Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let vykrystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat ...

středa 26. února 2014

Dolní Šemíkovi ze Lhoty

Dodnes žijí v Ovesné Lhotě dvě linie Šemíků. Nedávno jsem psal o "horních", dnes se zmíním o "spodních" nebo jinak "dolních". První Šemík z této linie a zároveň první Šemík ve Lhotě se jmenoval Václav Šemík. Ten sem přišel někdy kolem roku 1760 a se svou ženou Barborou se usadili na horním konci vesnice v č. 11
16. srpna 1760, Václav Šemík & Barbora Vávrová
Václav, toho jména první v rodové linii, pocházel z Leštiny, kde žil jeho otec Jakub. Děda se jmenoval Pavel. Děda i otec žili nějaký čas ve Vrbici, možná i ve Smrdově.
Václavův syn Tomáš (*1779) i vnuk Václav hospodařili jako chalupníci stále na lhoteckém gruntu č. 11. Vnuk Josef (*1809) se dal na vojnu a po návratu domů se usadil (svatbu měl r. 1864) na dolním konci vesnice v novém domku č. 43. Vnučka Marie (*1820) odešla do Prahy.
Jako poslední Šemík žil na statku č. 11 Václavův pravnuk František (*1847), který je ještě uveden jako výměnkář při sčítání lidu v roce 1921. Pravnuk Josef (*1841) se stěhuje před rokem 1870 do č. 35. To už je přímý předek dnešních Šemíků v okolí severočeských Teplic (Josef, *1879), v Ústí nad Labem (František, *1881), v Praze (Karel, *1874) a možná i v Americe (Antonín, *1869 a Marie, *1872).
I když tento rod Šemíků dnes sídlí ve spodní části Ovesné Lhoty, ještě před 100 lety byl usazen na samém horním konci.

sobota 22. února 2014

Dva lidské osudy a jeden dům

Josef i Jan zemřeli v tomto domě
Josef Toufar zemřel 25. února 1950 zde v pokoji č. 312. Předchozí den odpoledne, po mnohadenních výsleších státní bezpečnosti, přivezli v zuboženém stavu Josefa do této budovy.

Na dohled od tohoto místa stojí Národní muzeum, odkud sem na popáleninové oddělení na 4. patro přivezli Jana Palacha 16. ledna 1969.

Novináři v Lidových novinách popsali, jak se dům v Legerově ulici postupně dostal do dnešního stavu. V současnosti patří pražským hasičům a je na prodej. Kolem projede každý den po magistrále bez povšimnutí tisíce aut.

Když zvažuji, o čem zde psát, snažím se ctít soukromí žijících osob. Období 50tých a 60tých let je pro některé lidi stále ožehavé, a tak hledání hranice mezi právem na soukromí a právem na informace bude stále živé. 

pátek 21. února 2014

Vyznání

Rod Šemíků žil po několik generací téměř na jednom místě. Navíc v kombinaci s převážně katolickým vyznáním. To znamená, že při hledání v církevních matrikách máme částečně ulehčenou práci. Tak už to u selských rodů bývá. Přesto se někdy objeví nábožensky smíšená manželství. Ukážeme si dva příklady.
obr. 1: Jakub Šemík, chalupník z Dolních Dlužin (52 let)
Alžběta, dcera po + Tomášovi Myšičkovi, sedláku ze Smrdova

Prvním je svatba Jakuba Šemíka (*1747) z Dolních Dlužin, který se oženil ve svých 61 letech, i když zapisovatel u svatby zaznamenal jeho věk na 52 roků (viz obr. 1). Vdovec Jakub si bere v roce 1808 za ženu Alžbětu Myšičkovou ze Smrdova č. 5. Alžběta, stejně jako další z rodu Myšičkova, byla evangelického vyznání.
Svatba se konala 8. února ve Smrdově č. 5. Nevím, zda měli později Jakub a Alžběta děti. Zda by je křtili v katolickém kostele ve Smrdově nebo v evangelickém, který byl až v Opatovicích? Dva svědci, rychtář z Dlužin (Tomáš ???) a Josef Šemík, sedlák ze Smrdova (asi bratr Jakuba). Oba se podepsali třemi křížky. Psát tehdy neuměl ani rychtář? Je to možné. Škola ale ve Smrdově tehdy byla už více jak 100 let.

