Vdovy matky

Před Vánocemi se mi dostala do ruky část dopisu. Obrazně řečeno. Dostal jsem ručně psaný text ofocený do mobilu. Poslal mi ho vnuk Františka Janovského.

Dopis Františka Janovského synovi

Večer 25. ledna 1934 psal František synovi Fanoušovi. Žil a pracoval tehdy v Petržalce (dnes součást Bratislavy), kde sloužil u finanční stráže. Syn, kterému bylo 23 let, s dopisem dostal i doklady, ze kterých se dozvěděl kdy a kde se narodila jeho matka.

Podtrhnul jsem tři pasáže v textu. V té první zmiňuje František svého nevlastního bratra Vencu, který byl o osm roků mladší a zemřel před 32 roky. To by odpovídalo, že se narodil kolem roku 1890 a zemřel velmi mlád. V matrice narozených pro obec Hlubokou u Trhové Kamenice si můžeme všimnout dvou zápisů, které dělí půl druhého roku. 14. února 1888 vdova Antonie Janovská porodila nemanželskou dceru Marii. Manžel Vincenc Janovský, kolář z Hluboké, zemřel v květnu 1886 v 38 letech na turberkulózu plic. 

17. července 1889 se narodil Antonii syn Vincenc (Venca z dopisu). Vdova Antonie už není zapsaná jako Janovská, ale jako Růžičková. To bylo její rodné příjmení. Syn se tedy jmenoval Vincenc Růžička. Otec neznámý. Dcera Marie zemřela necelý měsíc před narozením Vincence.

Ve druhé podtržené části píše František o sestře matky Fanouše, která měla žít v obci Paseky v ledečském okresu. Její osud byl v něčem podobný osudu tchýně sestry. Anežka Vápeníková z Horních Pasek také ovdověla. A také měla dalšího syna, který zdědil rodné příjmení matky. Jmenoval se Jaroslav Šemík.

Děti svobodných matek neměly nikdy snadný start do života. V 19. století už se však v zápisech neobjevují ve spojení s otcem poznámky, které se dají nalézt v nejstarších matrikách. Hodně otců se utopilo v louži nebo uklouzlo v létě na ledu. Matka ztratila podkovu, otec šel na lišky či prostě šel na houby. Otec zmrzl na sv. Jána za kamny nebo se zabil o sv. Jáně na ledě. Otec zabloudil v konopí anebo spadl z jahody. Máte nějaké podobné hlášky v případech, kdy se nevědělo, kdo byl otcem dítěte? V novějších matričních knihách zůstává u dětí svobodných matek v kolonce otec prázdno.

MMXX - zamyšlení na konci roku nula

Původně královské komorní město Mirotice bylo součástí zvíkovského panství. Počátkem 16. století je městečko zastaveno pánům z Rožmitálu. Přičiněním Zdeňka Lva z Rožmitála vydal král Vladislav II. roku 1499 v Budíně pro Mirotice první královské privilegium, jímž se jim dostalo právo na konání dvou osmidenních výročních trhů – jarmarků. V době rožmitálské zástavy (1476 – 1543) nárokovali zástavní držitelé královského panství zvíkovského – Rožmberkové a Švamberkové na Mirotických vykonávání robot pro Zvíkov a zvláště pro zvíkovský královský dvůr v Cerhonicích.

Z Mirotic do Rožmitálu to je asi 30 km. Václav Hájek z Libočan, který byl v letech 1524 – 1527 farářem v Rožmitálu, sepsal v průběhu 30. let Kroniku českou. V ní se objevuje Hájkem možná částečně vymyšlená, částečně ústním podáním zachycená, pověst O Křesomyslu a Horymírovi s bájným koněm Šemíkem.

Rožmitálský spisovatel R. R. Hofmeister cituje ve své knize "Nové rožmitálské obrázky" dopis Zdeňka Lva z Rožmitálu z 31. července roku 1527 určený Václavu Hájkovi z Libočan, tehdy již působícímu na Karlštejně. Vyčítal mu, že za jeho působení na starorožmitálské faře si nevedl správně a při odchodu si odtud odnesl některé kostelní a farní věci, „že více bral, než zasloužil, že při faře nezachoval tolik nábytku, jakož k němu byl přistoupil“, prostě, že si odvezl některé věci, které nebyly jeho majetkem. Zdeněk Lev Hájka žádal, aby věci vrátil, aby „se v tom žádné ukrácení nestalo“. Nakonec došlo k soudu, Hájek musel vše vrátit a navíc zaplatit soudní útraty.

