Objev v muzeu

V minulém příspěvku jsem skončil návštěvou knihovny v zasněžené Dobrušce. Sníh dlouho nevydržel. Z knihovny jsem se vydal nedaleko od náměstí, kde v sousedství synagogy sídlí místní muzeum. Bylo však bohužel zavřeno.

Vlastivědné muzeum v Dobrušce

Měl jsem ale velké štěstí, že na zvuk kliky zareagovala pracovnice muzea. Když jsem neobratně vysvětloval, co hledám, tedy opisy archiváře Václava Matouše pro muzeum, zavedla mě hlouběji do útrob budovy. Místní patriot zanechal ve strojopisu následující opisy z let 2005 a 2006.

Gruntovní kniha města Dobrušky 1561-1647, poř. č. 48

Purkrechtní kniha města Dobrušky 1561-1647, 379 s., poř č. 49

Kontraktní kniha města Dobrušky 1565-1612, 182 s., poř. č. 50

A protože mají v muzeu i elektronické verze těchto textů, mohli jsme vyhledáním jména Šemík zmapovat osud Jana Šemíka v Dobrušce a předtím v Domašíně. Originály knih jsou v okresním archivu v Rychnově nad Kněžnou, kde jsem již dříve dohledal urbáře a svatební smlouvy i sirotčí seznam.

1587 – Domašín; svatba Jana Šemíka s Kateřinou, dcerou po nebožtíku Jakubovi Jiříkovi (svatební smlouvy)

1588 – Václav Klatovský, písař radní, stoje před právem s Janem Šemíkovým z Domašína jest oznámil, že jest prodal dům svůj, který jest měl v Koutě mezi domem Eliáše Luňáčka a domem Jana Motyky, s klučeninou k domu přináležitou, za sumu hotovou 46 kop g. (gruntovní kniha)

1588 – v pondělí po sv. Barboře /tj. 10. 12./ Václav Klatovský, písař radní, stoje před právem s Janem Šemíkovým z Domašína jest oznámil, že jest prodal dům svůj, který jest měl v Koutě mezi domem Eliáše Luňáčka a domem Jana Motyky, s klučeninou k domu přináležitou, za sumu hotovou 46 kop g., kterýžto peníze hotově Václav Klatovský jest přijal a od takového gruntu sám od sebe i svých budoucích jest odevzdání učinil. (kontraktní kniha)

~1589 – Jan Šemíků vstoupivši do rady s Václavem Merhelíkem, aby k lénu městskému zapsán byl. Davši ouřadu což náleželo, k témuž lénu městskému je přijat a zapsán. (gruntovní kniha)

1589 – registrum na všechny důchody kněžím fary dobrušské nynějším i budoucím; Jan Šemík 1 čtvrtce žita, tolik ovsa. (gruntovní kniha)

1590 – v pondělí po sv. Ondřeji /tj. 30. 11./ Jiřík Drahorád předstoupivši před pana purkmistra a pány oznámil, že jest prodal kus roli Lepšovský k Domašínu u Smrčin Janovi Šemíkovi za sumu hotovou 15 kop g. č. (kontraktní kniha)

1590 – Jíra Kristýnků doložil sirotku nebožtíka Jakuba Jiříkova Kateřině, 2 kopy g. č. a tak Jan Šemíků na místě Kateřiny, manželky svý, odevzdání sám od sebe i od svých budoucích učinil. (kontraktní kniha)

1591 – Jan Hnátků oznámil přede právem, že jest prodal klučeninu i s rolí v Doubravě, vedli roli Daňkovy Janovi Šemíkovi za sumu 15 kop g. č. hotových (kontraktní kniha)

1591 – Jan Voštěpářů v pondělí po neděli provodní /tj. 22. 4./ oznámil jest přede právem, že jest prodal dům při zahradě své vedle Šmída kováře Vaňkovi Klekerovu, tak jakž jest mu vyměřeno, za sumu 35 kop g. (kontraktní kniha)

1595 – Jan Voštěpař, jinak Šemík, koupil za 185 kop č. dům (čp. 17) v Dobrušce na náměstí. (zdroj?)

