Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let krystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat me...

pondělí 31. října 2011

Začneme od Adama

Přesuňme se v čase o 400 let zpět. Na počátku 17. století se u nás vybírala daň ze zemědělské půdy. Vybírání této základní daně byla výsadou šlechty. V průběhu třicetileté války docházelo ke zpustošení země a berně, jak se daním říkalo, se nevybíraly tak, aby uspokojily finanční požadavky dvora. Celé vsi se vylidňovaly a lidé opouštěli obdělávatelnou půdu. Počet poddaných byl navíc na mnoha panstvích (dominiích) podhodnocen. Města byla zchudlá, venkov polopustý, mnohé obce zanikly a počet obyvatel se v Čechách odhadoval na méně než 1 milión.
Řešením se měl stát podrobný a revidovaný soupis daní podrobené půdy - zemský katastr. Takovým katastrem se stala až berní rula z roku 1654. Pro výměru kontribuce byla zvolena základní jednotka - tzv. osedlý (sedlák). Chalupník se počítal za ¼ osedlého, zahradník za osminu osedlého (většinou podle výměry polí). Byl to tedy soupis rustikální půdy. Vrchnostenská (dominikální) půda nebyla do soupisu zahrnuta, protože nepodléhala zdanění. To je případ panských statků jakým byl ten ve Vrbici nebo Petrovec u Ovesné Lhoty.
V roce 2003 vyšel "Generální rejstřík ke všem svazkům berní ruly 1654 doplněný o soupis poddaných 1651", ze kterého jsem zde citoval. Soupis poddaných vznikl roku 1651 a byl to první pokus státní moci sepsat všechno obyvatelstvo. Obsahoval soupis obyvatel na základě příslušnosti ke katolické víře.
Dobří lidé na můj dotaz nahlédli do rejstříku berní ruly a zjistili, že jméno Šemík se vyskytuje v následujících případech:
  • Šemík Adam, Smrdov, soudní okres Habry, chalupník
  • Šemíková Anna, Brná, soudní okres Ústí nad Labem, sedlák
  • Šemíkovská chalupa, Mladá Vožice, pustý
Anna byla patrně vdova a v Mladé Vožici pustý grunt značí, že tam v tu dobu už Šemíkovi nežili.

úterý 25. října 2011

Historie Smrdova a okolí

Celá historie Smrdova (dnešní Sázavky) je časový oblouk dlouhý přes 700 let od kolonizace českomoravského pomezí po kolektivizaci naší vesnice. Ve zkratce od Lichtenburků po akci K - Kulak.
Název obce Smrdov pochází ze staročeského slova Smurdi, což znamená dělný lid v zemědělství. Následující přehled je pracovní a vychází zejména z tohoto zdroje. Budu rád, když mě na případné nepřesnosti upozorníte. 
  • 1121 Kolem tohoto roku založili benediktýni klášterní areál Vilémov s hrazeným městečkem. Název Vilémov je odvozen od osobního jména Vilém - jednoho ze zakladatelů obce (Vilém a Heřman hrabata ze Sulzbachu). Slavný klášter byl založen při tzv. Libické stezce, která vedla z Čáslavi přes Vilémov, Libici nad Doubravou, Chotěboř a Žďár nad Sázavou do údolí Oslavy. Krajem ještě procházela stezka haberská a želivská. A právě podle těchto stezek postupovala kolonizace zdejšího kraje. Na soustavném získávání nových pozemků a zakládání feudálních panství se již od konce 12. století podílela církev. Na rozdíl od šlechtických panství představovaly statky církevních institucí hned od prvopočátku ucelená a ohraničená území. To byl nesporně i případ Vilémovského kláštera, který významným způsobem zasáhl do kolonizačního procesu na Habersku a Světelsku. Vždyť už při svém vzniku obdržel od zakladatele do vínku 29 vesnic, což bylo tehdy nemalé bohatství.
  • 1226 Smrdov připomíná se prvně za Přemysla Otakara I. roku 1226. Tak sdělil zemský úřad obci, když žádala o změnu jména na Smilov (zdroj?). V latinských textech je uváděn Zmurdow nebo Smrdow, v německých Smrdow. Jednalo se však o jiný Smrdov (u Kletečné v doméně Želivského kláštera).
  • 1249 Smil z Lichtenburka byl dosazen za věrnost králi do úřadu nejvyššího purkrabího pražského (1249 - 1251) a král ho pravděpodobně obdaroval územím Železných hor a přilehlých území na pomezí Čech a Moravy. Smil zde nechal zbudovat rodový hrad Lichtenburk (dnes nazývaný Lichnice) podle nějž se také začal psát.

