pondělí 12. července 2021

Bártovi z čísla 32

Výsledky strýcova autozomálního DNA jsem z FTDNA dostal měsíc po setkání v Číhošti. Data posílám na další databáze, které slouží k porovnání s dalšími otestovanými. Netrvalo dlouho a zaznamenal jsem významnější shodu bratra mého otce na MyHeritage (MH).
Celkem sdílená DNA 1,7% (118,1‎ cM) se 4 sdílenými segmenty, ze kterých je nejdelší segment 71,9‎ cM na 4. chromozómu.
Tomu by mohl napovídat vztah 3. sestřenice jednou posunuté.
Shody Jiřího Šemíka s A (matka) a B (dcera)
Zejména shoda na 4. chromozomu je velmi zajímavá. Já už ale s oběma potenciálními vzdálenými sestřenicemi (A i B) na MH shody nenalézám.

Josef Bárta - 5 generací

Otec ženy A se jmenoval Josef Bárta (*1934 †2012). Příjmení Bárta v rodokmenu máme. Tak se na to podíváme.
Bártovi pocházejí ze Sázavky (Smrdova). Rod žije asi 300 let na jednom statku. Přezdívali jim také "černí" Bártovi (podle vlasů). To mi napsala dcera (B) matky (A). Je skvělé, když lidé. kteří umístí svoje DNA výsledky na věřejná úložiště jako je MH, reagují na dotazy. Stejně tak velmi pomáhá, když společně s výsledky testů, je zveřejněna část rodokmenu. V tomto případě máme pro začátek dvě základní informace Josef Bárta narozený roku 1934 ve Smrdově.
Indikační skica stabilního katastru z r. 1838 
červeně č. 12, černě č. 32, modře č. 33
Příjmení Bárta je i dnes ve Smrdově obvyklé. Tedy v Sázavce, jak se obec od roku 1964 jmenuje. Josef Bárta pocházel ze Sázavky čp. 32 (černý kroužek na obr.). A říkalo se, že na gruntu hospodaří Bárta Černý (hovorově "Černej Bárta" anebo "Bárta Černej"). Pravda je, že všichni byli černovlasí. V Sázavce je ještě Bárta Kavka, Bárta Hus a Bárta Dolní - někdy se "Černejm Bártům" říkalo Horní, protože měli stavení naproti Bártům Dolním. Josef Bárta měl tři syny: Josefa, Jiřího a Václava. Václav zůstal doma, pracoval v zemědělském družstvu a měl velmi rád koně. Byl to snad poslední kočí na vsi. V kronice Sázavky se lze dočíst, že se zúčastnil v roce 1967 soutěže Zlatá podkova Zemědělských novin ve vozatajství a jezdectví a postoupil až do celostátního finále do Přerova. Václav Bárta zůstal na zděděném gruntu až do smrti. Bratři žili ve Světlé (Jiří) a Josefodole (Josef).
Marie Bártová, matka mého pradědy Aloise Šemíka, pocházela také z č. 32. Její rodiče jsou tedy potenciálně společnými předky mými, mého strýce i obou žen (A i B). Pojďme se pokusit teorii potvrdit matričními záznamy. Marie se narodila 27. března 1854 v rodině Josefa Bárty a Anny, rozené Myslivcové z Olešné. Josef Bárta, starší bratr Marie, byl v té době osmiletý chlapec (nar. 1.10.1845). Když bylo Jozefovi necelých 24 let, oženil se. Zápis o svatbě jsem našel v Rozsochatci, odkud pocházela nevěsta.
20.3.1869, ženich Josef Bárta ze Smrdova 32
Kateřina Špačková, dcera Václava z Rozsochatce
Manželé žili ve Smrdově na Bártově rodinném statku. Syn Jan Bárta (*19.6.1872), když dospěl a oženil se (1884), pokračoval v hospodaření na rodném gruntu. Kolem roku 1910 se stal Jan radním ve smrdovském obecním zastupitelstvu. To už žil další v řadě Josefů (*19.5.1898). V červnu 1933 je oddán s Marií Výbornou a už se blížíme k Josefu Bártovi (*1934) a jeho dvěma bratrům.

