Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let krystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat me...

středa 28. března 2018

Osvěta Americká

Hledal jsem v digitální knihovně a ve veřejně dostupných zdrojích Národní knihovny ČR jsem našel odkaz na noviny Osvěta Americká. Tento týdeník vycházel ve městě Omaha a lze v něm nalézt mnoho informací o krajanech z blízkého i dalekého okolí.

Začátkem roku 1914 jsou mezi úspěšnými školáky zmiňovány Bessie (8.B) a Elsie (3.A).
Osvěta Americká
4.2.1914
V případě školy Edward Rosewater jmenujme některé jejich spolužáky: Mildred Urbanová, Harry Pecha, Harry Latowský, Harriet Babková, Charles Čelák, James Čadek, Willie Kotěra, Emily  Přenosilová, Mamie Pechová, Helen Skupová, Alby Pavelec, James Žaloudek, Willard Urban.
O několik  týdnů  později je uvedena v těchto novinách starší ze sester, Bess, která se zúčastnila večírku, který organizovala učitelka české nedělní školy slečna Emy Beránková. Obě sestry byly dcerami Antonína (*1869) a Anny (*1876) Šemíkových.
Dva roky předtím (vydání ze 17.1.1912) je mezi graduanty školy Edward Rosewater dohledán Karel Šemík. Ten později vystupoval s poangličtěným jménem Charles. V květnu téhož roku se vystoupení národních tanců a zpěvů v sokolovně účastnily Eliška (Elsie), Emilie (Emily) i Bessie.
Mezi tím, v roce 1913, místní noviny píší následující krátkou zprávu:
Pan Šemík staví pěknou residenci na Atlas nedaleko 12. ulice. Okolí toto rychle se zastavuje, neboť je tu takřka již vše obsazeno. Na Atlas Street žila tato rodina dlouhá léta.

Pojďme nyní k jinému Antonínovi. V roce 1910 zemřel v Ithace Antonín Šemík (*1864). Co tehdy napsaly noviny v Omaze?
Antonín s rodinou, kolem roku 1900
Ve středu minulého týdne dosáhla do Omahy zpráva, že náhle skonal známý krajan, Antonín Šemík, jenž dříve bydlíval v Brně v Omaze a asi před rokem se odebral na farmu, již si zakoupil u Ithaca, N. Y. Pan Šemík podlehl dne 15. srpna srdeční vadě a pohřeb jeho byl odbýván v Ithaca dne 18. srpna. Pan Šemík byl dlouholetým obyvatelem v Omaze, kde přebýval od roku 1891. Narozen byl dne 12. srpna 1864 v Ovesné Lhotě v Čechách a do Ameriky se se svojí chotí po dvouletém manželství přistěhoval v roce 1891 a sice přímo do Omahy. Skonu jeho želí bolem zdrcená vdova a pět dítek, z nichž nejstarší dcera jest provdána za pana Jaroslava Svobodu, bratra majitele kamenického závodu pana Fr. Svobody. Nejmladší dítko páně Šemíkovo čítá nyní 3 roky stáří. Zemřelí byl  řádným a přičinlivým mužem, těšil se velice mnohým známým a přátelům v Omaze a po svém přestěhování na farmu byl pilným dopisovatelem do Hospodáře. Ještě v nedávném dopisu, který jsme od něho obdrželi, vyslovil naději, že se podívá na podzim do Omahy a potěší se mezi svými zdejšími přáteli. Radosti této se mu již nedostalo. Budiž mu čestná paměť. Pozůstalým vyslovujeme svoji upřímnou soustrast.
Z Antonínova nekrologu je patrné, že se v životě dvakrát stěhoval na větší vzdálenost. V roce 1891 z Evropy do Ameriky a roku 1909 z Nebrasky do státu New York.
Jeho nejstarší dcera Marie Svobodová, která se narodila ještě v Ovesné Lhotě, umírá v mladém věku v červnu 1915. Vdovec Jaroslav Jerry Svoboda zůstal sám se dvěma dětmi a o jeho dalším osudu nemám zpráv.

