Průběžné výsledky

Tento web byl spuštěn v létě 2011. V době, kdy jsem také začínal naplňovat rodokmen osobami, které jsem postupně objevoval v archivech a na internetu. Blog semikovi.cz přitáhl největší pozornost ve druhém pololetí 2016.

Počty zobrazení stránek tohoto webu po měsících

Přírůstky v čase jsou vidět na následujícím grafu. K dnešku máme pohromadě téměř 800 předků (verze 24).

Počet osob v rozrodu Adama Šemíka

Jsou tam i poslední aktualizace, na které jsem narazil při psaní článků Hodinář z Leštiny a Granátník z Dolní Březinky. Najdete tam i upřesnění k Šemíkům z Prysku.

Předkové a jejich vyznání

Matriky i jiné archiválie nám ukazují, že v polovině 19. století převažovalo u tehdejší české populace římskokatolické vyznání. Nejinak tomu bylo u příslušníků rodu Šemíků. Proto o to více zaujme případ, vybočující z této většiny a nabízející zajímavý životní příběh. Na takový jsme narazili ve lhotecké rodové linii Šemíků. 

V červenci 1860 se v Ovesné Lhotě narodil jisté Kateřině Freund nemanželský syn Josef. Již samotný zápis jeho narození - svým rozsahem, ale zejména obsahem – je ojedinělý, protože v sobě spojuje problematiku konverze z jednoho náboženského vyznání do druhého, křtu v římskokatolické církvi a legitimizace nemanželského dítěte.

Josef nar. 27. června, pokřtěn 10. srpna 1860; čp. 15; matka Kateřina Freund
matrika N Sázavka 1844 – 1862 (sign. 2547), sn. 82

Ale vraťme se k našemu příběhu. K otcovství Josefa se „sám, dobrovolně a před dvěma svědky“ (jak se píše v zápisu) přihlásil vysloužilý voják Josef Šemík (*1829), syn po zemřelém Tomáši Šemíkovi (*1779), chalupníkovi z Ovesné Lhoty č. 11. Až potud nic mimořádného… kdyby… kdyby Kateřina nebyla židovského vyznání a přiznaný otec netrval na křesťanském křtu svého syna. 

Kateřina, pokud chtěla vyhovět přání otce svého syna, musela podstoupit proces konverze z vyznání židovského na římskokatolické, což bylo nezbytnou podmínkou křtu jak jí samotné, tak i jejich syna. Nebyl to proces jednoduchý ani krátký. Musela absolvovat tzv. katechumenát, tj. přípravu nepokřtěného dospělého ke křesťanskému křtu, probíhající v několika etapách, což trvalo až 1,5 roku. 

Křest Kateřiny proběhl až 2. srpna 1863 ve smrdovském kostele Narození sv. Jana Křtitele.

2.8.1863 – křest Kateřiny Freundové (*1828)
matrika N Sázavka 1863 – 1882 (sign. 3047), sn.88

I tento zápis je svým způsobem výjimečný – nejen v tom, že zápis jen samotného křtu dospělého se v těchto letech nevídal často – ale i tím, že v něm není uvedeno přesné datum narození (pouze rok 1828) křtěného, tedy Kateřiny. Tady je na místě dodat, že ani při našem pátrání se nepodařilo najít zápis narození v židovských matrikách a rok jejího narození je odvozen z věku, uvedeného v zápisech jejího sňatku a úmrtí. Můžeme oprávněně usuzovat, že v tom mohly určitou roli sehrát i tzv. familiantské zákony, platící v době narození Kateřiny, jejichž hlavní rolí bylo redukovat populaci Židů a omezovat jejich migraci.

Čekání na Šemíka

V pražských Nuslích žila mezi lety 1907 a 1909 vdova Anna Šemíková. Dlouhou dobu zůstávalo záhadou, po kom a kdy převzala příjmení Šemíková.

Anna Šemíková, ovd. Dědečková, roz. Petrová a její dvě dcery.

Na základě policejních přihlášek jsem vyslovil domněnku, že švadlena Anna mohla být v bližším vztahu k rodině Aloise Šemíka. Po tragické smrti (1906) Aloise žila totiž také v Nuslích, dokonce v domě přes ulici, vdova Marie Šemíková. Domněnka ovšem stála na hliněných nohou a její věrohodnost byla neveliká.

