Jakub a Matěj

Vracím se ke dluhu, který jsem měl k pátrání v Dolních Dlužinách. I zde, v malé vsi nedaleko od Ovesné Lhoty, žili v minulosti Šemíkovi. Před rokem 1780 hospodařil na čp. 1 rod Vodrážků.

Dolní Dlužiny č. 1 - indikační skica stabilního katastru z r. 1838

Když zemřel Vodrážka senior a nedlouho na to, v pouhých 30 letech, i Vodrážka junior, začal se hledal ženich pro jeho sestru Marii Magdalénu.

Našel se v sousedním Smrdově. Nejmladší syn Jiřího Šemíka, Jakub (ročník 1747), odchází po svatbě s Marií Magdalénou do Dlužin. Rodný statek ve Smrdově dědí druhý nejmladší syn Josef (*1743). Pro zajímavost. Mezi kmotry Šemíků ze Smrdova často nalézáme rodinu Těšitelů z Lacinova mlýna.

*12.9.1781 Václav Šemík,  otec Jakub

Po svatbě Jakuba Šemíka s Magdalénou v listopadu 1780 se v září následujícího roku narodil Václav. Omylem zapsaný otec Vodrážka byl také Jakub, a byl v té době již nebožtíkem. Bohužel, novorozenec Václav se neudržel při životě ani do druhého dne. Až třetí syn Matěj, který se narodil 25. prosince roku 1789, se dožil dospělého věku. Matěj Šemík si v roce 1817 přivádí do Dolních Dlužin na statek čp. 1 Annu Vítkovou z Příseky.
Syn Matěj i otec Jakub hospodařili jako střední až menší sedláci. V zápisech můžeme u obou číst označení medium rusticus, casarius, půlník, čtvrtník, chalupník. Další pokračovatel, který mohl převzít hospodářství, byl Jan (*1818). Ten však ve svých čtyřech letech umírá. A protože umírá v mladém věku 32 let i Matěj Šemík, je jediným následníkem dcera Kateřina (*1820). Vdova Anna se opět vdává. Žije v Dolních Dlužinách na čp. 1 s Matějem Hudíkem. Kromě jejich dětí vychovávají také pastorkyni Kateřinu. Ta když dospěje, je její jméno uvedeno na indikační skice mapy stabilního katastru (viz výše).

Vojenským veteránům

Karel Šemík z Jiříkova

Se stým výročím konce 1. světové války můžeme vzpomenout na všechny muže z rodu Šemíkových, kteří v uniformách monarchie nebo čsl. legií byli svědky válečného utrpení. Mnozí snad zažívali i naději na lepší poválečný život.

Pojďme si připomenout Aloise ze Smrdova, Františka z Číhoště, Jana a Františka ze Světlé, Františka ze Starého Kolína, Františka z Chrtníče, Josefa a Karla z Ovesné Lhoty, Karla z Jiříkova.

První známý válečný veterán byl bezesporu Jan Šemík (*1775) z Ovesné Lhoty, o kterém jsem psal před několika dny. Ten zažil napoleonské války na začátku 19.  století. Později se usadil ve Světlé. Jeho syn Antonín založil v městečku u řeky Sázavy několikagenerační tradici krejčovského řemesla. Před pár dny jsem objevil, že jeden z vnuků Antonína Šemíka (*1811) byl vojákem ve 21. pěším pluku. Následoval tak svého pradědu Jana. Bohužel osud Stanislava Šemíka nabral rychlý konec. Narodil se 12. března 1866. Zemřel mlád 24 let ve Vídni.

Stanislav Šemík (+14.1.1890) - digitální knihovna

V matrice zemřelých a nezvěstných pěšího pluku 21 můžeme dohledat na str. 165 záznam o úmrtí Stanislava Šemíka. 14. ledna 1890 naposledy vydechl ve vídeňské C. k. všeobecné nemocnici (K. K. allgem. Krankenhause). Příčinou úmrtí byl zánět pohrudnice (Pleuritis), obvyklá to komplikace spojená se zápalem plic. Kromě věku dožití lze vpravo svisle přečíst civilní profesi - krejčí (Schneider). Délka vojenské služby byla v té době tři roky. 21. pěší pluk sídlil v Čáslavi. Doplňovací okres sahal od Chrudimi po Jihlavu, od Čáslavi po českomoravskou hranici.