Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let vykrystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat ...

úterý 4. října 2011

Půlníci a čtvrtníci

Žil byl v Ovesné Lhotě č. 11 čtvrtník Václav Šemík a ten měl syna Josefa, ze kterého se stal na statku č. 35 půlník. Josef Šemík se narodil roku 1841 asi nejspíš v domě chalupníka Václava. Josef na prahu dospělosti nemusel rukovat na vojnu, která byla zavedena jako povinná vojenská služba branným zákonem v roce 1868. Plnoletosti tehdy lidé dosahovali až ve 24 letech a to byl obvykle věk, kdy se ženili a vdávaly, i když i dřívější sňatky nebyly výjimkou. Vždy však se svolením otce, který se musel podepsat do matriky. Kdy se Josef Šemík přiženil do statku č. 35 mi není známo, ale léta páně 1869 se narodil jeho manželce Marii syn Antonín Šemík (22. července). V roce 1874 přišel na svět další syn Karel (1. srpna).

Zastavme se nyní u pojmů půlník, čtvrtník (chalupník). Při zakládání vesnic (v tomto kraji to bylo ve 13. a 14. století) lokátor vyměřil v určené oblasti jednotlivé příděly půdy, na kterých se usadili sedláci na základě vztahu k vrchnosti, státu a církvi. Půdu měli od vrchnosti propůjčenou (lehen), proto mluvíme o lenním vztahu a příděl půdy se nazýval lán. Podstatou pojmu lán je tedy léno. Vzhledem k tomu, že velikost jednotlivých lánů byla do značné míry typizovaná, začal se tento pojem používat k označení příslušné plošné rozlohy asi 18 ha. Rozdíly ve velikosti jednotlivých lánů ovšem mohly být značné i v rámci jedné vsi.
Obyvatelé nově založených osad měli určité povinnosti a práva vůči vrchnosti. Tyto povinnosti byly ale po určitou dobu po založení vesnice promíjeny (často 5 nebo 8 let). Tomuto období se říkalo lhóta a někdy se přeneslo do názvu nově založené osady. 
Člověk držící jeden lán byl řádný gruntovník, sedlák, láník, či osedlý. Existovaly ovšem i menší grunty, nevím přesně, zda od počátku, nebo zda vznikly drobením či jinak. Podle jejich rozlohy pak mluvíme o polosedláku, pololáníku, čtvrtsedláku, čtvrtláníku, půlníku, čtvrtníku, nebo o násobku osedlých. Pojmy láník, pololáník a čtvrtláník se více používaly na Moravě. Osedlý je spíš pojem používaný v katastrech a statistikách (tyto dva městské domy platí spolu za jednoho osedlého, ves má celkem pět a čtvrt osedlých). Pojem sedlák či gruntovník se běžně používal i pro polo a čtvrtsedláky. Chalupník držel chalupu a rozlohu pole nepřesahující čtvrt lánu. Čtvrtina lánu je vlastně hranice mezi sedlákem a chalupníkem. Celoláníků bylo aspoň v pozdějším období poměrně málo. Určit pro tu kterou kategorii, zda byli chudí nebo bohatí je problematické. Obecně ale zřejmě platí, že sedláci všech kategorií tvořili vesnickou lepší společnost. 

Po historické vsuvce, kterou jsem převzal od Radka Adamce, se vraťme k Josefu Šemíkovi, jenž na statku č. 35 začal hospodařit v době, kdy bylo zrušeno poddanství. Po roce 1848 byl člověk občanem státu s domovským právem v některé obci spadající pod příslušný politický či soudní okres (Ovesná Lhota spadala pod Ledeč a Sázavka pod Habry). Zároveň se poddanské grunty staly skutečným vlastnictvím sedláků a jednalo se tedy o jejich vyvlastnění vrchnosti. Tím pominul nájemní vztah mezi sedlákem a vrchností (zde to bylo vrbické panství), čímž zároveň odpadly všechny formy úhrady pronájmu, zejména robota. Vyvlastnění rustikální půdy vrchnosti bylo kompenzováno ze dvou třetin, přičemž jednu třetinu hradil bývalé vrchnosti stát a druhou sedlák. V praxi se tedy roku 1848 sedlák dostal do polohy svobodného vlastníka statku, jenž dluží svému spoluobčanu finanční částku, kterou postupně splácí.

Těžký život měly na gruntech hospodyně. Josef byl třikrát ženatý. První žena, Marie zemřela roku 1878 ve 44 letech. Rok před tím se jí ještě narodila dcera Barbora (*16.10.1877). Po dvou měsících od pohřbu se koncem května 1878 Josef Šemík, půlník z OvesnéLhoty č. 35, ožení s Antonií (roz. Novotnou). Svědkem jim je František Šemík, čtvrtník z č. 11 - že by Josefův bratr? Jejich otec Václav už je tou dobou na výminku. Antonie brzy po svatbě otěhotní.
29. března 1879 se narodil Josef Šemík. V r. 1914 bude oddán v Litoměřicích s Julií Fuxovou.
18. května 1880 Antonie Šemíková, dcera Jana Novotného (rolníka z Ovesné Lhoty č. 15) umírá ve 26 letech.
Ještě téhož roku (1880) si Josef bere za manželku Františku, dceru Josefa Pipka z nedalekých Dolních Dlužin. Josef Pipek hospodařil na statku s manželkou Kateřinou, rodem též Šemíkovou, z Dolních Dlužin č.11.
15. června 1881 se narodil v Ovesné Lhotě na statku č. 35 František Šemík. Dožije se roku 1967 a krásných 86 let. Jeho rodina směřuje přes Kbel u Kolína dál do severních Čech. František bude mít syna Karla (*1924-1994), který bude žít v Lovosicích.
Zpět do Lhoty. 10. února 1882 zemřela Marie Šemíková, manželka Václava, čtvrtníka a výminkáře z Ovesné Lhoty č. 11, babička vnuků Františka, Josefa, Barbory, Karla, Antonína a možná dalších.
V listopadu  1882 se narodil jejich mladší bratr Václav. V březnu následujícího roku však záhy umírá. V té době nic neobvyklého. Podobný osud potkal v lednu 1884 narozenou Františku.

U některých vnuků mám ofoceny originály z matriky narozených. Pošlete mi krátký příběh někoho z nich a já zde zápis zveřejním.
Podpisy Marie a Josefa z Ovesné Lhoty č. 35

Žádné komentáře:

Okomentovat