Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let krystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat me...

pátek 24. října 2014

Zkušenosti z matrik

Letošní změna zákona o matrikách umožnila nahlížet do živých matrik většímu okruhu badatelů. Do matričních knih, které ještě nejsou uloženy v archivu, ale jsou k dispozici na městských úřadech, můžeme nahlédnout, když pošleme žádost. 
Velmi dobrou zkušenost mám z Kutné Hory. Na tamním úřadu ochotná paní matrikářka a záznam o úmrtí Marie Šemíkové (*1870 +1952). Navíc přidala informaci, kde hledat hřbitov a hrob Marie. Tím se uzavřelo jedno pátrání, které začalo před dvěma roky objevem zápisu o narození. Do matriky narození, která je již v Zámrsku, byl v poznámce zapsán i rok a místo úmrtí. Mezitím jsem se v hledání dostal do slepé uličky a Marii jsem chybně označil na sedleckém hřbitově nedaleko slavné kostnice. Až po návštěvě kutnohorského úřadu jsem si doplnil, že Marie vdaná za Františka Pipka žila nějaký čas v Praze.

Poznámkou v knize narozených začalo objevování života Šemíků v Lounech a okolí. U záznamu o narození Jana Šemíka (*1883) bylo dadatečně připsáno "14.8.1911 oddán s Annou Procházkovou v Oboře". Dlouho jsem netušil, o jakou Oboru se to jednalo. Až když jsem vypátral, že Janovy rodiče s dětmi žili v Lounech... To mě přesvědčilo, že Oborou bude obec nedaleko tohoto města. Jenže přes hledání v litoměřickém archivu i přes bohatou komunikaci s paní matrikářkou se nedařilo svatbu dohledat. Po zprávě...
Matriku oddaných pro Oboru máme od roku 1864 – církev římskokatolická. Knihu narození pro Oboru máme od roku 1870. Prošla jsem narození od roku 1911 v Oboře i Louny – žádný Šemík-ová.
...jsem začal pochybovat, jestli hledáme ve správné Oboře. Žijící potomci Jana Šemíka, mě pomohli navést zpět. Jan podle všeho zemřel v Chlumčanech, odkud jsem dostal zprávu, že hrobové místo bylo vedené na pana Viléma Šemíka od roku 1953. A Vilém, syn Jana se narodil ve Vršovicích. A to je obec, která patřila do farnosti Obora. A jsme doma. Poslední stránka matriční knihy a na ní svatba v Oboře (kostel) a ve Vršovicích (hostina). Jsme na hranici mezi živými a mrtvými matrikami, a tak ještě jednou dík paní matrikářce.
Sňatky ve Vršovicích  jsou u nás až od roku 1912. Abecední rejstřík je ale ještě uložen u nás. Rok 1911, tedy sňatek Jana Šemíka a Anny Procházkové tam zapsán je. Matrika je ale už uložená v oblastním archivu v Litoměřicích.
Bedřiška Šemíková, roz. Hadrbolcová, +1959
Třetí zkušenost je z Prahy. Na hřbitově v Záběhlicích jsem našel dva hroby, ve kterých jsou pohřbeni tři jmenovci. Po získání informace o datumu uložení do hrobu jsem zkusil oslovit matriční úřad Prahy 10, kam Záběhlice spadají.
A skutečně jsem našel zápis k Bedřišce, vdově po Václavu Šemíkovi. Urna byla do hrobu uložena až 3. prosince téhož roku.
Jiří Šemík, +1962
U druhého hrobu se podařilo vypátrat úmrtí Jiřího Šemíka. Zemřel, stejně jako Bedřiška, ve Vinohradské nemocnici, a proto jsme mohli uspět při pátrání na Praze 10. O několik měsíců dříve, než byl pohřben Jiří, zemřel jeho otec Karel. Zápis o Karlově úmrtí jsme ovšem v matrice Prahy 10 nenalezli. Víme jen, že byl do hrobu uložen 10. července 1962. Odkud Karel a Václav do Prahy přišli a kde zemřeli, zatím nevíme.

neděle 19. října 2014

Další dobrý rodák

OTÁZKA: Uvádí se, že jste se narodil v Havlíčkově Brodě. Říká Vám něco vesnice Dobrnice u Leštiny?

