Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let vykrystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat ...

pátek 21. října 2016

Nejbohatší a ti ostatní za Rudolfa II.

Když přemítám, kde hledat otce a děda Adama Šemíka, zaostřuji na území, které v závěru vlády Rudolfa II. ovládali Trčkové z Lípy. Jenže ti patřili k těm panujícím rodům, které měly nejvíce poddaných. V roce 1603 jejich dominium zabíralo velkou část Čáslavského kraje. Trčkové ovládali také statky v okolí Hradce Králové, zejména Opočno s Dobruškou a Třebechovicemi. Patřili k nejbohatším šlechticům podle počtu osedlých. V. Ledvinka uvádí pro rok 1603 následující pořadí.
  1. Jan Rudolf Trčka z Lípy (4996)
  2. Zikmund Smiřický ze Smiřic (4882)
  3. Petr Vok z Rožmberka (3948)
  4. Adam Hrzán z Harasova (2553)
  5. Jáchym Oldřich z Hradce (2547)
  6. Marie z Pernštejna (2124)
Všichni byli členy panských rodů s výjimkou jednoho rytíře - č. 4. Z počtu osedlých nelze přesně odvodit počet poddaných. Zjednodušeně se dá napsat, že to osedlí byli obyvatelé vesnice nebo poddanského města s usedlostí, tedy domem s polnostmi. Nebo měšťan s řemeslnou živností či obchodem. Drobní hospodáři se počítali zlomkem osedlého. Chalupníci čtvrtinou, zahradníci osminou. To byli obyvatelé měst a vesnic, které s určitou mírou štěstí můžeme dohledat i v období "předmatričním".
Mezi osedlé se nepočítali rodinní příslušníci a poddaní neosedlí. To byli kteří? Nádeníci, čeleď, ovčáci, podomní obchodníci, podruzi. Ti, co neměli na vesnici pole nebo ve městě vlastní dům. V období před pravidelným zapisováním do matričních knih jsou takoví lidé dohledatelní jen zcela výjimečně.

Jak komplikované a složité poměry např. přinášela rudolfinská Praha prozrazuje pokus o evidenci obyvatel na Starém Městě pražském z roku 1608. Kromě majitelů domů lze dohledat i jména pokojníků a podruhů. Rozdíl mezi nimi je jako podobný jako mezi nájemníky a podnájemníky. Pokojníci si pronajímali od majitelů domů jednu, dvě či více místností a podruzi si je pak od nich dále pronajímali. Těžko vysvětlit, na čem záviselo, že v některém domě žilo i deset takovýchto osob, zatímco v sousedním domě žádná. Vezměme příklad v Mikulášské čtvrti (oblast dnešní Pařížské ulice).
V. Hollar, Pohled na Prahu z Petřína (výřez Staré Město)
vytvořeno r. 1649 podle kreseb z r. 1636
V této lokalitě bylo zachyceno několik domů bez pokojníků či podruhů - třeba dům č. 5 Václava Hořepnického. Ale již vedlejší dům Jana Koldínského, mečíře, má tuto poznámku:
Pokojníci: Mikuláš Brunovský, nějaký skribent (písař), nemá měšťanská práva; Jan Přeštický, zdejší synek, dělá kadidlo a prodává; Jan nožíř, měštěnín zdejší.
V domech č. 23-31 nacházíme pouze jedinou osobu, jistou podruhyni, po nebožtíku Tomáši prokurátorovi; ovšem v domě č. 33 se nacházelo pět pokojníků s městským právem, stejný počet pokojníků, kteří měšťany nebyli, a navíc sedm podruhů.
Podruzi jsou tito: Andres krejčí; Mandaléna dělá u lidí na den (nádenice); Káča žebře (žebrá); Anna Fifenbachová, nádenice; Matěj, dělá u hrnčířů; Jiřík Holej, dělá na vinici. O těch všech oznámeno, že již několik let tam zůstávají; Štefan Illigen, advocat dvorský, jest již 4 léta v kvartýru.
Není sporu o tom, že skladba těchto lidí byla velmi pestrá. Pod jednou střechou nalezli ubytování lidé vzdělaní (advokát) stejně jako žebračka či nádeník. Praha Rudolfa II. prožívala rozvoj a rozmach, kdy nefungovaly společenské přehrady jako v jiných městech.

