Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let krystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat me...

středa 26. května 2021

Experimentální laboratoř

V roce 2011 jsem učinil první pokus dát dohromady náš klan. Bylo to v době, kdy jsem jen tušil, co nás kromě příjmení spojuje.
Vlevo odběrová sada pro yDNA (stěr z
dásně), vpravo nahoře atDNA
a dole sada pro yDNA (ze slin).
V následujících letech jsem prolistoval řadu matričních knih. Ať už fyzicky v archivu nebo obrazně digitálním listováním na internetu. A nebyly to jen matriky, ale také pozemkové knihy, soupisy poddaných, berní rula, katastry, sirotčí seznamy, listy ze sčítání obyvatel, články z novin, obecní kroniky. Na těchto základech se podařilo propojit první známé nositele jména Šemík s dnešními žijícími potomky.
Jak čas ubíhal, sbíral a přidával jsem DNA testy pro potvrzení zápisů z matrik a dalších písemných dokumentů. Genetická genealogie nás může posunout do předmatriční doby, budeme-li mít kus štěstí a pořádnou porci trpělivosti.
Letošní rok máme desáté výročí od prvního setkání. Vracíme se na místo středu republiky na okraji Číhoště. Doba "kovidová", mající podobu pandemického rozšíření infekční nemoci, koncem dubna v České republice - zdá se - ztrácí dech. Dlouhodobě naplánovaný termín 8. května neměním i s rizikem malé účasti. Experiment vyšel. Počasí bylo příznivé. Radlice Adama Šemíka má nového opatrovatele. Jak je z fotografie patrné, zastoupeny byly všechny generace. Přímo na místě jsem v improvizované laboratoři odebral jeden DNA vzorek pro autozomální test, který právě nyní putuje do skutečné laboratoře v USA.
Zbylé dvě odběrné sady pro test yDNA jsou zatím nevyužité. Jmenovec z Ovesné Lhoty, se kterým jsem byl domluven, nepřišel ani nepřijel, protože den před setkáním byl na první dávce očkování a necítil se ve své kůži. V jeho případě je to zapeklitá situace. Snad se na třetí pokus odběr a test povede.
Při focení jsme si ještě nasadili respirátory, které byly několik měsíců nezbytným doplňkem našich kapes. Pak někteří z nás vyrazili na okružní procházku po okolí se zastávkou na Horách Vrbických. Výlet do Číhoště jsme zakončili u okénka hospody naproti kostelu. Byl tam tuto sobotu docela provoz. Kromě nás se zde sešlo poměrně dost turistů a dorazila sem i skupina motorkářů na první společné letošní jízdě. 

sobota 8. května 2021

Stěhovavý kříž v Sázavce

Na jaře roku 1965, necelý rok po přejmenování Smrdova na Sázavku, nestačili silničáři ještě změnit název obce na všech příjezdových komunikacích.

Na podzim téhož roku došlo k přemístění starobylého kamenného kříže. Ještě před tím navštívili Sázavku památkáři z Pardubic. V kronice MNV 1957-1975 můžeme číst následující.
Vzácná památka „polní kříž“. Zástupci státní památkové péče z Pardubic a okresní konzervátor památek Pavel Sochr z Havl. Brodu navštívili 10.9.1965 naši obec a prozkoumali vzácnou památku „polní kamenný kříž z Myšičkova pole“ a dali nám tyto informace.
„Polní kamenný kříž“, který byl umístěn v hájku „na Podměstí“, pochází z doby českého krále Boleslava II. a byl tedy postaven v letech 967 - 999, kdy tento panovník vládl.
Král Boleslav II. dal příkaz, že všechny vstupní cesty do obce musí býti opatřeny kříži. Památkáři uvádějí, že náš kříž je velmi jemně vypracován, zejména jeho obruba. Tato památka je opravdu velmi cenná a dotvrzuje, že osada, ve které bydlili převážně zemědělští dělníci, kterým se říkalo staročesky „smurdi“, byla v rozkvětu už na počátku desátého století.
Aby památka vynikla, se svolením památkářů ji přemístíme ke „staré cestě“ do obce, u bývalého sokolského hřiště. Stalo se tak do 9.10.1965.
Kříž u Sázavky (foto autor: Luboš Charvát)
To byl rok 1965. Posuňme se proti toku času. V kronice obce Smrdova z roku 1929 (OU 1929-1947) na straně 5 je zmínka o stejném kříži.
Roku 1770 byla úroda zase malá a nouze lidu ještě větší. Strych (méně jak 2 hl) žita byl až za 17 zl. Lid živil se otrubami, i všelikými travinami, z čehož vznikaly těžké nemoci. (V Čechách zahynulo  na 250 tisíc lidí). Také ve Smrdově mnoho lidí zemřelo (1770-71) morem. Poněvadž na hřbitově (u kostela) již nebylo místa, pochovávalo se zatím „pod městem“ na pastvišti, jež později přeměněno bylo na pole. Na tom místě (na poli Fr. Myšičky čís. 5) dosud stojí kamenný starý kříž, který tam dal postaviti farář Černý.
Tedy od roku 1771 stál kříž na místě připomínající oběti hladomoru. Mor se tehdy již v Čechách nevyskytoval. Od roku 1965 stojí kamenný kříž u silnice od Sázavky k železničnímu přejezdu. Je nápadně podobný kříži, který stojí nedaleko Lipnice. Mohla být tato památka tzv. smírčím křížem? Nebo byl zhotoven roku 1771 na památku mrtvých? A nebo byl i tehdy přestěhován a původně byl znamením u cesty? Teorie, že pochází z konce 10. století je pouhou spekulací.

