Kramerius

Ze starých digitalizovaných periodik můžeme vyrýžovat zajímavé střípky do našich rodokmenů.. Národní knihovna k tomu poskytuje službu Kramerius. Už je to mnoho let, co jsem zde nalezl zajímavé útržky ze starých novinových zpráv.

Dnes se zastavím u zmínek o Františkovi Šemíkovi, rodákovi ze Smrdova, který se přiženil do Číhoště. Ve druhé polovině 20. let 20. století se rozhodne v rámci první pozemkové reformy odejít, spolu s několika rodinami z okolí, „počešťovat“ Sudety. To už víme ze vzpomínek jeho syna Bohumila.

Nyní přidávám několik zmínek z „Úředních listů Republiky Československé“. František žil a hospodařil od roku 1926 v Račeticích na Žatecku. Až do roku 1928 byl v představenstvu Družstevního lihovaru v Dobrnicích. Svědčí o tom zápis z 20. dubna. Lihovar byl združstevněn v roce 1925 a byl u toho František Šemík i otec Pavla Landovského.

Druhý zápis v rejstříku je z podzimu 1928. František vystoupil z představenstva kampeličky v Číhošti. To už je ale několik měsíců ve vedení Spořitelního a záložního spolku v Račeticích.

V roce 1929 se objevil na kandidátních listinách v parlamentních volbách. V karlovarském kraji kandidoval za agrárníky, kteří celostátně v těchto volbách získali nejvíce hlasů. Mezi zvolenými poslanci byl i Josef Zadina, se kterým se František Šemík bezpochyby znal.

Františkův syn Bohumil zaznamenal i další roky, které směřovaly k osudovému roku 1939. Po válce, v červnu 1945, se rodina vrací do Račetic. To už zbývá Františkovi jen několik měsíců života. Doba se změnila. V hospodaření pokračuje Bohumil. O deset let později je o něm zmínka jako o předsedovi místního JZD.

Bourání zdi

DNA tvoří dvě navzájem
spletené šroubovice

Je logické, že při pátrání se postupně dostaneme v minulosti k hranici, kdy písemné záznamy mizí. Je jich méně a méně. Známe-li lokalitu, kde předci žili, můžeme běžně postupovat až k 18. století. Narazit na pomyslnou zeď můžeme ale již dříve. Nestálost příjmení před rokem 1780, matriční knihy podlehly požáru, předci měli stěhovavá povolání, narození dítěte svobodné matce. To jsou namátkou některé okolnosti či události, které brzdí, a někdy i znemožňují pokračovat v daných liniích hlouběji do historie.

Pokusem o nabourání zdi ve směru čistě mužské linie může být genetický test Y chromozomu. Tento chromozom patří k nejmenším co do počtu bází, ve kterých se uchovávájí informace složené z "písmen" A-C-G-T. Je jich v tomto chromozomu necelých 60 miliónů. Čím více bází test analyzuje, tím detailnější a přesnější výsledky získáme. To nám umožňuje:

• Hlubší pohled do minulosti: Díky analýze většího počtu bází můžeme lépe určit, kdy se různé mužské linie rozdělily a odhalit tak starší příbuzenské vztahy.
• Přesnější zařazení do haploskupin: Test nám umožňuje přesněji zařadit našeho předka do konkrétní haploskupiny a sledovat její vývoj v průběhu času.
• Objevení nových variant: Díky testu můžeme objevit nové varianty na chromozomu Y, které ještě nebyly popsány.

Čekalo se na bratrance v „modré zóně“
(období 1600 n.l. - 1000 př.n.l.)

Test Big Y od společnosti Family Tree DNA (FTDNA) zpracovává přibližně 10 až 12 milionů párů bází Y chromozomu.

Po ustavujícím testu, kdy jsem s mým 9. bratrancem Petrem vytvořili dvě genetické linie, nastalo období čekání, zda se objeví někdo ze skupiny vzdálených bratranců a vytvoří ve zdi trhlinu, která nás posune v přesnějším určení místa a času naší migrační historie. To bylo na jaře roku 2023. Čekání jsem si chtěl vyplnit pokusem o rozdvojení obou linií. Vybral jsem laboratoř, která slibovala sekvenování, ze kterého by se daly vytáhnout výsledky Y chromozomu, ale i autozomální a mitochondriální DNA.