1596 – v Domašíně Matěj Kolovratník koupil grunt (čp. 17) od Jana Samka za 168 kop gr. míš. (zdroj?)

1600 – v pondělí po památce Všech svatých /tj. 6. 11./ Mikuláš Šaroun předstoupivše v plnost rady před pana purkmistra a radu města Dobrušky s Janem Šemíkem, žádal pány aby k lénu městskému přijat a zapsán byl. Když k žádosti jeho Mikuláše, davše což náležitého jest i právu, k témuž lénu od pánův přijat jest. Actum za purkmistra Mikuláše Duška. (gruntovní kniha)

1601 –  Půjčka Jeho Milosti Pánu od sousedův města Dobrušky, vše na groš český. V seznamu je i Jan Šemík 10 kop. Město Dobruška vybralo celkem 737 kop gr. č. (gruntovní kniha)

1609 – v pondělí po neděli Sexagesima /tj. 23. 2./ předstoupil před pány města Dobrušky Mikuláš Zedník s přáteli svými Martinem Bartošovým, Janem Pitvicem, Janem Šemíkem a Jiříkem Dvorským, sousedy téhož města, žádal aby k lénu městskému přijat byl. (gruntovní kniha)

1612 – Dobruška; uzavírá smlouvu s Melicharem, otcem Anny Štonka (svatební smlouvy)

1613 – svatba Jan Šemík & Anna Štonka (svatební smlouvy)

1616 – Jan Šemík zemřel a v červenci 1616 (po sv. Kiliánovi) se Anna vdává za Václava Sošku. (svatební smlouvy a sirotčí seznam)

1616 – 5. 12. Václav Soška, manžel vdovy Voštěpařovy, koupil (Dobruška čp. 17) za 325 kop č. (zdroj?)

Z kontraktní knihy máme podstatnou informaci, která je v kopii uvedená i v gruntovní knize. V roce 1588 pravděpodobně Jan Šemík kupuje v Dobrušce dům a následně se stává měšťanem (k lénu městskému zapsán). Z kontraktní knihy ještě vyčteme další nákupy pozemků (rolí, klučeniny). V gruntovní knize jsou zapsány aktivity spojené s přijímáním nových měšťanů a seznamy lidí za různými účely. Najdeme zde seznamy měšťanů, kteří vlastnili nějakou zbraň, seznamy daňových povinností nebo seznamy sousedů, kteří se složili na půjčku pro císaře pána.

Ortel podle práva

Když hledáte zmínky o předcích, zápisy o vymáhání práva nejsou typickými zdroji. Pokud na podobné informace narazíme, jedná se obvykle o zajímavý doplněk do mozaiky života předchozích generací. V době předmatriční jde o údaje obzvláště cenné. Takto jsem narazil na výskyt našeho jména v Miroticích a minulý týden i v Dobrušce.

Dobruška, radniční věž

Díky panu archiváři Václavu Matoušovi máme v knize Ortel podle práva sepsán jedinečný souhrn trestních případů souzených výsadním hrdelním právem města Dobrušky v letech 1564 - 1765. Ta kniha vyšla v roce 1997 nákladem pouhých 1000 výtisků. Není tudíž běžně k dispozici ve všech knihovnách. To byl důvod, abych se rozjel přímo do Dobrušky. Mým cílem byla místní knihovna a muzeum.

V knihovně jsem našel tři Matoušovy publikace. Kromě Dějin města Dobrušky v datech a útlého sešitu Selské povstání 1628 držím v ruce i výše zmíněný Ortel podle práva. Při listování mezi zápisy o 311 procesech, ve kterých bylo žalováno 412 osob, vesměs poddaných opočenského a smiřického panství, jsem hledal jedno jméno. Mé tušení se naplnilo. Když si seřadíme souzená provinění co do počtu jednotlivých případů, máme na prvních místech:

Plánek z knihy Ortel podle práva
(autor: Václav Mareš)

1. Krádež (120)

2. Smilstvo (82)

3. Kacířství (67)

4. Nemanželské těhotenství (45)

5. Cizoložství (32)

6. Vražda (23)

7. Zběhnutí z panství (20)

Zaměřil jsem se na dobu kolem roku 1600. Z jiných zdrojů víme, že v Dobrušce tehdy žil měšťan Jan Šemík. Nebudu to prodlužovat. Na straně 83 nalézám krátké shrnutí:

1613, listopad 15., Anna Klísšová z Mossendorfu za městem Freydem.

