Jméno po střeše nebo omyl?

Když jsem minule psal o Pavlovi Šemíkovi, došel jsem k myšlence podívat se blíže na Hory Vrbické. V roce 1680 se totiž Pavel s rodinou objevil na sirotčím seznamu právě na Horách. Je uveden s manželkou a synem jako poslední na druhé straně jednoho listu, který obsahoval pro obec Hory 11 rodin nebo spíš domácností. Neznamená to, že tehdy bylo v osadě 11 domů. Ještě se k tomu vrátím v některém z příštích příspěvků.

Sirotčí seznam, obec Hory [1], [2]

Po přečtení si můžeme říct, že Pavel se ženou Ludmilou a půlročním synem žili pravděpodobně v domě Jana Pospíšila. V porovnání s rokem 1651, kdy na Horách žilo 25 poddaných, je zde v roce 1680 zaznamenáno 41 osob. Jan Pospíšil se patrně znal s otcem Pavla a nejspíš i s jeho dědou. V rozpětí bezmála třiceti let se Jan Pospíšil vyskytuje zprvu s poznámkou krejčí (berní rula) později ponocný (sirotčí seznam).
Zpět k Pavlovi. Odhadl jsem, že svatbu mohl mít kolem roku 1678. Z matričních záznamů o narození dětí Pavla se dá usuzovat, že až do smrti první manželky Ludmily v roce 1702 žila rodina ve Smrdově. Přesto je ve zmiňovaném seznamu v roce 1680 zapsána na Horách Vrbických. Tam a na Vrbici strávil Pavel s druhou ženou Rosálií závěr života. Umírá v polovině února roku 1712 a vydává se na poslední cestu na hřbitov ve Smrdově. Pojďme se vrátit k jeho první svatbě. Syn Adama Myslivce ze Smrdova si bere 7. července 1678 za ženu Ludmilu. To není jediný doklad, kde je uváděn Adam Myslivec alias Šemík. U záznamu o svatbě ale něco nesedí. Ženich se totiž jmenuje Pavel Kratochvíle.

7.7.1678, svatba, matrika sign. 2552, f. 172

Měli oddavky. Pavel Kratochvíle, syn Adama Myslivce ze Smrdova, s Ludmilou dcerou Jakuba Ševce také z měst[ečka] Smrdova. Svědkové Jiří Fabián, družba družička Alžběta dcera Zemanova, Ludmila žena Albrechtova, Žofie Kantorka a mnoho jiných poctivých lidí vše z měst[ečka] Smrdova.

Kratochvíle byl místní kovář. Jmenoval se však Jan. Buďto se jedná o omyl nebo by to mohlo být jméno po chalupě. Ludmila ovšem nebyla dcerou kováře, ale Ševce. Mimochodem ševcem byl v té době ve Smrdově nějaký Procházka nebo Kudrna. Jistým vysvětlením by mohlo být, že se Pavel mohl stát pomocníkem místního kováře a když se ženil, byl do matriky zapsán pod příjmím starého kováře. Že to je divoká teorie? V rodině Kratochvílově jsem neobjevil žádného Adama. Navíc se dochovaly indexy matrik oddaných a narozených, které byly psány až začátkem 19. století.

Pavel Šemík

Křestní jméno Pavel nebylo v našem klanu běžné. Začalo se dávat narozeným chlapcům častěji až ve 20. století. Jeden Pavel se však narodil v rodině Adama Šemíka v době, kdy si Adam zakupuje malé hospodářství ve Smrdově. Datum narození Pavla neznáme. V Soupisu poddaných (1651) ještě není. První světelská matrika, ve které se objevují narození ze Smrdova, začíná až rokem 1659. Datum křtu (narození se tehdy nezapisovalo) jeho bratra Václava již tedy známe. Proto bereme s povděkem zápisy nematriční. Stejně tak mohou do mozaiky zapadat matriční zmínky o svědcích, družbách, kmotrech. U Pavla máme zatím dvě takové události. V roce 1679 byl v Leštině za družbu na svatbě v Leštině.
Před několika dny jsem objevil v druhé nejstarší haberské matrice zápis z února roku 1702 o svatbě ve Skuhrově.

svatba 19.2.1702, svědek Pavel Šemík
matrika farnosti Habry, r. 1688 - 1704

19 ze Smrdowa Skuhro
wii in Ecc[les]ia S. Nicolai Copu
latus e[st] Georgius filius Pauli
Husa, cu[m] Anna filia Lau
rentij Kragina Habrâ Prae
sentibus Paulo Šemik
Joanne Šyma Martins
Hajek Catharina Nemczova
Elizabetha Laczinka et
aliorum ~ ~ ~

Kostel sv. Mikuláše stojí ve Skuhrově. Ženich Jiří Husa byl ze Smrdova a nevěsta Anna Krajinová z Haber. Mezi svědky kromě Pavla Šemíka můžeme číst jména Šíma, Hájek, Němcová, Lacinová.