Celogenomové sekvenování (WGS) u firmy Dante skončilo nezdarem. Po objednání, odběru u dvou bratranců (M. Š. a V. Š.) a odeslání do laboratoře jsem se výsledků nedočkal. Musel jsem vymáhat zpět peníze, což se nakonec ve spolupráci s mou bankou podařilo.

Ještě dříve, než byla smutná kapitola s Dante ukončena, se objevilo něco ve vzduchu. A vskutku, objevil se kontakt na Eda Misku. Nechal otestovat svého 95 letého otce, který se narodil v Severní Dakotě. Edův praděda přišel do Ameriky ze Studnice u Hlinska. Smrdov/Sázavka u Světlé nad Sázavou není daleko. To může vyvolávat různé hypotézy, kde náš nejbližší společný předek mohl žít a odkud přišli jeho předci.

Roman                         Ed

1. František (*1934,+2015)     father (b.1929)

2. František (*1908,+1992)     GF Alvin (b.1897?)

3. Alois (*1874,+1944)         GGF Joseph/Josef (b.1868, d. 1943)

4. Jan (*1849,+1929)           2GGF John/Jan (b.1846, d. 1928)

5. Josef (*1821,+1896)         3GGF Václav (b.1811)

6. František (*1795,+1856)     4GGF Jan (b. 1784)

7. Josef (*1743,+1814)         5GGF Josef (b. ~1760)

8. Jiří (*1689,+1762)          .

9. Václav (*1661)              .

10.Adam (narozen ~1628)        .

.                             .

.                             .

.                             .

30?  Nejbližší společný předek  Most recent common ancestor(b. TMRCA)

Po roce jsem opět oslovil Miroslava, 4. bratrance (4C) Petra Šemíka. Jeho vzorky DNA jsou právě nyní v laboratořích FTDNA a analyzují se pro Big Y. Výsledky Edova otce jsou ve zpracování na yfull, kde si ověříme výpočet doby, kdy žil náš nejbližší společný předek.

Archeologické léto

Kdy se vám povede projít během jednoho dne 30 tisíc let? Mně se to tento týden podařilo. Každý rok Archeologický ústav AV ČR pořádá prázdninové Archeologické léto.

Cesta začíná na jižní Moravě v okolí Dolních Věstonic a Pavlova. Před více jak 25000 roky zde žili lovci a sběrači. Nalezlo se zde velké množství kostí ulovených zvířat, ale i lidské hroby. Genetické testy archeologických nálezů odhalily jednu zajímavou skutečnost. Poslední glaciální maximum (vrchol poslední doby ledové) představovalo pro evropské populace kritické hrdlo láhve. Ledový příkrov se posouval k jihu a po vrcholu poslední doby ledové genetická stopa našich lovců z Dolních Věstonic a Pavlova vymizela.

Na sever od Dunaje se Římané dostali na čas v oblasti Dacie.
Jazygové a Roxolani byli polokočovné sarmatské kmeny.

Druhou zastávkou je nedaleká lokalita Mušov. Vesnice tohoto jména byla zatopena vodním dílem Nové mlýny. Den se přehoupnul do druhé poloviny a my se přeneseme v čase do 2. století našeho letopočtu. Římská říše je na vrcholu moci a císař Marcus Aurelius se v bojích s germánskými kmeny Markomanů snaží rozšířit území na sever od Dunaje. Na území katastru Pasohlávek stál krátkodobý vojenský tábor X. legie. Náhlá smrt císaře roku 180 způsobila, že se Římané stáhli zpět za Dunaj.

Je odpoledne. Přesouváme se na sever od Brna a jsme ve 13. století. Dostáváme se na území zaniklé středověké vesnice Bystřec. Osada byla založena v souvislosti s kolonizací ve 13. století a zanikla požárem na počátku 15. století.