Krádež.

Do Dobrušky přišla jako manželka vojáka a ihned ukradla Janu Šemíkovi z pavlače šaty, punčocháče a rukávce. Byla přistižena při činu. Při výslechu také udala svého manžela, že zavraždil jejího bratra.

Ortel: Milost, na hrdelní zápis vypovězena na 3 míle z panství.

(Hrdelní zápis z 15.11.; Kniha smolná, fol. 69, česky)

Ze svatebních smluv víme, že Jan Šemík v prosinci 1612 podepsal svatební smlouvu. Následně, začátkem června 1613, se konala svatba a k zápisu do knihy svatebních smluv došlo až v pondělí po sv. Tereze, tedy nejspíš 21. října 1613. O měsíc později, v listopadu téhož roku došlo k výše uvedenému incidentu.

Za dobu své existence vyneslo dobrušské hrdelní právo kromě jiných trestů i 72 nám známé rozsudky smrti, které byly také vykonány. Třetina těchto trestů končila oběšením a třetina stětím mečem. Annu čekal však mnohem mírnější ortel. Častým trestem bylo vyhoštění z města nebo panství; výjimečně z Království českého či ze všech habsburských  držav. Vypovězení z panství na vzdálenost 3 mil (asi 22,5 km) bylo jedním z nejčastějších trestů.

Potom, co jsem v knihovně "ulovil" jednu zmínku o Janu Šemíkovi v Dobrušce, zamířil jsem do místního muzea. Co jsem tam objevil, o tom zase příště.

MMXX - zamyšlení na konci roku nula

Původně královské komorní město Mirotice bylo součástí zvíkovského panství. Počátkem 16. století je městečko zastaveno pánům z Rožmitálu. Přičiněním Zdeňka Lva z Rožmitála vydal král Vladislav II. roku 1499 v Budíně pro Mirotice první královské privilegium, jímž se jim dostalo právo na konání dvou osmidenních výročních trhů – jarmarků. V době rožmitálské zástavy (1476 – 1543) nárokovali zástavní držitelé královského panství zvíkovského – Rožmberkové a Švamberkové na Mirotických vykonávání robot pro Zvíkov a zvláště pro zvíkovský královský dvůr v Cerhonicích.

Z Mirotic do Rožmitálu to je asi 30 km. Václav Hájek z Libočan, který byl v letech 1524 – 1527 farářem v Rožmitálu, sepsal v průběhu 30. let Kroniku českou. V ní se objevuje Hájkem možná částečně vymyšlená, částečně ústním podáním zachycená, pověst O Křesomyslu a Horymírovi s bájným koněm Šemíkem.

Rožmitálský spisovatel R. R. Hofmeister cituje ve své knize "Nové rožmitálské obrázky" dopis Zdeňka Lva z Rožmitálu z 31. července roku 1527 určený Václavu Hájkovi z Libočan, tehdy již působícímu na Karlštejně. Vyčítal mu, že za jeho působení na starorožmitálské faře si nevedl správně a při odchodu si odtud odnesl některé kostelní a farní věci, „že více bral, než zasloužil, že při faře nezachoval tolik nábytku, jakož k němu byl přistoupil“, prostě, že si odvezl některé věci, které nebyly jeho majetkem. Zdeněk Lev Hájka žádal, aby věci vrátil, aby „se v tom žádné ukrácení nestalo“. Nakonec došlo k soudu, Hájek musel vše vrátit a navíc zaplatit soudní útraty.

