Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let vykrystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat ...

pondělí 12. listopadu 2018

Vojenským veteránům

Karel Šemík z Jiříkova
Se stým výročím konce 1. světové války můžeme vzpomenout na všechny muže z rodu Šemíkových, kteří v uniformách monarchie nebo čsl. legií byli svědky válečného utrpení. Mnozí snad zažívali i naději na lepší poválečný život.
Pojďme si připomenout Aloise ze Smrdova, Františka z Číhoště, Jana a Františka ze Světlé, Františka ze Starého Kolína, Františka z Chrtníče, Josefa a Karla z Ovesné Lhoty, Karla z Jiříkova.
První známý válečný veterán byl bezesporu Jan Šemík (*1775) z Ovesné Lhoty, o kterém jsem psal před několika dny. Ten zažil napoleonské války na začátku 19.  století. Později se usadil ve Světlé. Jeho syn Antonín založil v městečku u řeky Sázavy několikagenerační tradici krejčovského řemesla. Před pár dny jsem objevil, že jeden z vnuků Antonína Šemíka (*1811) byl vojákem ve 21. pěším pluku. Následoval tak svého pradědu Jana. Bohužel osud Stanislava Šemíka nabral rychlý konec. Narodil se 12. března 1866. Zemřel mlád 24 let ve Vídni.
Stanislav Šemík (+14.1.1890) - digitální knihovna
V matrice zemřelých a nezvěstných pěšího pluku 21 můžeme dohledat na str. 165 záznam o úmrtí Stanislava Šemíka. 14. ledna 1890 naposledy vydechl ve vídeňské C. k. všeobecné nemocnici (K. K. allgem. Krankenhause). Příčinou úmrtí byl zánět pohrudnice (Pleuritis), obvyklá to komplikace spojená se zápalem plic. Kromě věku dožití lze vpravo svisle přečíst civilní profesi - krejčí (Schneider). Délka vojenské služby byla v té době tři roky. 21. pěší pluk sídlil v Čáslavi. Doplňovací okres sahal od Chrudimi po Jihlavu, od Čáslavi po českomoravskou hranici.

neděle 28. října 2018

Johann Schemick

Před více jak pěti roky jsem v matriční knize oddaných farnosti Světlé nad Sázavou objevil zápis o svatbě Jana Šemíka a Anny Dlouhé.
Popisek začátku svitku mikrofiše
(svazek 1602, 2. část, rok 1802)
Tehdy jsem musel do archivu v Zámrsku. Dnes lze patřičné záznamy hledat z pohodlí domova. Stačí si stáhnout z internetu naskenovanou knihu sign. 2568, matrika O,  1784 - 1836. Jan byl v listopadu roku 1804 vojákem Frölichova pluku. Jednalo se o 28. pěší pluk a postupem času jsme odvodili, odkud Jan pocházel. Nebyl ze Smrdova, jak jsem si zpočátku myslel. Později byl dohledán údaj o narození nejpravděpodobnějšího Jana Šemíka v Ovesné Lhotě.
Dokumenty z období vojenské služby na přelomu 18. a 19. století jsou uloženy ve vídeňském vojenském archivu. Do roku 1983 bylo nutné ke studiu archiválií cestovat přímo do Kriegsarchivu. Před 35 lety mormoni převedli vojenské seznamy na svitky mikrofilmů. Dostat se k těmto mikrofiším ale nebylo jednoduché. Z Prahy se muselo stejně až do Vídně nebo do polské Vratislavi, kde mají mormoni svoje střediska. Dříve než se dalo něco podobného uskutečnit v Praze, objevili se v digitalizované podobě na internetu (je nutné být registrován).
Muster Listen Fasz. 1601-1602 1799, 1801-1802
Na filmu číslo 007612027 (Fasz. 1601-1602 1799, 1801-1802) se objevuje u jména Joh. Schemick věk (28) a rodiště (Lhotta Owesna). To musí být on. Johann, tedy Jan, nastoupil do armády nejspíš v prosinci 1792. V poznámce je uvedena i profese (Maurer) a velikost bot a další výstroje (5/5/2). Dokázal by někdo zjistit více? 

středa 17. října 2018

Mlynářovy děti

V posledních týdnech a měsících jsem neměl na pátrání čas. Když mi kolega z firmy, kde pracuji, povídal, že viděl na kostele nedaleko Středokluk náhrobek s příjmením Šemík, a že se jednalo o mlynáře, bral jsem to s rezervou.
Kostel sv. Vavřince u Černoviček
Řikal jsem si, že mohlo být příjmení špatně přečteno. Informace o mlynáři ale napovídala, že se sem dotyčný mohl přistěhovat i z větší vzdálenosti. To bylo začátkem srpna kolem svátku sv. Vavřince. Minulý týden - hned, jak to bylo možné - jsem podnikl výpravu do Černoviček. To místo leží nedaleko za pražským letištěm. Kostel sv. Vavřince a hřbitov se nachází kousek za vesnicí. Na jižní stěně kostela jsem objevil oválný kámen, který mohl být oním zmiňovaným náhrobkem. Nápis byl ale velmi špatně čitelný.

