Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let vykrystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat ...

sobota 29. dubna 2017

Za dva týdny

Obrázky z dějin a mýtů
Na 14 dní dopředu nelze předpovědět počasí. Lze si ale přát, abychom se v sobotu 13. května sešli na neumětelské návsi v hojném počtu. Restaurace U Horymíra bude mít otevřeno. Starosta obce přislíbil záštitu v podobě praporu z roku 1867. Program je ustálen. Pevným bodem v čase a prostoru je pro nás hrob bájného koně Šemíka čtvrt hodiny před polednem.
Pro ty, co budou projíždět na jih od Prahy je společný odjezd v 10:45 od bistra U Ondřeje v Radotíně. Kdo by chtěl z Prahy odvést, můžeme zastavit kolem 10. hodiny u smíchovského nádraží. Dejte dopředu vědět.

Dodatek z 1. května. Mám milou povinnost oznámit dva přírůstky do našeho klanu na Havlíčkobrodsku. 13. dubna se narodila Anetka Šemíková a 30. dubna Ondra Šemík. Oba se mají čile k světu :-)

pondělí 24. dubna 2017

Visitace léta páně 1379

Doba druhé poloviny 14. stoletíVisitační výslech měl v té době vždy podobný scénář: Arcijáhen si nejdřív předvolal faráře, později ostatní duchovní kostela, přičemž farář zásadně odpověděl na dotaz, kolik let je ve své funkci v uvedené farnosti, ostatní duchovní, jak dlouho jsou knězi. Dále museli ukázat všechny listiny, opravňující je k výkonu služby. Po ukončení formalit se arcijáhen tázal na různé záležitosti, kupř. ohledně provinění faráře. Po výslechu faráře byli přizváni laici, obvykle přední lidé z obce. Samotné řešení jednotlivých provinění se řešilo „domluvou“ pod hrozbou trestu na místě, nebo předvoláním do Prahy.
Informátoři sdělovali velké množství konkrétních poklesků a přečinů, největší procento ale tvoří nepochybně nedodržování celibátu. Častým jevem je také nemravné chování farářů, vzpomíná se hlavně holdování alkoholu, návštěvy hostinců (lze usoudit, že hostomický byl vyhlášený), hra v kostky, objevuje se i nevhodné oblékání. Pojďme se nyní podívat na jednu kontrolní návštěvu arcijáhna v Neumětelích.

Erb patrona neumětelského kostela
Zdeňka Běškovce z Běškovic
Visitace ze dne 19. listopadu 1379, kolem třetí hodiny odpoledne: Jaroslav, farář osmým rokem, říká, že Smil z Libomyšle, mající legitimní manželku, si drží v Tmani, ve farnosti faráře Peška, Markétu z Tmaně u jejího otce, pod svou ochranou. Dále, že on sám měl konkubínu Markétu, která měla manžela, ale již dva roky ji neviděl. Dále, že Zdeněk B[i]eškovec, patron zdejšího kostela, získal louku a chtěl, aby ji přijal výměnou za jiné, což farář odmítl. Tak Zdeněk toho roku tuto louku násilně zkosil a celý výnos si nechal pro sebe, a cenu navýšil o šest kop grošů. Dostal od řečeného patrona koně, patronem hodnoceného na 11 kop, ale řekl, že reálně nestál ani za dvě. A že mu patron za výměnu té louky dal 3 kopy, přičemž ty tři kopy farář vzal a navrátil je faráři v Berouně. Jan, řečený Děkan a Havel, laici z Radouše, farníci kostela, řekli o Smilovi to, co farář, a že dokonce občas Markétu držel (Smil) u sebe v domě i za přítomnosti své manželky, která je ve špatném rozpoložení a pláče každodenně. Havel řekl, že Markéta jela týden před svátkem sv. Václava do Tmaně, kde zůstala u Holíka (jménem Ondřej), tamějšího laika, ale oba si už v tento okamžik nepamatují, od koho to slyšeli. Dále, že na Dušičky Jílek, vikář v Jincích a další dva kněží, hráli v kostky s lazebníkem a za vykřikování sprostých slov se osočovali. Dále, že jejich farář každodenně chodí do Hostomic a požívá tam alkohol a málo slouží, téměř pořád musí vikář. Dále řekl Havel, že farář z Bezdědic má konkubínu Markétu již tři roky, ale jelikož očekával kontrolu, tak ji odstěhoval od sebe pryč, a také rád požívá alkohol. Dále řekli, že Jakub, farář ze Všeradic, holduje alkoholu a je v podnapilém stavu každodenně, má konkubínu, a na sv. Martina (11. 11.) utekl z hospody, aby nebyl ubit. Dále, že Matouš, řečený Sandera, vikář v Bezdědicích, má konkubínu již mnoho let, s níž zplodil 4 děti, které drží v Hořovicích a jednoho syna drží u sebe, kterého učí psaní. Jiří řečený Sojka, a Šimon, konšelé v Neumětelích, řekli, že farář měl Markétu, která s ním byla několik dní, kterou teď má u sebe Ješek řečený Pěnič, prokurátor Zdeňka Běškovce již rok, a myslí si, že má s ní poměr. Arcijáhen nařídil Ješkovi, aby se Markéta odstěhovala do šesti dní pod hrozbou exkomunikace. Ve farním domě v Bezdědicích přikázal arcijáhen Jaroslavovi, ať se okamžitě zbaví Markéty, a ať již doma nemá žádnou konkubínu, a ať se drží dále od Křisny, dcery Peška, ať nepožívá alkohol pod pokutou 10 kop pro církevní zřízení a pro pražského arcijáhna, a žalářem po dobu jednoho měsíce, což přislíbil vice-arcijáhnu.