Stepní dálnice

Kde a kdy se mohli pohybovat naši vzdálení předci? S pomocí genetických testů můžeme nahlédnout do období před mnoha tisíci roky. Pojďme se soustředit na jednoho muže, jehož jméno bylo Adam. Žil v době kolem roku 1650 v místě, které se dnes jmenuje Sázavka. Lokalita, kde Adam žil, se nachází nedaleko od geometrického středu dnešního Česka.

Potomky Adama můžeme objevit v písemných pramenech. Těmi jsou matriky narozených, oddaných, pohřbených, soupisy poddaných, záznamy z katastrů, sčítání obyvatel, telefonní seznamy. Čím více se blížíme současnosti, tím více máme dokumentů k dispozici. Mnohé jsou dostupné na internetu. Neplatí to však pro posledních sto let. V tomto období se musíme obracet na přímé příbuzné, neboť ochrana soukromí živých osob a jejich přímých předků má přednost.

R-FT174249

Generace otců a dědů Adama se v průběhu posledních 4000 let posunuly z oblasti dnešního severního Íránu a středoasijských stepí západním směrem.

Zvýrazněná trasa začíná zhruba 2100 př. n. l. a končí současností, tedy rokem 2000 n. l.. Podobně jako časování je i trasování pouhým odhadem. V případě trasy si všimneme rozdílu mezi prvním a druhým obrázkem. Na prvním je zvýrazněna ideální trasa. Na druhém vidíme koridor reálněji zachycující možný výskyt mužských předků Adama v prostoru. Statistická data, ze kterých se pravděpodobnost trasy určuje, se postupně obohacují o další testované žijící jedince i o nové archeologické objevy.

Co se časování týká, i zde se odhad zpřesňuje. K dnešnímu dni je následovný. R-Y874 (2082 př. n . l.) → R-FT174249 (819 n. l.) → R-FT176941 (1639). Pokud se na odhad podíváte někdy v budoucnosti a odkazy budou funkční, uvidíte nejspíš upřesněné údaje.

2100 př. n. l. (R-Y874) → 820 n. l. (R-FT174249)

Na závěr se vrátím ke koridoru, ve kterém je očekávána migrační linie generací našich pra-otců. Na sever od Černého moře je pravděpodobná migrační oblast široká. S vyšším počtem vzorků se bude trasa zužovat.

Všimněte si, že v oblasti mezi Kaspickým mořem a jižním Uralem linie prošla třikrát. Poprvé před vznikem R-M420 (R1a) někdy před 17000 roky. Podruhé při zpětné migraci z oblasti kultury se šňůrovou keramikou do středoasijských stepí (asi 2700 př. n. l.). A potřetí neznámo kdy, ale někdy v prvním tisíciletí před letopočtem zpět do Evropy.

Alani, Avaři, Maďaři

Alani

Od konce 4. století pod tlakem Hunů migrovalo mnoho kmenů na západ. Tím se naplno odstartovalo období, o kterém dnes nepříliš přesně mluvíme jako o době stěhování národů.

Přelom 4. a 5. století v Evropě

Alani byli sarmatský kmenový svaz íránského původu, který v této době významně zasáhl do evropských poměrů, ač nejsou tak známí jako germánská etnika. Kmeny, které zůstali v područí Hunů, jsou označovány jako Alani východní. Byli to zřejmě předkové dnešních Osetinců, Karačajů a Balkarů. Vandalové, příslušníci velké východogermánské skupina kmenů, se poprvé v historii objevují na území dnešního Slezska na jihu Polska. Po migraci kolem roku 330 n. l. jsou Vandalové Góty omezeni na území Panonie. Zde se po roce 370 spojili s kočovnými Alany, které označujeme jako západní, a vydali se společně – na západ. Svébové byli velká skupina příbuzných germánských kmenů, mezi které patřili Markomani, Kvádové, Hermunduři, Semnoni, Langobardi a další. Na počátku 5. století se kmeny Svébů připojily k Vandalům a Alanům při překračování Rýna u Mohuče a podnikají nájezdy do římské provincie Galie. Podle zápisů ve starých kronikách a letopisech mělo k překonání řeky dojít na Silvestra roku 406. Z toho pozdější kronikáři dedukovali, že přešli po zamrzlé řece. Není to jisté. Římané totiž měli u soutoku Rýna a Mohanu most.