Rekapitulace na závěr. Já - strýc Jiří Šemík - děda František Šemík - Alois Šemík - Jan Šemík a Marie Bártová - Josef a Anna Bártovi - Josef Bárta - Jan Bárta - Josef Bárta - Josef Bárta - A - B. Tedy paní Huderová (A) je pro Jiřího Šemíka 3. sestřenicí jednou posunutou (3C1R). Odhad na základě výsledků DNA byl správný. Já jsem naopak 4. bratrancem pro paní Huderovou  (4C1R) i pro její dceru (4C2R) a shodu na MH nemáme.

středa 23. června 2021

DNA v laboratoři

Odběrnou soupravu jsem dostal na Vánoce od dcery, která v té době žila v USA. Když se ptala, co bych si přál, řekl jsem si o jeden test od FamilyTreeDNA.
Několik měsíců ležela krabička společně s mou krabičkou, která byla použita před dvěma roky. Při setkání v Číhošti mi strýc Jiří věnoval vzorek DNA. Při nejbližší příležitosti jsem odeslal obálku s adresou Houston, Texas, USA.
Zásilka cestovala na místo určení zhruba dva týdny. Co se ze vzorku dá zjistit? U vzorku odebraného bez ohledu na pohlaví testované osoby je to tzv. autozomální DNA (atDNA). Za příplatek by se dala prozkoumat mitochondriální DNA (mtDNA) a speciálně u mužů ještě yDNA. Objednáváme atDNA, které se u společnosti FamilyTreeDNA jmenuje Family Finder. A kde máme obálku?
Zpráva od poštovní společnosti oznámila doručení zásilky 26. května. Následovalo zpracování a po třech týdnech ­­­­­– 12. června – mi přišla mailem notifikace, že jsou k dispozici výsledky. Součástí bylo i toto poučení.
Autozomální DNA je DNA z jedné sady našich chromozomů, které se nachází v buněčném jádře. Obecně nezahrnuje pohlavní chromozomy. Lidé mají 22 párů autozomálních chromozomů a jeden pár pohlavních chromozomů. Autozomální DNA jsme zdědili po obou našich rodičích, všech čtyřech prarodičích, všech osmi praprarodičích atd. Proto výsledky Family Finder obvykle zahrnují shody ze všech našich linií.
Od každého z rodičů jste získali přibližně polovinu své autozomální DNA. Ti zase získali přibližně polovinu své autozomální DNA od každého ze svých rodičů. Pokaždé, když autosomální DNA přechází z rodiče na dítě, je částečně promíchána. Tomu se říká "rekombinace". Náhodnost rekombinace znamená, že po 5 až 6 generacích můžeme mít z jedné linie mnohem méně autozomální DNA než z druhé.
Náhodná rekombinace znamená, že ačkoli autozomální DNA a vyhledávač Family Finder jsou mocné nástroje, za hranicí 3. kolena je už možné mít bratrance, který se vám jako shodný neukáže. Vyhledávač Family Finder může prokazovat příbuzenské vztahy, ale neshoda je vždy nevyvrací.
Jinak je tomu u yDNA. Tam neshoda obvykle vyvrací společného předka v mužské linii. Pojďme zpět k výsledkům atDNA. Sdílená DNA 1509 cM (nejdelší segment 137 cM) odpovídá vztahu synovec – strýc. Výsledky jsem exportoval na GEDmatch:
1586 cM (nejdelší segment 98 cM)
1571 cM (nejdelší segment 166 cM).
To odpovídá, že zhruba 22 % atDNA mám s mým strýcem sdílenou. Objevily se shody s dalšími testovanými a uvidíme, zda se mi podaří o něco více zaplnit vývod mých předků. Stopy vedou do Smrdova – Sázavky (Bárta) a do Rankova u Chotěboře (Pleskač).
Neméně stejně jako vývod mě zajímá, zda se můžeme posunout hlouběji do minulosti v rozrodu od Adama. Do předmatriční doby. Tady může pomoci yDNA. 13. června jsem byl v Kutné Hoře na druhé dávce mRNA vakcíny a v Ovesné Lhotě u Vladimíra Šemíka pro vzorek yDNA. Snad se to v jeho případě napotřetí povede.