ODPOVĚĎ: Narodil jsem se v Německém Brodě, protože se tam brodili Němci na cestě do Prahy, ale nikdy se tam nebrodil Karel Havlíček Borovský. A v Dobrnicích stavěl můj tatínek družstevní lihovar a seznámil se tam s maminkou, Jarmilou z myslivny na Chraňboži.


Ithaca a okolí

Dnes se podíváme do okolí města, kde se roku 1909 na jedné farmě usadila rodina Antona Semika (*1864). Do roka ale Anton, rodák z Ovesné Lhoty č. 11, umírá.
1910
Pohřeb se koná 18. srpna 1910 na hřbitově Lakeview ve městě Ithaca. Zajímavou poznámkou je uvedení Antonova členství v organizaci Modern Woodmen of America. Právě tato organizace zařizovala obřad. Ve smutečním oznámení, které vyšlo v novinách Ithaca Daily News se píše o pozůstalých pěti dětech. Vdova Mary Ann, také lhotecká rodačka, zůstala na farmě sama se čtyřmi dcerami a Jamesem. James byl považován za jejího syna, ale ve skutečnosti to byl její bratr.


Tompkins County
Bratr James, který byl veden i při sčítání obyvatel v roce 1900 jako její syn, ve svých 22 letech možná přebírá roli hospodáře. Nebylo to jistě jednoduché živobytí. Nejbližší příbuzní žili ve státě Nebraska a další až za mořem na Českomoravské vysočině.
Při hledání zpráv o dalším osudu rodiny nám pomůže nečekaně bohatý zdroj informací. Nadšenec Tom Tryniski, který digitalizuje staré americké noviny, nás zavádí do historie, kdy místo Facebooku fungovala oznámení v místních novinách.
Tato elektronická knihovna je neocenitelným pokladem, zejména pro oblast státu New York.

Začneme rokem 1917. Na jaře toho roku vstoupily USA do 1. světové války. V létě vycházely v lokálním tisku seznamy mužů, kteří mohli být povolání do armády. James Semik, tehdy 29letý, byl uveden v Ithaca Daily News 18. července.
Bydliště je uvedeno u Jamese ve Freeville. Patrně tam byla ta rodinná farma, na kterou se rodina Antona Semika v roce 1909 přestěhovala z Omahy? Každý muž ze seznamu obdržel číslo (1254. pro Jamese), které si měl pamatovat pro případ povolání do zbraně.

1919
O dva roky později místní noviny otiskly zajímavé oznámení o návštěvách příbuzných u Mary a také u Jamese.
Paní Schaffer z Albany byla neteří Mary Semik. Howard Hagin s rodinou strávil neděli v domě Jamese Semika. Zdálo by se, že v této době - tedy v létě 1919 - žil James jinde než Mary Semik. Manželkou Howarda Hagina se jmenovala Caroline. S rodinou žili v Lansingu nedaleko Freeville a Drydenu.
Několik měsíců před tím ve stejné rubrice stejných novin The Cortland Democrat se objevila zpávička, že Mary Semik je nemocná a trpí revmatismem. Na podzim 1920 hostila farma Mary Semik návštěvu ze Severní Dakoty a nedlouho potom Mary s nejmladší dcerou Mildred navštívila příbuzné v Omaze.
1922
O Vánocích roku 1921 se Henrietta vdává a na jaře 1922 se stěhuje za svým manželem do Oklahomy. Její manžel se jmenoval Lewis Zmotony (ne Zmotomy), v novinách zapracoval šotek.
1922
Zajímavá zpráva následuje několik týdnu později. Stále stejná rubrika ve stejných novinách. Manželé Zmotony, pravděpodobně rodiče Lewise, koupili farmu, která je známá jako farma Samuela Robinsona.
Zkusíme spekulovat. Rodiče možná přenechali synovi dům v Pawnee a sami od George Jewella koupili farmu v okolí Drydenu.
V říjnu 1924 se můžeme dočíst, že manželé Lewis a Henrietta Zmotony z Oklahomy společně se slečnou Mildred Semik z Lansingu navštívili dům rodiny Halamka.
1927
Marie Šemíková, později vdaná Mary Semik, ještě později po smrti prvního manžela Mary Zmotony, jak je vidět z nekrologu v roce 1927. Zemřela po dlouhé nemoci ve věku 53 let ve svém domě ve středu 5. ledna ráno. Opouští kromě svého manžela čtyři dcery, paní Howard Hagin (Karolína) odtud, paní Joseph Krupa (Mildred) z Ithaky, paní Henriette Zmotany a paní Annu Pavlik z Omahy. A také bratra Jamese Semika z Omahy, jakožto i několik vnuků. Rozloučení se konalo v pohřebním ústavu J. E. Shea v Ithace o sobotním odpoledni. Celebroval reverend W. H. Powers z Ithaky. Pohřebena byla na hřbitově Lakeview.
Je otázka, s kým Mary v roce 1922 žila potom, kdy se její dcera Henrietta vdala. Jestli tehdy, když se píše o manželech z Oklahomy, kteří zde kupují farmu, žila vdova Mary již jen s nejmladší dcerou. Farmu, kterou v roce 1920 ještě asi vlastnila, mohla udržet jen s pomocí bratra Jamese.
1927
Jenže... dříve než Mary zemřela, žila jistě s vdovcem Johnem Zmotony a přijala i jeho příjmení. Když John Zmotony podruhé ovdověl, nezůstal dlouho ve svém domě sám. Přestěhovala se sem jeho nevlastní dcera Mildred s manželem Josefem Krupou. Informace v tehdejším lokálním tisku byly někdy velmi detailní, a tak se můžeme dovědět i o tehdejším zdravotním stavu lidí, a dokonce i dobytka. I to (v roce 1917 zabil blesk tele) jsem se v případě farmy Marie Šemíkové, původem z Ovesné Lhoty, dověděl. Jméno Semik se z této oblasti ale vytrácí. James Semik odchází ještě za života sestry na západ k řece Missouri, kde se v červnu 1925 oženil.

