Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let vykrystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat ...

pátek 16. února 2018

Josef ze Starého Kolína

Tak jsem se po čase díval na FamilySearch. Už několik měsíců na těchto stránkách nelze hledat, aniž byste nebyli registrováni a přihlášeni.
Joseph Semik (1886 - 1942)
Víme, že na začátku 20. století ze Starého Kolína emigroval do Ameriky Josef Šemík. Jeho otec Karel byl původem z Ovesné Lhoty. Po objevu záznamu o jeho úmrtí v Chicagu (17.4.1942) a dohledaných cestách lodí mezi Evropu a Amerikou jsem nyní našel údaje ze sčítání obyvatel. První z dubna 1910, kdy mladý svobodný Josef žije šestým rokem v Chicagu. Pracuje jako zedník a již umí anglicky, i když někteří spolubydlící mají zapsáno, že se domluví jen česky. Přesnější lokace - Chicago Ward 34, Cook, Illinois, United States.
Anna Semik (1893 - 1951)
V dubnu 1930 je zachycena rodina Josefa a Anny Šemíkových včetně čtyř děti na adrese 1931 S Keeler AveTěsně před Josefovým úmrtím bydlí stále na stejné adrese. Na stránkách Find A Grave někdo zveřejnil fotografie z náhrobku na Českém národním hřbitově v Chicagu. Přestože má Josef zapsán v matrice rok narození 1885, na náhrobku je vyryt letopočet 1886. Do stejného hrobu byla v roce 1951 pochována i manželka Anna, rozená Stocek. Anna se narodila již v USA. Příbuzní v Čechách se jmenovali pravděpodobně Štočkovi nebo Stočkovi. Český hřbitov v Chicagu byl založen roku 1877 a je zde pohřben i kladenský rodák a pozdější starosta města Antonín Čermák.

sobota 3. února 2018

Kdy mohl Šemík přijít na Vysočinu?

Nedávno se mě ptal jeden čtenář těchto stránek, v co věřím. Věřím v naše předky. Věřím, že se snažili žít tak, aby se za ně nemuseli potomci stydět. Snažím se také tak žít. Věřím v naše potomky. Doufám, že budou mít podobnou víru.
Přestože já sám nejsem praktikující věřící, můj otec byl pokřtěn. A jeho rodiče, prarodiče také. A tak to šlo až k Adamovi. Ze Soupisu poddaných v roce 1651 je patrné, že se on již hlásil (není známo, zda dobrovolně) ke katolické víře. Jan Šemík, o generaci starší, u kterého jen odhadujeme, že mohl být otcem Adama, katolík nebyl. A co bylo před rokem 1650? Odkud Jan Šemík do našeho kraje přišel? Již jednou položené otázky zkusím nyní rozvinout.
Jistou stopou, jak překonat období první poloviny 17. století, bylo vymezení rozsáhlého panství Trčků z Lípy. Okolí Světlé nad Sázavou opanovali Trčkové již v roce 1429, jak bylo zmíněno v předchozím článku. Přesto území v trojúhelníku Světlá - Ledeč - Habry nebylo dlouho čistě trčkovské. V Bačkově, Vrbici a nedalekých Horách nebo v Číhošti se střídali vlastníci a poslední území kolem Vrbice je připojeno až v roce 1628. Po bádání v urbářích opočenského panství, po objevech ve svatebních smlouvách a sirotčích seznamech městečka Dobrušky, po radách a připomínkách Jaroslava Šůly se vyloupla následující chronologie.

před rokem 1588 - Jan Šemík v Domašíně (nejstarší urbář panství Opočno, uložený v SOA Zámrsk)
1587 - Jan Šemík z Domašína se žení. Nevěstou je Kateřina Jiříková.
1591 - Jan Šemík přijat do obce (tj. mezi dobrušské měšťany)
1598 - v novém urbáři Šemík již není v Domašíně, v Dobrušce je Jan Samík (?)
1602, 1606, 1608 - konšel v Dobrušce (dobrušské městské knihy, uložené v SOkA Rychnov n. Kn.)
1612 - Jan uzavřel svatební smlouvu s Annou, dcerou Melichara Štoňka
1616 - Jan Šemík umírá a sirotčí seznamy uvádějí mimo pozůstalosti i dceru Dorotu