Druhý příklad nás zavede do Ovesné Lhoty a přenese do roku 1860. Na obr. 2 vidíme zápis o narození nemanželského dítěte. Zápis je obsáhlý. Podtržená pasáž nahoře vysvětluje, že byl chlapec později (1864) po svatbě nemanželského otce Josefa Šemíka a matky Kateřiny Freundové legitimizován.
obr. 2: nar. 27. června, pokřtěn 10. srpna 1860; čp. 15; Josef
Nemanželský otec tohoto dítěte Josefa sám se dobrovolně dostavil za otce a před nížepsanými dvěma svědky jej dobře znajícími prohlásil a za takového zapsán býti žádal. Jeho vlastnoruční podpis: Josef Šemík Otec katol. náb. vysloužilý voják obyvatel kolář ze Lhoty čís. 11. kat. z Vrbicka okresního úřadu Ledeč, manželský syn po Tomáši Šemíkovi chalupníku ze Lhoty ovesné čís. 11. kat. náb. z Vrbicka okresu Ledeč, a jeho zemřelé manželky Kateřiny rozené dcery Václava Vohaňky sedláka z Chlumu čís. 12. kat. náb. ze Sedlicka okresu Čáslav.

Druhá podtržená a dopisovaná část textu obsahuje datum svatby (23. srpna 1864). K tomu, aby mohl být narozený Josef pokřtěn, bylo třeba "komistoriální" svolení. Trvalo to déle jak měsíc. Proč? Matka byla židovského vyznání.

Křest tento dle katolického obřadu ??? byl na žádost nemanželského otce Josefa Šemíka katolíka a nemanželské křest svatý očekávající matky židovky k budoucímu katolickému vychování dítěte Josefa, což tuto vlastnoručními podpisy otce a matky i dvou dožádaných svědků stvrzuje:
Josef Šemík Otec
Josef ??? svědek                                     podpis nemanželské matky
Jan ??? svědek

Matka se podepsala originálně Jak to bylo u židovských dětí s chozením do školy? Věhlasná škola byla tou dobou v Golčově Jeníkově. To ale bylo ze Lhoty už dost daleko.
Ze zápisu faráře Jana Vorlíčka na obr. 2 lze ještě vyčíst, že porodní bábou byla Marie Rutová z Kynic č. 17. Na obr. 3 je zapsána nevěstina strana. Změna víry byla dospána později. Možná až při svatbě v roce 1864.
obr. 3: matka Kateřina Freund
Kateřina Freund (nyní již pokřtěná katolička) catechumena obývatelkyně ze Lhoty ovesné čís. 15 z Vrbicka okresu Ledeč, manželská dcera Abrahama Freunda žida zrozeného ve Vlkanově bytem v Pertholticích zemřelého ve Lhotě čís. 19 z Královicka okresu Královického a jeho manželky Barbory židovky rozené Ciner ze Zbraslavic čís. 12 ze Zbraslavicka okresu Kutnohorského.

Zápis pana faráře je velmi pěkně čitelný psaný "po novu" humanistickým písmem. Ještě k podpisům na obr. 2. Otec Josef Šemík - sice nemanželský, ale vlastní, jak si příště řekneme - má zažitý ze školy kurent. Už ale třeba druhý svědek má "S" humanistické. Možná to byl mladší ročník.