V době svatby bylo Pavlovi kolem 50 let. O několik měsíců později ovdověl. V září 1702 pochoval ženu Ludmilu a už 14. ledna následujícího roku se žení podruhé. Pavel žil část života na Horách Vrbických a ve Smrdově. Závěr života strávil pravděpodobně ve Vrbici. Pohřben byl v únoru 1712 na hřbitově u kostela ve Smrdově. Pavlovy potomci se vyskytovali ve Smrdově, Vrbici, Leštině, Hroznotíně. V další generaci už i v Ovesné Lhotě.

Novoroční přání

Poslední roky jsem touto dobou připravoval setkání našeho klanu. Vloni jsme uložili Adamovu trofej v Ovesné Lhotě a jsme v očekávání, kdy se objeví ta nebo ten, kdo obnoví tradici a ujme se putovní štafety. První den v roce si dáváme různá předsevzetí, která se během několika týdnů stávají spíše zbožnými přáními. Žádné předsevzetí nemám, ale ve spojení s naším klanem, velkou rodinou Šemíků, mám několik přání. Ta přání nebudu držet v tajnosti, neboť jen tak zvýším pravděpodobnost, že se některá uskuteční.

• První přání jsem už nakousl. Podívejme se na drobný výklad pravidel a zjistíme, že tento rok Adamovu radlici může vyzvednout někdo, kdo se narodil v rozmezí let 1995 až 2001.

Matrika farnosti Habry, r. 1688 - 1704

• Dostávám se ke genetice. Přál bych si, aby se našel alespoň jeden zástupce z horních a jeden z dolních Šemíků, který by rozšířil řadu můžů účastnících se projektu Genetika a příjmení. Jsem garantem, chcete-li patronem, a mohu účast v projektu zprostředkovat. Tento typ testu je určen pouze pro muže. Genetický profil na chromozomu Y se dědí v otcovské linii a je tedy skvělou možností využít ho při bádání.
• Další přání je spojeno s hrobem Jana Šemíka na smrdovském hřbitově. Smrdov se už nejmenuje Smrdov, ale je to Sázavka. Náhrobek ze staré fotografie už na hřbitově v Sázavce také není. Podle  informací pamětníků by ten náhrobek mohl být zasypán na původním hrobovém místě. Do hrobu nebo hrobky se naposledy pochovávalo roku 1929. Mým přáním je ten náhrobek objevit a umístit ho, aby byl na očích návštěvníků hřbitova.
• V právě proběhlém roce se naplnil v Ovesné Lhotě krásný příběh. Byly to okolnosti kolem nálezu zprávy zakopané pod jedním stromem u Božích muk. Mluvil jsem o tom na našem květnovém  srazu. A do Lhoty jsem se vrátil ještě jednou na začátku září, kdy byly kousek od původních lip vysazeny čtyři mladé lipky. Mým přáním je zorganizovat vysazení stromu nebo zárodku celé aleje v oblasti Hor Vrbických, kde patrně příběh Šemíků na Vysočině začal. Jestli čte tyto řádky paní Kadlecová, současná starostka Ovesné Lhoty, rád bych ji také poprosil o zveřejnění textu, který byl 8. září uložen jako zpráva pro budoucí generace.
  Více na: https://vtm.zive.cz/clanky/genetika-a-prijmeni-unikatni-moznost-ziskat-test-y-dna-zdarma-a-dozvedet-se-o-svych-predcich/sc-870-a-191266/default.aspx
• Po uveřejnění rozhovoru v časopisu Českých drah jsem byl požádán, abych připravil článek do Genealogických a heraldických listů. Toto přání bych rád splnil. Zatím váhám, jak článek pojmout. Jak dostat na tři až čtyři stránky příběh rodu Šemíků? To je ta otázka, kterou si opakovaně kladu.

PF 2019

Pohyblivý kříž

Osud faráře Josefa Toufara byl v posledních letech zmiňován poměrně často. Naposledy letos na podzim, kdy bylo zveřejněno, že boží mlýny pro Toufarova trýznitele Ladislava Máchu definitivně domlely. Trvalo to bezmála padesát let. Lidská spravedlnost byla opakovaně příliš měkká a nedokázala se dostatečně vyrovnat s krutou minulostí.