Na podzim 1913 se do vydání Osvěty Americké (č. 5) dostala též zajímavá zprávička, tentokrát z Chicaga:
Na 22. ul. a Ridgeway ave., udála se srážka automobilu s pouliční károu, při čemž zraněni byli dva muži. Jeden z nich, Josef Šemík, krajan z čís. 2355 již. Springfield ave., zjednal si automobil, aby jel na veselku své sestry do čís. 2632 již. Ridgeway ave. a při tom udála se srážka. Nyní nalézá se krajan Šemík v lékařském ošetřování.
Josef, rodák ze Starého Kolína, emigroval kolem roku 1904 a roku 1914 získal americké občanství. V den nehody se konala svatba jeho sestry Marie. Do USA emigrovala ještě sestra Růžena Fialová, ale ta měla svatbu v době, kdy ještě žila v Polabí.

neděle 18. března 2018

Vesnické noviny

V neděli 28. listopadu 1954 se konaly volby do Národního shromáždění. O pár dnů dříve v okresních novinách Ledče nad Sázavou vyšel tento článek.

O mém životě a o mé práci

Byla jsem požádána, abych napsala něco osobě. Vím, že je správné, aby voliči věděli o kandidátovi co nejvíce a proto stejně prostě, jako jsem zvyklá hovořit, budu vám i vyprávět o svém životě. Někteří mne na okrese znají už léta, s tisíci lidmi jsem se setkala v těchto dnech na veřejných schůzích. Svým vyprávěním chci doplnit naše hovory a přispět k tomu, abychom se navzájem znali ještě lépe.
Jak už většina z vás ví, žiji nyní ve Smrdově, kde pracuji v družstevní drůbežárně. Je mi 29 let a mám dvě děti. Snad bude ale nejlépe, když začnu od začátku.
Pocházím z chudé venkovské rodiny z obce Leškovice, okres Chotěboř. A jak už to na vsi bývalo, nečekalo mne v mládí nic jiného než dřina u sedláka. Sloužila jsem u sedláka ve Zvěstovicích. Vstávala jsem ve 4 ráno, pracovalo se do noci. V neděli jako ve všední den. Sedlák s rodinou jedl zvlášť, od čeledi si do mísy dívat nenechal. Žádný týdenní nebo měsíční plat jsem nedostávala. Jen tu a tam jsem viděla korunu, "pořádek", jak se říkalo, se dělal vždy jednou za rok - k vánocům. To, co člověk dostal, připomínalo pak daleko více almužnu, nežli měsíční výdělek. Řeknu vám i to že ve Zvěstovicích, kde jsme pracovala do svých 20 let, jsem se nikdy k muzice nedostala.
Koncem války jsem změnila místo. Mým zaměstnavatelem se stal Ant. Zadina ve Smrdově. Zde jsem byla přes rok, pak jsem se vdala. Můj muž se do té doby protloukal životem jako já. Byl kočím a krmičem. Potom, co jsme se vzali, propachtovali jsem si 4 ha půdy a začali na ní hospodařit. Tak jsem hospodařili několik let. V roce 1949 bylo ve Smrdově založeno JZD. Byli bychom tam vstoupili již tenkrát, ale majitel půdy nám bránil, a tak na naše naléhání byla tato otázka vyřešena až roku 1952.
Poznali jsem dřinu u sedláka i těžkou práci soukromě hospodařících drobných zemědělců a můžeme říct, že po vstupu do družstva začal pro nás úplně jiný život. Práce přináší daleko větší výsledky. A každým rokem je to lepší.
Tak letos jsme s mužem za svou práci dostali zálohově v naturáliích už 10 q pšenice, 10 q žita, 20 q brambor, 12 kg máku, 3 q ječmene atd. Odhad na pracovní jednotku byl 16 Kčs, ale dnes vidíme, že jsme nepočítali dobře. Už dnes vychází pracovní jednotka nejméně na 18 Kčs, to je o 2 Kčs více. To ovšem nebude náš jeddiný příjem. Máme svůj půlhektarový záhumenek, chováme krávu, vepře, nějakou tu husu a slepice. Dodávky plníme a překračujeme. Právě v těchto dnech jsme dodali navíc jednoho vepře.
Co je na tom všem nejradostnější je to, že takové výsledky práce nemáme u nás v JZD jen my. Řada rodin smrdovských družstevníků bude na tom, vzhledem k řádnému plnění dodávek a k počtu pracovních jednotek daleko lépe.