Při listování matrikami ze Světlé, konkrétně v knize zemřelých 1858-1913, jsem narazil na úmrtí krejčího Jana Šemíka. Při opisování základních údajů jsem si fakt, že Jan byl podruhé ženat s Annou Petrovou, okamžitě nepropojil s vdovou z Nuslí.

8.3.1908 zemřel Jan Šemík ze Světlé 126

Až po několika týdnech vyplavala pravda na povrch. Anna Petrová, narozená v Brandýse nad Labem byla bezpochyby mezi roky 1902 a 1908 manželkou Jana Šemíka. Oba dva zhruba ve stejnou dobu ovdověli. Oba měli z předchozího svazku děti. Anna dvě malé dcery a Jan, již téměř 60 letý, osm vesměs již dospělých potomků.

Jak a kde se seznámili? To zůstává neznámou. 7. listopadu 1902 byli oddáni. To je vše, co o jejich vztahu víme. Zkusím oslovit pražskou živou matriku na Praze 1, jestli nebyla svatba v Praze. Jan Šemík se mohl s Annou seznámit v Praze. Jeho dcera Františka, provdaná Procházková, v roce 1902 v Praze žila. Možná v té době přichází do Prahy i syn František. Další dcera Antonie se provdá za pana Přenosila, poštovního oficiála v Praze - Bubenči.
Mistr krejčovský Jan Šemík byl synem Antonína, také krejčího ze Světlé nad Sázavou. Po Janovi zdědil krejčovské řemeslo Bohumil. Ten odchází v roce 1905 do Chicaga. Ve Světlé zůstávají jen provdané dcery Anna Laňková a Marie Fialová.

Granátník z Dolní Březinky

Při prohlížení indexů světelských matrik jsem narazil v roce 1830 na svatbu v Beneticích. Na statku půlníka Josefa Choutky se vdávala jeho dcera Kateřina. Ženich František Šemík je ve svých téměř 21 letech uváděn jako tovaryš granátnický. Co takový granátník dělal? I to, a nejen to, se dnes dozvíme.

Nějaký čas po svatbě pravděpodobně manželé Šemíkovi žili ve Světlé nad Sázavou nedaleko Františkových rodičů a sourozenců. Jan Šemík, otec Františka, se do Světlé dostal po vojenské kariéře kolem roku 1804. Vojenské zkušenosti seniora se projevily i v další generaci. V roce 1835, kdy se narodila Marie Šemíková, je v kolonce otec jmenován František jako voják u 21. pěšího pluku. Albert Gyulay byl v závěru svého života majitelem tohoto pěšího pluku.

5.12.1835 nar. Marie v Dolní Březince

František Šemík katolík gra

nátník sprostý voják u Slav
nemu Giulay Inf. Linien Reg. 21
syn Jana Šemíka zedníka
ze Světlý č. 166 a matky
Anny rozené Dlouhé též
ze Světlý

Najít tento zápis jako první, mohli bychom pátrat po gránátníkovi v armádě, ale my víme, že to ve skutečnosti bude jinak. Dva roky po Marušce se narodil František junior. Ze zápisu narozených je patrné, že 21. regiment změnil majitele (Gyulay zemřel r. 1835). Za barona Baumgartena i jeho předchůdce se doplňoval pluk zejména na Chrudimsku, mnohem později se pluk usídlil v Čáslavi. V matričním záznamu dokonce vidíme přesnější zařazení Františka (3. prapor, 14. rota). Po skončení napoleonských válek nastalo období relativního klidu. V Dolní Březince na tu dobu upomíná hřbitov, kde je pochováno více jak tisíc rakouských, francouzských, ruských i pruských vojáků. František dobu, kdy působil v armádě, trávil patrně většinu vojenské služby na dovolené. Dovolenci na určito bývali během roku povoláváni jen jedenkrát, a zůstávali, pokud cvičili dobře, v táboře jen 14 dní. Tito vojáci dostávali také jistý dovolenkový příplatek. Voják na dovolené na neurčito nedocházel na cvičení, nedostával služné a mohl se bez povolení ženit. To byl nejspíš Františkův případ.