čtvrtek 17. června 2021

Od švabachu ke kurentu

Dnes začneme od konce. Na stránkách Rakouské národní knihovny jsou k dispozici naskenované historické rakouské noviny a časopisy. Zkusil jsem hledat slovo Schemik a ve výsledcích jsem nalezl zajímavý objev. Od roku 1880 vycházel v Olomouci německy psaný deník Mährisches Tagblatt. Tyto noviny byly tištěné frakturou (starší písmo nazývané švabach se mírně lišilo).
Zmiňovaný článek 28. 9. 1889
28. září 1889 byla sobota a v místních novinách vyšel článek, ve kterém je zmiňován dělník Josef Schemik ze Smrdova.
V průběhu výkopů pro vodovodní potrubí se v uličce Kapuzinergasse (dnes Kapucínská) výše zmíněný Josef zranil. Nedaleko kapucínského kláštera s kostelem došlo k nehodě. které se druhý den po události věnuje sloupek na 5. straně vlevo. Článek si všímá, že při probíhajících  výkopech pro vodovod nejsou přijata potřebná opatření, není zajištěn technický dozor a v důsledku toho jsou ohroženy lidské životy. Je vznesen požadavek, aby trhací práce byly prováděny pouze za přítomnosti policie.
Co se stalo? V pátek odpoledne při přípravě exploze došlo k selhání rozbušky trhaviny. Dělník zjišťoval proč, a v tom došlo k detonaci. Utrpěl tržnou ránu na pravé noze. Byl také těžce zraněn v oblasti očí a musel být odvezen na nosítkách do zemské. nemocnice.
Olomouc bylo v roce 1889 město se zhruba 20 tisíci obyvateli, ze ¾ německými. Jak se sem Josef Šemík dostal? V článku je uvedeno, že mu bylo 34 let. Roku narození nejvíce odpovídá Josef Šemík (*1855). Byl to asi poslední Šemík ze Smrdova č.16. Pravděpodobně v 19 letech narukoval do armády ke 14. praporu polích myslivců. Tam se mohl naučit zacházet s trhavinami. O deset roků později se v Kozohlodech oženil s vdovou Marií Novákovou. To bylo v únoru 1885. Josef pracoval jako dělník v hospodářském dvoře v Hostovlicích. 
O několik let později ho tedy nacházíme v Olomouci. Zdali je tam i s manželkou, není známo. V adresní knize města Olomouce (švabach) z roku 1899 jsem příjmení Schemik nenašel. Josef Šemík zemřel tedy kolem roku 1900? Zprávička o jeho zranění v Olomouci nenapovídá, zda tam žil delší dobu. V roce 1902 je Marie již podruhé vdovou a potřetí se vdává. Svatba byla v Novosedlicích u Teplic. Ani třetí manžel Marii nepřežil.
Od druhé poloviny 19. století se v matrikách zapisovalo již běžně písmem humanistickým, které je čitelné pro našince bez větších problémů. Před tím se běžně setkáváme s novogotickým kurzivním písmem, jinak též zvaným kurent. Chcete-li pátrat v 18. a 17. století, budete se v našich matrikách potýkat hlavně s tímto psacím písmem. Tedy psací novogotické písmo je kurent, tištěné pak švabach.

