Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let krystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat me...

pondělí 31. prosince 2012

Anketa pro ty, co se sem nedostanou

Ne každý, kdo by se mohl zúčastnit našeho srazu, se místo a  termín  dozví zde na tomto blogu. Spoléhám na "facebookovou" generaci, která může zprávu o konání III. srazu Šemíků předat svým příbuzným po telefonu nebo osobně.

Přesto se zkusme zamyslet, zda by nebylo vhodné tak měsíc před konáním rozeslat papírové pozvánky. Jestliže víte o někom z "klanu", kdo nemá k dispozici pravidelný přístup na internet, pošlete mi (na adresu .......@seznam.cz nebo přes zprávu na Facebooku) jeho poštovní adresu. Stejně tak můžete poslat adresu svou, elektronickou či poštovní, abyste i vy mohli dostat včas "oficiální" pozvánku.
V současnosti hledáme ve Světlé nad Sázavou vhodné místo, kde bychom se mohli v počtu plusmínus 50 lidech sejít, posedět, předat putovní radlici, občerstvit se, popovídat si. Máte-li někdo vhodný tip, sem s ním.

pátek 21. prosince 2012

Přání všeho dobrého do nového roku


Co zbylo ze zaniklých sídel?

Zkusme nahlédnout do doby, kdy se náš kraj osidloval. Bylo to v době kolonizace pohraničních hvozdů na přelomu 12. a 13. století. Osidlování probíhalo v režii církve a nově vznikající šlechty, které budeme říkat pozemková šlechta.
Znak Smrdova
Mnišské řády jako benediktýni, cisterciáci nebo premonstráti budovaly v pustých krajích kláštery, ze kterých kolonizovaly okolní kraj. Na Habersko zasahoval zejména vliv benediktýnského kláštera ve Vilémově. Není náhoda, že znak Vilémova, Habrů, ale také Sázavky (dříve Smrdova) a vzdálenějšího Bojanova jsou si hodně podobné. V případě Smrdova je jen klíč nahrazen žezlem. A tím se dostáváme k vlivu šlechty. Ta si v nových osídlených krajích budovala hrady nebo tvrze, okolo kterých vznikaly jako hospodářské zázemí nové vesnice. Kromě Lichtenburků, kteří ve druhé polovině 13. století ovládli toto území, to byly ještě Slavatové z Chlumu. Zřícenina hradu Chlum (CH) stojí u dnešního Zbýšova severně od Sázavky (S). V době, kterou popisujeme, začala vznikat sice již města jako Čáslav (knížecí sídlo župní, později hradské a krajské) nebo Německý Brod (dříve Smilův a dnes Havlíčkův). V krajině bylo ale mnohem více vesnických sídel. Tam žila většina tehdejších obyvatel.
Mnohé vesnice v pozdějších obdobích zanikly. Dnes po nich zbyly jen místní názvy polí či lesů. Nahlédněme do knihy Františka Roubíka "Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách", která poprvé vyšla v roce 1951.

pátek 14. prosince 2012

Historie není mrtvou minulostí

Asi před rokem se na neoficiálních smrdovských stránkách objevil tento vzkaz.
Dobrý den,
mám prosbu - píši knihu o P.J.Toufarovi, knězi z Číhoště. V únoru 1949 se v Sázavce/Smrdově účastnil nějaké církevní slavnosti - šlo patrně o nějaké svěcení. Víte k tomu něco bližšího? Kdo by z pamětníků mohl říci informaci? Fotky z té slavnosti neexistují?
Autorem byl pan Miloš Doležal, autor knihy, která vyšla před několika týdny. Kniha se jmenuje "Jako bychom dnes zemřít měli" a obsahuje bohatou obrazovou část.
Kniha je, cituji, vyvedenou kronikou života jedné části Vysočiny v první polovině minulého století, krajiny, jež v sobě nese stigmata hrdinů a mučedníků. Spolu s autorem, pamětníky i fotografiemi putujeme po místech dnes zbořených, zatopených, či zjizvených necitelnými zásahy do krajinného profilu z dob komunismu. Ne náhodou říká básník a historik Zbyněk Hejda, že Miloš Doležal Vysočině vrací její paměť.
Faráře Josefa Toufara připomělo výstavou na podzim také Muzeum Vysočiny v Havlíčkově Brodě.
Ke Smrdovu, dnešní Sázavce, se nepodařilo získat pamětníky, kteří by kromě vyprávění mohli poskytnout dobové fotografie. Například kněze Františka Michálka. V letech 1948–1952 spravoval farnost Smrdov, tedy právě v době, kdy se v sousední farnosti odehrál tzv. Číhošťský zázrak a události s ním spjaté. Roku 1952 byl přeložen na Trutnovsko. V červnu 1963 byl odsouzen krajským soudem v Hradci Králové za podvracení republiky k dvěma rokům odnětí svobody. V rozsudku krajského soudu doslova stojí:
„František Michálek (…) jest vinen, že asi od roku 1956 až do svého zajištění na farním úřadě v Trutnově mezi další duchovní římskokatolické církve a jiné osoby, veden nepřátelstvím k socialistickému zřízení, rozšiřoval obsah štvavých relací, vysílaných nepřátelským zahraničním rozhlasem, hanobil před nimi politické a hospodářské poměry v republice, štval proti existujícímu státnímu zřízení a komunismu a tvrdil, že v ČSSR dojde k politickému zvratu.“
O Františkovi Michálkovi se lze dočíst více zde. Nevíte někdo o pamětnících ochotných zavzpomínat nebo o fotografiích z doby kolem roku 1950? Neví někdo, z které doby mohou být následující fotografie, které jsem ofotil z farní kroniky na faře v Habrech?