neděle 12. října 2014

Příbuzenské propletence

Stupně příbuznosti
Arabskými číslicemi jsou vyznačeny parentely. Tak se dříve počítaly stupně příbuznosti podle kanonického práva. Římskými číslicemi pak jsou označeny stupně podle civilního (římského) práva. Vychází ze zásady, že stupňů je tolik, kolik porodů bylo potřebných na to, aby dvě osoby byly vzájemně příbuzné. Osobám jedné generace se někdy říká pokolení. (příbuzenství)

středa 8. října 2014

Blíží se čas volby

Připoměňme si krátce, kde jsem byli v roce 2011, kde jsem se setkali poprvé. O rok později na Vyšehradě už byla předána Adamova radlice. Loni jsme měli sraz ve Světlé a letos na Lipnici. Kam příště? To je otázka i pro všechny, kteří si myslí, že má cenu se pravidelně setkávat. Termín je už stanoven - 9. května 2015. A místo?
Sešli se mi návrhy, ze kterých dávám s pár slovy na výběr:
  • Ovesná Lhota - hlodá ve mě již nějaký čas takový nápad. Projít Lhotu odshora dolů a zpět na náves a přitom si povídat, kde žili a žijí Šemíkovi. Určitě nám místní pomohou, abychom nezabloudili a měli se kam společně posadit :-)
  • Praha - zde žije také početná komunita Šemíků a možná ti mimopražští by rádi opět navštívili metropoli. Přesné místo nemám vymyšlené, i když si myslím, že Vyšehrad není špatné místo.
  • Železný Brod - to je tak. Když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. V Brodě žije nestor našeho klanu. Protože ve svých 97 letech má právo zdržet se dlouhého cestování a protože má životní zkušenosti k nezaplacení, mohli bychom ho navštívit.
Spouštím hlasování, které nám, doufám, dá odpověď do poloviny listopadu.

