Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let krystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat me...

neděle 29. května 2016

Křest

Křestní obřad jako součást katolické dogmatiky zanechal v nejstarších dochovaných matričních knihách datum, které bylo z pohledu církve důležitější než den narození. Ve smrdovské matrice se začíná objevovat datum narození vedle křestního dne až od 60. let 18. století.
Po třicetileté válce neměla katolická církev mnohé farnosti obsazené. Řešilo se to spojováním far do velkých správních celků. O záduší ve Smrdově se starali kostelnící (roku 1654 byli čtyři). Předtím, než byla obsazena fara ve Smrdově a kostel sv. Jana Křtitele se stal kostelem farním, spadalo okolí Vrbice a Smrdova pod Světlou nad Sázavou. Duchovní správce měl k ruce pro správu tělesnou minimálně dvě hospodyně. Jednu ve Světlé a jednu ve Smrdově. Řídká síť farních kostelů (Světlá, Ledeč, Habry) mě svedla na chybnou myšlenku. Netušil jsem, že novorozenec bude hned na druhý den dopraven do nejbližšího farního kostela, aby mohl být vykonán obřad. Někdy ještě téhož dne, pokud se dítě narodilo ráno.
Raně gotická křtitelnice u kostela ve Světlé, za Trčků z Lípy
byla roku 1569 nahrazena cínovou s novým víkem
Obřad se měl konat výhradně ve farním chrámu, kde stála křtitelnice a kde byly uloženy matriční knihy pokřtěných.

Nouzově bylo možné pokřtít děcko i doma, ale to jen v případech, kdy hrozilo, že křtu v kostele nedožije. Rodiče se tehdy více než smrti vlastního dítěte obávali úmrtí dítěte bez dosažení první svátosti. Nejčastěji tyto tzv. křty v tísni vykonávaly porodní báby. Podmínkou byla znalost formule "křtím tě ve jménu otce i syna i ducha svatého, amen" při polévání hlavičky vodou. Povinností rodičů bylo zajistit novorozenci křest ve farním kostele, a to do devíti dnů od případného provizorního křtu, jestliže pominulo nebezpečí smrti. Nevím, do jaké míry byla dětská úmrtnost, už tak ohromná, ovlivněna i způsobem tohoto rituálu. Být pokřtěn před zraky církve však zdaleka neznamenalo, že má dítě vyhráno.
Namátkou vezměme vzdušnou trasou Ovesná Lhota - Ledeč (8 km), Smrdov - Světlá (7,5 km), Vrbice - Světlá (9 km), Rozsochatec - Habry (14 km). Cesta ze Žebrákova do kostela ve Světlé má necelé 3 km, a tak si umím představit scénář po narození dcery u Šemíků, jak ho načrtla jedna kolegyně z genealogického fóra.

Na závěr citace z diplomové práce Kateřiny Jiroutové nazvané „Křest v myšlení raně novověkého člověka“, která mi pomohla pochopit některé souvislosti:
Obrázek z matriky (Liteň, 1728)
Před začátkem obřadu stáli kmotři s novorozencem přede dveřmi kostela. Dítěti tak bylo kvůli přirozenému hříchu odepřen přístup do Nebeského království, ale křtem se měl k Bohu přiblížit. Vlastní křest probíhal ve farním kostele za přítomnosti faráře. Dále byl přítomen hlavní kmotr - „levans“, druhý kmotr - „patrinus“ a další svědci zvaní „testis“. Přítomnost otce nebyla podmínkou a matka měla až do úvodu (po dobu šestinedělí) zakázán vstup do kostela. Novorozence, oblečeného do slavnostního roucha a zpravidla zabaleného do povijanu, přinášel ke křtu hlavní kmotr, případně porodní bába, a také ho po celou dobu obřadu choval na rukou (tak, aby mu mohl kněz polévat hlavičku pravou rukou). Zpravidla byl hlavním kmotrem muž u chlapce a žena u dívky. Další z kmotrů mohl držet rozžatou svíci; tuto funkci někdy vykonávalo menší dítě, zpravidla dítě některého z kmotrů či sourozenec křtěného.
Kromě několika vedlejších obřadů probíhal vlastní křest trojím litím svěcené vody na hlavičku křtěnce, spolu s pronášením závazné formule ‘Ego te baptizo in Nomine Patris & Filii & Spiritus Sancti, Amen’. Poté, i když ne vždy bezprostředně, byl učiněn zápis do matriky a zaplacen poplatek za církevní úkon.