10.10.1837 nar. František v Dolní Březince

František Šemík katl.

granátni šlejfíř sprostý

voják z slavného

Regimentu Baumgarten

14. Kompanie N:21 3.

Batalion, syn + Jana Šemí

ka zedníka ze Světlý č. 166

a matky rozený Dlouhý

ze Světlý č. 166

Čím se tedy prostý voják František Šemík živil? Zápis z roku 1837 napovídá, že byl granátním šlejfířem. Tedy brusičem (leštičem) granátů.

17.7.1833 nar. Anna ve Světlé

Možná i vrtačem a řezačem. Při narození Anny (1833), prvního ditěte Kateřiny Šemíkové, je otec František uváděn jako řezač skla. Zde je nutno poznamenat smutný fakt, že ani jedno ze tří dětí se nedožilo druhých narozenin.

Jak se granáty na Světelsko dostaly? Filip hrabě Krakowský z Kolowrat získal zdejší panství v roce 1748. Díky podnikatelskému duchu záhy ve Světlé nad Sázavou, resp. v přidružené obci Dolní Březinka, založil dvě „panské“ brusírny granátů (snad v čp. 7 a 12). Začátky nebyly snadné, a tak roku 1752 povolal „… z města říšského Freiburku … do Čech na své jemu tehdáž milé panství Světelské nějaké dva muže tam odtad jménem Josefa Fuksa, Matěje a Filipa Gentze, kteří vrtači Granátu byli…“ - tak to napsal Seidler v kronice města. Ze zakládací listiny se dozvídáme, že zásluhou Josefa Wagnera freiburští mistři, ač neradi, začali přijímat učedníky.

Nálezy z podkroví

Pokud začínáme pátrat po našich předcích, je dobré se nejdříve podívat na rodné listy našich prarodičů. Když je tedy máme po ruce. V roce 1939 si nechávali mnozí dělat na úřadech opisy osobních dokladů kvůli doložení nežidovského původu. Při úklidu půdy naši soukmenovci objevili křestní list Františka Šemíka (*1888).

Babička Kateřina Freundová konvertovala od židovské ke katolické víře. Sám František v roce 1931 z katolické církve vystoupil a byl nadále bez vyznání.

Hodinář z Leštiny

Na začátku ledna se sešli v Havlíčkově Brodě genealogové a rodopisci se zájmem nejenom k oblasti Vysočiny, ale i k blízkému a vzdálenějšímu okolí.

matrika O, sign. 3048, 1851-1885, fol. 119

Jeden z účastníků mi po několika dnech od srazu poslal ofocený zápis z matriky oddaných farnosti Sázavka. V listopadu roku 1854 se konala svatba Jana Lesáka z Nové Vsi a Marie Bártové z Leštiny. Otec i děda nevěsty byly domkáři. U záznamu o dědovi Václavovi Šemíkovi čteme: mistr hodinář z Leštiny čís. 31.

Jak se Václav hodinářem stal? Toto povolání nebylo pro tu dobu na venkově typické.

Indikační skica stabilního katastru z roku 1838

Václav Šemík se narodil 24. srpna 1769 v Leštině č. 14. Jeho otec, chalupník Josef, se v obci usadil kolem roku 1765. S manželkou Kateřinou měli nejméně šest potomků. Druhým v pořadí byl Václav. Mladší sestra Kateřina zůstala po svatbě s Josefem Malinou v domě otce. To bylo na podzim roku 1800. Václav tou dobou žil už dva roky v č. 31 (viz mapa vpravo nahoře). Domek č. 31, na rozdíl od statku č.14, nemá žádné polnosti. Domkář, postaru ještě zvaný podruh, neživil sebe a rodinu čistě zemědělskou činností. V matrice oddaných (1798) a v matrice narozených (1799) můžeme číst, že domkář Václava je povoláním krejčí.

matrika N, sign. 2545, 1771-1830, fol. 402
*7.6.1799 M Anna, otec Václav Šemík krejčí
(pravděpodobně byla křtěná jako Anna Marie, později uváděna jako Marie)

