Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let krystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat me...

neděle 31. května 2020

V čase koronavirové pandemie

9. května vyrazilo na Vyšehrad poměrně hodně lidí, aby strávili sobotní odpoledne mimo uzavřené karanténní  prostory. K malé skupince Šemíků se tam přes videokonferenci připojil Pavel Semik z Kanady. Pavlův "skok" na Vyšehrad byl překvapivý.
Za mnou radnice v Habrech,
kde je živá matrika a paní matrikářka
Kontakt na něj mám mnoho let. eMailovou adresu jsem dostal od jeho synovce. Před pěti lety jsem se sešel se sestrou Pavla. Jiřina Šemíková tehdy žila v Zadní Třebani. To jsem už tuto šemíkovskou linii uměl zařadit. Její děda se přiženil do Jiříkova z Bačkova. Jiřina mě nechala nahlédnout do oddacího listu svých rodičů. V okresním archivu v Kutné Hoře jsem vypátral ze sčítání obyvatel rodinu Šemíků v Jiříkově nedaleko Habrů. V roce 1921 žije na č. 22 tříletý chlapec Oldřich s matkou Anežkou, tetou Annou, strejdou Antonínem a prarodiči. Oldřich bude později otcem pěti dětí. Jedním z nich bude Jiřina Šemíková a také Pavel, toho času v Torontu.
Ještě dříve jsem v Praze na Olšanských hřbitovech zaznamenal na jednom hrobě jméno Slávečka Šemíka. Roky jsem netušil, kam bych ho zařadil. Od Pavla nyní vím, že to byl jeho nejmladší sourozenec. Také jsme se dozvěděl, že už jsou to dva roky, co Jiřina není mezi námi.
Pojďme se podívat do Jiříkova, malé obce, kde žila na počátku minulého století rodina Václava a Marie Šemíkových. V roce 2014 jsem začal pátrat po Karlovi Šemíkovi, jehož jméno je mezi dalšími obětmi světových válek na žulovém památníku v Jiříkově. Zkusil jsem kontaktní osobu uvedenou v evidenci válečných hrobů. Pan Bárta poslal můj dotaz na matriku v Habrech. Tam jsem se dověděl, že Karel Šemík byl ročník 1897. Sem jsem se dostal před šesti roky.
Nevěděli jsme, kdy Karel zemřel. Vypravil jsem se tedy letos v době, kdy už byla koronavirová opatření na ústupu, do Habrů. Ještě jsem si v kutnohorském okresním archivu objednal sčítací operáty Jiříkova z let 1910 a 1900, protože jsem měl při první návštěvě v ruce jen rok 1921.

Státní okresní archiv Kutná Hora je od 16. března 2020 pro veřejnost uzavřen, a to z důvodu rozsáhlé stavební rekonstrukce archivní budovy, která potrvá cca 2 roky. Badatelům ovšem umožňujeme studium našich materiálů v badatelně Státního oblastního archivu v Praze. Zarezervujte si, prosím, místo v pražské badatelně a tam si také objednejte sčítací operáty Jiříkova:
OÚ Čáslav, inv. č. 2728, Jiříkov 1900, karton 1226
OÚ Čáslav, inv. č. 2838, Jiříkov 1910, karton 1322

Tato nepříliš příznivá zpráva byla následována oznámením z oblastního archivu v Praze na Chodovci.