9. května 1607 prodal Jan Rudolf Trčka z Lípy panství Kumburk (hrad) s městem Jičínem panu Zikmundu Smiřickému ze Smiřic za 84 000 kop grošů českých. Tím si Smiřičtí vyměnili místo s Trčky na čele nejbohatších aristokratů. Celkem se nacházelo na jejich panstvích 8000 osedlých. Blížilo se však "vyřazení" některých jmen z žebříčku. Dynamiku změnám dává vymírání řady rodů a přerozdělování majetků po Bílé hoře. 1604 mizí ze scény páni z Hradce, 1612 Rožmberkové a 1618 Smiřičtí, 1631 Pernštejnové, 1634 pak Trčkové z Lípy.

Čím větší byl majetek, tím větší šance, že se o konkrétním člověku zachovala informace. Roku 1606 byl Mikuláš Šemík (měšťan) vlastníkem domu v Mladé Vožici. V roce 1608 koupil Celestýn Šemík (erbovní měšťan) na Novém Městě pražském dům s pivovarem. Poslední objev: 1616 se Václav Soška žení s vdovou Annou Šemičkou, pozůstalou vdovou po Janu Šemikovi (měšťan) z Dobrušky. Mám naplánovanou cestu do archivu v Rychnově nad Kněžnou. Tam by měla být uložena Kniha smluv svatebních města Dobrušky z let 1578-1667 a v ní možná něco víc o Janu Šemíkovi.
Vraťme se na závěr k Adamovi Šemíkovi. Jeho otec byl patrně panský myslivec a to mi napovídá, že do kraje kolem Smrdova mohl přijít zdaleka.

zdroje:
Jaroslav Čechura: České země v letech 1526–1583. První Habsburkové na českém trůně I. Praha : Libri, 2008
Jaroslav Čechura: České země v letech 1584–1620. První Habsburkové na českém trůně II. Praha : Libri, 2009

neděle 16. října 2016

Politik Zmrhal Antonín

Ve Smrdově žily po roce 1838 tři rodiny Zmrhalů. Byli to vesměs evangelíci, a tak jejich svatby a křty musíme hledat v Opatovicích za Zbýšovem, kam spadali křesťané tohoto vyznání. Digitalizované verze matrik jsou k nalezení v ebadatelně Státního oblastního archivu v Praze.
22.7.1882 nar. Antonín Zmrhal
Z dostupného životopisu Antonína Zmrhala se dozvíme, že se narodil 22. července 1882 ve Vysoké u Havlíčkova Brodu. Tehdy se Vysoká jmenovala Hochtánov. V místě rodiště ale nejspíš dlouho nepobyl. Měsíc po narození je v Opatovicích zapsán záznam o křtu. Otec Jan Zmrhal je uváděn jako rolník ze Smrdova i z Hochtánova. Kde Antonín strávil dětství a kde chodil do školy? Snad ve Smrdově. Otec ale patrně neudržel smrdovský statek č. 8. Antonín se vyučil obchodním příručím a opouští rodiště. Působí v Plzni, Praze i v dalších místech. Po založení KSČ se stává jedním z prvních členů. Od roku 1923 do roku 1939 je ve vedení spotřebního družstva Včela. V období 1935 až 1938 byl členem Senátu parlamentu. Po válce je jmenován do vlády Klementa Gottwalda jako ministr vnitřního obchodu. V místní kronice se v roce 1947 objevuje následující zápis.
V říjnu navštěvuje Smrdov a v prosinci rezignuje na post ministra. Nahrazuje ho nechvalně známý Alexej Čepička.
Hrob A. Zmrhala a dalších na Olšanských hřbitovech
Antonín Zmrhal vyrůstal na opačném břehu Sázavky než jen o něco mladší vrstevník Josef Zadina. Oba byli na opačném břehu i v politickém životě. Agrárník Zadina z Vlkanova se na sklonku života vrací do míst, kde se narodil.
Komunista Zmrhal se stal po smrti stafáží mumifikovaného Gottwalda v památníku na vrchu Vítkově. Po roce 1989 jsou ostatky pohřbených přeneseny na Olšanské hřbitovy. Jedno jméno bylo z náhrobku vymazáno. Patrně si příbuzní nepřáli, aby jejich předek byl uveden společně s ostatními. Zdalipak má Antonín Zmrhal také nějaké potomky?