Po rozpadu rožmitálského panství připadly roku 1544 Mirotice opět ke královskému panství zvíkovskému, jež v té době zástavně držel panský rod Švamberků. Zvíkovský pán Hendrych st. ze Švamberka po roce 1550 v Miroticích založil a náležitými příjmy opatřil městský špitál. Úsilí o úplné a nezávislé samosprávní postavení vyvrcholilo roku 1562 zřízením vlastní radnice. V následujícím období město získalo celou řadu privilegií. Vrchnostenským privilegiem z roku 1569 bylo Miroticím přiznáno právo vaření piv bílých a červených v jejich obecním pivovaře. Slibný hospodářský rozvoj byl načas zpomalen velkým požárem v roce 1575, při němž shořelo 50 domů.

Možná shořel i dům, který 20 let před požárem patřil Václavu Šemíkovi. Tomu Šemíkovi, jenž byl roku 1561 potrestán ztrátou možnosti zakoupit si dům či pozemek v městečku Mirotice.

Když si rozebereme možné zdroje inspirace Václava Hájka z Libočan, přidávám i možnost, že při pojmenování pro bájného koně se mohl inspirovat příjmím poddaných z Mirotic. To posiluje první dvě varianty vzniku našeho jména - prostou, nebo nelichotivou. 

Ptáte se, co může mít společného Václav Šemik z Mirotic s Adamem Šemíkem ze Smrdova? Těžko říct. Rovnou raději napíšu, že nejspíš jen podobné jméno. Mezi Adamem a Václavem je rozdíl tří až čtyř generací. Navíc se Adamem dostáváme do předmatriční doby, kdy písemných dokladů o příbuzenských vztazích valem ubývá. Pojďme si vyjmenovat nalezené osoby s příjmím Šemík před Adamem. U nikoho z nich neznáme rok narození. U některých známe zhruba dobu úmrtí a několik údajů ekonomicko-právního charakteru (prodej, nákup, svatební smlouva, závěť, soudní výrok).

► Jan Šemík - o generaci starší

S velkou pravděpodobností Adamův otec. Nevíme odkud na Hory Vrbické přišel. Povolání - myslivec.

► Jan Šemík - asi o generaci starší 

Syn Mikuláše, možná vnuk Ondřeje. Všichni obyvatelé Mladé Vožice a majitelé nemovitostí.

► Jan Šemík - pravděpodobně o dvě generace starší

Snad bratr Mikuláše. Soused z Mladé Vožice.

► Jan Šemík - nejspíš o dvě generace starší

Měšťan z Dobrušky, který pocházel z vesnice Domašín.

► Celestýn Šemík - asi o dvě generace starší

Erbovní měšťan, písař při nejvyšším purkrabství v Praze.

► Václav Šemík - až o čtyři generace starší

Obyvatel Mirotic.

MDLXI - dovětek k předchozímu

Zkusil jsem hledat Archiv města Mirotice. Spádově by měl patřit pod SOkA Písek, a tak jsem zavítal na stránky jihočeského digitalního archivu. Nejstarší kniha smluv obsahuje trhové zápisy, obligace, kvitance, testamenty, svatební smlouvy, sirotčí zápisy, řadu důležitých zápisů a přepisů různých pamětí, narovnání, rukojemství, rozhodnutí o hraničních sporech apod.

Kniha smluv I, 1531-1638, Mirotice (str. 7, snímek 9)

Hned na začátku knihy lze nalézt zápis týkající se Václava Šemika. Z přepisu je patrné, že novinový článek čerpal z tohoto zdroje. Je tu ale několik rozdílů.

Originál je zapsán s rokem 1561. Noviny Venkov otiskly rok 1552. U podtrženého textu patrně čtenáře zmátl prostřední znak, který označuje desítku, ne jedničku. Proto tedy 61 (nikoliv 52).

Den svatého Matěje, který se tehdy slavil v našich zemích 24. února, připadal podle juliánského kalendáře na pondělí.

Archivní text se nezmiňuje o důvodu odsouzení Václava, tedy "o vedení vody na lukách". A naopak, archivní zápis obsahuje jména svědků, kteří se za přítomnosti zvíkovského purkrabího Jiřího Počepického z Počepic účastnili soudu. Byli to Jiří Havel, Šimon Kašpárek, (jméno nepřečteno), Vavřinec Kulhánek, Jan Zuna, Jan Čížek, Jan Pavlík, Jan Buchtele.