Fotografie již pohnutého křížku na oltáři
z prosince roku 1949

Událost z přelomu let 1949 a 1950, známá jako Číhošťský zázrak, je spojena s pohybujícím se křížkem na oltáři v místním kostele. Sám P. Toufar nevysvětlitelný úkaz neviděl. Na třetí adventní neděli 1949 se stalo něco, co Josef Toufar po několika týdnech popisoval takto:
11. 12. 1949 jsem měl kázání na téma: Uprostřed Vás stojí, kterého neznáte. To jsem již ku konci kázání opakoval a pokračoval. Zde ve Svatostánku je náš Spasitel, a udělal jsem akci ku oltáři. A tu, kteří se podívali směrem ruky, viděli, jak se na Svatostánku začal pohybovat kříž, celý i s podstavcem. 
Kříž ze dřeva vysoký 48 cm, podstavec kulatý, průměr 8 1/2 cm. Naklonil se pomalu na stranu epištolní, pak zase na stranu evangelní, zase nazpět na stranu epištolní, pak zase na evangelní a vrátil se doprostřed a zastavil. Výchylky na každou stranu od středu dle svědků 45 - 50 stupňů. Když se kříž zastavil, neobrátil se však jak stál pevně a jak kříž obyčejně stává korpusem k hlavním dveřím, ale celý kříž se stočil na kazatelnu směr. Mimo to se celý naklonil směrem kupředu v místě, kde je zasazen do podstavce a výchylka je taková, že těžiště je daleko nad základnou podstavce. Jiný kříž se musí [z]vrátit, jak to zde v neděli zkoušel na druhém v tom samém provedení kříže S.M. p. opat ze Želiva a p. primář Richter z Humpolce. 
Ti současně zkoušeli a vyptávali se svědků, co jak viděli. Celkem onu neděli to vidělo 19 svědků od stáří 10 - 45 roků, z nichž je několik mužů a z nich dva, kteří byli nábožensky hodně vlažní a jeden ze Zdislavic, skoro nevěrec, který řízením Božím tu neděli přišel do kostela. Se všemi byl sepsán protokol, všichni zdraví a normální. Je z nich také studentka - septimánka. Že je vyloučen zrakový klam nebo sugesce, prohlásili ti, kteří to viděli, mně i SNB, kteří to zde 21. 12. 1949 vyšetřovali. Já jsem to neviděl a dozvěděl se to až druhý den, kdy to již věděla téměř celá farnost, neboť to vidělo z každé vesnice několik. Všech 19, kteří se podívali na oltář to vidělo, ani jeden, který by se díval na oltář a kříž by stál, ti druzí - plný kostel se díval na mne, poněvadž káži poměrně rychle a akci jsem udělal krátkou.  

StB zinscenovala 23.2.1950 uchycení podstavce křížku
do scénky pro film "Běda tomu, skrze něhož....."

A pak se rozjela akce Státní bezpečnosti, v jejímž průběhu se stala ze zdravého vesnického faráře bezvládná zkrvavená troska.
Původní "zázračný" kříž z lipového dřeva nechala komunistická policie po zatčení faráře Toufara z kostela odstranit a beze stopy zlikvidovat. Jaroslava Trtíková, očitá svědkyně, vzpomínala, že nový oltářní křížek se naprosto stejným způsobem jako jeho předchůdce v adventu 1949 pohyboval na Popeleční středu 22. února 1950 (tedy tři dny před smrtí Josefa Toufara) a zejména pak o slavnosti Božího Těla téhož roku, která v roce 1950 připadla na 8. června. Jaroslava byla rodem Vavřičková. Její otec Josef Vavřička byl zemědělec a hostinský, majitel místní hospody.

Adventní rozjímání

Máme tu dlouhé večery a než dorazí Lucie, která noci upije,  můžeme si ve stručnosti shrnout badatelský rok. Přibylo nám v rodokmenu (vlastně rozrodu Adama Šemíka) dvacet jmen. Stáhnout si je můžete zde (22. verze).

Číhošť 2011

Stále platí moje výzva ke zpětné vazbě, kdy můžete přispět doplněním, opravou, upřesněním údajů, které se týkají našich předků.

Ovesná Lhota 2018

Časový oblouk mezi roky 2011 a 2018 rámuje osm setkání i sedm držitelů Adamovy radlice. Ta je v současnosti v úschově a čeká na dalšího pokračovatele tradice. Najde se?

Ovesná Lhota č. 6

Před rokem 1818 hospodařil na čísle 6 rod Malinů. Po dvou generacích Šemíků přichází Josef Jelínek z Broumovy Lhoty.

22.11.1870, svatba Josefa Jelínka a Kateřiny Šemíkové

Po trojích ohláškách ve Smrdově a na Lipnici oddal ženicha a nevěstu farář Eduard Dobruský ve smrdovském kostele. Hostina se konala v místě, kde žila nevěsta. Na stejném místě, v Ovesné Lhotě č. 6, počíná i jejich společný život. Otec nezletilé Kateřiny (František) potvrdil, na důkaz svolení ke sňatku, zápis svým podpisem. František Šemík byl synem Jakuba, který přišel do Lhoty ze Smrdova. Minule jsme pátrali v Dolních Dlužinách. Tamní Jakub byl strýcem lhoteckého Jakuba. Tak malý byl svět Šemíků ještě na konci 18. století. To se ale mělo změnit. Od druhé poloviny 19. st. odchází stále více mladých lidí do měst.

Vladimír Jelínek, vnuk Josefa a Kateřiny

Před několika dny se mi ozval potomek linie Jelínků. Poslal mi rodný list svého dědy Vladimíra Jelínka (*4. 7. 1945 – †3. 3. 2011). Ten se narodil v Novém Samechově a to neni od Ovesné Lhoty daleko. Vzdušnou čarou asi 20 km. Děda i otec Vladimíra, Josef Jelínek starší i mladší, Posázaví neopustili.