pátek 14. února 2014

Telefonní seznam

Hledání minulosti v Praze je trochu komplikovanější než v menších městech nebo venkovských oblastech. Proto se hodí netradiční genealogické informační zdroje. Před dvěma roky jsme tu vyhlásili pátrání po panu Šemíkovi, o kterém toho víme poměrně málo.
Horkou stopou byl objev žižkovské stopy směřující k rodině kupce Jana Šemíka. Přesněji k jeho synovi Richardovi (*1887). Pamětnice ale tuto stopu zchlazuje:
Nějak mi nesouhlasí rok narození Richarda Šemíka, náš pan Šemík byl zcela určitě mladší. Odhaduji, že se narodil někdy mezi 1900 - 1905 (?). Na fotce na Vltavě (na bruslích) je to sotva čtyřicátník, to by mu muselo být cca 54 let a to nevypadá. Jeho dceři z druhého manželství bylo v roce 1960 asi 9 let, tehdy jsem pana Šemíka viděla naposledy a rozhodně nevypadal na 73 let, byl to štíhlý sotva pětapadesátník. 
Zapomněla jsem poznamenat, že jako obchodník s lahůdkami byl pochopitelně po roce 1948 jako "kapitalista" nežádoucí a byl na několik let uvězněn. Moje máma říkala, že pracoval někde v dolech (možná na "uranu" v Jáchymově nebo u Příbrami). Byl tenkrát pohublý a bledý, bylo to zřejmě nedlouho po propuštění z vězení.
Zdá se, že nesouhlasí ani datum úmrtí, rok (1968) by odpovídal, ale ne únor, ale srpen. Moje máma ho někdy v roce 1969 (1970?) volala, ale jeho dcera jí sdělila, že zemřel v srpnových dnech 1968 snad kdesi u Ústí nad Labem (?) pod pásy tanků za okupace. Telefonní číslo bylo tehdy uvedeno v pražském tel. seznamu, chtělo by to sehnat starý seznam z konce 60. let.
A dál ještě doplňuje:
Prozatím zůstává záhadou, kdo je ten "náš" pan Šemík. Nezdá se mi, že by to byl syn Richarda, protože by ho musel mít mezi 13-18 lety a to nepřipadá v úvahu. Jedině, že by tu byl menší posun v datech narození - třeba byl pan Šemík mladší, kdoví? Můj strýc se narodil 1902 a kamarádili spolu, čímž předpokládám, že byl +/- v přibližném věku. Moje máma se narodila 1916 a pro ni byl p. Šemík o něco "starší" člověk, kterému vykala a oslovovala ho příjmením. Můj dědeček (Josef Fiala, * 1877) pocházel také z Ovesné Lhoty, byl ševcem a přibližně od r. 1901 žil ve Smrdově, kde si po svatbě s babičkou pronajali jednu místnost v domě u Stránských (stará přízemní budova u kostela) a v roce 1914 si postavili dům na konci vsi u hřbitova (čp. 89).
Pražský telefonní seznam, rok 1962.
Šemík(ová) - Alois, Oldřich, Jarmila.
Zkusil jsem dohledat pražský telefonní seznam z let šedesátých. V knihovně Poštovního muzea jsem měl možnost nahlédnout do ročníků 1962, 1964 a 1967. Příjmení Šemík(ová) se vyskytovalo v roce 1962 třikrát. O dva roky později chyběl Alois Šemík z Malé Strany. V roce 1967 už nebyla uvedena Jarmila Šemíková ze Žižkova. Zbyl Oldřich Šemík z Vinohrad. Toto jméno bylo v roce 1967 jediným zástupcem Šemíků v Praze s pevnou telefonní linkou. Pátrání pokračuje.

středa 12. února 2014

Královské město Praha

Dnes ráno mě zaujala na české verzi vyhledávače upoutávka na výročí sjednocení čtyř pražských měst. Spřízněný blog rejcka Jitky Neradové mně osvětlil, která že to byla města, která Josef II. spojil 12. února 1784 v jedno. Bylo to Staré město pražské, tehdy zvané spíš Větší město. Na druhé straně Vltavy, logicky, Menší město pražské. Dnes to je Malá Strana. Zbývají Hradčany a Nové město pražské.
Ač to na Google obrázku budí zdání, že vpravo ležící Vyšehrad patřil již tehdy ku Praze, není tomu tak. Vyšehrad byl připojen až v roce 1883.
V roce 1884 přichází na Žižkov, tehdy nově založené samostatné město, Jan Šemík a jeho matka Kateřina. První nám známý venkovan jménem Šemík přišel do Prahy kolem roku 1854. Byla to Marie Šemíková. Žila na Menším městě a v závěru života na Hradčanech. To už měla příjmení Čádková po manželovi. Zemřela v létě 1867. 