středa 19. října 2011

Severočeská (ústecká) větev

Po příspěvku o půlnicích a čtvrtnících se zastavím u Františka narozeného roku 1881 v Ovesné Lhotě č.35 na statku polosedláka Josefa Šemíka (*1841). Patrně nejmladší syn půlníka Josefa vyrůstal společně s nevlastními sourozenci, ale nebylo mu souzeno převzít po otci rodinný grunt. Jeho otec byl, podobně jako můj prapraděda Jan, třikrát ženat. Františkova babička z otcovy strany, Františka Pipková, byla též rodem Šemíková. Je otázkou, jak vzdálená příbuzná to byla. Členové rodiny Pipků měli s rodinami Šemíků úzké vztahy. Chodili si vzájemně na svatbách za svědky, u křtěných dětí se stávali kmotry. Žili společně nejen v Ovesné Lhotě (např. Lacinův, dnešní Rymešův, mlýn), ale i v Dolních Dlužinách, kde se v č. 11 patrně konala svatba Josefa a Františky, rodičů Františka. Že svatba byla v Dolních Dlužinách v domě nevěsty usuzuji z toho, že zápis o této svatbě jsem v matrikách smrdovské farnosti nenašel. Ke svatbě došlo pravděpodobně v létě 1880.

Tento rodokmen byl zapsán na počátku 90. let ještě za života Karla Š.

pátek 14. října 2011

Měsíc poté

Je to měsíc, co jsme v době babího léta, navštívili kraj pro mnohé rodný, pro některé méně známý. Setkání v Číhošti bylo pro mě a možná i pro některé další impulsem k tomu, že bychom mohli někdy příští rok celou akci zopakovat. Někde jinde, v jiný čas. Zkuste dát svůj hlas v anketě možného místa příštího srazu. Zkuste se také zamyslet kdy by byla vhodná doba.
Ke spojení Číhošť - Ovesná Lhota se traduje zajímavá pověst.
U cesty do Číhoště přes Bahnici a Borovinu stojí za obcí křížek. Pověst vypráví, že na tomto místě začali lhotečtí stavět kostel, ale jaké bylo jejich překvapení, když druhý den ráno přišli a práce a zdivo nikde. Začali stavět znovu, ale to všechno se pravidelně opakovalo. Divili se tomu, ale raději stavby zanechali a postavili na tom místě křížek, který tam stojí dodnes.
Významnou stavbou Číhoště a dominantou obce je kostel Nanebevzetí panny Marie, který František Palacký ve svých Dějinách uvádí již roku 1350 jako kostel farní. Z pověsti o jeho stavbě je patrné, že andělé základové zdivo přemístili vždy v noci od Ovesné Lhoty do Číhoště na místo, kde potom číhošťští občané postavili kostel. První písemná zmínka o obci Ovesná Lhota je z roku 1382.

středa 12. října 2011

Bačkov byl baštou Šemíků

Alespoň ve druhé polovině 19. století tomu tak bylo. Z domu č. 28, kde v Bačkově žil domkář Václav Šemík, pocházelo několik jeho dětí. František, kterému se narodil v září 1863 syn Václav Šemík, zůstal v domě svého otce a dědy.
17.9.1863 nar. Václav, otec Frant., děd Václav, všichni v Bačkově č. 28
Později zjistíme, že František měl také dceru Kateřinu (*1858). Františkův bratr Václav Šemík se přiženil v Bačkově do čp. 14 a v roce 1863 jeho manželka  porodila dceru Barboru (28. října). Jak uvidíme na konci tohoto příspěvku Barbora měla ještě sestru Marii.