U první zmínky je u Jana Šemíka z Domašína uvedeno, že jeho otec se jmenoval také Jan Šemík. U posledního záznamu je kromě dcery Doroty i vdova Dorota. Poslední Šemíkova žena se však jmenovala Anna a uzavřela v červenci 1616 svatební smlouvu s Václavem Soškou.
Lze se domnívat, že Jan Šemík nebyl katolíkem, ale protestantem (evangelíkem). Až do roku 1624 se dalo předpokládat pravidlo "koho země, toho víra". Jan Rudolf Trčka konvertoval až koncem roku 1628. Začátkem tohoto roku bylo opočenské panství dějištěm velké selské rebélie. Skončila 15. března porážkou u Hradce Králové. Celkem 500 povstalců bylo  pobito, okolo 600 zajato, ostatní se rozutíkali. Uvěznění byli vyslýcháni útrpným právem. Pokoření a zdeptaní poddaní již neměli síly vzdorovat další protireformační vlně.

neděle 28. ledna 2018

Trčkové z Lípy - vzestup a pád

Odložím si sem na později trčkovské majetkové zisky. Z malého vladyckého rodu se časovým obloukem od jednoho velkého přerozdělení majetků (husitství) k dalšímu masivnímu přerozdělení (stavovské povstání) stal mocný hráč na rozsáhlém území. Během několika generací přesun z vladyků a zemanů do panského stavu. Ve finále i starožitného, ale to bylo až těsně před definitivním pádem zakončeným propadnutím veškerého majetku. 

Mikuláš I. Trčka z Lípy na Lipnici (†1453)

1429 získává Světlou nad Sázavou (Vilémovský klášter, kterému patřila, byl zničen 1421 husity)
před rokem 1436 koupil hrad Lipnici s městečkem, Starou Lipnici (Dolní Město) a Německý Brod.  
1436 (23.11.) získal od sedleckého kláštera Dobrnici a Leštinu.
Mezi roky 1436 a 1437 kromě jiného získal od císaře Zikmunda majetky arcibiskubského panství, pražské i vyšehradské kapituly, klášterů želivského, sázavského, opatovického, louňovického.
V tomto období dostal Mikuláš od někdejšího pražského purkrabího Čeňka z Klinštejna z konkrétně neuvedených důvodů zápisy na panství Vožice a Chýnov, ležící u města Tábor.
po roce 1436 získal zápisem od Zikmunda Smrdov s opuštěným hradem a také Habry, které dříve patřily vilémovskému klášteru.
1442 koupil rozsáhlé panství Vlašim, připojil k němu Štěpánov, Vožici a roku 1450 připojil Načeradec. V té době to bylo nejrozsáhlejší a nejsouvislejší území, které měl ve svých rukou.

Burian I. Trčka z Lípy (†1468)

1455 získal do zástavy majetky vilémovského kláštera a hradu Oheb, které později připojil k lichtenburskému panství.
před rokem 1463 získal Lichtenburk, ale v roce 1463 hrad králi vrátil.

Mikuláš Trčka z Lípy (*1460 †1516)