neděle 26. dubna 2020

Vyšehrad 2020

V posledních týdnech všichni prožíváme intenzivně přítomnost a na přemýšlení o minulosti natož o budoucnosti tak nějak nezbývá čas. 
Restaurace U Šemíka funguje i v době koronavirové
Navzdory současným opatřením se připravuji navštívit 9. května Vyšehrad. Jsou to čtyři roky, co jsme tu byli společně. Ne, opravdu na žádnou hromadnou akci letos nemyslím. Chtěl bych ale rozproudil diskuzi nad příštím rokem. To bude už deset let, co jsme se setkali v Číhošti. Pamatujete?
Co byste říkali na výroční setkání v roce 2021? A kde bychom ho mohli uspořádat? Budu se těšit na nápady. Kandidáta na vyzvednutí Adamovy radlice z úschovy pro příští rok máme. Rád pomohu při uspořádání srazu.
Diskuzi můžeme vést zde pod článkem. Můžete mi poslat email nebo můžeme diskutovat - jak je dnes častá praxe - prostřednictvím videokonference. V "místnosti" Vysehrad2020 budu v sobotu 2. května od 10h. Platforma videokonference meet.jit.si vyžaduje pouze prohlížeč (doporučen Chrome) a mikrofon, případně webkameru. Příští víkend to bude příprava na 9. května, kdy možná uvidíme Vyšehrad z výšky. Tedy pokud bude pěkné počasí a nebude tuhá karanténa.

Dodatek ze 4. května
V sobotu 9.5. budu na Vyšehradě. Zvu zejména Šemíky z Prahy a blízkého okolí. Pojďme procházkou oslavit návrat k předkaranténní době.
Na https://meet.jit.si/Vysehrad2020 budu mít od 16:00 v mobilu spuštěnu kameru, a tak můžete sdílet naše pohledy, ať jste blízko nebo daleko. 16. hodinu jsem zvolil proto, aby se mohli připojit i případní návštěvníci ze zámoří.

sobota 25. dubna 2020

Kupředu do minulosti

O chřipce ve Smrdově

Chřipka vyskytla se prvně ve Smrdově v zimě roku 1889 – 1890. Byla dosti prudká a velice se rozšířila. Mnoho lidí na ni onemocnělo a také si vyžádala několik lidských životů, zvláště u těch, kdož měli chybné plíce, srdeční vadu a nebo byli slabší tělesné konstituce.
Též v roce 1918 vyskytla se chřipka (které se říkalo „španělská“), kdy lidé dosti umírali. V roce 1927 se vyskytla také chřipka a byla slabší. Úmrtí nebylo žádné. Aby se chřipce čelilo, byly uzavřeny školy na týden.

Cholera ve Smrdově a okolí

Po krvavé a strastiplné válce přišla vzápětí strašná nemoc cholera. Ta řádila všude, kudy pruské vojsko táhlo. Tisíce si vyžádala a ve chladný hrob položila obětí. I ve zdejší obci a okolních vesnicích, mimo Lubna se objevila a trvala od počátku srpna 1866 do konce listopadu. Ve Smrdově a okolí na choleru onemocnělo přes 150 osob, z nichž 79 zemřelo. Ve Smrdově 9, v Ovesné Lhotě 17, ve Vrbici 15, v Dobrnicích 9, v Leštině 9, ve Štěpánově 2, v Bačkově 3 a ve Zboží 15 osob.
Lid čelil nákaze pitím rumu, silné žitné kořalky a jiných silných lihovin. Muži k tomu ještě silně kouřili. Kdo se chtěl cholery uchránit, nosil v ústech pod jazykem stroužek česneku, nebo kousek zázvoru.

V roce 1770 byl velký hladomor a nouze následkem velkého sucha a neúrody. Mnoho lidí zemřelo, hřbitov kolem kostela nestačil, a proto se pochovávalo na pastvišti „pod městem“. (zdroj: kronika smrdovské fary). V souvislostí s provizorním pohřebištěm jsem před mnoha lety vyslovil domněnku, že kamenný kříž, který dnes stojí u silnice nedaleko od železničního přejezdu, mohl vzniknout právě v době hladomoru.

sobota 21. března 2020

Další dva otestovaní

V prosinci jsme v Ovesné Lhotě odebrali dva vzorky pro DNA test a já je předal do laboratoře k vyhodnocení. Předminulý týden dorazily výsledky. Do tabulky jsem je zařadil jako 2020A a 2020B. Co výsledky znamenají, co potvrzují nebo co vyvracejí? To bude obsahem příštího příspěvku.