Po rozpadu rožmitálského panství připadly roku 1544 Mirotice opět ke královskému panství zvíkovskému, jež v té době zástavně držel panský rod Švamberků. Zvíkovský pán Hendrych st. ze Švamberka po roce 1550 v Miroticích založil a náležitými příjmy opatřil městský špitál. Úsilí o úplné a nezávislé samosprávní postavení vyvrcholilo roku 1562 zřízením vlastní radnice. V následujícím období město získalo celou řadu privilegií. Vrchnostenským privilegiem z roku 1569 bylo Miroticím přiznáno právo vaření piv bílých a červených v jejich obecním pivovaře. Slibný hospodářský rozvoj byl načas zpomalen velkým požárem v roce 1575, při němž shořelo 50 domů.

Možná shořel i dům, který 20 let před požárem patřil Václavu Šemíkovi. Tomu Šemíkovi, jenž byl roku 1561 potrestán ztrátou možnosti zakoupit si dům či pozemek v městečku Mirotice.

Když si rozebereme možné zdroje inspirace Václava Hájka z Libočan, přidávám i možnost, že při pojmenování pro bájného koně se mohl inspirovat příjmím poddaných z Mirotic. To posiluje první dvě varianty vzniku našeho jména - prostou, nebo nelichotivou. 

Ptáte se, co může mít společného Václav Šemik z Mirotic s Adamem Šemíkem ze Smrdova? Těžko říct. Rovnou raději napíšu, že nejspíš jen podobné jméno. Mezi Adamem a Václavem je rozdíl tří až čtyř generací. Navíc se Adamem dostáváme do předmatriční doby, kdy písemných dokladů o příbuzenských vztazích valem ubývá. Pojďme si vyjmenovat nalezené osoby s příjmím Šemík před Adamem. U nikoho z nich neznáme rok narození. U některých známe zhruba dobu úmrtí a několik údajů ekonomicko-právního charakteru (prodej, nákup, svatební smlouva, závěť, soudní výrok).

► Jan Šemík - o generaci starší

S velkou pravděpodobností Adamův otec. Nevíme odkud na Hory Vrbické přišel. Povolání - myslivec.

► Jan Šemík - asi o generaci starší 

Syn Mikuláše, možná vnuk Ondřeje. Všichni obyvatelé Mladé Vožice a majitelé nemovitostí.

► Jan Šemík - pravděpodobně o dvě generace starší

Snad bratr Mikuláše. Soused z Mladé Vožice.

► Jan Šemík - nejspíš o dvě generace starší

Měšťan z Dobrušky, který pocházel z vesnice Domašín.

► Celestýn Šemík - asi o dvě generace starší

Erbovní měšťan, písař při nejvyšším purkrabství v Praze.

► Václav Šemík - až o čtyři generace starší

Obyvatel Mirotic.

Kdy mohl Šemík přijít na Vysočinu?

Nedávno se mě ptal jeden čtenář těchto stránek, v co věřím. Věřím v naše předky. Věřím, že se snažili žít tak, aby se za ně nemuseli potomci stydět. Snažím se také tak žít. Věřím v naše potomky. Doufám, že budou mít podobnou víru.

Přestože já sám nejsem praktikující věřící, můj otec byl pokřtěn. A jeho rodiče, prarodiče také. A tak to šlo až k Adamovi. Ze Soupisu poddaných v roce 1651 je patrné, že se on již hlásil (není známo, zda dobrovolně) ke katolické víře. Jan Šemík, o generaci starší, u kterého jen odhadujeme, že mohl být otcem Adama, katolík nebyl. A co bylo před rokem 1650? Odkud Jan Šemík do našeho kraje přišel? Již jednou položené otázky zkusím nyní rozvinout.
Jistou stopou, jak překonat období první poloviny 17. století, bylo vymezení rozsáhlého panství Trčků z Lípy. Okolí Světlé nad Sázavou opanovali Trčkové již v roce 1429, jak bylo zmíněno v předchozím článku. Přesto území v trojúhelníku Světlá - Ledeč - Habry nebylo dlouho čistě trčkovské. V Bačkově, Vrbici a nedalekých Horách nebo v Číhošti se střídali vlastníci a poslední území kolem Vrbice je připojeno až v roce 1628. Po bádání v urbářích opočenského panství, po objevech ve svatebních smlouvách a sirotčích seznamech městečka Dobrušky, po radách a připomínkách Jaroslava Šůly se vyloupla následující chronologie.

