Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let krystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat me...

sobota 30. července 2016

Z Nuslí přes Karlín na Smíchov

Minule jsem rozepsal časovou posloupnost okamžiků v životě Aloise Šemíka. Protože Lojzík záhy ztrácí otce, můžeme jen odhadovat, jak ho jeho matka vychovávala. Z pobytových přihlášek víme, že od začátku roku 1909 vdova Marie Šemíková žije ve společné domácnosti s vdovcem Ludvíkem Kunešem. Není jasné, kdy ovdověl Ludvík. Marie byla vdovou od konce roku 1906.
Marie Šemíková, rozená Mrkvičková, se synem Aloisem a Ludvíkem Kunešem žijí v Nuslích v č.p. 474 a 365. Dům v Čestmírově 365/3 byl postaven v roce, kdy se Alois narodil (1904). Sladovník Kuneš pracoval v pivovaru U Primasů. Tento pivovar byl zásluhou majitele Vojtěcha Wanky u počátků spodně kvašeného piva. Ludvík Kuneš z Nuslí na Václavské náměstí, kde pivovar stál, mohl jezdit již tramvají. Malý Alois Šemík začal mezi roky 1910 a 1911 chodit do školy. Jeho vzdělání patrně poznamenala 1. světová válka. Protože se zachoval jeho cestovní pas, je docela možné, že konec války a vznik Československa strávil na studiích ve Vídni. Tady se pouštím už do velké spekulace. Těžko říct, zda měl v té době na život Aloise nějaký vliv Ludvík Kuneš nebo někdo z širšího příbuzenstva. Je zajímavé, že jeho strýc Karel se v této době stal celním asistentem a působil na hranicích v Hrušovanech, odkud to do Vídně nebylo daleko.
Před tím, než se roku 1923 Alois přestěhoval do Karlína, bydlel nejspíš s matkou neznámo jak dlouho v Kutné Hoře. Tam v té době patrně žily dvě příbuzné rodiny. Bratranec Karel (*1909) a sestřenice Aloisova otce Marie Pipková (*1870). Za stěhováním na adresu Palackého 164 v Karlíně byl asi někdo z rodiny Kunešů. Na pobytové přihlášce Kunešových z pražských Nuslí je totiž poznámka (dole), že se přestěhovali do Karlína. Na adrese Palackého 164 bydlela celá rodina. Později (v roce 1912) vdova Marie Kunešová, která žila u provdané dcery Štruncové. O 11 let později bydlí u Štrunců ve stejném domě Alois Šemík.

neděle 17. července 2016

Lojza z Nuslí

Tento příběh začal téměř před pěti lety. Matná vzpomínka a pár fotografií. To bylo vše, s čím jsme začínali. Předloni jsem začal ve starých telefonních seznamech narážet na jméno Aloise Šemíka. Zároveň se mi na začátku 20. století objevuje v Nuslích rodina stejného jména. Alois starší přichází při zaměstnání tragicky o život a zanechává po sobě vdovu s dvouletým Aloisem mladším.
Díky tomu, že byl Alois podnikavý člověk, zůstalo po něm v Národním archivu poměrně dost informací. Zejména ve fondu PŘ II - EO, tedy fondu Policejního ředitelství v Praze, se zachovalo překvapivé množství dokumentů včetně fotografií na některých dokladech. Složíme-li chronologicky střípky ke střípkům, uvidíme krátké Aloisovo Curriculum vitæ.