Zdroj:
Ondrej Mandzák, Podbrdský děkanát v pozdním středověku, bakalářská práce, FF UK Praha, 2011

Neumětely v minulosti a dnes

První písemný doklad se vztahuje k roku 1331, kdy je zmiňován Protiva, syn Oldřicha z Neumětel (Dispensatio Protywae Ulrici de Neumyetel... - Reg. III. 679.).
Běškovcové
z Běškovic
Kartotéka Augusta Sedláčka, živá studnice našich dějin, nám napovídá hned na dvou lístcích se zápisky. Na jednom je v záhlaví slovo Žebrák a na druhém Běškovec. K jaké události si Sedláček zaznamenal datum 21. února 1331?
Jakožto první nám známí majetníci Neumětel a okolí vyskytující se páni z Neumětel znaku jednorožce, původem svým z Běškovic (u Roudnice) pocházející. Na sklonku 13. neb počátku 14. století žil Oldřich, jehožto syn Protiva obdržel papežské dovolení, aby mohl trvati ve sňatku se Škonkou ze Žebráka, s níž byl spřízněn.
Dispense, tedy výjimka udělená papežem, způsobila, že se mohla konat svatba Protivy z Neumětel a Scholastiky, dcery Zbyňka Zajíce ze Žebráku. Později začal Zbyněk používat jméno "z Hazmburka". Rody obou erbů - jednoho s kančí hlavou a druhého s jednorožcem - byly spřízněni několikanásobně. Škonka (Scholastika), někdy zmiňovaná i jako Kunigunda, byla nejspíše sestřenicí Protivy.
Vladykové s predikátem "z Neumětel" se krátce psaly také "z Valdeka". Roku 1344 Oldřich Zajíc prodal hrad Valdek Protivovi (Protivec?) a Ctiborovi (Chotibor?) z rodu Běškovců. Hrad společně s panstvím však již od roku 1331 tvořil královské manství.
Erb Běškovců na hradě Laufu
Běškovcové postavili v Neumětelích někdy na začátku 14. století starší z tvrzí, která stávala nedaleko obce na vršku Košík a zřejmě zde sídlili až do závěru 14. století. Původně však tento rod pocházel z Podřipska. Jejich stopu nalézáme v Horních Beřkovicích (dříve zvaných Běškovice), Cítově a Vliněvsi. Pocházeli ze staročeského rodu stejného původu s Kamýky z Pokratic. V erbu měli jednorožce zlaté barvy v modrém nebo černém štítě.
V Neumětelích nebyli však jedinými majitely. V listinách kláštera zbraslavského mezi jinými statky, kterými král Václav II. klášter obdařil, se jmenuje i statek neumětelský. Ze stížného listu opata zbraslavského proti Vilémovi Zajíci z Valdeka (vlastnil i Lochovice) se dovídáme, že dvůr neumětelský přepadl, vydrancoval a velké stádo dobytka odtud odehnal. Patronátní právo ke kostelu však ve druhé polovině 14. století držel rod Běškovců. Dne 9. února 1372, na prezentaci Jana z Běškovic, byl kvůli úmrtí původního faráře Leonarda potvrzen Jaroslav z Kralovic. Po úctyhodných 37 letech, což je nezvykle dlouhá doba úřadování jedné osoby, 8. března 1409, byl na prezentaci Ondřeje z Vilémova (sídlil na hradě Königstein) ustaven ke kostelu farář Petr z Berouna.
Pohled od jihu
Kromě lokality Košík se v katastru Neumětel nachází zbytky tvrze, tzv. tvrziště v místě zvaném Starý zámek. Existuje ale ještě třetí místo – Ve Valech. Tvrziště vodní tvrze, která stála jižně od obce na ostrůvku v západním výběžku Velkého rybníka. Tato třetí tvrz byla založena okolo roku 1400 pravděpodobně Zbraslavským klášterem. Ve válkách husitských zanikla fara neumětelská, tvrze pustly. Asi r. 1450 byla (asi ta vodní) tvrz zastavena a od roku 1460 patřila Václavu Oldřichu z Valteřova. Opati kláštera zastavovali Neumětely drobné šlechtě. Pustá tvrz náležela až do r. 1539 k Libomyšli, později k Lochovicům.