Ačkoli se někteří Alanové usadili v okolí Orléans a Valence, většina z nich odešla s Vandaly za Pyreneje. Po vytlačení Visigóty z Iberského poloostrova se přesouvají do severní Afriky. Oficiální titul vandalských králů v Africe zněl "králové Vandalů a Alanů". Cesta Alanů skončila po několika málo desítkách let společně s Vandaly tedy až v severní Africe, kde ovládli Kartágo. Ze západní větve Alanů se stali nedobrovolní kočovníci po Evropě a Africe, kteří postupem času zkřížili zbraně snad se všemi ostatními barbary i Římany a postupně se asimilovali. 

Avaři

V roce 2022 vědci zveřejnili výsledky výzkumu DNA odebraných ze 66 avarských koster, které se nacházely na 27 místech v Maďarsku. Podle nich Avaři během několika let přesídlili z oblasti dnešního Mongolska na Kavkaz a po dalších deseti letech přišli do Karpatské kotliny. Je to jedna z nejrychlejších doložených migrací na takovou vzdálenost v historii lidstva. Přesun proběhl během jedné generace a možná i rychleji. Bez jízdy na koních by to tak rychle nezvládli. Geneticky byli Avarové spojeni s lidmi v severovýchodní Asii a také s populaci Rouranské říše.

Pojem „Avaři“ lze v širším slova smyslu chápat jako kmenový svaz tvořený příslušníky různých etnik, přičemž významnou (a možná většinovou) část tohoto svazu tvořili převážně indoevropští Heftalité. Vládnoucí vrstvu tohoto svazu tvořili příslušníci kmene Avarů, který byl mongolského původu. Významnou složkou avarského kmenového svazu mohli být také turkičtí Oghurové.

V druhé polovině 6. století do Panonské nížiny přichází kočovné etnikum, které se zde během svého pobytu mísilo také se Slovany a Germány. Bylo by chybou považovat vztah Avarů ke Slovanům za pouhou tyranii; tento vztah byl komplexní. Některé slovanské kmeny žily v avarské porobě, jiné uzavřely s Avary spojenectví. Časem došlo ke vzniku společné avarsko-slovanské kultury a genetickému smísení obou etnik. Kupříkladu v obci Dolní Dunajovice na jižní Moravě se nachází slovansko-avarské pohřebiště z doby předvelkomoravské. Avaři také výrazně napomohli rozšíření Slovanů do jižní a možná i střední Evropy – bez vojensky zdatných Avarů schopných prosadit se vůči Frankům a Byzanci by slovanská kolonizace těchto území byla obtížná. Tato kolonizace probíhala tak, že Avaři a Slované podnikli společné tažení proti Byzanci a zlikvidovali domácí obyvatelstvo. Avaři se následně s kořistí vrátili do uherské nížiny, zatímco Slované se na dobytém území usadili.

Na přelomu 8. a 9. století se pod tlakem Franků Avarský kaganát rozpadá a ze situace těží i knížata obývající povodí Moravy, kterým se v těchto neklidných letech podařilo vytvořit si svou vlastní malou „říši“, ze které se během několika desítek let stala Velká Morava. To však nemělo dlouhé trvání.

Maďaři

Příchod kočovných Maďarů do Evropy, jejichž společnost stála na podobných principech jako ta avarská, spadá na konec 9. století.

2500 př.n.l. - 895 n.l.

Vedeni vůdcem Arpádem se po roce 895 usadili na horním Potisí. Nomádi na svých konících udeřili v plné síle na sousedy. Někdy v letech 905 či 906 se uskutečnila velká rozhodující bitva, kde Maďaři krvavě rozdrtili celou velkomoravskou armádu v čele s Mojmírem II., který zde padl.