1488 vymohl u krále povolení na výroční trhy pro ledečské měšťany. V Ledči totiž vykonával funkci správce po smrti Jana z Říčan a Ledče. Byl opatrovníkem pozůstalých dětí. Král téhož roku také povolil konání dvou výročních trhů v Dobrušce.
1489 zápisem od krále Vladislava získal hrad Lichtenburk (Lichnici) s příslušenstvím, podle něhož měl i přídomek.
1492 (28.10.) Vladislav II. udělil majestát, na základě kterého mohl s Lichtenburkem, a dokonce i Ohebem nakládat podle svého svobodného uvážení.
1494 stal se vlastníkem hradu Opočen (dnes Opočno) .
1495 koupil od nejvyššího purkrabího a hejtmana Českého království Jana z Janovic za 20000 uherských zlatých celé opočenské panství zahrnující poplužní dvůr s příslušnými vesnicemi a město Dobrušku. Těmi vesnicemi byly Pulice, Semechnice, Křovice, Kamenice, Mělčany, Příčno, Radliště, Chábory, Trnov a části  Domašína a Pohoře.
1495 (18.5.) na základě Mikulášovy prosby udělil Dobrušce král Vladislav dva jarmarky: první na pondělí před sv. Jiřím a druhý na den sv. Jiljí.
1495 (8.12.) kupuje od Zbyňka Buchovce z Buchové za 2200 kop Rychnov.
1496 získal nákupem třebechovické panství od své tety Johanky z Březovic za 5000 kop grošů, jež zahrnovalo tvrz s poplužním dvorem, štěpnicemi, městečkem a vesnicemi (Nepasice, Blešno, Librantice, Jeníkovice, Krňovice, Čeňkov, Lučno, Petrovičky, Výravu, Holišovice, Lozice a Bělušovice).
1497 (5.6.) král Vladislav dovolil měšťanům města Chotěboře na základě prosby Mikuláše mladšího svobodně odkazovat své statky s tím opatřením, že v případě úmrtí dotyčné osoby bez poslední vůle se měl dědicem stát nejbližší příbuzný.
1497 přikoupil od Bořka z Dohalic k Opočnu části vsí Jesenice, Slavětín, Hlohov, Městec, Rohynice a Rychnovek.
1497 kupuje první část rozsáhlého smiřického panství od purkrabího Pražského hradu a královského prokurátora Čeňka Míčana z Klinštejna za 500 kop grošů.
1498 král potvrdil zápisy na vsi Černilov a Jasenný s příslušenstvím a skoupil ostatní části vsí patřící Rychnovu.
1498 v červnu získal za souhrnnou částku 6000 kop grošů od valečovských dědiček zbytek panství Smiřice zahrnující 17 obcí (Smiřice, Smiřičky, Holohlavy se dvorem, Semonice, Čibuz, Skalici, Hubiles, Újezdec, Bukovinu, Vlkov, Lužany se dvorem a tvrzí, Lhotku, Žiželoves, Sovětice, Mezilečí, Maršov, Černožice, Čáslavky a Brzice).
1499 dědičně obdržel od krále Vladislava město Chotěboř se zbořeným hradem Vildštejnem, městečkem Sečí u Chrudimi a okolními vesnicemi. Král Vladislav mu dokonce 30. října téhož roku připsal na lichtenburské panství 1500 kop českých grošů.
1500 získal nákupem od Václava z Perknova Trhovou Kamenici za 200 kop českých grošů k níž patřily ves a zámek Svobodné Hamry u Hlinska.

úterý 16. ledna 2018

Opočenské urbáře

Před měsícem jsem slíbil, že se rozepíšu o hledání Jana Šemíka, který se mezi roky 1587 a 1612 stal měšťanem v Dobrušce, kam se přestěhoval z nedaleké vesnice Domašína.
Jan Šemík v urbáři (před 1587) - Domašín
Ze dvou zachovalých urbářů panství Opočno začneme listovat tím starším. Na deskách prosvítá letopočet 1542, ale zápisy jsou z pozdější doby, nejspíše z 80. let (1581 - 1587). V soupisu vsi Domašína (fol. 98r) je skutečně uveden Jan Šemík. Pod jménem jsou uvedeny jeho povinnosti vůči vrchnosti. Usedlosti s polnostmi, jejichž velikost je počítána ve starých mírách, lánech dělených na pruty. Mezi stálé platy jsou zde zarhnuty jak peněžní dávky ke sv. Jiří a sv. Havlu, tak náhrady za robotu, dávky naturální (slepice, vejce, žito, oves, ječmen) i platy jiné.
Šemík platil ze 7 prutů úroku sv. jiřského 9 grošů. Dále můžeme číst...
svato havelského tolikež
týž z příjmů 1 prutu úroku každého 3 gr.
týž z nového příjmu 9 provazců každého 1 gr.
Roboty po 1 gr. 5 dnů 5 gr.
Slepice 2
Vajec 16
Ovsa 5 wt [věrtelů]
20. ledna 1588 uzavírá Jan Šemík svatební smlouvu s Kateřinou Jiříkovou. Ze smlouvy lze usuzovat, že Jan koupil od otce, jehož jméno bylo také Jan, v Domašíně výše popsaný stateček. Byl-li zápis v urbáři pořízen v první polovině 80. let, mohl být Jan z urbáře otcem Jana ze svatební smlouvy. Čím blíže roku 1587, tím větší pravděpodobnost, že se jedná o jednu osobu.
Jan Samik v urbáří (1598) - Dobruška
Pojďme se v čase posunout o deset let dál. Podle urbáře z roku 1598 Jan Šemík již nehospodaří v Domašíně. Na stejném statku, u kterého jsou o něco větší kontribuční povinnosti, nalézáme v novějším urbáři příjmí Kolovrátek (vlevo nahoře). Ten odváděl na sv. Jiří a na sv Havla již po 12 groších. Listujme dál od Domašína k městu Dobrušce. Mezi poplatníky v Dobrušce je mimo jiné Jan Samik. V posledních dnech roku 1612 nechává Jan Šemík sepsat před svatbou s Annou smlouvu. Dá se předpokládat, že Jan Samik v urbáři byl Janem Šemíkem, a došlo jen ke špatnému přepisu příjmí písařem.

pátek 5. ledna 2018

Místo otazníků bude...