středa 14. dubna 2021

Otčím a pastorek

Po čase se vracím k Janu Šemíkovi, o kterém jsem psal před několia měsíci. V návaznosti na text ze soudní knihy, který jsem přinesl v posledních dnech minulého roku, jsem našel krátký zápis patrně také z roku 1561. Jedná se o kvitanci Marty Šemikove, manželky Václava. V roce 1557 jsem ještě dohledal prodej domu Šemikova (fol. 70).
Přepis je dílem Marie Glöckner, za což jí děkuji. Co víme o domě, který Jan Šemík na sv. Havla prodal Janu Hrůšovi.
duom
z diedinami s lukami diedicznymi kromie tiech kteryz w zastawie ma se trzemi planinami leziczy w Hradisti, k tomu domu przinaleziegiczi a gestly by yaka na czasy budauczi rozmysska ... y gyny planiny zessla Jan Hrussa bude povinen sam sobie takowu wiecz wywozowati a s tiemito weyminkami krawy 2 kuon 1 s nadobym, wuoz s rzeby... wokowany s rzetiezem s lyssniemi, plauch zelezni, sena polowyczy czoz na ... gest swolenim czoz nagmu w setyho na tychz gruntich diedicznich yest kromie na zastawenych na tiech se neprodalo weyss gmenowany grunthy a weyminky prodal Waczlaw ymenowany Janowi yiž gmenowanemu za 200 kop a za 47 kop wsse miss.

Spor "o vedení vody na lukách", který je uveden v prvorepublikových novinách, nenacházíme (zatím) v knize Register wsseligakych zapisu, smluw y kwitanczy. Jak dlouho spor trval, zda už i v době prodeje v roce 1557, je otázka.
Z postupných splátek to vypadá, že závdavek obsahoval i první vejrunek, což dnešním jazykem byla záloha a splátka. Nevychází mi totiž součet splátek, aby to dohromady dělalo 247 kop míš. Proto ta škrtnutá splátka v roce 1558.
Mezi jmény u vejrunků není nikdy zmiňován Václav Šemik (otčím), ale jen Marta a Václav (pastorek). Zdali Václav starší ještě po roce 1562 žil? Pokud ne, Marta by nejspíš nebyla nadále uváděna jako manželka, ale jako vdova. Václav Šemík roku 1561 mohl ale být již nemocný, proto psala kvitanci jeho žena. Roku 1565 již ale byl podle zápisu o splátkách mrtev, protože peníze dostává Marta a její syn Václav.