úterý 7. října 2014

Purkrechtní kniha z roku 1633

V urbáři vrbického panství z roku 1668 jsem objevil zápis o zakoupení gruntu Adamem Šemíkem. To byl ovšem jen stručný opis, který byl kolem roku 1670 opsán ještě jednou do jiné gruntovní knihy. Obě verze zápisu zachycovaly změnu na gruntu s odstupem mnoha let. Zapsání splátky roku 1668 je novou informací v porovnání se starším zápisem, který jsem objevil o letošních prázdninách.
Originál zápisu o gruntu se nachází v purkrechtní knize Vrbického statku. Do této pozemkové knihy se začalo psát v roce 1630. Tehdy Smrdov a okolní vesnice patřily k rozsáhlému Trčkovskému panství. Nadpis  "Matěj Kulhavej" na stránce 77 ukazuje na jméno hospodáře z 30. let. Jenže po roce 1634 bylo vše jinak. Po atentátu na Albrechta z Valdštejna došlo ke konfiskaci Trčkovského majetku. Třicetiletá válka se lámala do druhého poločasu.
Po skončení dlouhé války v roce 1648 zůstalo mnoho gruntů zničených a opuštěných. To byl případ i toho našeho. Původní hospodář Matěj Kulhavý statek opustil a ten časem zpustnul. 11. listopadu 1650 se ujal gruntu o velikosti 1/4 lánu Jan Prášek. Nemusel platit tzv. závdavek (první platbu), ale měl každý rok platit tzv. vejrunek.
Za necelé dva roky postavil nebo opravil dům. 13. února 1652 od něj zakoupil chalupnický grunt Adam Šemík. Janu Práškovi zaplatil závdavek a byla mu "odpuštěna" částka za krávu zádušní, o kterou se musel starat on i jeho potomci. Lidmi zvaná železná kráva patřila k nepříjemným povinnostem vůči kostelu. K tomu jistě platili i desátky. Ty se ale v zápisu o převodu gruntů neobjevují. V roce 1653 zaplatil Adam Šemík první vejrunkovou splátku. V následujících letech vejrunky neplatil, a další splátku zaplatil až roku 1668. Potom mu zbývalo ještě zaplatit 13 kop grošů míšenských.
Není jasné, zda se podruh Adam na grunt Jana Práška přiženil nebo jeho žena Anna pocházela z jiné rodiny. V roce 1651 při soupisu poddaných měli novomanželé půlroční dceru Kateřinu. Jana Práška jsem v tomto soupisu ale nenašel. Že by v soupisu byla jeho rodina zapsána pod jiným jménem? Jména rychtářů ve Smrdově, Kunemilu i Ovesné Lhotě jsem v soupisu poddaných našel.
Zde je doslovný zápis o převodech gruntu v čitelnější podobě. Za ním navazuje přepis v původním znění. 

Matěj Kulhavej

Léta Páně 1650, 11. dne měsíce Novembris (listopadu), jinak den sv. Martina biskupa, s jistým vědomím milostivé vrchnosti (titul) ujal týž grunt – pustinu a místo slove Kulhavýho s jednou čtvrtí role vorné i se vším od starodávna k němu příslušenstvím Jan Prášek starý, i kterýž jest od rychtářův Jana Albrechta smrdovského, Jiříka Vondráka kunemilského a Matěje Vorla lhotského, též konšelův z týchž obcí za sumu 20 kop míš. prošacovaná. A poněvadž se ničehož, toliko místo nachází, závdavku žádného, nýbrž vejrunky každoročně, začnouce při držení soudu léta 1652 po 1 kopě míš. klásti povinen bude (kterážto suma, poněvadž žádných nápadníkův k témuž gruntu se nenachází, milostivé vrchnosti připadla a náleží. Actum ve Vrbici ut supra.

Adam Šemík

Léta Páně 1652, dne 13. Februarii (února) s jistým vědomím J.M. Páně (titul) stala se smlouva a trh dokonalý mezi Janem Práškem starým a Adamem Šemíkem, tkalcem (?), jakož jest Jan Prášek grunt Kulhanovský místo minule ujal a vedle možnosti své stavením pod jednou střechou vyzdvihl, nemoha pro sešlost věku svého na témž gruntě pracovati, dobrovolně tak se vším od starodávna k němu příslušenstvím Adamovi Šemíkovi ji za sumu peněz 42 kop míš. prodal, kterážto suma dole rozepsáno, náležeti bude těmto:
J.M. Pánu do odúmrti 15 kop míš.
kráva zádušní se nachází, za ni se srazí 5 kop míš.
Janovi Práškovi prodávajícímu 22 kop míš.,
kteréžto peníze v tomto roce Janovi Práškovi dotčených 22 kop míš. zcela zouplna vypraviti povinen jest, ostatních J.M. vrchnosti náležejících patnácti kop na léta placení, začnouce při držení soudu Ao. 1653 po 1 kopě vypláceti má, kráva zádušní jedna při témž gruntu zůstává, jemuž Adamovi se pět kop míš. napřed sráží. Stalo se léta a dne svrchu psaného v přítomnosti Jana Albrechta rychtáře, Jiříka Kopra konšela, Václava Matouška a Jana Kudrny, vše sousedů smrdovských
Léta Páně 1653 při soudě položil Adam 1 kopu míš.