středa 18. května 2016

Václav Šemík ze Žebrákova

Dnes začneme tam, kde jsme před několika roky skončili. Na konci příspěvku o polozapomenutých mlýnech jsme narazili na informace o Žebrákovském mlýně. V roce 1673 se tam narodila Magdaléna, dcera Václava a Markéty Těšitelových. Václav Těšitel měl sestru Marii. V Soupisu poddaných z roku 1651 nejsou oba uvedeni s věkem 5 let, jak jsme se dosud domnívali. Marie byla o něco starší.
Ve stejném soupisu je ve Smrdově, stejně jako rodina Těšitelova, uveden i mladý pár Adam a Anna Šemíkovi s několikaměsíční dcerou. Roku 1661 se jim narodil Václav Šemík. V jeho 28 letech pak přichází na svět pokračovatel rodu Jiří.
V nejstarší dochované matrice farnosti ve Světlé nad Sázavou, kterou nemáme ještě důkladně prozkoumanou, se objevil záznam, který k dosavadním objevům nezapadá.

14.1.1670 oddáni Václav Šemík a Mařena Těšitelová
14. ledna 1670 oddán Václav Šemík s poctivou pannou Mařenou pozůstalou dcerou po nebožtíkovi Janovi Těšitelovi, mlynáři Žebrákovském, v přítomnotsti Jana Málka z Březinky Zádušní (dnes Horní), Mikuláše Myslivce, Doroty dcery neb. Jakuba Hašky? z Březinky, Doroty Myslivcovi manželky.

Václav Šemík bez větší pochyby nebyl synem Adama Šemíka. Mohl být synovcem? Stejně Možná jako Pavel, který žil v roce 1680 na Horách Vrbických? O generaci starší Jan Šemík je zapsán v Soupisu poddaných (1651), ale ne v Berní rule (1654). V Berní rule není, protože rok před vypracováním této nejstarší dochované plošné daňové evidence prodal chalupu Pavlu Chalupovi.
Léta páně 1651 je na Horách Vrbických zapsán v Soupisu poddaných myslivec Jan (55), manželka Rozina (40) s dětmi Alzbětou (17), Tobiášem (12) a Janem (5). Pětiletý Jan Šemík byl zhruba stejně starý jako sourozenci Těšitelovi - Václav a Marie. Že by Jan Šemík měl o rok dva staršího bratra Václava, který bude mít pak roku 1670 svatbu s Marií? Proč ale není uveden na Soupisu poddaných? Není pravděpodobné, že se narodil po roce 1651. Něco tu nehraje. Nemohl být Jan a Václav Šemík jedna osoba? Zatím máme málo informací, abychom mohli tuto hypotézu potvrdit nebo vyvrátit.

sobota 14. května 2016

Vzpomínáme

Dva dny po našem setkání nás je o jednoho méně. Do Ovesné Lhoty posíláme upřímnou soustrast.


pondělí 9. května 2016

Vyšehrad 2016 - začínáme končit

Sobota 7. května se vydařila. Již pošesté jsme se sešli, abychom k pěti držitelům Adamovy putovní trofeje vyhledali dalšího v pořadí. Po čtyřech letech jsme si za cíl zvolili Vyšehrad. U rotundy sv. Martina se sešlo hned několik Martinů. Tři z nich mají ještě několik roků čas. Do doby, kdy by jim mohla být Adamova radlice předána, ještě nějaký čas zbývá. U nejstaršího z nich pět let. Z dosavadních opatrovníků trofeje zde byly dvě - Šárka a Petra. Bylo to letos hodně napínavé. Řetěz se ale stále nepřetrhnul. Jedna adeptka, která splňovala podmínky pravidel, nepřijela. Přijela druhá.

Pravidla nám doposud nepopisovala situaci, kdy se trofej nepodaří na srazu předat. V takovém případě bude místem úschovy kaplička v Ovesné Lhotě. V závěru setkání v restauraci U Šemíka padaly i návrhy na další místo setkání. Zdá se, že nadchází čas zaměřit se na Neumětely. Uvidíme :-)