1557 (sv. Havla) - Václav Šemík z Mirotic prodává dům s příslušenstvím Janu Hrůšovi z Mírovic za 200 kop a 47 kop míš. Závdavek 72 kop míš.
1558 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. Václavovi Šemíkovi
1559 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. na Zvíkově přijal písař v přítomnosti úředníka Jana Volovského
1560 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. na úřadu Mirotickém Janu Pavlíkovi z rozkazu úředníka Jana Volovského
1561 (sv. Matěje) - veřejné odsouzení a odprošení Václava Šemíka
1561 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. na Zvíkově v přítomnosti písaře Lukáše za úředníka Kašpara z Vorličné
1561 (sobota po Nanebevstoupení Páně) - kvitance Marty Šemíková, manželky Václava
1562 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. na Zvíkově v přítomnosti písaře Lukáše za úředníka Kašpara z Vorličné
1563 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. v Miroticích a úřad předal před sv. Trojicí 15 kop míš. Martě, manželce Šemíkové
1564 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. v Miroticích a úřad předal na sv. Martina 15 kop míš. Melicharovi Křížkovi z Prahy
1565 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. v Miroticích a úřad předal na sv. Víta 15 kop míš. Martě, manželce Šemíkové - 8 kop míš. dáno Václavovi, pastorku Šemíkovu (7 kop míš. s dovolením úředníka na Zvíkově Nikodéma?)
1566 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. v Miroticích a úřad předal na den Svátosti 15 kop míš. - 9 kop míš. dáno Václavovi, pastorku Šemíkovu ve středu po sv. Duchu (6 kop míš. přijal Vejmluva starší). Václav, pastorek Šemíků má celkem dostat 50 kop míš.
1567 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. v Miroticích a úřad předal 15 kop míš. Václavovi, pastorku Šemíkovu
1568 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. v Miroticích a úřad předal 8 kop míš. Václavovi, pastorku Šemíkovu (3 kop míš. přijal Vejmluva starší - 2 kopy předal Martě Šemíkové a 1 kopu Janovi pekařovi staršímu).
1569 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš., které byly předány Jakubovi Hájkovi
1570 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil zbytek 10 kop míš., které byly přijaty úřadem a grunt byl splacen

Když si dávám dohromady chronologii, dělá to na mě dojem, že vdovec Václav si na stará kolena vzal vdovu Martu a stal se otčímem pastorkovi Václavovi.
Na závěr se podívejme na opravy v rejstříku, kdy ze Šemíka se stává Šimik nebo Šimek. Na počátku 19. století žilo v Miroticích několik Šimků. Nejsme svědky změn jednoho příjmení? Ponechal si pastorek jméno po otčímovi? Nezměnilo se jméno v průběhu několika generací? To je otázka pro rodopisce z Mirotic, rodného městečka Mikuláše Alše.

rejstřík k historickým knihám v Miroticích (1822 až 1825)

indikační skica části Mirotic se jmény Schimek (rok 1830)

Ještě jedna poznámka, která propojuje rodinné poměry v jedné mirotické rodině v 16. století a v jedné rodině smrdovské na počátku 20. století. Můj prapraděda byl také otčímem a pastorek Jaroslav Malina převzal statek, na kterém před ním hospodařily generace Šemíků, počínaje Adamem a konče Janem. Janovy vlastní děti, tedy můj praděda Alois a jeho sestra Božena, již ve Smrdově v době úmrtí prapradědy nežili. Podobně to mohlo být i několik století před tím v Miroticích. Kdo vi.

středa 31. března 2021

James Soucek

Dvě významnější shody na MyHeritage (MH) mě navedly v mém rozrodu do okolí Chotěboře. Konkrétně do vesničky Střížov, kde žil a žije po řadu generací rod Součků. Našimi společnými předky v 5. generaci byli Jan Souček (*1829) a jeho manželka Anna (*1834) rodem Konfrštová.

Kromě dvou třetích bratranců (Stanislav a Brendan), se kterými máme velkou shodu na 2. chromozomu, se objevila další shoda větší než 60 cM, což je příznakem, že příbuzenský vztah je pravděpodobný.

Václav Souček - 5 generací

Napsal jsem Erin (0,9% (64,2‎ cM) share, 3 segments, 31,9‎ cM longest segment) a první reakce byla, že ano, v České republice měla předky. Při dalším dotazu přišlo upřesnění.
Around 1880 James vaclav (Venzel) Soucek. Born in 1868 in Chotebor, East Bohemia. Great grandmother was also born in Chotebor, Pardubicky in 1882 and arrived in 1897. Her surname was Dejmal.
Našel jsem jen Václava Součka ze Střížova 82. To by mohl být on. Narodil se 1. září 1867.
Bratr Jan (*1856) emigroval do Ameriky v roce 1902 a jeho potomkem je Brendan Steinacher. Žádného Václava Součka narozeného v Chotěboři jsem nenašel. Něco mi tu ale nehraje. Čekal bych s Batezel a Steinacherem triangulaci, ale ta chybí.
Zdá se mi přesto, že Václav byl sourozenec Jana (*1856), jehož linie pokračuje k Brendanu Steinacherovi,
Anny (*1864), mojí praprababičky,
Antonína (*1873), předka Standy.