středa 26. května 2021

Experimentální laboratoř

V roce 2011 jsem učinil první pokus dát dohromady náš klan. Bylo to v době, kdy jsem jen tušil, co nás kromě příjmení spojuje.
Vlevo odběrová sada pro yDNA (stěr z
dásně), vpravo nahoře atDNA
a dole sada pro yDNA (ze slin).
V následujících letech jsem prolistoval řadu matričních knih. Ať už fyzicky v archivu nebo obrazně digitálním listováním na internetu. A nebyly to jen matriky, ale také pozemkové knihy, soupisy poddaných, berní rula, katastry, sirotčí seznamy, listy ze sčítání obyvatel, články z novin, obecní kroniky. Na těchto základech se podařilo propojit první známé nositele jména Šemík s dnešními žijícími potomky.
Jak čas ubíhal, sbíral a přidával jsem DNA testy pro potvrzení zápisů z matrik a dalších písemných dokumentů. Genetická genealogie nás může posunout do předmatriční doby, budeme-li mít kus štěstí a pořádnou porci trpělivosti.
Letošní rok máme desáté výročí od prvního setkání. Vracíme se na místo středu republiky na okraji Číhoště. Doba "kovidová", mající podobu pandemického rozšíření infekční nemoci, koncem dubna v České republice - zdá se - ztrácí dech. Dlouhodobě naplánovaný termín 8. května neměním i s rizikem malé účasti. Experiment vyšel. Počasí bylo příznivé. Radlice Adama Šemíka má nového opatrovatele. Jak je z fotografie patrné, zastoupeny byly všechny generace. Přímo na místě jsem v improvizované laboratoři odebral jeden DNA vzorek pro autozomální test, který právě nyní putuje do skutečné laboratoře v USA.
Zbylé dvě odběrné sady pro test yDNA jsou zatím nevyužité. Jmenovec z Ovesné Lhoty, se kterým jsem byl domluven, nepřišel ani nepřijel, protože den před setkáním byl na první dávce očkování a necítil se ve své kůži. V jeho případě je to zapeklitá situace. Snad se na třetí pokus odběr a test povede.
Při focení jsme si ještě nasadili respirátory, které byly několik měsíců nezbytným doplňkem našich kapes. Pak někteří z nás vyrazili na okružní procházku po okolí se zastávkou na Horách Vrbických. Výlet do Číhoště jsme zakončili u okénka hospody naproti kostelu. Byl tam tuto sobotu docela provoz. Kromě nás se zde sešlo poměrně dost turistů a dorazila sem i skupina motorkářů na první společné letošní jízdě. 

sobota 8. května 2021

Stěhovavý kříž v Sázavce

Na jaře roku 1965, necelý rok po přejmenování Smrdova na Sázavku, nestačili silničáři ještě změnit název obce na všech příjezdových komunikacích.