Zhruba ve stejné době provozoval krejčovské řemeslo i jeho generační vrstevník Vojtěch Šemík z Ovesné Lhoty. Oba byli prapravnuky Adama Šemíka. Kolem roku 1800 žilo nejvíce Šemíků ve Smrdově. V Ovesné Lhotě a Leštině bylo tehdy příslušníků klanu méně. Zatímco se ve Lhotě postupem času kolonie Šemíků rozrůstala, v Leštině po dvou generacích nezůstal jediný toho jména. To ale předbíhám.
15. ledna 1802, kdy se v rodině Šemíků narodila dcera Anna, vidíme u zápisu otce za jménem Wenzl Shemik text hodinář pod[daný] ke Swětli.

matrika N, sign. 2545, 1771-1830, fol. 238

Od této doby je Václav Šemík jako hodinář zmiňován pravidelně i v dalších matričních zápisech, a to až do roku 1854. Nevím, jak dlouho toto povolání provozoval. Zemřel 1. ledna 1846, ale ještě roky poté byl uváděn v matrikách jako mistr hodinářský.

Zmýlená v Žebrákově a Dlužinách

Nedávno jsem psal o Pavlovi Šemíkovi. Jeho bratr Václav na přelomu 17. a 18. století hospodařil na statku, který zdědil po otci Adamovi. Na sklonku jeho života (nevíme, kdy zemřel) převzal (nejspíš v roce 1712) selskou štafetu jeho syn Jiří. Zápis o narození Václava je k nalezení v prvni světelské matrice. Tento záznam je nejstarším matričním zápisem se jménem Šemík, který se dochoval. Starší záznamy jsou už jen v soupisech poddaných a majetkových knihách.

14.1.1670, Svoboda (Šemík?) Václav
index O, sign. 2583, fol. 43

Dobrým vodítkem, kde hledat v nejstarších matrikách ve farnosti Světlá nad Sázavou a blízkém okolí, jsou indexy. Světelské indexy byly psány dodatečně. Pravděpodobně někdy koncem 19. století. Index je vlastně abecedně řazený seznam s odkazem, kde hledat originální záznam.
Před několika lety jsem objevil, že 14. ledna 1670 byl oddán Václav Šemík s Marií Těšitelovou. K události, ke které došlo v Žebrákově nedaleko Světlé, je však v indexu oprava. Vygumované příjmení bylo přepsáno jiným. Po pravdě, Václav ze Žebrákova nezapadal do našeho rodokmenu. Tak tedy ne Šemík, ale Svoboda. Příjmí Svoboda bylo již tehdy běžné, a tak bude zajímavé zjistit, který to Svoboda tehdy v Žebrákově měl svatbu. Po šesti letech se narodila Salomena.

6.3.1676, Salomena v indexu N, sign. 2582, fol. 157

V indexu narozených na listu 157 je napsáno příjmí Šemík. Zde tedy k opravě na Svoboda nedošlo. Indexy jsou jako dodatky k matrikám užitečné, ale občas se chybička vloudí, a tak doporučuji na ně nespoléhat slepě. V roce 1729 se v Dolních Dlužinách narodila v rodině havíře Matouše Šucha dívka Eva.

*20.8.1729, Eva Šuchová

Pisatel si nebyl jistý a napsal příjmí ve dvou variantách (Šuch v Šich). Dva roky na to se narodila Evina sestra.

*10.1.1731, Anna Šemíková Šuchová

V indexu sice můžeme číst Šemík, v matrice však najdeme jména Matěj Šuch / Anna Šuchová.

matrika NOZ, sign. 2553, 1694-1742, fol. 244

V Dolních Dlužinách sice Šemík žil, ale až později. Dnes jsme nedoplnili žádnou novou informaci do rozrodu Adama Šemíka. Objevili jsme ale jednu rodinu Svobodovu v Žebrákově a rodinu Šuchovu v Dlužinách. Matěj Šuch byl havířem. To nebylo v tomto kraji na začátku 18. století zrovna typické povolání. Někdy příště si řekneme o objevu Šemíka hodináře a Šemíka granátníka.

Zdroje:

sign. 2582, index N (245 MB), 1659-1826, 215 fol., čeština

sign. 2583, index O (90 MB), 1659-1836, 57 fol., čeština

územní rozsah: farnost Světlá nad Sázavou + filiální obvod Lipnice nad Sázavou (do 1693) + lokality z okolí (do 1693)