Matěg Kulhawej
Letha Panie 1650, 11 dne miesycze Novembris, ginak
den sho Martina biskupa, s gistym wědomim milostiwe wrch-
nosti (titul) ugal tyž grunth pustinu a misto slowe Kul-
hawiho s gednau cztwrti roly worne, y se wβim od starodawna
k niemu pržisliβenstwim Jan Prassek stary, y kterýž gest od rychtaržůw Jana
Albrechta Smrdowskeho, Jiržika Wondraka Kunemilského a
Matiege Worla Lhotskeho, tež konβelůw z týchž obcy za summu
Velkostatek Vrbice (SOA Zámrsk)
Kniha purkrechtní, líc listu 77
20 kop miβ. prossaczowana. A poniewadž se nicžehož, tolyko
misto nachazy, zawdawku žadneho, nybrž wegrunky každo-
rocžnie, zacžnaucze prži drženi saudu letha 1652 po 1 kopě m.
klasti powinnen bude (kteražto summa poniewadž žad-
nych napadnikůw k temuž gruntu se nenachází,milostiwe
wrchnosti pržipadla a naleži. Actum na Wrbiczy ut supra.
+
Adam Ssemik
Letha Panie 1652, dne 13. Februarii s gistym wědo-
mym J.M. Panie (titul) stala se smlauwa a trh dokonaly
mezy Janem Prasskem starym a Adamem Ssemikem tkalczem (?),
jakož gest Jan Prassek grunt kulhanowsky misto mynule
ugal a wedle možnosti swe stawenym pod gednau stržechau
wyzdwihl, nemoha pro sesslost wieku sweho na temž gruntie
praczowati, dobrowolnie tak se wssim od starodawna
k niemu pržisluβenstwim Adamowi Ssemikowy gi za summu
peniez 42 kop miβ. prodal, kteražto summa dole
rozepsano, naležeti bude tiemto
J.M. Panu do odaumrti 15 kop m.
krawa zadussni se nachazy, za ni se srazi 5 kop m.
Janowy Prasskowy prodawagiczymu 22 kop m.
kterežto penize w tomto rocze Janowy Prasskowy //

Velkostatek Vrbice (SOA Zámrsk)
Kniha purkrechtní, rub listu 77
// dotcženych 22 kop miβ zczela zauplna wyprawiti powinen
gest, ostatnich J.M. wrchnosti naležegiczych patnaczti
kop na letha placzeni, zacžnaucze prži drženi saudu
Ao 1653 po 1 kopě wyplaczeti ma, krawa
zadussni gedna prži temž gruntu zustawa,gemuž
Adamowy se piet kop miβ napržed sraži. Stalo se letha a dne
swrchu psaneho w pržitomnosti Jana Albrechta
rychtarže, Jiržika Kopra konssela, Waczlawa Ma-
tausska a Jana Kudrny, wsse sausedů smrdow.
Letha Panie 1653 prži saudie položil Adam 1 kopu m.

sobota 4. října 2014

Pan Eschka a jeho tajný život

Při hledání v novější historii jsem zkoušel hledat i v pražských telefonních seznamech. Jedno jméno, konkrétně Jarmily Šemíkové ze Žižkova, se podařilo díky hledání v archivech obohatit o podrobnosti, které však není lehké dešifrovat. Informace jsou totiž z evidence bezpečnostních složek bývalého režimu. Počátkem letošních prázdnin jsem dostal email. Jeden badatel objevil v Archivu bezpečnostních složek příjmení Šemík, a tak mi napsal...

Při pátrání po jedné vzdálené větvi mého příbuzenstva jsem za poněkud tajemných okolností v archivu StB rovněž narazil na zmínky o rodině Šemíků ze Žižkova ze Seifertky. Ale až v 60. letech 20. století v souvislosti s emigrací jednoho agenta StB do SRN.
Z manželství mně neznámého Šemíka a Jarmily Šemíkové roz. Struppové vzešel někdy kolem roku 1946 syn Rudolf. Otec Šemík však následně zemřel. To muselo být někdy mezi lety 1946 až 1960. V roce 1960 se vdova Jarmila Šemíková provdala za lékaře Hříbala, který byl agentem a byl nasazen na pražské Němce. V roce 1966 agent Hříbal zběhl do SRN a jeho matka následně někdy v roce 1971 vycestovala za ním do SRN. O synovi Rudolfovi je jen kusá zmínka, že kolem roku 1966 něco studoval.
Zapadají Vám tyto kusé informace někam?

