Setkání v Ovesné Lhotě

V sobotu jsem si odskočil do Ovesné Lhoty. S místními přáteli a známými jsme slavnostně otevřeli obnovená Boží muka (včetně vysvěcení) s čerstvě vysazenými lipkami okolo. Napsali jsme pokračování příběhu, který začal před více jak sto lety.

Dětské představení v malém amfiteátru u kapličky

Momentka ze svěcení Božích muk

Vzkaz budoucím generacím

Slavnost vysvěcení "Božích muk"

Před několika měsíci v Ovesné Lhotě našli více jak sto let starý vzkaz od předků a rozhodli se, že zanechají podobný vzkaz svým potomkům. Budu tam o tom všem povídat. Přijďte pobejt.

Ovesná Lhota č. 12

Přišel dnes email, který si dovolím zveřejnit. Na konci je fotografie a budu rád, když někdo bude vědět, kdo je na snímku zachycen.

Zkoušela jsem pátrat po osudu rodiny Nečilů, která v našem domě žila. Paměť lidí v obci tady sahá k bratrům Nečilovým (Miloš a ten druhý nevím, jak se jmenoval). Všichni si je tady pamatují jako dva podivíny. Chtěla jsem vypátrat něco víc. Zjistila jsem, že původně zde žila rodina Zlatů, pak se s jejich dcerou Annou Zlatovou oženil v roce 1867 Josef Rejnek. Po její smrti se oženil s Barborou a i s ní měl několik dalších dětí. A tady mi pak začíná slepé místo. A jelikož jsem od místních slyšela o vás, jako o nadšeném badateli místní historie, hlavně rodu Šemíků, napadlo mne, zda náhodou souvislosti neznáte. Možná jste na ně narazil při svých pátráních.

Podle všeho se zdá, že s některou dcerou Josefa Rejnka (a nevím zda dceři po matce Anně nebo Barboře, ale spíše to bude dcera Barbory) se oženil František Nečil. Nevíte náhodou? Ten zde pak byl dlouhá léta starostou, jak jsem dohledala u vás na blogu.

Nenašla jsem ani žádné informace o Františku Nečilovi a jeho dětech. Zda poslední dva bratři Nečilové, co v Ovesné Lhotě č.p. 12 žili, byli synové nebo vnuci Františka Nečila, zda neměli další sourozence…

Před pár lety se tu za námi asi dvakrát zastavila velmi stará paní, prohlédla si opravený statek a říkala, že sem jezdila za babičkou. Měla s sebou fotografii, tu posílám v příloze přefocenou. Fotila jsem to v roce 2012. Možná někoho dokážete určit.

Dodatek z 9. srpna:

Dnes jsem ještě v Sázavce na hřbitově dohledala úmrtí Františka Nečila. Zemřel až v roce 1962 (v 86 letech). Podle hrobu je to navíc ten pán na fotce zcela vpravo. A nejstarší paní na fotce je jeho žena Barbora.

Klub velocipedistů

Klub velocipedistů založilo v roce 1883 několik nadšenců a byl to jeden z prvních klubů svého druhu v Čechách.

Na počátku 20. století se k cyklistům připojili motocyklisté (od roku 1912) a později i automobilisté (od 1926) a klub byl přejmenován na Klub cyklistů, motocyklistů a automobilistů „Praha 1883“. Od roku 1939 se klub nazýval Klub Praha 1883. Po druhé světové válce se stal jednou z odboček Autoklubu RČS (odbočka pro Prahu III. a IV). Vyvíjel svou činnost, nyní zaměřenou hlavně na motorismus, až do padesátých let 20. století, kdy vplynul do nově vytvořeného Dobrovolného svazu lidového motorismu.

Zda v tomto klubu působil Alois Šemík, nevíme. Víme ale, že se na podzim 1929 účastnil hvězdicové jízdy u příležitosti mezinárodní výstavy automobilů v Praze. Soutěžil za motoklub BD. Motocykl značky Praga BD neměl dlouho. V červenci téhož roku složil zkoušku a získal řidičské oprávnění.

V létě si také vyřizoval pas, zbrojní průkaz a povolení vézt na cestu do Paříže fotoaparát. Všechny tyto informace se dochovaly a jsou chronologicky zaznamenány.
Není známo, jak byla zahraniční prázdninová cesta úspěšná. Na podzim, jak je patrné z výsledkové listiny, ujel 524 km a v kategorii půllitrů získal sošku „Vítěze“ Pragy. Šalounova soška Génia vítězství byla později ozdobou chladičů tehdejších Pragovek.

Ještě krátce ke stroji, na kterém Alois Šemík brázdil silnice naše i zahraniční. Dochovala se dokonce na veteránských webech Příručka pro obsluhu motocyklů BD, návod z roku 1928. Proč BD? Konstruktér Jaroslav František Koch svůj půllitr s rozvodem DOHC, nabídl pražské továrně Breitfeld-Daněk & Co. v Praze-Karlíně, kde se vyráběl v letech 1927 a 1928. Stroj brzy dostal přezdívku „beďar“, kterou má dodnes.

Věžnice, Štoky, Maleč

Při mých cestách po Havlíčkobrodsku jsem v posledních týdnech navštívil tři místa, kde se nenápadně propujuje historie se současností.