úterý 4. října 2011

Půlníci a čtvrtníci

Žil byl v Ovesné Lhotě č. 11 čtvrtník Václav Šemík a ten měl syna Josefa, ze kterého se stal na statku č. 35 půlník. Josef Šemík se narodil roku 1841 asi nejspíš v domě chalupníka Václava. Josef na prahu dospělosti nemusel rukovat na vojnu, která byla zavedena jako povinná vojenská služba branným zákonem v roce 1868. Plnoletosti tehdy lidé dosahovali až ve 24 letech a to byl obvykle věk, kdy se ženili a vdávaly, i když i dřívější sňatky nebyly výjimkou. Vždy však se svolením otce, který se musel podepsat do matriky. Kdy se Josef Šemík přiženil do statku č. 35 mi není známo, ale léta páně 1869 se narodil jeho manželce Marii syn Antonín Šemík (22. července). V roce 1874 přišel na svět další syn Karel (1. srpna).

pondělí 3. října 2011

Jak se Šemík do Prysku dostal

Před setkáním v Číhošti jsem slíbil, že ti Šemíkovi, kteří překonají do středu ČR největší vzdálenost, obdrží nějaký bonus.
Nedaleko České Kamenice leží na západě Lužických hor vesnice Prysk. A tam se vydal na počátku 20. století z Ovesné Lhoty František Šemík. Narodil se více jak 20 let před tím, 29. června roku 1888.
29.6.1888, Ovesná Lhota č. 43, otec Josef Šemík
Jeho otec Josef i děd Josef byli domkáři v č. 43. Oba dva řemeslníci, koláři. Děda se ale tohoto vnuka už nedožil. Zemřel v prosinci 1884. Bylo mu 55 let. Přežil jen o půl roku manželku Kateřinu. Václav starší se tedy narodil pravděpodobně r. 1829. Manželé ale ještě žili, když se narodila Františkova sestra Marie (24.9.1883), které byla za kmotru Marie (také Šemíková) z č. 11. Kmotrem novorozence 30. června 1888 se stal František Šemík (níže vlastnoruční podpis), čtvrtník z Ovesné Lhoty č. 11. František musel mít i nějakého bratra. Nemám ale jeho jméno. Kdo pomůže?
matka Marie Zvoníková z Kynic č. 5
František se v obci Horní Prysk objevil před rokem 1913. Proč se vydal právě tam? Snad proto, že se seznámil se sklářským řemeslem v nedalekém Josefodole? Kdoví. V Prysku totiž ve sklářství pracoval, ale nepředbíhejme. V roce 1913 se oženil s Marií Fürtigovou (v té době tam bylo 90% německého obyvatelstva). Dvojjazyčnost byla v Sudetech běžná, a tak se používal český i německý název obce. V matrice je v kolonce narozených dodatečně dopsáno:
Oddán 18. 1. 1913 v Oberpreschkau s Marií Fürtig... Odpadl k "bez vyznání" dle sdělení okresního úřadu v Děčíně ze dne 27. 8. 1931... (sdělil farní úřad Horní Prysk, Ober-Preschkau)
V 1. světové válce bojoval na balkánské frontě. Společensky se poměrně angažoval. Pokud víme, pomáhal v obci založit dvě české školy. Pracoval ve sklářské huti Rückl (Fickl?) a spol. jako huťmistr zhruba do konce 2. světové války. Po válce dělal krátce starostu obce Prysk. V roce 1947 byl označen místním akčním výborem Národní fronty za kolaboranta a bez jakéhokoli soudu (a pochopitelně důkazů) mu byl zkonfiskován majetek. Zemřel v roce 1967. Měli s manželkou tři děti: Marii, Elišku a Miroslava, což byl otec dnes žijících potomků.
V rodině se zachovala úředně ověřená kopie rodného listu z března 1939, z období tzv. druhé republiky, kdy Sudety už nepatřily k Československu. O pár dní později Němci obsadili Prahu a vyhlásili protektorát Böhmen und Mähren.
Na závěr jedna ukázka uměleckého skla, které patrně vzniklo ve třicátých letech minulého století ve sklářské huti v Dolním Prysku. Váza byla zhotovena speciální metodou "Johnolyth" - smaltovaná dekorace vložená mezi dvě vrstvy čirého skla.