"Registra wsseligakych zapisu, smluw y kwitanczy", jak se nejstarší dochovaná mirotická kniha smluv v originálu jmenuje, bude dobré podrobněji prozkoumat. V roce 1557 jsem dohledal prodej domu Šemikova. Mnohem později mezi roky 1822 až 1825 byl vytvořen rejstřík k historickým knihám. "Repertorium Uiber das Stadt Mirotitzer Contracten-Buch No. I, II, III, IV, V, VI" pod písmenem Š zmiňuje též Martu Šemikovou. U Václava je příjmí Šemik přepsáno na Šimik. To by mohlo naznačovat, že v dalších generacích, pokud zde v Miroticích potomci Václava dál žili, došlo ke změně jména.

Historický koutek

Noviny Venkov v roce 1931 otiskly článek, který bychom mohli nazvat historickou soudničkou z roku 1552. Na konci sloupku je uvedeno, že článek čerpal z mirotického rukopisu v Zemském archivu v Praze.

Kritika soudního nálezu

Jako dnes, tak byl i za starých časů soudní nález nedotknutelný a nebylo občanstvu dovoleno jej kritisovat a prohlašovat za nesprávný nebo nespravedlivý. Přestupníci tohoto řádu byli tu pokutováni i na hrdle. S trestem dosti lehkým vyvázl roku 1552 mirotický jeden občan za nepříznivý výrok o rozsudku tamního práva a o jeho potvrzení odvolacím soudem v Písku. Věc je zapsána v manuálu poddaného městečka švamberského Mirotic takto:

str. 3 - "vlevo dole"

Stalo se toto odprošování ouřadu Mirotického od Václava Šemíka dole poznamenané, jakož byl nařekl, pravíce, že jsú jeho ouřad nespravedlivě o vedení vody na lukách odsoudili a právo písecké, že jest právo zdejší nespravedlivě potvrdilo, u přítomnosti pana Počepického z Počepic, purkrabího ten čas na Zvíkově. Stalo se léta 1552 na den sv. Matěje. – Václav Šemík takto jest promluvil: Pane purkmistře a páni konšelé milí! Jakož jste mne před Jeho Milostí pánem svým milostivým obvinili, že bych vás nařéci (= nařknouti) měl, že jste mě nespravedlivě odsoudili, i toho já nepamatuji, než pravím, že jste mě spravedlivě odsoudili, též právo písecké vašeho odsúzení právě a spravedlivě potvrdilo. A protož předkem poníženě prosím Jeho Mti pána, pana Hendrycha staršího z Švamberka a na Zvíkově, že mně to odpustiti a milostivě vážiti ráčí, a vás tolikéž, pane purkmistře a páni konšelé milí, prosím, že mi to laskavě odpustíce prominete. A já se k vám jakožto od Jeho Msti pána svého milostivého k pánóm ouředníkóm usazeným a nařízeným rád poslušně a povolně ve všem vždycky chovati chci, nebo vás mám za dobré a ctné a chvalitebné lidi, tak jakž Jeho Mti pán muoj milostivý vás míti ráčí a jiní všichni dobří lidé mají. –

Uražení mirotičtí konšelé se však s tímto poníženým dvoláním nespokojili. Potrestali vinníka a jeho podomky dodatečně ještě tím, že nesvolili, aby se u nich v městečku zakoupili. Učinili to rozhorleným dodatkem: A tak z takových příčin předkem ouřadu a vší obci daných tímto zápisem zapisujem se ouřad i všecka obec na časy nynější i budocí, žádným obyčejem témuž Václavovi Šemíkovi ani dědicóm jeho – zákupu v městečku Miroticích nedopouštěti domu ani gruntův nižádných. –

Zdroj:

Venkov, orgán České strany agrární, ISSN 1805-0905
Rok vydání 1931, ročník 26
Datum vydání 29.05.1931, číslo 125

Listopadové vzpomínky

V době vrcholící druhé vlny pandemické infekční choroby, která vykolejila běžný život mnoha lidem nejen v České republice, máme za sebou období, kdy jsme jako každý rok vzpomínali na naše zemřelé. Letos se ale o Dušičkách smrt připomněla s větší intenzitou než jiné roky.

Most

Já - a věřím, že to tak mají i mnozí jiní rodopisci a genealogové - využívám každou možnost návštěvy hřbitovů v místech, kam se při cestování dostanu. Letos v létě jsem při návštěvě kraje pod Krušnými horami projížděl Chlumčany. Na hrobě rodin Jandů a Šemíků se ve skříňce pro svíčky usadily vosy. Jejich hnízdo viditelné za sklem naznačuje, že tento hrob není navštěvován často. Při stejné cestě jsem byl v Mostě. Tamní hřbitov se nachází v blízkosti přestěhovaného gotického kostela. Jaroslav Šemík tu je uložen od roku 2015. Cestu na sever, kdy jsem pracovně navštívil Děčínsko, využívám k návštěvě rodin Šemíků.