Bohužel se mi potomek Jamese aka Václava Součka už neozval. Rodokmen má na MH privátní. Významnější shoda na 8. chromozomu Erin se u dalších dvou potomků Jana Součka (*1829) nezachovala. Na 8. chrom. mám ještě nevýznamnou shodu s K K a Jordanem. Erin naopak nemá znatelnou stopu na 2. chromozomu. Má však výsledek atDNA na Family Tree DNA (FT). Sdílení na 8. chromozomu (65‎ cM share, 26‎ cM longest segment) potvrzeno, ale ani zde není publikován rodokmen. Je tu však emailová adresa, a tak zkouším kontakt i tímto způsobem.
Nedalo mi to. Zapátral jsem v amerických archivech. Cenný zdroj Family Search (nutná registrace) nám napoví, že Václav se dostal přes Atlantik lodí Arcadia začátkem roku 1897. Cílem byl kanadský přístav Montreal. Vlastně ne cílem, jen zastávkou na cestě za krajany. 2. května překračuje kanadsko-americké hranice a vydává se do vitrozemí. Skutečným cílem byl Red Cloud v Nebrasce, kde již v té době žijí imigranti z Havlíčkobrodska. Místo, odkud Václav přišel do USA, bylo zapsáno jako Stejow (Střížov?) a rok narození 1868.
Největší komunita emigrujících Čechů byla však v Chicagu. Tam se Václav, který si změnil jméno na James, oženil. V lednu roku 1901 s Ludmilou Dejmalovou, která dorazila do Ameriky také z okolí Chotěboře. Změna jména z Václava na James byla obvyklá, ale James se původního Václava (komoleno na Vancel/Venzel) asi nechtěl úplně zbavit. První roky po svatbě žil s rodinou v Nebrasce. A právě sem za ním nejspíš přijel v roce 1902 bratr Jan.
Později se rodina přestěhovala z Nebrasky do Virginie. Na hrobě v místě New Bohemia nedaleko města Petersburg má James Soucek na hrobě datum narození 2. 9. 1868. Václav alias James Souček zemřel 1. července 1955 ve věku 87 let. V různých zdrojích se rok narození pohybuje od roku 1866 po rok 1868. Správné datum, které je zapsáno v matrice narozených je 1. září 1867. Pokřtěn byl o den později. Nakonec poznámka k rodišti Václava. Střížov byl v 19. století často v matrice zapisován jako Lhotka Střížová.

neděle 14. února 2021

Požáry na venkově

V roce 1862 postihl Smrdov pravděpodobně největší požár v historii. O 24 let později obec schvátil další velký oheň. Nedlouho poté, na jaře roku 1887, vzniká místní sbor hasičů. Zakládajícími členy sboru byli i dva bratranci. Jan Šemík z č. 12 a František Šemík z č. 79. 

Dne 22.9.1839 vyhořel domek č. 44.
Dne 24.2.1852 vypukl oheň vč. 56 a celý vyhořel.
Dne 2.5.1856 vyhořel domek č. 62.
Dne 1.2.1857 vyhořely statky č. 14 a 15.
Dne 20.11.1859 hořelo v č. 52, 53, 54, 57, 76.
Dne 9.7.1861 hořelo po blesku v č. 54 a 76.
Dne 10.10.1862 začalo hořet v č. 41 a vyhořelo celkem 49 čísel.
Roku 1877 vyhořela samota u Horního rybníka – flusovna.
Dne 28.1.1878 byl oheň v č. 22 – byl brzy uhašen.
Dne 20.2.1878 byl oheň v č. 22 – stodola a č. 23.
Dne 21.9. 1883 oheň v č. 18, 19, 20, 21, 22, 79.
Dne 8.10.1883 oheň v č. 16.
Dne 28.11.1883 oheň v č. 31, 70, 71.
Dne 30.11.1884 oheň v č. 24, 25, 26, 84.
Dne 6.1.1885 oheň v č. 4, 77.
Dne 29.10.1886 vypukl oheň v č. 48 a celkem vyhořelo 19 čísel: 48, 44, 45, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 76, 57, 58, 62, 64, 68, 69, 74, 1 a č. 75.
Dne 29.6.1887 oheň v č. 8.
Dne 16.7.1887 oheň v č. 42, 43, 45.
Dne 20.10.1887 oheň v č. 35, 36, 37, 38, 39, 40.
Dne 16.11.1892 oheň v č. 21, 22, 23, 25, 26, 27, 28, 84, 85.
Dne 10.8.1894 oheň v č. 11, 78, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 79, 19, 20, 21, 22, 23, 71, 29, 30, 31, 32, 70, 33, 34.