před rokem 1588 - Jan Šemík v Domašíně (nejstarší urbář panství Opočno, uložený v SOA Zámrsk)
1587 - Jan Šemík z Domašína se žení. Nevěstou je Kateřina Jiříková.
1591 - Jan Šemík přijat do obce (tj. mezi dobrušské měšťany)
1598 - v novém urbáři Šemík již není v Domašíně, v Dobrušce je Jan Samík (?)
1602, 1606, 1608 - konšel v Dobrušce (dobrušské městské knihy, uložené v SOkA Rychnov n. Kn.)
1612 - Jan uzavřel svatební smlouvu s Annou, dcerou Melichara Štoňka
1616 - Jan Šemík umírá a sirotčí seznamy uvádějí mimo pozůstalosti i dceru Dorotu

U první zmínky je u Jana Šemíka z Domašína uvedeno, že jeho otec se jmenoval také Jan Šemík. U posledního záznamu je kromě dcery Doroty i vdova Dorota. Poslední Šemíkova žena se však jmenovala Anna a uzavřela v červenci 1616 svatební smlouvu s Václavem Soškou.
Lze se domnívat, že Jan Šemík nebyl katolíkem, ale protestantem (evangelíkem). Až do roku 1624 se dalo předpokládat pravidlo "koho země, toho víra". Jan Rudolf Trčka konvertoval až koncem roku 1628. Začátkem tohoto roku bylo opočenské panství dějištěm velké selské rebélie. Skončila 15. března porážkou u Hradce Králové. Celkem 500 povstalců bylo  pobito, okolo 600 zajato, ostatní se rozutíkali. Uvěznění byli vyslýcháni útrpným právem. Pokoření a zdeptaní poddaní již neměli síly vzdorovat další protireformační vlně.

Opočenské urbáře

Před měsícem jsem slíbil, že se rozepíšu o hledání Jana Šemíka, který se mezi roky 1587 a 1612 stal měšťanem v Dobrušce, kam se přestěhoval z nedaleké vesnice Domašína.

Jan Šemík v urbáři (před 1587) - Domašín

Ze dvou zachovalých urbářů panství Opočno začneme listovat tím starším. Na deskách prosvítá letopočet 1542, ale zápisy jsou z pozdější doby, nejspíše z 80. let (1581 - 1587). V soupisu vsi Domašína (fol. 98r) je skutečně uveden Jan Šemík. Pod jménem jsou uvedeny jeho povinnosti vůči vrchnosti. Usedlosti s polnostmi, jejichž velikost je počítána ve starých mírách, lánech dělených na pruty. Mezi stálé platy jsou zde zarhnuty jak peněžní dávky ke sv. Jiří a sv. Havlu, tak náhrady za robotu, dávky naturální (slepice, vejce, žito, oves, ječmen) i platy jiné.
Šemík platil ze 7 prutů úroku sv. jiřského 9 grošů. Dále můžeme číst...
svato havelského tolikež
týž z příjmů 1 prutu úroku každého 3 gr.
týž z nového příjmu 9 provazců každého 1 gr.
Roboty po 1 gr. 5 dnů 5 gr.
Slepice 2
Vajec 16
Ovsa 5 wt [věrtelů]
20. ledna 1587 uzavírá Jan Šemík svatební smlouvu s Kateřinou Jiříkovou. Ze smlouvy lze usuzovat, že Jan koupil od otce, jehož jméno bylo také Jan, v Domašíně výše popsaný stateček. Byl-li zápis v urbáři pořízen v první polovině 80. let, mohl být Jan z urbáře otcem Jana ze svatební smlouvy. Čím blíže roku 1587, tím větší pravděpodobnost, že se jedná o jednu osobu.