1904 - 6.8. nar. Alois Šemík v Lounech
1906 - 3.11. zemřel mu v Sobotce otec Alois
1910 - sčítání obyv. - bydlí se svou matkou Marií (vdovou po železničáři) a s Lud. Kunešem v bytě v Nuslích, Čestmírova 365/3
1919 - 1.2. ve Vídni vydán cestovní list studentovi k cestě domů s platností 14 dnů
1919 - 15.11. svatba strýce Karla v Ovesné Lhotě (tehdy asistenta celního úřadu v Hrušovanech) 
1923 - 21.9. hlášen v Karlíně, Palackého 164/18 (dnes Křižíkova) - předchozí bydliště Kutná  Hora
1929 - 12.6. žádost o policejní potvrzení, že fotoaparát (značka, číslo) "který veze s sebou na svou cestu do Paříže motocyklem jest jeho vlastnictvím a byl jím používán"
1929 - 10.7. složil zkoušku a získal vůdčí list k samostatnému řízení motocyklu solo Praga BD
1929 - 10.7. potvrzení zaměstnavatele (Pick & Orlík) pro celního deklaranta Aloise z důvodu dovolené
1929 - 13.7. Aloisovi vydán zbrojní průkaz
1929 - 30.7. konec platnosti cest. pasu vydaného k cestě do "Švýcar, Francie, Německa přes Rakousko, Itálii"
1930 - 3.6. bydlí v Karlíně, Jungmanovo nám. 170/5 (dnes Karlínské nám.)
1930 - 28.8. okresnímu soudu v Plané potvrzení, že Alois Šemík, bytem v Karlíně Jungmanovo nám. "chová se řádně a požívá ve svém okolí dobré pověsti"
1930 - 5.11. bydlí v Karlíně, Královská 352/21 (dnes Sokolovská)
1931 - 2.6. bydlí v Karlíně, Vítkova 130/6
1931 - 19.12.bydlí v Karlíně, Vinohradská 322/6 (dnes Prvního pluku)
1932 - 1.7. platnost nového cest. pasu (země nespecifikovaná, razítko do "všech evropských států mimo SSSR ")
1932 - 1.11. stěhuje se na adresu Petřínská 571/16, kde bydlí ještě po roce 1960
1933 - 13.6. rozšíření řidičského oprávnění na řízení osobních automobilních vozů s výbušným motorem (foto je z roku  1929)
1936 - adresář - obchod s  kávou - Petřínská 16
1937 - adresář - celní úředník - Petřínská 16
1938 - 16.12. získává rejstříkovou značku na nový automobil Tatra 57
1939 - 6.1. se dopustil dopr. přestupku, za který 15.2. zaplatil pokutu 10,- Kč
1939 - 19.1. se dopustil dopr. přestupku, za který zaplatil pokutu 20,- Kč
1939 - 12.6. dopustil se přestupku v jízdním řádu (jako v předchozích případech neměl osvětlenu zadní pozn. značku) - 12.9. zaplacena pokuta 10,- Kč
1939 - 7.9. byl nahlášen neosvětlený osobní automobil při nařízeném zatemnění (auto stálo večer před domem Petřínská 16)
1939 - adresář - obchod s  kávou - Petřínská 16
1940 - 18.4. Alois píše žádost - chtěl se stát nuceným správcem židovského majetku?
1941 - 8.6. svatba Aloise a Marty Štěpánkové v kostele P. M. Vítězné - oba bytem Löhnerova 16
1941 - 16.6. žádá o opravu v občanské legitimaci (stav ženatý), předložil oddací a domovský list
1942 - 16.3. výměna řidičského průkazu, starý průkaz zrušen a uložen do spisu
1942 - tlf. seznam - odborný velkoobchod praženou kávou - Löhnerova 16
1946 - 29.11. manželství Aloise a Marty bylo rozloučené
1948 - 22.9. žádost o "vydání nalezeného auta zcizeného okupanty, které se nalézá u voj. útvaru ve Slaném"
1948 - 23.9. potvrzení o tom, že jeho automobil byl 25.3.1946 převzat armádou (není jasné, kdy mu zabavili vozidlo Němci)
1950 - 17.1. udání na nezjištěného řidiče, který stál přes noc před domem Petřínská 16 - 30.3. byl Alois přísně napomenut a varován
1950 - 8.3. přihláška trvalého pobytu občana (stav rozloučený, bez dětí)
1952 - tlf. seznam - zastoupení švýc. fy Ova pro ČSR - Petřínská 16
1962 - tlf. seznam - Petřínská 16 (od roku 1942 stále číslo 464 94)

Tři obřady




Tři obřady v životě lidském, po kterých zbyly jen zápisy ve starých matrikách. Tyto obrázky byly nakresleny v knize sign. 58 farnosti Vilémov (NOZ 1700 - 1764).

čtvrtek 14. července 2016

Všichni jsme od Adama?