Prysk

Kromě vzorků DNA jsem si odvezl vzpomínku na návštěvu hřbitova v Prysku. Starý hrob zdědili Šemíkovi po rodině Fürtigů.

Žijeme v době, kdy se vlivem epidemie cokoli plánuje s velkou mírou nejistoty. Přesto připomínám, že příští rok to bude deset let, co se sešli jmenovci s příjmením Šemík poprvé. Tehdy jsme ještě nevěděli, že jsme vlastně všichni příbuzní. Po dohodě s kandidátem na převzetí Adamovy radlice vyhlašuji tímto přípravy na setkání klanu Šemíků v roce 2021. Dříve, než určíme přesný termín, pojďme vybrat místo. Dávám na výběr ze dvou možností:

Číhošť nebo Neumětely?

Napiště mi, pro které místo jste, případně navrhněte jiné. Můžete také svoje tipy na místo uvádět na Srazovník, kde lze při výběru termínu diskutovat i o možné lokaci srazu. Dávám na rozmyšlenou do konce roku. Buďte zdrávi a posílejte mi dobré zprávy.

Letní cesty s testy

V průběhu léta jsem na cestách po republice navázal na ověřování toho, po čem jsem roky pátral v matrikách. V následující tabulce jsou zkratkami popsány příbuzenské vztahy otestovaných mezi sebou. S Vladimírem se nám opakovaně nedaří odebrat vzorek slin tak, aby byl vyhodnocen.

	M. Š.	J. Š.	V. Š.	Hrob J. Š.	R. Š.	J. Š.	D. Š.	V. Š.	V. Š.
M. Šemík		8C	7C1R	5C3R	8C1R	8C	2C1R	8C	4C
J. Šemík	8C		1C1R	5C3R	9C	8C	5C1R	8C	5C
V. Šemík	7C1R	1C1R		5C2R	7C2R	7C1R	4C2R	7C1R	4C
Hrob J. Š.	5C3R	5C3R	5C2R		GGGF	5C3R	5C5R	GGU	5C3R
R. Šemík	8C1R	9C	7C2R	GGGS		5C1R	9C	3C1R	8C1R
Josef Š.	8C	8C	7C1R	5C3R	5C1R		8C1R	5C	8C
David Š.	2C1R	5C1R	4C2R	5C5R	9C	8C1R		8C1R	4C1R
Vlastimil Š.	8C	8C	7C1R	GGN	3C1R	5C	8C1R		8C
Vladimír Š.	4C	5C	4C	5C3R	8C1R	8C	4C1R	8C

GGGF - prapraděda, GGGS - prapravnuk, GGU - praprastrýc, GGN - praprasynovec

Proto chybí, stejně jako Vlastimil, v další tabulce, ve které vidíme výsledky testů. Díky Davidovi jsme objevili Y-DNA muže, se kterým Davidova prababička Anežka Šemíková měla syna Jaroslava. Byť je rozdíl v jednotlivých markerech podstatný, stále se jedná s největší pravděpodobností o haploskupinu R1a. Jen náš poslední společný předek není Adam Šemík, ale někdo hlouběji v minulosti.

vzorek    marker	F-9197 J. Šemík	F-9212 V. Šemík	Hrob J. Šemík	ftDNA BigY	2020 J. Šemík	3539 M. Šemík	3542 D. Šemík
DYS456	16	16	16	16	16	16	16
DYS389I	14	14	13	13	13	13	13
DYS390	24	24	24	24	24	24	25
DYS389II	32	32	31	31	31	31	29
DYS458	16	16	16	16	16	16	16
DYS19	15	15	15	15	15	15	17
DYS385a/b	11/14	11/14	11/14	11/14	11/14	11/14	10/14
DYS393	13	13	13	13	13	13	13
DYS391	10	10	10	10	10	10	11
DYS439	10	10	10	10	10	10	11
DYS635 Y GATA C4	23	23	23	23	23	23	23
DYS392	11	11	11	11	11	11	11
Y GATA H4	13	14	14	13	14	14	12
DYS437	14	14	14	14	14	14	14
DYS438	11	11	11	11	11	11	12
DYS448	19	19	19	19	19	19	20
DYS570			19	19	19	19	19
DYS576			17	17	17	17	18
DYS481			25	25	25	25	25
DYS533				12	12	12	12
DYS549			12	12	12	12	12
DYS643			10	10	10	10	10

A jak dál? Hledám ještě jednoho spolehlivého 9. bratrance (9C). Jiří Šemík si dělal test jako jeden z prvních a stejně jako Miroslav by mohl zkusit rozšíření na 23 STR markerů. Pak vybereme kandidáta na podrobný test, kterému se říká Big-Y.