FFridrich, Praha, Prazsky hrad
Panorama s nedostavěným sv. Vítem (foceno roku 1867)

pondělí 10. února 2014

neděle 9. února 2014

Od kurentu k humanistické kurzívě

V indexu matrik narozených pro farnost Obříství je krásně vidět vývoj psaného písma od 19. do 20. století. Speciálně jsem vybral písmeno S/Š.
Jestliže kolem roku 1840 se běžně psalo kurentem...

...později už se objevuje humanistické písmo.

Ve třicátých letech 20. století je psané písmo velmi podobné tomu, kterému jsme se učili psát ve škole.

Po skončení II. světové války jakoby zapisovatel předvídal nové směry.
Je zajímavé, že do matričních knih se dodnes zapisuje ručně. I když od roku 2006 se souběžně píše na matričních úřadech na klávesnici do počítačů, stále částečně tato oblast vzdoruje informačním technologiím. Vždyť i postupná digitalizace starých matrik nás ještě dlouhou dobu nezbaví dovednosti přečíst text psaný starým písmem.

sobota 8. února 2014

Horní Šemíkovi ze Lhoty

Když jsem se pokoušel dopátrat, odkud pocházel Josef Šemík, který později žil v Bačkově č. 19, byly ve hře dvě možnosti. Podařilo se mi ale před měsícem v Zámrsku dohledat záznam svatby Josefa a Kateřiny - a bylo to jasné.
5. února 1860, Bačkov č. 6, Josef Šemík
V roce 1860 se v Bačkově ženil Josef Šemík (*1819). Bral si v domě č. 6 Kateřinu Čihovskou (*1836). Rodné příjmení zdědila po otci Vojtěchovi, který byl kovářem. Ten se ale této svatby již nedožil. Protože nevěsta nebyla ještě plnoletá, musel svatbu schválit okresní úřad a poručník.
Ze dvou svědků, oba byli bačkovskými sedláky, přečtu jen podpis Jana Kafky.
Kateřina Čihovská, poručník Jan Šindelář, svědek Jan Kafka

Příjmení Čihovský se v té době vyskytovalo kromě Bačkova ještě ve Štěpánově. Původ tohoto jména vede ke jménu obce Číhošť. Místem narození Kateřiny byla Olešnice u Ledče, kde žila její matka.
A nyní se dostáváme k definitivnímu rozuzlení, odkud se dostala "horní" linie Šemíků do Ovesné Lhoty. Jakub, otec Josefa Šemíka, byl statkářem ve Lhotě č. 6. Ze stejného statku pocházel i děda z matčiny strany Jakub Malina.
Co to znamená? Jasno bude ze záznamu další svatby, ke které došlo v roce 1818. Ženichem je Jakub, syn po Josefovi Šemíkovi, sedlákovi ze Smrdova. Josef (*1743 +1814) hospodařil na smrdovském gruntu č. 12.
Nevěstou je 19letá Barbora, dcera Jakuba Maliny, sedláka ze Lhoty č. 6. Jakub Šemík se do Ovesné Lhoty přiženil ze sousedního Smrdova.
6.5.1818 Jakub Šemík & Barbora Malinová
Rok 1818 je tedy počátkem, odkdy žijí dnešní horní Šemíkovi ve Lhotě. Jakub Šemík měl kromě syna Josefa (*1819) ještě mladšího Františka, který později převzal lhotecký statek č. 6. Otec Jakub i syn František byli půlláníky, tedy většími sedláky, než byl druhý rod Šemíků, který v tehdy žil v Ovesné Lhotě č. 11.
František sice měl syny, ale přednost dostala dcera Kateřina, která se vdala za Josefa Jelínka. Tak po dvou generacích z č. 6 Šemíkovi po meči zmizeli. Potomci Jakuba i Františka, jak jsem už psal, v Ovesné Lhotě žijí dodnes. A jeden z nich stále udržuje tradici selského rodu, i když dnes by se asi neřeklo, že je sedlákem, ale farmářem. Bylo by zajímavé, kdyby si někdo z této linie Šemíků nechal udělat genetický test. Ze všech dosavadních poznatků lze říct, že Josef Šemík ze Smrdova č. 12 je náš společný pra(...)děda.

pondělí 3. února 2014

Akce "Kulak"

Pokud nechcete, aby o Vás vaši potomci říkali, že jste dělali špatné věci, tak je raději nedělejte.