Dnes jsem objevil zápis svatby z roku 1679, který mě navedl k přesvědčení, že máme společného předka Adama Šemíka. Co jsme věděli před dnešním dnem? Věděli jsme, že v roce 1712 zemřel ve svých 60 letech Pavel Šemík. V roce 1680 žila rodina Adama ve Smrdově a rodina Pavla na Horách Vrbických. Oba mohli být bratři či bratranci. Jejich vztah ale mohl být strýc - synovec nebo otec - syn.
22.1.1679 byl Pavel, syn Adama Myslivce, za družbu
Ze zveřejněných matrik jsem si stáhl nejstarší matriku farnosti v Habrech. Nalezl jsem následující záznam.
??? Z Leštiny
Ženich Jiržik Kubelků,
N: Martina Knotka dcera
Marie: družba Pawel syn
Adama Myslivce ze Smrdo
wa, svědek Jiržik Widuna
z Leštiny.
Svatbě (rok 1679) předcházelo narození syna Jana v rodině Adama Myslivce ve Smrdově.
Máme k dispozici dva zápisy, kde je Adam jmenován jako Myslivec. Nejspíš toto povolání zdědil po Janu Šemíkovi. Ještě se vraťme k zápisu z haberské matriky.
Habry, sign. 569, matrika NO
Území této farnosti bylo koncem 17. století rozsáhlé. Později se filiální obvody postupně oddělovaly do samostatných farností. V neděli 22. ledna 1679 se do kostela v Habrech vydalo hned devět párů, které oddával páter Daniel Windt. Svatebčané se sjeli na jedné straně z Leštiny, Dobrnice a na druhé straně z Dolní Krupé nebo Olešné. Co je nemilé, že tato nejstarší dochovaná matrika pro Habry neobsahuje zemřelé. Podobně nejstarší matrika ze Světlé postrádá pochované zemřelé na hřbitovech u filiálních kostelů.
Zajímavý formát matriční knihy 10 x 32 cm je svázán v kožené vazbě. Na některých ze 156 listů nás možná ještě čeká překvapení. Neprocházel jsem zápisy zevrubně.

Na konec ještě pár slov k Pavlovi. Narodil se kolem roku 1652. Tedy v době, kdy Adam Šemík kupuje ve Smrdově chalupu s malým hospodářstvím. V soupisu poddaných z roku 1651 je Adam uveden již ve Smrdově s manželkou Annou a dcerou Kateřinou. Pavel se tedy podle všeho narodil ve Smrdově také. Později žil na Horách Vrbických a ve Vrbici. Po Adamovi zdědil chalupu mladší syn Václav.

pátek 1. července 2016

Řemesla v roce 1939

Adresář Protektorátu Čechy a Morava navazoval na každoročně vydávané firemní adresáře. Ty vycházely za první republiky vždy na jaře. V roce 1939 ovšem v březnu obsadilo Německo zbytek toho, co se po Mnichovu už nejmenovalo Československo. Znamenalo to předělat vše do dvojjazyčného vydání a zdržení při vydání celého adresáře. Příjmení Šemík se vyskytovalo v Praze. Na venkově jsem naše příjmení nenašel.
Začněme Prahou. Kromě Aloise Šemíka, obchodníka s kávou, o kterém jsem psal minule, nelézáme ještě cukrářku Blaženu. Ta po celá třicátá léta měla  na Smíchově obchod s cukrovinkami. Několikrát se stěhovala, ale stále nabízela svoje zboží v okolí Tomáškovy ulice. V roce 1939 měla obchůdek na adrese Plzeňská 24. Ve svých letech provozovala Blažena Šemíková živnost  stále pod svým rodným příjmením. Je tedy velký otazník, zda dnes žijí její potomci.
Nikoho dalšího jsem z našeho klanu v adresáři nenašel. Ani v Čechách, ani na Moravě. Na konci moravského svazku je místní rejstřík. Jmenný rejstřík není. Bez jména obce a typu podnikání se hledat nedá.
Pro zajímavost uvedu seznam z tehdejšího Smrdova (dnes Sázavky). Příjmení uvedená zde můžeme porovnat se seznamem celé obce z roku 1929. Kromě dvou hospod (Alois Zadina, Josef Tvrdík) měli hostinskou činnost i obchodníci z rodin Stránských, Vrbových. Pamatuje někdo Josefa Záklasníka? Obávám se, že nikdo z těchto třech rodin nepřežil holokaust. Fenomén trafik pro některé postižené vojáky z I. světové války se objevuje nejen ve větších obcích jako byl Smrdov.
Ovesná Lhota svou trafiku měla také. Ve Lhotě jsou uvedeni jen dva rolníci. Nechce se mi věřit, že by více jak 10 ha půdy měli ve Smrdově a v Ovesné Lhotě pouze Josef Malina a František Nečil.
V obou obcích byli koláři, kováři, krejčí, obuvníci. František Rymeš provozoval řemeslo ve mlýně, který nese jeho jméno dodnes.