Most U Lutriána

Středověký most přes říčku Šlapanku nedaleko Věžnice patří k nejstarším kamenným mostům v Čechách i na Moravě. Postaven byl snad v 15. století v místě, kudy vedla jedna z odboček Haberské stezky.

Když  se přesuneme ke Štokům, všimneme si u silnice mezi Jihlavou a Havlíčkovým Brodem pomníku. Připomíná jednu epizodu napoleonských válek. Prakticky souběžně s bitvou u Slavkova zde koncem roku 1805 proběhla bitva, ve které sice zvítězila rakouská vojska, ale o výsledku války se rozhodlo u Slavkova.

Památník bitvy u Štoků

Shodou okolností se ve stejném roce narodil v rodině vojáka Jana Šemíka syn. Jan nebyl příslušníkem pluku, který bojoval u Slavkova. V té době končil službu u 28. pěšího pluku. U Štoků byly nasazeny jednotky, které dokázaly uniknout z Ulmu (říjen 1805) a také šestými záložními prapory pěších pluků. Bylo by zajímavé zjistit, zda (alespoň teoreticky) se mohl Jan Šemík účastnit bitvy u Štoků.

A třetí zastavení nás přivede na konec 19. století a na druhý konec havlíčkobrodského okresu. V roce 1862 koupil zámek Maleč František Ladislav Rieger. K panství patřil velkostatek s Modletínem a Rušínovem, celkem 6 dvorů, 16 rybníků a 1 polesí.

zámek Maleč

Riegerův tchán František Palacký zde na zámku na sklonku života upravoval některé detaily Dějin národu českého v Čechách a v Moravě. F. L. Rieger byl později, roku 1897 povýšen do šlechtického stavu. Syn mlynáře, vystudovaný právník, významný politik druhé poloviny 19. století, spoluzakladatel Národní strany. Ta strana měla dva proudy, konzervativní staročechy a svobodomyslné mladočechy. Mladočeši založili později vlastní stranu a v době, kdy se vůdčí osobností stal Karel Kramář, byl poslancem prapraděda Jan Lenoch.

Almanach sněmu království Českého 1895–1901

Ohlédnutí

Ještě jednou se ohlédnu za srazem v Ovesné Lhotě. Jak už jsem to několikrát zmiňoval, teď je to na mladé generaci, zda a kdy a kde se sejdeme příště.

Já se budu snažit na těchto stránkách čas od času publikovat nové informace. Tímto vyzývám všechny, kdo sem zavítají. Pokud mate jakékoli dokumenty, vzpomínky, fotografie související s tématem, podělte se o ně s námi ostatními.

Jsem zvědavý, zda se podaří zorganizovat na podzim znovuosazení křížku nad Ovesnou Lhotou. Po nálezu vzkazu z roku 1908 se nabízí možnost po 110 letech opět vysadit na místě u božích muk stromky. Pojďme si ze zprávy v láhvi povědět něco víc o pasáži, ve které se píše o událostech politických.
V r. 1907 byly konány první volby do říšské rady na základě rov. hlas. práva. Při těchto volbách rozvířil se boj o mandát od mnoha  polit. stran. Srazily se následující čelnější strany polit.: agrární,  klerikální, mladočeská, social. demokratická, nár. sociálové, realisté (strana Masarikova), radikální a více jiných.
V našem okresu kandid. 5 poslanců a zvolen agrární poslanec Josef Hyrš rol. z Okrouhlice u Něm. Brodu. Strana agrární musela houževnatě bojovati se social. demokraty a klerikály.
V r. 1908 v měsíci únoru konány volby do sněmu zemského dle starého voleb. řádu, nikoliv dle rov. všeob. hlasov. práva. Veliký boj byl sveden mezi stranou agrární a klerikální při níž tato strana utržila ohromnou porážku. Agrár. poslanců zvoleno 44 a 1? všeho klerikál. Za náš okres zvolen p. Josef Prášek rolník.
V roce 1908 se volilo systémem volebních kurií. Do zemského sněmu se tehdy takto volilo naposled před vznikem Československé republiky. Český zemský sněm v té době sídlil v Thunovském paláci na pražské Malé Straně. Dnes je zde Poslanecká sněmovna. Volilo se tedy podle reformovaného kuriového systému s všeobecným, ale stále nikoliv rovným volebním právem. To o rok dříve (1907) ve volbách do Říšské rady ve Vídni se již volilo podle rovného hlasovacího práva (pouze pro muže starší 24 let).
Zajímavost na konec. Jan Lenoch, můj prapraděda z matčiny strany, byl dvakrát zvolen v kurii venkovských obcí za svobodomyslné mladočechy do Českého zemského sněmu. V roce 1895 a opakovaně i v roce 1901.

Mise splněna

Včera jsme společně, a sešlo se nás překvapivě hodně, uložili Adamovu radlici do kapličky v Ovesné Lhotě. Snad se brzy najde někdo splňující podmínky pro převzetí štafety. Ten či ta, kdo podmínky splňuje, může využít kontakt, který je uveden vpravo nahoře nad štítky na této stránce. Děkuji všem, kteří se posledních osm let podíleli na našich setkáních.