Na podzim téhož roku došlo k přemístění starobylého kamenného kříže. Ještě před tím navštívili Sázavku památkáři z Pardubic. V kronice MNV 1957-1975 můžeme číst následující.
Vzácná památka „polní kříž“. Zástupci státní památkové péče z Pardubic a okresní konzervátor památek Pavel Sochr z Havl. Brodu navštívili 10.9.1965 naši obec a prozkoumali vzácnou památku „polní kamenný kříž z Myšičkova pole“ a dali nám tyto informace.
„Polní kamenný kříž“, který byl umístěn v hájku „na Podměstí“, pochází z doby českého krále Boleslava II. a byl tedy postaven v letech 967 - 999, kdy tento panovník vládl.
Král Boleslav II. dal příkaz, že všechny vstupní cesty do obce musí býti opatřeny kříži. Památkáři uvádějí, že náš kříž je velmi jemně vypracován, zejména jeho obruba. Tato památka je opravdu velmi cenná a dotvrzuje, že osada, ve které bydlili převážně zemědělští dělníci, kterým se říkalo staročesky „smurdi“, byla v rozkvětu už na počátku desátého století.
Aby památka vynikla, se svolením památkářů ji přemístíme ke „staré cestě“ do obce, u bývalého sokolského hřiště. Stalo se tak do 9.10.1965.
Kříž u Sázavky (foto autor: Luboš Charvát)
To byl rok 1965. Posuňme se proti toku času. V kronice obce Smrdova z roku 1929 (OU 1929-1947) na straně 5 je zmínka o stejném kříži.
Roku 1770 byla úroda zase malá a nouze lidu ještě větší. Strych (méně jak 2 hl) žita byl až za 17 zl. Lid živil se otrubami, i všelikými travinami, z čehož vznikaly těžké nemoci. (V Čechách zahynulo  na 250 tisíc lidí). Také ve Smrdově mnoho lidí zemřelo (1770-71) morem. Poněvadž na hřbitově (u kostela) již nebylo místa, pochovávalo se zatím „pod městem“ na pastvišti, jež později přeměněno bylo na pole. Na tom místě (na poli Fr. Myšičky čís. 5) dosud stojí kamenný starý kříž, který tam dal postaviti farář Černý.
Tedy od roku 1771 stál kříž na místě připomínající oběti hladomoru. Mor se tehdy již v Čechách nevyskytoval. Od roku 1965 stojí kamenný kříž u silnice od Sázavky k železničnímu přejezdu. Je nápadně podobný kříži, který stojí nedaleko Lipnice. Mohla být tato památka tzv. smírčím křížem? Nebo byl zhotoven roku 1771 na památku mrtvých? A nebo byl i tehdy přestěhován a původně byl znamením u cesty? Teorie, že pochází z konce 10. století je pouhou spekulací.

středa 14. dubna 2021

Otčím a pastorek

Po čase se vracím k Janu Šemíkovi, o kterém jsem psal před několia měsíci. V návaznosti na text ze soudní knihy, který jsem přinesl v posledních dnech minulého roku, jsem našel krátký zápis patrně také z roku 1561. Jedná se o kvitanci Marty Šemikove, manželky Václava. V roce 1557 jsem ještě dohledal prodej domu Šemikova (fol. 70).
Přepis je dílem Marie Glöckner, za což jí děkuji. Co víme o domě, který Jan Šemík na sv. Havla prodal Janu Hrůšovi.
duom
z diedinami s lukami diedicznymi kromie tiech kteryz w zastawie ma se trzemi planinami leziczy w Hradisti, k tomu domu przinaleziegiczi a gestly by yaka na czasy budauczi rozmysska ... y gyny planiny zessla Jan Hrussa bude povinen sam sobie takowu wiecz wywozowati a s tiemito weyminkami krawy 2 kuon 1 s nadobym, wuoz s rzeby... wokowany s rzetiezem s lyssniemi, plauch zelezni, sena polowyczy czoz na ... gest swolenim czoz nagmu w setyho na tychz gruntich diedicznich yest kromie na zastawenych na tiech se neprodalo weyss gmenowany grunthy a weyminky prodal Waczlaw ymenowany Janowi yiž gmenowanemu za 200 kop a za 47 kop wsse miss.

Spor "o vedení vody na lukách", který je uveden v prvorepublikových novinách, nenacházíme (zatím) v knize Register wsseligakych zapisu, smluw y kwitanczy. Jak dlouho spor trval, zda už i v době prodeje v roce 1557, je otázka.
Z postupných splátek to vypadá, že závdavek obsahoval i první vejrunek, což dnešním jazykem byla záloha a splátka. Nevychází mi totiž součet splátek, aby to dohromady dělalo 247 kop míš. Proto ta škrtnutá splátka v roce 1558.
Mezi jmény u vejrunků není nikdy zmiňován Václav Šemik (otčím), ale jen Marta a Václav (pastorek). Zdali Václav starší ještě po roce 1562 žil? Pokud ne, Marta by nejspíš nebyla nadále uváděna jako manželka, ale jako vdova. Václav Šemík roku 1561 mohl ale být již nemocný, proto psala kvitanci jeho žena. Roku 1565 již ale byl podle zápisu o splátkách mrtev, protože peníze dostává Marta a její syn Václav.