Historičtí Maďaři vytvořili svaz stepních kmenů, který se skládal z ugrofinské/maďarské vládnoucí vrstvy a původně íránských, ale také turkických (ogursky mluvících) a slovanských kmenů, které si podmanily panonskou step a okolní regiony. Testy haploskupin chromozómu Y lidské DNA prokázaly, že asi 29,5 % mužské populace Maďarů je nositelem haploskupiny R1a. 18,5 % maďarských mužů je nositelem haploskupiny R1b, rozšířené hlavně na západě Evropy. Haploskupinu N1c1, jež se četně nachází mezi ugrofinskými národy, najdeme u zhruba 0,5 % mužské populace Maďarska. 

velmi obávanými lučištníky byli Alani
a zejména Hunové

Doba od konce 4. století do začátku 9. století je dobou migrace barbarských kmenů, z nichž některé přicházely z východu. Z dalekého východu migrovaly po stepní dálnici kočovné kmeny se stády koní, ovcí, hovězího dobytka. Příbytky tvořili jurty a pojízdné vozy. Ozbrojenou složkou byli jezdečtí nomádi. Původně vznikli k ochraně jejich stád anebo k získání nových pastvin. Později podnikali loupeživé nájezdy kvůli kořisti, která měla zajistit status ve společenské hierarchii. Jejich hlavní zbraní byl reflexní kompozitní luk. Byli zdatnými jezdci na koních. Učili se jezdit již od útlého dětství. Avaři jako první do Evropy přinesli třmeny. To jim umožňovalo lépe ovládat koně.

Výběrem tří etnik jsem se snažil propojit období půl tisíciletí, ve kterém bychom s jistou pravděpodobností mohli očekávat příchod našeho předka v mužské linii do Evropy. Příště si naznačíme koridor, kudy se mohla naše linie pohybovat. 

Genetické hodiny netikají

1. ~1800, před ~200 lety

Před rokem jsem spřádal plány na podrobnější ověření matričních údajů rekreační genetikou. Vytipoval jsem si dva vzdálené bratrance, po jednom z každé druhotné linie Šemíků. Záměrem bylo rozvětvit genetický strom mužské linie rodu Adama Šemíka. Bohužel se pokus nezdařil. Experimentoval jsem a nezvolil osvědčenou službu Family Tree DNA. Zkusil jsem test, jehož výsledkem neměl být jen soubor dat po sekvenování více než 600 000 známých SNP ve stromu chromozomu Y, ale celého genomu, včetně 22 autozomálních chromozomů (atDNA) i mitochondriální DNA (mtDNA). Zvolená laboratoř po mnoha měsících čekání a marné komunikace byla, díky reklamaci u mé banky, nucena vrátit finanční obnos na můj účet. Varuji tímto před službami společnosti Dante Labs.

2. ~1630, před ~400 lety, R-FT176941

Začátkem minulého roku se nám potvrdila teorie společného předka Adama Šemíka. Dopomohl nám k tomu Petr Šemík svým vzorkem Y-DNA. Datum narození Adama odhadujeme na rok ~1630. Časový odhad, jak hluboko v minulosti máme společného otcovského předka, se na základě analýzy soukromých a veřejných SNiPů postupně nevýrazně měnil. Před rokem bylo TMRCA okolo roku 1616. Letos se po novém objevu, jehož popis bude následovat, odhad změnil na dnešních ~1640 (1616 → 1617 → 1649 → 1640 → 1639 → 1638).

Změny Y-DNA probíhají mnohem pomaleji, než je tempo šneka, jehož ulitu jsem zachytil na hrobě, kde je čerstvě napsáno jméno mého 9. bratrance. Naše Y-DNA je až na několik rozdílových SNP shodná. A tak to i zůstane pro budoucí generace.

K tomu, abychom pronikli ještě více do minulosti, máme v případě písemných dokumentů šanci nevelikou. I příjmení či příjmí už nebude nápomocné jako v době matriční.

3. ~800, před ~1200 lety, R-FT174249

Během letošního února a března se nám „vyloupl“ nový vzdálený příbuzný. Narodil se v Severní Dakotě, ale kořeny v otcovské linii má v Čechách, na Vysočině, v okolí Hlinska. Family Tree DNA tohoto přes několik desítek kolen vzdáleného bratrance zařadila do původně Šemíkovské haploskupiny R-FT174249. Naše původní skupina dostala pojmenování po dalším z veřejných SNP: R-FT176941.