Rok 1953. Pro mnohé rodiny z celého tehdejšího Československa rok osudový. Rok, kdy zemřel Stalin, a vzápětí ho následoval Gottwald. Rok měnové reformy, která byla prezentována jako vítězství pracujícího lidu a úder buržoazii. Rok, kdy v politických procesech létaly třísky na všechny strany, neboť když se kácí les... A les se kácel už několik let. Od roku 1950, kdy StB vyslýchala číhošťského faráře Josefa Toufara takovým způsobem, že se nedožil byť zmanipulovaného procesu. Místní sedláci z okresu Ledeč nad Sázavou se nijak nehrnuli do vznikajících kolchozů. Tedy ono se tomu kolektivnímu hospodaření v tomto kraji nedařilo tak, jak mělo, a tak se udeřilo na vesnické boháče. Těmi byli označeni statkáři s více jak 20 ha, ale mnohde to bylo i podstatně méně.

Dokázali byste zařadit jména hospodářů, jejichž rodiny byly vysídleny z ledečského okresu? V tabulce je postupně evidenční číslo státní bezpečnosti, příjmení, jméno, datum narození, okres cíle vysídlení ředitelství statku , místo vysídlení provozovna statku, datum vystěhování.
676RazimaAlois6.7.1903RýmařovVajglov
677VosykaVáclav19.10.1898RýmařovVeveří
746VavřičkaJan6.3.1904ĎábliceChvaly6.3.1953
748PejcharFrantišek2.4.1908ĎábliceChvaly4.3.1953
751BlažekJosef31.12.1898ĎábliceBěchovice24.3.1953
894NebřeskýJosef16.2.1902HlubokáKoroseky11.3.1953
954JaklJosef3.11.1885MělníkDolní Beřkovice10.4.1953
955ŽákFrantišek21.4.1905duben 53
956RajdlBohuslav8.8.1898SlanýLuníkov
971CihlářJosef26.2.1902Liberecvojenské statky24.4.1953
1157MarešAlois5.11.1898BruntálDvorce na Mor.15.6.1953
1159MrkvičkaVáclav15.9.1899ŠumperkVelké Losiny8.6.1953
1161RůtAntonín16.1.1907BruntálBruntál4.6.1953
1162ZelínkaJosef14.3.1899JavorníkBílý Potok30.6.1953
1163ŠeredováMarie15.9.1898JavorníkBílý Potok<<<+>>>
1165ChylíkLeopold15.2.1900BruntálNové Heřmínovy15.5.1953
1225HlídekAlois1.5.1909LochoviceLibomyšlčerven 53
1469JarošJaroslav14.1.1903Ml. BoleslavBukovno25.6.1953
1470VeselskýJosef10.9.1899Ml. BoleslavÚjezd7.8.1953
1477ZelenýJosef14.5.1918RoudniceBrozany18.7.1953
1478DěkanovskýJosef18.8.1907LnářeLnáře3.7.1953
1479MalinaJaroslav2.1.1897RoudniceBrníkov<<<+>>>
1480LoudátJosef1.7.1908Nový BorKunratice4.8.1953
1738NovákJan6.5.1900Stráž pod RalskemMalé Ralsko17.8.1953
1739LoudátKarel19.1.1900Neuvedeno
1740TrtíkJosef18.2.1891Neuvedeno
1741NulíčekAntonín10.4.1903Neuvedeno
1757DobrýFrantišek11.11.1906Neuvedeno
1821KončelJan6.9.1895Neuvedeno
1841Novotný Bohumil24.1.1913Neuvedeno
1842DěkanovskýVáclav27.9.1908Neuvedeno
<<<+>>> znamená, že rodina dotyčného nebyla vystěhována na místo určení. To ale neznamená, že mohla zůstat v místě dosavadního bydliště. To byl např. případ rodiny Jaroslava Maliny, která po jeho propuštění z vězení žila u příbuzných někde v oblasti Dolních Kralovic. Příběh Josefa Blažka z Vrbického mlýna (dříve Mrkvičkova) je uveden v knize Miloslava Růžičky (Lit. 2).