrně koncentrovalo mezi menší počet vlastníků a došlo k přejmenování na Šamíkovice. O století později se v lánových rejstřících vesnice dělí mezi panství Tavíkovice (větší část) a Moravský Krumlov (menší část). Původ jména vesnice byl vlivem německy psaných záznamů  setřen. Byl na počátku neznámý vladyka Šemík, syn neznámého Šimona? Šemík ze Šemíkovic je zmiňován v roce 1358.

Původní název však nezmizel z paměti zcela. Už na dokumentech z 19. století vidíme korektury zápisů. Na kříži, který nechala postavit rodina Bojanovských roku 1938 je vytesáno "ZE ŠEMÍKOVIC". 23 let před tím, kdy se Šemíkovice oficiálně vrátily k původnímu názvu.

Na horizontu od vesnice lze spatřit chladící věže jaderné elektrárny v Dukovanech. Farnost Rouchovany přišla v sedmdesátých letech minulého století o tři obce, které byly kvůli stavbě elektrárny srovnány se zemí. Heřmanice, Lipňany, Skryje. Zůstaly po nich jen kapličky u silnice, zápisy ve starých matrikách a vzpomínky rodáků.