Zapadají, ale zatím jen okrajově. Jarmila Šemíková podle telefonních seznamů ze 60. let bydlela na pražském Žižkově v Husitské ulici. Co o Jarmile Šemíkové víme?
Narodila se 4.2.1923 v Praze a zemřela 3.6.2010 v Německu. S neznámým Šemíkem měla syna Rudolfa, který se narodil těsně po skončení války. Přesné datum jeho narození znám, ale Rudolf možná ještě žije, a tak se pokusme ctít jeho soukromí. Lze očekávat, že se svatba Jarmily s neznámým Šemíkem konala nedlouho před narozením syna mezi roky 1943 a 1946.
V roce 1960 bydleli v Praze 9, Pod Strojírnami 6 a na Praze 6 v ulici Národní obrany 32. Tou dobou byla ale Jarmila již vdovou. Kdy neznámý pan Šemík zemřel? Nelze napsat přesnější určení, než že v období 50. let. Podruhé se Jarmila vdává v netypickém termínu 29.12.1960. Obřad byl na Praze 1, že by Staroměstská radnice? To je stopa, která by nás mohla posunout při hledání jejího prvního manžela. Od roku 1963 žili s druhým mužem a synem v Husitské 26 na Žižkově. V telefonním seznamu až do roku 1966 figuruje číslo pevné linky pod příjmením Šemíková. O synovi Rudolfovi víme, že ještě v roce 1966 studoval.

zdroj: www.abscr.cz
Agent Hříbal bylo krycí jméno. Vlastním jménem to byl MUDr. Antonín Eschka. Narodil se 1.8.1906. Od roku 1950 byl zavřený jako vězeň v Jáchymově, kde si ho vyhlédla StB. Měl v letech 1952 - 1954 monitorovat tam zavřené retribuční vězně (fašisty a Němce). Pan Eschka střídavě fáral do uranových dolů, střídavě sloužil coby doktor na povrchu – to podle stavu "personálu" vězněných. Ti, kteří byli vězněni v komunistických koncentračních táborech spolu s MUDr. Eschkou, se shodli na tom, že byl čestným člověkem.
Po propuštění, asi od roku 1956, žil v Praze. V roce 1960 se o něj StB opět začala zajímat, protože měl kontakty s pražskými Němci. Těšil se u nich důvěře a měl kontakty i na své bývalé spoluvězně a emigranty v SRN. Je možné, že Jarmila Šemíková, rozená Struppová, též patřila ke komunitě a že tak vznikla známost.
Během roku 1966 Antonín Eschka emigroval do SRN. Po této události se Jarmila patrně přestěhovala na adresu Křišťanova 17. Zároveň změnila zaměstnání. Před emigrací manžela pracovala jako skladnice v Domácích potřebách v ulici Hradební 3. Pak až do srpna 1968 byla zaměstnána jako skladnice ve Střední průmyslové škole elektrotechnické na Praze 1. V té době se o ní zajímala I. správa MV. To trvá až do 21.8.1968. V ten osudový den se vystěhovala na základě řádného povolení za manželem do Německa.
Syn Rudolf zůstává v Praze. V roce 1973 byla povolena matce Jarmily návštěva dcery v zahraničí a StB o tom pořídila záznam. Nedlouho po odchodu matky za železnou oponu se Rudolf Šemík oženil. Se svou manželkou Alenou, která se narodila ve stejném roce jako on, měli dceru Hanu.
registrační číslo: 1753/S-7, archivní číslo: V-26697 MV,
útvar: Statisticko-evidenční odbor FMV
V roce 1977 emigroval do SRN také Rudolf se ženou a dcerou. Po emigraci ministerstvo vnitra založilo svazek. Tím se celá rodina dostala do evidence StB, jak je patrné výše z ukázky Archivního protokolu vyšetřovacích spisů.
Závěr. Je otevřená možnost, že si po emigraci Rudolf změnil příjmení a žije v Německu on nebo jeho potomci dodnes. Ozve se pan Eschka?