sobota 1. dubna 2017

Žijeme vlastně dvakrát

Když si vyprávíme o našich předcích, dáváme jim vzpomínkou příležitost být mezi námi. Když máme štěstí a objevíme staré fotografie pra(pra)rodičů, které byly roky - možná desítky let - skryty, jakoby krátce z těch fotek vystoupili a stali se opět součástí našich životů.
Před několika dny se objevily dva snímky po zemřelé tetě v rodině Kopeckých. Jedná se patrně o Šemíky, ale nevíme o které. Mohli by to být bratři Františka Šemíka, jehož svatební foto jsem tu umístil minule.
Františkova bratra Aloise jsme tu také nedávno viděli. Dalšími sourozenci byli Jan a Karel. Že by to byli oni? A který je který? Oba jsou na kabinetce v uniformě. První se nechal vyfotit v ateliéru Ludvíka Lorenze v Jaroměři. Druhý, patrně mladší, je zachycen na fotografii v neznámé uniformě.
František Šemík, v jehož pozůstalosti se fotografie našly, byl o tři roky starší než Jan a o šest let starší než Karel. Kdo je ve skutečnosti na fotografii z Jaroměře a kdo je na druhém snímku? Máme málo informací. Třeba se časem dobereme k přesnějšímu určení osob.
Už jsem byl u této linie Šemíků v podobné situaci. Čtvrtý z bratrů Alois měl syna stejného jména. V roce 2011 jsem získal fotografii neznámého pana Šemíka. Postupně jsem získával střípky, až jsem letos vypátral mnohé okamžiky z jeho života. Uvidíme, jak to bude v případě těchto dvou fotografií.


O týden později:
Na serveru forum.valka.cz jsem po zveřejnění druhé fotografie dostal následující odpověď.
Hodnosť vyzerá byť - setník, podľa www.uniforminsignia.org, podľa čísla 11 ide asi o Pěší pluk 11.
Tedy setník od 11. pěšího pluku. Hodnost odpovídá pozdějšímu kapitánovi. Zajímavé ale je, že tyto uniformy se používaly jen v krátkém období let 1919 - 1920. Jestliže je na snímku Šemík, tipoval bych Karla. Ten po roce 1906 studoval na pražské technice (dnešní ČVUT). V létě roku 1919 je jmenován celním asistentem a v listopadu téhož roku se žení ve Smrdově. Jestliže je to on, mohl fotograf zmáčnout spoušť v roce 1920, kdy bylo Karlovi 34 let. Je to ale jen domněnka.