V létě roku 1894 došlo k poslednímu velkému požaru, o kterém se psalo i v krajanských novinách.

V obci Smrdově u Čáslavi vypukl dne 10. srpna v 5 hodin odpoledne z neznámé dosud příčiny ve dřevěné stodole statkáře Jana Blažka oheň, jenž se rozšířil na celou usedlost a rozdmychován větrem, zachvátil záhy 19 usedlostí, jež i se 13 stodolami, letošní sklizni a s mnohým polním, hospodářským a domácím nářadím lehly popelem. Další šíření se zhoubného živlu zamezily po usilovném namáhání hasiči ze Smrdova, Haber, Světlé, Zboží aj. Také uhořely 2 prasnice s 9 selátky a několik kusů drůbeže. Škoda páčí se na 41 700 zl., pohořelí byli jen na 21 080 zl. pojištěni.

V pozdějších letech už nedocházelo k takovýmto hromadným požárům, spíše k ohňům jednotlivých obytných či hospodářských objektů.

Dne 3.6.1923 oheň v č. 56.
Dne 17.10.1926 oheň v č. 59, 67.
Dne 22.5.1927 oheň v č. 52.
Dne 20.5.1929 oheň v č. 87.

Zdroj:

sobota 9. ledna 2021

Vdovy matky

Před Vánocemi se mi dostala do ruky část dopisu. Obrazně řečeno. Dostal jsem ručně psaný text ofocený do mobilu. Poslal mi ho vnuk Františka Janovského.
Dopis Františka Janovského synovi
Večer 25. ledna 1934 psal František synovi Fanoušovi. Žil a pracoval tehdy v Petržalce (dnes součást Bratislavy), kde sloužil u finanční stráže. Syn, kterému bylo 23 let, s dopisem dostal i doklady, ze kterých se dozvěděl, kdy a kde se narodila jeho matka.
Podtrhnul jsem tři pasáže v textu. V té první zmiňuje František svého nevlastního bratra Vencu, který byl o osm roků mladší a zemřel před 32 roky. To by odpovídalo, že se narodil kolem roku 1890 a zemřel velmi mlád. V matrice narozených pro obec Hlubokou u Trhové Kamenice si můžeme všimnout dvou zápisů, které dělí půl druhého roku. 14. února 1888 vdova Antonie Janovská porodila nemanželskou dceru Marii. Manžel Vincenc Janovský, kolář z Hluboké, zemřel v květnu 1886 v 38 letech na turberkulózu plic. 
17. července 1889 se narodil Antonii syn Vincenc (Venca z dopisu). Vdova Antonie už není zapsaná jako Janovská, ale jako Růžičková. To bylo její rodné příjmení. Syn se tedy jmenoval Vincenc Růžička. Otec neznámý. Dcera Marie zemřela necelý měsíc před narozením Vincence.
Ve druhé podtržené části píše František o sestře matky Fanouše, která měla žít v obci Paseky v ledečském okresu. Její osud byl v něčem podobný osudu tchýně sestry. Anežka Vápeníková z Horních Pasek také ovdověla. A také měla dalšího syna, který zdědil rodné příjmení matky. Jmenoval se Jaroslav Šemík.
Děti svobodných matek neměly nikdy snadný start do života. V 19. století už se však v zápisech neobjevují ve spojení s otcem poznámky, které se dají nalézt v nejstarších matrikách. Hodně otců se utopilo v louži nebo uklouzlo v létě na ledu. Matka ztratila podkovu, otec šel na lišky či prostě šel na houby. Otec zmrzl na sv. Jána za kamny nebo se zabil o sv. Jáně na ledě. Otec zabloudil v konopí anebo spadl z jahody. Máte nějaké podobné hlášky v případech, kdy se nevědělo, kdo byl otcem dítěte? V novějších matričních knihách zůstává u dětí svobodných matek v kolonce otec prázdno.