vzorekF-9191
M. Šemík
F-9197
J. Šemík
F-9212
V. Šemík
Hrob
J. Šemík
ftDNA
BigY
2020
A
2020
B
DYS45616161616161714
DYS389I13141413131212
DYS39024242424242523
DYS389II31323231312929
DYS45816161616161615
DYS1915151515151514
DYS385a/b11/1411/1411/1411/1411/1411/1414/15
DYS39313131313131312
DYS39110101010101010
DYS43910101010101111
DYS635 Y GATA C423232323232323
DYS39211111111111111
Y GATA H414131414131211
DYS43714141414141416
DYS43811111111111110
DYS44819191919192020
DYS57019191921
DYS57617171817
DYS48125252528
DYS533121211
DYS54912121211
DYS64310101012

neděle 23. února 2020

Když mě brali za vojáka

Dnešní mladí muži již nezažívají ten moment, který vedl ještě před třiceti roky k velké změně. Většinou to nebyla změna na celý život. Od roku 1868, kdy byla v Rakousku - Uhersku zavedena povinná vojenská služba, to byla pro většinu mužské populace změna na tři roky. Když se člověk nerozhodl pro profesionální vojenskou dráhu, strávil mladý muž v minulém století ve vojenském prostředí dva roky. To by však Evropu musely minout dva velké válečné konflikty. Generace, která dospěla na začátku 20. století, skončila na několik let ve válečném víru Velké války. Není snad u nás obce, kde by nebyl pomník se jmény místních rodáků, kteří se nevrátili domů živí.
Musterlisten und Standestabellen Fasz. 1638-1639 1805-1806
V rodu Šemíků se vyskytl jeden případ, kdy dotyčný vojančil 14 let. Jan Šemík měl v roce 1804 svatbu ve Světlé nad Sázavou. Od roku 1807 byl v matričních záznamech zmiňován jako zedník. O jeho působení v armádě, stejně tak i o jeho rodišti jsme dlouho nic nevěděli. Joe Stanuszek objevil vojenské záznamy z roku 1805. Já jsem doplnil upřesnění o rodišti v Ovesné Lhotě. Zprvu z archivních matrik, později i z vojenských archiválií. Poslední vojenský záznam máme ze srpna 1806. Při hledání po Janu Šemíkovi jsem narazil mezi vojáky na jména: Jan Bárta, Tomáš Fiala, Martin Kudera ze Smrdova, Josef Ledvinka z Rozsochatce, Jan Těšitel. To jen namátkou.
Slíbil jsem Josefovi z Ovesné Lhoty poslat vše, co se dochovalo ve vojenské archivu o legionáři Josefu Šemíkovi. Jak se dívám, nemáme uvedeno jeho datum úmrtí. Tím se opět dostávám k prosbě o zaslání doplňujících informací, pokud se k nim dostanete. V nejbližší aktualizaci je zveřejním. U žijícch respektuji jejich právo nebýt v seznamu uveden. Kdykoli mi tedy můžete zaslat požadavek na opravu i v tomto směru.

sobota 15. února 2020

Padesátá léta

Pro mnoho z nás je doba před sedmdesáti roky historií. Je to ale historie živá, neboť ještě žijí pamětníci, byť tuto dobu prožili jako děti. V archivním protokolu vyšetřovacích spisů se na jedné stránce sešel kněz František Šemík s herečkou Jiřinou Štěpničkovou.
Registrační čísla 1 - 1612 (str. 34)
Všimněme si poznámky v posledním sloupci. Paragraf a délka trestu. §78 byl trestným činem Velezrada. Případ paní Štěpničkové se v současné době připomíná televizním filmem. Že vše byla nastražená past, se dozvěděla až koncem šedesátých let, kdy byla rehabilitována.
Všechny výše uvedené záznamy byly zapsány do archivního protokolu v prosinci 1957, tedy v době kdy Jiřinu čekaly ještě dva roky v pardubickém vězení a Františkovi v té době trest končil. Důsledky zvůle padesátých let si nesli až do konce života. 
Kartotéka akce „48“