O době, kam se dnes pokusíme dohlédnout, nemáme příliš písemných dokumentů, které by napovídali o existenci předků s příjmím Šemík ve smrdovském okolí. Půjdeme o více jak padesát let před
Adama. V nedalekých Horách Vrbických (dnes již neexistují) žil v době, kdy si Adam kupoval ve Smrdově chalupu, o generaci starší člověk, u kterého se objevuje jméno Šemík. Než se dostaneme k tomu, co mám k dispozici o tomto
Janu Šemíkovi - tak se pravděpodobně jmenoval - zkusím krátce popsat dobu mezi roky 1550 a 1650 v okolí místa, které se dnes nazývá
Hory. Před rokem 1600 se toto místo jmenovalo Hory Kynické a těžila se zde stříbrná ruda. Naleziště to nebylo veliké, ale byla tu i osada, ve které žili hornícké rodiny. Dvě polorozpadlá obydlí, z původních snad šesti, se dochovala v troskách až do 19. století. V místech zaniklých hornických příbytků, byla v 19. století Klimentem Čermákem, resp. Včelou čáslavskou, zkoumána „havířská chata“. Nalezen byl mj. zlomek kachle z 16. stol. s postavou horníka v charakteristické perkytli. Stříbrorudné naleziště mělo nekolik štol, energii pro stoupy dodávalo několik rybníků (v té době jich bylo až sedm), byla zde i huť. Období přelomu 16. a 17. století bylo v této lokalitě poměrně nepřehledné. Oblast několikrát měnila majitele. Vrchnost posouvala hranice mezi panstvími, spojovala statky nebo je dělila. Proto se také v roce 1650 píše už o Horách Vrbických. To už se ale nejméně padesát let stříbro na Horách nekutalo. Osadu horníci opustili a na krajem se přehnala třicetiletá válka. Předtím došlo i
ke změně kalendáře. K té události došlo v Čechách a na Moravě v roce
1584, tedy dva roky po vydání
buly papeže Řehoře XIII.
K časovému posunu došlo na území Čech v lednu (po 6.1. následovalo rovnou 17.1.), a na Moravě až na podzim (skok z 3. října na 14. října). V roce 1584 se tedy v Čechách a na Moravě slavili Velikonoce v různý čas. A právě určení termínu velikonočních svátků bylo důvodem pro vypuštění deseti dnů.
V té době vycházely kalendáře, které uváděly pranostiky s poučením, kdy konat polní práce, jejichž čas byl odedávna určován svátky. Tak třeba na sv. Řehoře připadala doba jarního setí. V novém kalendáři byl každý takový svátek posunut dopředu, proto bylo nutno dělat všechny potřebné polní práce o 10 dni pozadu. Místo sv. Řehořem se měli hospodáři řídit sv. Benediktem. A
sv. Lucie už nebyla v den zimního slunovratu, a tak se upravila pranostika ze "Svatá Lucie ukazuje svou moc, neb nám dává nejdelší noc" na "Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá".
Změna času byla jen epizodkou a lidé si mohli myslet, že jim někdo ukradl 10 dnů. Třicetiletá válka byla krutá a mnohým vzala živobytí nebo celé životy. Do zruinovaných a opuštěných vesnic se nastěhovali lidé, kteří přišli zblízka nebo také zdaleka. A tak nějak se dostal na Hory Vrbické Jan Šemík s rodinou a Adam Šemík do Smrdova. Janovi bylo v roce 1651 při sepisování poddaných kolem 50 let. Adamovi bylo ve stejné době něco přes 20. Zda to byli příbuzní, to není jednoznačné, zdá se to ale pravděpodobné. Proč si myslím, že to mohl být otec a syn, to napíšu někdy příště.