čtvrtek 13. prosince 2012

Už je to jasné, už je to tak...

Takže je rozhodnuto. 5. května 2013 bude třetí setkání Šemíků ve Světlé nad Sázavou. Kdo má nápad, kde bychom se ve Světlé mohli sejít a posedět, kam bychom se mohli podívat, sem (do komentářů pod článkem) s ním.
Radnice a kostel sv. Václava

pondělí 10. prosince 2012

Ze Smrdova do Číhoště

Ve smrdovské chalupě čp. 17, o které jsem tu nedávno psal, žilo v 18. a 19. století postupně několik rodů. V Josefském katastru z roku 1788 jsou zaznamenáni Bílkovi.
č. 15 Zadina, č. 16 Vít Šemík, č. 17 Jakub Bílek, č. 18 Jan Bárta
Pak následovali Vidunovi, Fialovi, Šemíkovi a od roku 1893 Zadinovi. Přestože Josef Šemík měl syna Františka (*1876), předal chalupu Josefu Zadinovi, za kterého se vdala jeho dcera Anna (*1873). Zadinovi zde žijí dodnes. František Šemík se oženil v roce 1904 do Číhoště.
26.4.1904 svatba v Čihošti č. 23

Vzal si za ženu Boženu Rutovou, dceru truhláře a hostinského Josefa Růta. Takto se podepsal, neboť dcera nebyla v době svatby ještě plnoletá. V předposledním sloupci jsou též podpisy obou svědků, ženichova švagra Josefa Zadiny a tehdejšího starosty Číhoště pana Koubského.
Zdroj: http://88.146.158.154:8083/000-07723.zip (620 MB!)

Rutovi se do Čihoště přišli z Tunochod, kde žili na velkém statku č. 13. Truhlář Josef se s rodinou přestěhoval a přibral si ještě další řemeslo. Byl v Čihošti hostinským v čp. 23. Na našem prvním srazu jeden ze Šemíků zmiňoval, že se jeho předek narodil právě v Číhošti. Františkovi s Boženou se mohlo kolem roku 1905 narodit první dítě. Žijí jejich potomci?

středa 5. prosince 2012

Ze Smrdova do Rozsochatce

Od chvíle, kdy jsem zjistil, že můj praděda se přiženil na grunt v Rozsochatci ze Smrdova (dnešní Sázavky), přemýšlel jsem, proč k tomu přesunu došlo. Byl to přeci jediný syn statkáře a ti obvykle zůstávali na dědičném gruntu. Cesta pěšky mezi oběma vesnicemi (zhruba 20 km) mohla trvat tak pět hodin. Nejednalo se o sousední farnosti. Mezi smrdovskou a čachotínskou byla ještě haberská farnost. Kdy a kde se tedy praděda Alois seznámil s Anežkou Ledvinkovou?
Oba se narodili ve stejném roce 1874. Dokonce i měsíc narození měli stejný. Anežka v úterý 8. prosince. Alois v neděli 20. prosince. Jak to tedy mohlo probíhat do doby, kdy byli v lednu 1899 v čachotínském kostele sv. Vavřince oddáni?

Upozorňuji, že spekuluji. Podkladem mi byly pouze matriky z farnosti v Čachotíně a ve Smrdově. A potom vzpomínky mého dědy a Boženy (*1888), dcery Jana Šemíka ze Smrdova č. 12. První stopou bylo kmotrovství Josefa Ledvinky u Zlatů (Smrdov č. 33) v roce, kdy se narodil také Alois Šemík. Jak se ale dostal statkář Ledvinka z Rozsochatce do Smrdova? Klíčem by mohla být rodina Málkových z Čachotína.

úterý 4. prosince 2012

Tajemství rodu

Pořad Tajemství rodu bude od ledna 2013 vysílat Česká televize. Třináct hodinových dokumentů, třináct napínavých i dojemných putování známých osobností po stopách svých předků.

neděle 2. prosince 2012

Blíží se oznámení o příštím srazu

Před několika týdny jsem spustil hlasování, které nám již za deset dní odpoví na otázku, kde bude 5. května 2013 III. sraz klanu Šemíků. Zatím je favoritem Světlá nad Sázavou. Kdo bude moct poslat tip na vhodné místo k posezení v místě srazu, budu rád. Zatím přemýšlejte a klikejte v anketě vpravo nahoře. Dnes jsem jel metrem na stanici Můstek a pod nohama jsem měl dlažbu z okolí Světlé nad Sázavou.  Z lomů žuly dolnobřezinecké a lipnické. Já už hlasoval a ne nohama.