Šemíkovi ve Lhotě (2015)
Místo otazníků bude sobota 12. května.
Místo setkání bude Ovesná Lhota.

Místem uložení Adamovy radlice bude místní kaplička.

Nebo místo uložení bude předání?

Místo pro připomínky, nápady a komentáře je zde pod příspěvkem.

sobota 30. prosince 2017

Na vandr do Vídně

Narazil jsem na to zejména v Bačkově mezi roky 1870 a 1880. Mladí muži z rodin Šemíkových byli zapsáni při sčítání obyvatel jako nepřítomní.
Nepřítomní v Bačkově (1869/70)
V Bačkově bylo na začátku roku 1870 osm místních obyvatel ve Vídni. Z chalupy č. 28 to byl tkadlec Jan Šemík, kterému tehdy bylo 20 let. Jeho bratr Josef (*1853) společně s bratrancem z č. 14, také Josefem (*1852), byli tovaryši krejčovského řemesla. Oba byli koncem roku 1869 na vandru. Dá se odhadovat, že společně. Vídeň o deset let později navštívil i Václav Šemík z Bačkova č. 28. Ten byl roku 1880 uváděn jako učeň obuvník. Oba Josefové byli tou dobou ve Vídni také.
1874, 1883, 1891. To jsou roky, kdy se Jan, Josef a Václav oženili a usadili se. Václav v Jiříkově, Jan v Chrtníči. Josef (*1853) se po letech v cizině stěhoval také do Chrtníče. Po svatbě s vdovou Annou Mašínovou tady, nedaleko od rodiště, provozoval krejčovskou živnost.
Lehmannův adresář (1889)
Druhý Josef nám z matrik v okolí Smrdova zmizel. Kde žil, oženil se, měl děti? Na stopu mě přivedlo "listování" v Lehmannově vídeňském adresáři. Počínaje rokem 1889 se pravidelně, rok co rok, objevuje v adresáři Josef Schemik, krejčí. Adresáře jsou cenné zdroje rodopisných informací. Musíme si ale přiznat jejich omezený dosah. Byli v nich zapsáni živnostníci a podnikatelé, kteří si za zvěřejnění zaplatili. Josef Schemik byl každoročně jako krejčí uváděn na adrese Roßauer-lände 11.
Lehmannův adresář (1897)
A to až do roku 1897, kdy změnil adresu. Dalších 14 let je v Lehmannově vídeňském adresáři spojena se jménem Josefa Šemíka dům č. 10 v ulici Brammergasse. Až do roku 1911 nevíme nic o jeho rodině. Zde se dozvídáme, že se jeho manželka jmenovala Marie. Ta je na dosavadní adrese vedena jako vdova po krejčím Josefovi.
Lehmannův adresář (1911)
Josef Schemik zemřel tedy v roce 1910 nebo 1911. Vdova Marie byla v adresáři vedena naposledy roku 1913. Je zajímavé, že na výtisku z roku 1911 si adresu někdo poznamenal. Že by nějaký badatel, který si někdy přečte tento příspěvek? Nevíme, zda Josef a Marie měli děti. Takovéto údaje v profesních adresářích nenajdeme. Asi budeme muset nahlédnout do vídeňských matrik.

sobota 23. prosince 2017

Podruhé naposled

Než zazvoní zvonec a roku bude konec, ohlédněme se. Po našem letošním setkání, po srazech let minulých. Přestože existuje jistá naděje, že by mohlo dojít k předání Adamovy trofeje, došel jsem k závěru, že se sejdeme v Ovesné Lhotě. Celkově po osmé, ve Lhotě podruhé. Chybí nám zatím termín. V času vánočních svátků, které si užijte se svými blízkými, můžete přidat svůj hlas nejvhodnějšímu termínu pro návštěvu Vysočiny. Požehnané Vánoce a šťastný nový rok.
Místo otazníků bude...?
Zvonice u kostela v Neumětelích