čtvrtek 31. prosince 2020

MMXX - zamyšlení na konci roku nula

Původně královské komorní město Mirotice bylo součástí zvíkovského panství. Počátkem 16. století je městečko zastaveno pánům z Rožmitálu. Přičiněním Zdeňka Lva z Rožmitála vydal král Vladislav II. roku 1499 v Budíně pro Mirotice první královské privilegium, jímž se jim dostalo právo na konání dvou osmidenních výročních trhů – jarmarků. V době rožmitálské zástavy (1476 – 1543) nárokovali zástavní držitelé královského panství zvíkovského – Rožmberkové a Švamberkové na Mirotických vykonávání robot pro Zvíkov a zvláště pro zvíkovský královský dvůr v Cerhonicích.
Z Mirotic do Rožmitálu to je asi 30 km. Václav Hájek z Libočan, který byl v letech 1524 – 1527 farářem v Rožmitálu, sepsal v průběhu 30. let Kroniku českou. V ní se objevuje Hájkem možná částečně vymyšlená, částečně ústním podáním zachycená, pověst O Křesomyslu a Horymírovi s bájným koněm Šemíkem.
Rožmitálský spisovatel R. R. Hofmeister cituje ve své knize "Nové rožmitálské obrázky" dopis Zdeňka Lva z Rožmitálu z 31. července roku 1527 určený Václavu Hájkovi z Libočan, tehdy již působícímu na Karlštejně. Vyčítal mu, že za jeho působení na starorožmitálské faře si nevedl správně a při odchodu si odtud odnesl některé kostelní a farní věci, „že více bral, než zasloužil, že při faře nezachoval tolik nábytku, jakož k němu byl přistoupil“, prostě, že si odvezl některé věci, které nebyly jeho majetkem. Zdeněk Lev Hájka žádal, aby věci vrátil, aby „se v tom žádné ukrácení nestalo“. Nakonec došlo k soudu, Hájek musel vše vrátit a navíc zaplatit soudní útraty.
Po rozpadu rožmitálského panství připadly roku 1544 Mirotice opět ke královskému panství zvíkovskému, jež v té době zástavně držel panský rod Švamberků. Zvíkovský pán Hendrych st. ze Švamberka po roce 1550 v Miroticích založil a náležitými příjmy opatřil městský špitál. Úsilí o úplné a nezávislé samosprávní postavení vyvrcholilo roku 1562 zřízením vlastní radnice. V následujícím období město získalo celou řadu privilegií. Vrchnostenským privilegiem z roku 1569 bylo Miroticím přiznáno právo vaření piv bílých a červených v jejich obecním pivovaře. Slibný hospodářský rozvoj byl načas zpomalen velkým požárem v roce 1575, při němž shořelo 50 domů.
Možná shořel i dům, který 20 let před požárem patřil Václavu Šemíkovi. Tomu Šemíkovi, jenž byl roku 1561 potrestán ztrátou možnosti zakoupit si dům či pozemek v městečku Mirotice.
Když si rozebereme možné zdroje inspirace Václava Hájka z Libočan, přidávám i možnost, že při pojmenování pro bájného koně se mohl inspirovat příjmím poddaných z Mirotic. To posiluje první dvě varianty vzniku našeho jména - prostou, nebo nelichotivou. 

Ptáte se, co může mít společného Václav Šemik z Mirotic s Adamem Šemíkem ze Smrdova? Těžko říct. Rovnou raději napíšu, že nejspíš jen podobné jméno. Mezi Adamem a Václavem je rozdíl tří až čtyř generací. Navíc se Adamem dostáváme do předmatriční doby, kdy písemných dokladů o příbuzenských vztazích valem ubývá. Pojďme si vyjmenovat nalezené osoby s příjmím Šemík před Adamem. U nikoho z nich neznáme rok narození. U některých známe zhruba dobu úmrtí a několik údajů ekonomicko-právního charakteru (prodej, nákup, svatební smlouva, závěť, soudní výrok).
► Jan Šemík - o generaci starší
S velkou pravděpodobností Adamův otec. Nevíme odkud na Hory Vrbické přišel. Povolání - myslivec.
► Jan Šemík - asi o generaci starší 
Syn Mikuláše, možná vnuk Ondřeje. Všichni obyvatelé Mladé Vožice a majitelé nemovitostí.
► Jan Šemík - pravděpodobně o dvě generace starší
Snad bratr Mikuláše. Soused z Mladé Vožice.
► Jan Šemík - nejspíš o dvě generace starší
Měšťan z Dobrušky, který pocházel z vesnice Domašín.
► Celestýn Šemík - asi o dvě generace starší
Erbovní měšťan, písař při nejvyšším purkrabství v Praze.
► Václav Šemík - až o čtyři generace starší
Obyvatel Mirotic.