Na sucho toho moc vidět není.
Co se dalo přečíst, byl jen letopočet "1828". Příjmení snad končilo na "ik", možná "lik". A pak bylo patrné slovo "mlynáře". V poledním slunci šedivý kámen neumožňoval zjistit více.
Jedna krátká vsuvka. Stavba kostela je původně románská ze 2. pol. 12. století. Nedaleko patrně stála tvrz a vesnice Černomice. Dnešní Černovičky stojí jižně od kostela. Původní ves se nacházela nejspíš opačným - severozápadním - směrem. Tam, kde je vidět Číčovický kamýk.
Zpět k náhrobku. Pomohli jsme si vodou ze studně na místním hřbitově.
Mokrá varianta s dalšími detaily
Nejdříve jsme zjistili příjmení. Jednalo se o Hanzlíka. Tedy žádný Šemík. Po smočení celého textu vystoupil celý epitaf. A co tam bylo napsáno?
Zde odpočívají v Pánu vlastní čtyři děti
Jozefa Hanzlíka
mlynáře Skalinkrovic mlejna, totiž v Roku
1828
Antonín 9 let starý usnul dne 27 Února
Maria 2 leta stará usnula dne 3 Března
František 1 rok starý usnul dne 4 Března
Anna 6 let stará usnula dne 4 Března
Dej jim Bůh lehké odpočinutí a veselé
z mrtvých vstání
+ + +

pondělí 24. září 2018

Šemík v Teplicích

Vlastimil Šemík při hledání zcela jiné záležitosti v matrice O 1905 – 1914 děkanství Teplice narazil na zápis sňatku Josefa Šemíka, původem z Ovesné Lhoty s Marii Kočí.
Šemík Josef (*1879)
Kočí Marie (*1884)


V roce 1905 se Josef žení. V Teplicích si bere za ženu Marii Kočí. V roce 1914, několik měsíců před vypuknutím 1. světové války, se žení podruhé. V Litoměřicích je oddán s Julií Fuxovou.

Josef Šemík (vlevo nahoře)

pondělí 10. září 2018

Setkání v Ovesné Lhotě

V sobotu jsem si odskočil do Ovesné Lhoty. S místními přáteli a známými jsme slavnostně otevřeli obnovená Boží muka (včetně vysvěcení) s čerstvě vysazenými lipkami okolo. Napsali jsme pokračování příběhu, který začal před více jak sto lety.
Dětské představení v malém amfiteátru u kapličky

Momentka ze svěcení Božích muk

Vzkaz budoucím generacím



úterý 28. srpna 2018

Slavnost vysvěcení "Božích muk"

Před několika měsíci v Ovesné Lhotě našli více jak sto let starý vzkaz od předků a rozhodli se, že zanechají podobný vzkaz svým potomkům. Budu tam o tom všem povídat. Přijďte pobejt.


středa 8. srpna 2018

Ovesná Lhota č. 12

Přišel dnes email, který si dovolím zveřejnit. Na konci je fotografie a budu rád, když někdo bude vědět, kdo je na snímku zachycen.

Zkoušela jsem pátrat po osudu rodiny Nečilů, která v našem domě žila. Paměť lidí v obci tady sahá k bratrům Nečilovým (Miloš a ten druhý nevím, jak se jmenoval). Všichni si je tady pamatují jako dva podivíny. Chtěla jsem vypátrat něco víc. Zjistila jsem, že původně zde žila rodina Zlatů, pak se s jejich dcerou Annou Zlatovou oženil v roce 1867 Josef Rejnek. Po její smrti se oženil s Barborou a i s ní měl několik dalších dětí. A tady mi pak začíná slepé místo. A jelikož jsem od místních slyšela o vás, jako o nadšeném badateli místní historie, hlavně rodu Šemíků, napadlo mne, zda náhodou souvislosti neznáte. Možná jste na ně narazil při svých pátráních.
Podle všeho se zdá, že s některou dcerou Josefa Rejnka (a nevím zda dceři po matce Anně nebo Barboře, ale spíše to bude dcera Barbory) se oženil František Nečil. Nevíte náhodou? Ten zde pak byl dlouhá léta starostou, jak jsem dohledala u vás na blogu.
Nenašla jsem ani žádné informace o Františku Nečilovi a jeho dětech. Zda poslední dva bratři Nečilové, co v Ovesné Lhotě č.p. 12 žili, byli synové nebo vnuci Františka Nečila, zda neměli další sourozence…
Před pár lety se tu za námi asi dvakrát zastavila velmi stará paní, prohlédla si opravený statek a říkala, že sem jezdila za babičkou. Měla s sebou fotografii, tu posílám v příloze přefocenou. Fotila jsem to v roce 2012. Možná někoho dokážete určit.
Dodatek z 9. srpna:
Dnes jsem ještě v Sázavce na hřbitově dohledala úmrtí Františka Nečila. Zemřel až v roce 1962 (v 86 letech). Podle hrobu je to navíc ten pán na fotce zcela vpravo. A nejstarší paní na fotce je jeho žena Barbora.