sobota 10. března 2018

Obědovice - ztracená vesnice

Dnes se pokusíme doplnit místa, kde se v minulosti lidé usadili, ale z různých důvodů museli odejít. Už jsem tu o takových lokalitách v minulosti psal. Ve výčtu zaniklých vesnic ale jedna chyběla. Byl jsem potěšen, když se mi v minulém měsíci ozval pan Pehal a sdělil mi, že objevil stopy v terénu, kde se patrně nacházely Obědovice. 
Tereziánský katastr
Pojďme nejdříve dohledat, kdy Obědovice vznikly. V Soupisu poddaných ani v dalších písemných zdrojích z druhé poloviny 17. století o vesnici nebo dvoru tohoto jména není zmínka. V první smrdovské matrice po roce 1694 jsme objevili první záznam o Obědovicích v roce 1717. 26. Jann. potwrzen gest w stawu manzielskem Gakub, syn po neb. Pawlowi Ssemikowi s Marzenau pozustalau dczerau po neb. Waczlawowi Cžadilowi z Wlkanowa. Swedkowe Tomass Malyna z Wowesny Lhoty, Anna Trnkowa z Obedowicz. Přibližně v této době je dominikální ves Obědovice (Dorf Obiedowitcz) uvedena v tabele tereziánského katastru.
Ve vizitaci tohoto katastru v roce 1721 můžeme nalézt zápis u statku Vrbice, který se skládal z Vrbic, Dobrnic, Leštiny, městyse Smrdova, Ovesné Lhoty, Vlkanova, Hor Vrbických (7 hospodářů a šenkýř, 75 strychů rolí) a
Tereziánský katastr
dominikálních Obědovic. V přiznání z roku 1749 je uveden dvůr Obědovice se 109 strychy lad, 6.2 str. pastvin a 3 v. luk. Poplužní dvůr ve vsi Dobrnice je rustikální. Dvůr Hory leží na místě před 30 lety zpustlé vsi Hory. Pro bývalé skelné hutě se vykácelo mnoho lesa.
Zdá se tedy, že Obědovice vznikly v době, kdy panství Vrbice držel František Václav Tam. Ten roku 1719 umírá. Jeho synovi Ignáci Františkovi je v tédobě pouhých 20 let, ale o osm roků později je také uložen v sedlecké kostnici. Po smrti Ignáce Františka převzal majetek (nebo spíše dluhy) jeho bratr František Josef.
Císařské otisky
Dluhy se řešily ještě v roce 1739 (Sedláček) a pak byl majetek převeden na jezuity v Kutné Hoře. Ti vlastnili Vrbici do poloviny 18. století. Potom je Vrbické panství připojeno ke Světlé, kterou vlastní Kolovrat-Krakovští. V roce 1760 přebírá panství světelské a statek Vrbici hrabě Leopold Kolovrat-Krakovský. Byl to činorodý aristokrat. Ještě se k němu někdy vrátím. Obědovice však za jeho panování zpustly. V josefském katastru již uvedeny nejsou. Ve Stabilním katastru (1838) na císařském otisku lze vidět lokalitu Na Obědovicích nedaleko pramene Žebrákovského potoka.
Geoportál

I na současné mapě je na sever od Vlkanova kus pole označen stejně. Jedna lokalita nese dokonce jméno zaniklé vesnice. U cesty podél lesa jsou podle slov pana Pehala v terénu patrné nerovnosti, které napovídají, že se zde kdysi mohl nalézat neznámý počet staveb.
Dominikální ves sice existovala jen několik málo desítek let, ale místo si uchovává paměť i několik stovek let.