Jan Samik v urbáří (1598) - Dobruška

Pojďme se v čase posunout o deset let dál. Podle urbáře z roku 1598 Jan Šemík již nehospodaří v Domašíně. Na stejném statku, u kterého jsou o něco větší kontribuční povinnosti, nalézáme v novějším urbáři příjmí Kolovrat(n)ík (vlevo nahoře). Ten odváděl na sv. Jiří a na sv Havla již po 12 groších. Listujme dál od Domašína k městu Dobrušce. Mezi poplatníky v Dobrušce je mimo jiné Jan Samik. V posledních dnech roku 1612 nechává Jan Šemík sepsat před svatbou s Annou smlouvu. Dá se předpokládat, že Jan Samik v urbáři byl Janem Šemíkem, a došlo jen ke špatnému přepisu příjmí písařem.

Svatební smlouvy

Nahlédneme-li na dobu, která se překrývá s pravděpodobnou dobou narození otce Adama Šemíka, ocitneme se v Rudolfínských časech. K území, kde panoval rod Trčků, patřilo od roku 1495 také dominium Opočno. Tehdy to byl hrad Opočen, městečko a dvůr poplužní pod ním, městečko Dobruška a deset vesnic. Když jsem hledal informace o hejtmanovi opočenského panství, o Jiřím Podvinském z Lerojid, který nejspíš dohlížel na přestavbu do zámecké renesanční podoby v 60. letech 16. století, narazil jsem na jméno Šemík.

Alois Beer: Požár Dobrušky 7. října 1866
Foto: Wikipedia

První matriky farnosti v Dobrušce začínají až rokem 1799. Nejstarší matriky shořely při nejničivějším požáru města v historii. Rodopisci a další badatelé tu mají pro dobu 18. století zamlžené pátrání. To představuje oproti jiným farnostem hendikep. Marie Magdaléna Novotná, rodem Čudová alias Babička Boženy Němcové se narodila asi roku 1770 v Křovicích u Dobrušky. František Vladislav Hek, předobraz Jiráslova F. L. Věka se narodil v Dobrušce v roce 1769. Zápis o jejich narození a křtu je ztracen. Přesto lze z jiných zdrojů některé údaje doplnit.
Pro období od druhé poloviny 16. století do období prvních dochovaných matrik, tedy do druhé poloviny století následujícího, se někde zachovaly urbáře, soupisy poddaných, pozemkové knihy, sirotčí seznamy, knihy kšaftů nebo knihy svatebních smluv. To jsou další zdroje genealogických informací. Zdroje světské, dalo by se napsat, protože se zaměřovaly na majetkové uspořádání. Matriky můžeme řadit ke zdrojům církevním, kde majetek nehrál takovou roli. Proto se v matrikách objevují údaje i o lidech, jejichž majetkové poměry nebyly takové, aby se jejich jména objevila v jiných zdrojích.

Moji cestu do okresního archivu v Rychnově nad Kněžnou motivoval pan Jaroslav Šůla. Tento archivář a historik, který se zaměřuje na tento region, zpracoval zápisy v knize svatebních smluv pro městečko Dobrušku z let 1578 - 1640. Dobruška a její okolí byla až do roku 1628 spravována protestantskými (utrakvistickými) knězy. Jak svatební den probíhal? Jak píše J. Šůla:
Nejprve se snoubenci (jejich rodiče, poručníci) dohodli o vzájemných podmínkách budoucího manželského života, poté se dohodnutá smlouva zapsala na radnici do samostatné knihy a nakonec snoubence v dobrušském chrámu oddal kněz.
Náš první nález se vztahuje k roku 1587 (nebo 1588?). Jan Šemík z Domašína nechal sepsat smlouvu s Kateřinou, dcerou po nebožtíku Jakubovi Jiříkovi.

Smlouva z r. 1587, Jan Šemík & Kateřina Jiříková

V textu se píše, že Jan Šemik hned od dne smlouvy této svatební do statečku svého, který koupiti umínil po otci, tuto Kateřinu za plnomocnu hospodyni a dědičku přijímá před smrtí i po smrti...
Domašín je obec v těsném sousedství Dobrušky. Svědky tohoto aktu byli konšelé Jan Dušek, Mikuláš Drbal, Tomáš Sládek, Ondřej Tlapa, primas Jan Čapek, purkmistr Diviš a jiní. Stalo se tak v úterý na svátek sv, Fabiána a Šebestiána (20. ledna).