1557 (sv. Havla) - Václav Šemík z Mirotic prodává dům s příslušenstvím Janu Hrůšovi z Mírovic za 200 kop a 47 kop míš. Závdavek 72 kop míš.
1558 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. Václavovi Šemíkovi
1559 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. na Zvíkově přijal písař v přítomnosti úředníka Jana Volovského
1560 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. na úřadu Mirotickém Janu Pavlíkovi z rozkazu úředníka Jana Volovského
1561 (sv. Matěje) - veřejné odsouzení a odprošení Václava Šemíka
1561 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. na Zvíkově v přítomnosti písaře Lukáše za úředníka Kašpara z Vorličné
1561 (sobota po Nanebevstoupení Páně) - kvitance Marty Šemíková, manželky Václava
1562 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. na Zvíkově v přítomnosti písaře Lukáše za úředníka Kašpara z Vorličné
1563 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. v Miroticích a úřad předal před sv. Trojicí 15 kop míš. Martě, manželce Šemíkové
1564 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. v Miroticích a úřad předal na sv. Martina 15 kop míš. Melicharovi Křížkovi z Prahy
1565 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. v Miroticích a úřad předal na sv. Víta 15 kop míš. Martě, manželce Šemíkové - 8 kop míš. dáno Václavovi, pastorku Šemíkovu (7 kop míš. s dovolením úředníka na Zvíkově Nikodéma?)
1566 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. v Miroticích a úřad předal na den Svátosti 15 kop míš. - 9 kop míš. dáno Václavovi, pastorku Šemíkovu ve středu po sv. Duchu (6 kop míš. přijal Vejmluva starší). Václav, pastorek Šemíků má celkem dostat 50 kop míš.
1567 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. v Miroticích a úřad předal 15 kop míš. Václavovi, pastorku Šemíkovu
1568 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš. v Miroticích a úřad předal 8 kop míš. Václavovi, pastorku Šemíkovu (3 kop míš. přijal Vejmluva starší - 2 kopy předal Martě Šemíkové a 1 kopu Janovi pekařovi staršímu).
1569 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil vejrunek 15 kop míš., které byly předány Jakubovi Hájkovi
1570 (sv. Jiří) - Jan Hrůša vyplatil zbytek 10 kop míš., které byly přijaty úřadem a grunt byl splacen

Když si dávám dohromady chronologii, dělá to na mě dojem, že vdovec Václav si na stará kolena vzal vdovu Martu a stal se otčímem pastorkovi Václavovi.
Na závěr se podívejme na opravy v rejstříku, kdy ze Šemíka se stává Šimik nebo Šimek. Na počátku 19. století žilo v Miroticích několik Šimků. Nejsme svědky změn jednoho příjmení? Ponechal si pastorek jméno po otčímovi? Nezměnilo se jméno v průběhu několika generací? To je otázka pro rodopisce z Mirotic, rodného městečka Mikuláše Alše.

rejstřík k historickým knihám v Miroticích (1822 až 1825)

indikační skica části Mirotic se jmény Schimek (rok 1830)

Ještě jedna poznámka, která propojuje rodinné poměry v jedné mirotické rodině v 16. století a v jedné rodině smrdovské na počátku 20. století. Můj prapraděda byl také otčímem a pastorek Jaroslav Malina převzal statek, na kterém před ním hospodařily generace Šemíků, počínaje Adamem a konče Janem. Janovy vlastní děti, tedy můj praděda Alois a jeho sestra Božena, již ve Smrdově v době úmrtí prapradědy nežili. Podobně to mohlo být i několik století před tím v Miroticích. Kdo vi.

středa 31. března 2021

James Soucek

Dvě významnější shody na MyHeritage (MH) mě navedly v mém rozrodu do okolí Chotěboře. Konkrétně do vesničky Střížov, kde žil a žije po řadu generací rod Součků. Našimi společnými předky v 5. generaci byli Jan Souček (*1829) a jeho manželka Anna (*1834) rodem Konfrštová.