Odhad doby nejbližšího společného předka se vyvíjel (1049 → 825 → 819 → 818). Poslední odhad je z konce května.

Je otevřené, kdy naše mužská linie dorazila do střední Evropy. Po pověstné stepní dálnici kočovali do Panonie postupně nomádské kmeny jako byli Alani, Hunové, Avaři, Maďaři... Když přišli kolem roku 900 do nížiny za Karpaty maďarské kmeny, nebylo tam liduprázdno. Je zajímavé, že tu kočovníci vnutili starousedlíkům (i těm slovanským) svůj jazyk. V Bulharsku to bylo jinak. Tam nomádské bulharské kmeny přijali jazyk starousedlíků. Častou chybou při pohledu do dávnější historie je slučování populační genetiky, srovnávací lingvistiky a sociokulturních vlivů.

4. ~1000 př. n. l., před ~3000 lety, R-FT172727

V průběhu roku 2021 se objevil na YFULL vzorek s iránskou vlaječkou. Z toho by se dalo s jistou nemalou pravděpodobností vyvodit, že v době před třemi tisíci lety lze očekávat výskyt předků v naší mužské linii někde v oblasti severního Iránu, Afghánistánu, Kazachstánu. Skytové, Sarmaté, Alani. To jsou etnika, kde bych tušil výskyt této haploskupiny v době před naším letopočtem. Bohužel pak je mezera až do období „stěhování národů“.

Zde důrazně upozorňuji, že sledujeme cestu v času a prostoru jedné otcovské linie. Naši ostatní příbuzní, např. v čistě mateřské linii (mtDNA), by měli migrační trasu zcela jinou.

od Adama k Adamovi

Společní předci

Dnes se podíváme na naše předky s velkým časovým odstupem. Ale začnu jednou poznámkou, o kterou jsem požádal kolektivní internetové kolektivní vědomí - chatGPT.

Podle různých genetických studií a modelů populace, lze odhadnout, že v Evropě, a tím pádem i ve střední Evropě, mají všichni lidé společné předky pravděpodobně někdy kolem středověku. Je to dáno tím, že populace se v průběhu staletí míchaly a zůstávaly relativně blízko sebe geograficky, což vedlo ke sdílení genetického materiálu.

V praxi to znamená, že pokud byste šli zpět po své rodové linii a sledovali každou generaci svých předků, někdy mezi 10. a 15. stoletím byste pravděpodobně našli společné předky s většinou lidí ve střední Evropě. Shrnuto, z genealogického a historického hlediska je pravděpodobné, že lidé ve střední Evropě mají společné předky, kteří žili někdy během středověku, což je období mezi 5. a 15. stoletím.

Teoreticky máme 62 předků v 5 generacích

Tento jev ukazuje rozpor mezi genealogickou teorií a praxí. Všichni máme dva rodiče, 4 prarodiče a s každou další generací se počet předků teoreticky zdvojnásobuje. V praxi však dříve nebo později narazíme na tzv. ztrátu předků. K té dojde, když se uskuteční sňatek mezi příbuznými, někdy bližšími, někdy i hodně vzdálenými. Graficky to vypadá, že se ve vývodu "ztratí" jedna linie prapraprarodičů. Nebo jinak - narazíme na stejného předka ve více liniích.

Má to však háček. Společné předky můžeme hledat v písemných dokumentech. Tam obvykle skončíme v 18. století. Máme-li trošku štěstí, dostaneme se o století dříve a pokud máme štěstí ještě větší, můžeme se dostat před rok 1600. S pomocí genetiky, konkrétně autozomálního testu (atDNA), lze ověřit společné předky v průměru do úrovně 6. až 8. generace, tedy ne hlouběji než je doba matriční.

Jistou šancí, jak objevit společné předky v době středověku a v ještě starších obdobích, je držet se čistě otcovské linie (Y-DNA) nebo mateřské linie (mtDNA). O tom ale až někdy příště.