Život přináší smutné náhody

S Petrem Šemíkem jsem mluvil naposledy minulou středu. Domlouvali jsme si schůzku na čtvrtek 23. listopadu. Měli jsme se sejít ve čtyřech: já, Petr a dva Martinové, všichni Šemíkové. Jeho místo zůstalo prázdné. 

Upřímnou soustrast jeho rodině a věnujme Petrovi tichou vzpomínku, ať jsme kdekoli.

Pražský adresář

Pražské kontakty, které lze dohledat v adresářích či telefonních seznamech, nám pomohly mapovat příchod jednotlivých Šemíků z Vysočiny do metropole království. Dnes již máme ucelený přehled, jak přibývalo v Praze Šemíků před vznikem republiky v roce 1918.

První byla Marie Šemíková. V polovině 19. století přišla do Prahy jako služebná. Začátkem 80. let předminulého století přichází na Žižkov vdova Kateřina Šemíková s téměř dospělým synem. Jan Šemík se stal kupcem, oženil se, přišly děti... hrob má na Olšanských hřbitovech. Na prahu 20. století následuje Karel Šemík, rodák z Ovesné Lhoty. První rok žije, stejně jako Jan, na Žižkově. Ožení se a stěhuje se do Holešovic.

Mapa Nuslí kolem roku 1910.
Modře bydliště Marie. Červeně místa, kde bydlela Anna.

V té době můžeme nalézt v pražských Nuslích Marii Pipkovou, rodem Šemíkovou ze Smrdova. V roce 1897 přichází do Záběhlic - Práče rodina Václava Šemíka. Ale zpět do Nuslí. Počátkem roku 1905 se přistěhovala do Prahy rodina Aloise Šemíka. Ten tragicky umírá a vdova Marie se synem Aloisem se během několika málo let třikrát stěhuje v okolí Riegrova náměstí (dnes Bratří Synků). Od začátku roku 1909 vdova Marie Šemíková žije ve společné domácnosti s vdovcem Ludvíkem Kunešem.

Dvojnásobná vdova Anna Šemíková mezi roky 1907 a 1910 bydlí nedaleko od Marie.

Adresář královského hlavního města Prahy (1910)

Dostáváme se do roku 1910. Znaly se obě ženy? Těžko říct. Na mapce Nuslí z té doby jsou červeně zakroužkovány domy, ve kterých bydlela Marie, vdova po brzdaři státních drah.

Modře pak jsou označena místa bydliště Anny. Tady jsem narazil na určitý rozpor. V adresáři vlevo je poslední adresa krejčové v Nuslích ve Vladimírově ulici 272 (otazník na mapě). V policejních pobytových přihláškách je uvedeno číslo 2, což je blíže náměstí v těsném sousedství poslední adresy Marie. Obě dvě vdovy se poměrně často stěhovaly. Ani jedna zcela jistě neměla život jednoduchý.

Na závěr dnešního psaní ještě jedna historická fotografie. Havlíčkova ulice, dnes Nuselská. V pozadí Riegrovo náměstí. Cukrářství bylo na rohu křižovatky s ulicí Vlastislavovou.

Další triangulace

Tento týden byl příležitostí ke vzpomínkám na naše předky. Včera a dnes jsem s maminkou navštívil hroby v Sázavce, Čachotíně (otcova strana) a na Vraclavi u Vysokého Mýta (matčina strana). Před pár dny - 2. listopadu - se však stalo něco pozoruhodného. V den vzpomínky na všechny věrné zesnulé jsem našel ve schránce elektronické pošty tři zprávy týkající se pátrání po předcích. Není pravidlem, že se po mých pokusech o kontaktování potenciálních shod v rodokmenech či DNA testech dočkám odezvy. A tento čtvrtek jsem se dočkal reakce hned ze tří stran. To je úplný svátek. Kdo někdy zkoušel oslovovat shody v genealogických nebo genetických databázích, mi určitě dá za pravdu.

Ledvinkovi - 7 generací

První ze tří výše uvedených zpráv byla reakcí na komunikaci začínající v srpnu tohoto roku. To jsem na MyHeritage objevil sice nevelkou, ale jistou shodu atDNA. 0,7% (47,7‎ cM) na 10. chromozomu. 

Triangulace - průnik shod tří jedinců

Na můj tehdejší dotaz: „Nemáte příbuzné/předky někde na Havlíčkobrodsku?“ jsem dostal odpověď. „Předky na mám k Havlíčkobrodsku nejblíže u Chotěboře - větev od mojí babičky. Rodiny Zítkových a Němcových.“

Protože shoda byla i u mého strýce z otcovy strany, moje otázka směřovala k území, kde bychom mohli mít společné předky. V další zprávě došlo k upřesnění lokalit předků shody: Rozsochatec, Čachotín, Bezděkov, Přísetice. Přihořívá. Ledvinkovi z Rozsochatce. Anna Ledvinková přišla na svět 10.3.1797 a byla sestrou Martina Ledvinky. Oba se narodili a vyrůstali v Rozsochatci č. 30. Martin převzal rodný statek a Anna se přivdala do rodiny čtvrtláníka Zítka do Čachotína.

Vnuk Anny, Josef  Zítko se narodil svobodné matce Kateřině Kutilové, když byla ve službě na čachotínském statku. Jakub Zítko byl tehdy v Rozsochatci (č.1?) nádeníkem. Svatba se konala až po narození druhého dítěte Kateřiny. Obě děti byly po svatbě (29.5.1860) legitimizovány. Svatba rodičů se konala v Rozsochatci č.31. Jakub byl toho času ve službě v č.3. V sousedním statku č.4 byl nádeníkem i syn Josef Zítko. Ten se oženil 14.5.1882 s Annou Břízovou, která pocházela z Bezděkova č.15 a v době svatby byla podruhyní na Skořetínském dvoře.

Podle všeho byl Josef i genetickým synem Jakuba. Následná svatba legitimizovala otcovství. Vychází mi tedy, že jsme se Štěpánem příbuzní přes 5. koleno - 5C1R.

Roman Š. - Jiří Šemík - František Šemík - Anežka Ledvinková - Josef Ledvinka - Martin Ledvinka - Jan Ledvinka & Dorota Klementová - Anna Ledvinková & Josef Zítko - Jakub Zítko - Josef Zítko - František Zítko - Věra Zítková - Helena Boušková - Štěpán V.

►0,7% (47,7‎ cM); 1 sdílený segment; nejdelší segment 47,7‎‎ cM na 10. chromozomu◄

Moje shoda se Štěpánem (okrová barva na obr.) je větší než shoda mého strýce Jiřího (4C2R).

►0,3% (20,5‎ cM); 1 sdílený segment; nejdelší segment 20,5‎‎ cM na 10. chromozomu◄

V průniku máme společnou část 20,2 cM.

V úvodu jsme zmiňoval tři zprávy v jeden den. Ke zbylým dvěma se dostanu v některých z příštích příspěvků.