pátek 7. října 2016

Tento Šemík je bezpochyby náš

Ahoj Vláďo,
dlouho jsem se neozval. Včera mi poslala jedna badatelka záznam z matriky oddaných v Hořovicích. V roce 1917 se konala svatba Jana Šemíka (*1887) a Anežky Vagnerové (*1885). Celé to pěkně zapadá do příběhu.
19.9.1917 - Jan Šemík & Anežka Vagnerová
Je zajímavé, že Jan se při svatbě nechal zastupovat Karlem Štorkánem, krejčím z Hořovic. Jan byl v té době (19. září) u c.k. střeleckého pluku č. 12 v Komárně.

zdraví
Roman

P.S.
Nález je z nejstarší civilní matriky oddaných v okresu Beroun. Bylo by zajímavé zjistit, proč svatba nepočkala do doby, kdy by byl ženich přítomen. I když se jednalo o civilní obřad, mohla být nevěsta v očekávání. To by se dalo potvrdit nahlédnutím do matriky narozených. Ta je však stále živá. Bylo by tedy třeba hledat na městském úřadu v Hořovicích. Protože od události neuplynulo ještě 100 let, je přístup k případným nalezeným údajům omezen jen na přímé příbuzné.

neděle 2. října 2016

Šemíkovi od Ostravy?

Před delší dobou jsem na stránkách vojenského archivu objevil v kartotéce padlých z 1. světové války list s příjmením Šemik.
Karl Szymik
Jméno Karel se v našem klanu vyskytuje. Dokonce jeden Karel, který se narodil v Jiříkově u Habrů, zahynul v době 1. světové války a jeho jméno je uvedeno i na pomníku v rodné vesnici. Jenže náš Karel byl ročník 1897. To znamená, že zemřel velmi mlád v necelých 20 letech.
Karel Šemik v kartotéce padlých má zapsán ročník 1889. Že se patrně jedná o někoho jiného, napovídá místo narození. Lazy, Fryštát. To je dnešní Ostravsko, přesněji Orlová - Karviná. V patrání jsem nepokračoval, až se mi letos na jaře ozvala spřízněná kolegyně, která hledala právě v oblasti spadající pod Zemský archiv v Opavě. Poslala mi odkaz na záznam o narození Josefa Schemika z Doubravy. Obec mezi Orlovou a Karvinou byla koncem 19. století místem, kde žilo několik rodin, které se v matrikách objevují pod různým příjmením - Schemik, Schymik, Šemík, Šimik, Szymek, Szymik. Přitom se jedná stále o stejný rod.
Odkud vítr vaje, zjistíme záhy po zobrazení výskytu příjmení Szymik u polských sousedů. Toto příjmení je v Polsku poměrně hojné. Zejména na Těšínsku. Mapa výskytu u nás vše potvrzuje. Hledání maličko komplikuje, že tato oblast je koncem 19. století smíšeně katolická i evangelická. V obci Lazy (dnes část Orlové) na č. 135 žila evangelická rodina Szymiků. Karel se narodil 3. dubna 1889. Doubrava byla převážně katolická. Na sklonku století zde můžeme obbjevit stolaře Ignáce Szymika (č. 33) a chalupníka Jana Szymika.
30.11.1876 nar. Emanuel - matrika inv. č. 3041
Ten samý Emanuel - matrika inv. č. 2724
Zhruba od roku 1870 žil Jan Szymik se ženou Marií v Doubravě č. 1. Kolem roku 1880 tato rodina bydlí již v domě č. 165. Jan (Johann) je občas zapsán s poznámkou, že je evangelík. Manželka Marie byla katoličkou, a tak narození jejich dětí, které často umíraly nedlouho po porodu, bylo zapisováno do katolické matriky.
Tento kraj se vlivem důlní činnosti hodně změnil. Z místních chalupníků se stávají havíři. I Jan je jako otec v matrikách narozených v 90. letech zapisován jako havíř. Havířem se stal i jeho syn František (*1870), který má v listopadu 1894 svatbu se Sofií Klanicovou. O deset měsíců později se jim narodil první potomek, dcera Emílie. Otec zapsán jako Franz Šimik.
Není tedy Šemík jako Šemík. Stejně jako podobné příjmení Semík, které se nám často vloudí při hledání na internetu, i příjmení Szymik se k nám pravděpodobně dostalo ze Slezska. Ještě jsem si při listování v matrikách na Karvinsku všiml jedné zajímavosti. Ostravsko je pravděpodobně místem, kde mají své kořeny příjmení Babiš a Ježíšek.