Kromě dvou třetích bratranců (Stanislav a Brendan), se kterými máme velkou shodu na 2. chromozomu, se objevila další shoda větší než 60 cM, což je příznakem, že příbuzenský vztah je pravděpodobný.

Václav Souček - 5 generací

Napsal jsem Erin (0,9% (64,2‎ cM) share, 3 segments, 31,9‎ cM longest segment) a první reakce byla, že ano, v České republice měla předky. Při dalším dotazu přišlo upřesnění.
Around 1880 James vaclav (Venzel) Soucek. Born in 1868 in Chotebor, East Bohemia. Great grandmother was also born in Chotebor, Pardubicky in 1882 and arrived in 1897. Her surname was Dejmal.
Našel jsem jen Václava Součka ze Střížova 82. To by mohl být on. Narodil se 1. září 1867.
Bratr Jan (*1856) emigroval do Ameriky v roce 1902 a jeho potomkem je Brendan Steinacher. Žádného Václava Součka narozeného v Chotěboři jsem nenašel. Něco mi tu ale nehraje. Čekal bych s Batezel a Steinacherem triangulaci, ale ta chybí.
Zdá se mi přesto, že Václav byl sourozenec Jana (*1856), jehož linie pokračuje k Brendanu Steinacherovi,
Anny (*1864), mojí praprababičky,
Antonína (*1873), předka Standy.

Bohužel se mi potomek Jamese aka Václava Součka už neozval. Rodokmen má na MH privátní. Významnější shoda na 8. chromozomu Erin se u dalších dvou potomků Jana Součka (*1829) nezachovala. Na 8. chrom. mám ještě nevýznamnou shodu s K K a Jordanem. Erin naopak nemá znatelnou stopu na 2. chromozomu. Má však výsledek atDNA na Family Tree DNA (FT). Sdílení na 8. chromozomu (65‎ cM share, 26‎ cM longest segment) potvrzeno, ale ani zde není publikován rodokmen. Je tu však emailová adresa, a tak zkouším kontakt i tímto způsobem.
Nedalo mi to. Zapátral jsem v amerických archivech. Cenný zdroj Family Search (nutná registrace) nám napoví, že Václav se dostal přes Atlantik lodí Arcadia začátkem roku 1897. Cílem byl kanadský přístav Montreal. Vlastně ne cílem, jen zastávkou na cestě za krajany. 2. května překračuje kanadsko-americké hranice a vydává se do vitrozemí. Skutečným cílem byl Red Cloud v Nebrasce, kde již v té době žijí imigranti z Havlíčkobrodska. Místo, odkud Václav přišel do USA, bylo zapsáno jako Stejow (Střížov?) a rok narození 1868.
Největší komunita emigrujících Čechů byla však v Chicagu. Tam se Václav, který si změnil jméno na James, oženil. V lednu roku 1901 s Ludmilou Dejmalovou, která dorazila do Ameriky také z okolí Chotěboře. Změna jména z Václava na James byla obvyklá, ale James se původního Václava (komoleno na Vancel/Venzel) asi nechtěl úplně zbavit. První roky po svatbě žil s rodinou v Nebrasce. A právě sem za ním nejspíš přijel v roce 1902 bratr Jan.
Později se rodina přestěhovala z Nebrasky do Virginie. Na hrobě v místě New Bohemia nedaleko města Petersburg má James Soucek na hrobě datum narození 2. 9. 1868. Václav alias James Souček zemřel 1. července 1955 ve věku 87 let. V různých zdrojích se rok narození pohybuje od roku 1866 po rok 1868. Správné datum, které je zapsáno v matrice narozených je 1. září 1867. Pokřtěn byl o den později. Nakonec poznámka k rodišti Václava. Střížov byl v 19. století často v matrice zapisován jako Lhotka Střížová.