Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let krystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat me...

neděle 23. ledna 2022

Odkud jsme přišli?

Blíží se 24. hodina 23. dne 22. roku 21. století. Kde se nacházel náš předek před 20 tisíci lety?
SNP Tracker pro R-M417 a R-M269
Více jak polovina (zhruba 60 procent) mužů v české kotlině a na Moravě mají jednu ze dvou nejrozšířenějších haploskupin v Evropě. Vím už několik let, že jsem nositelem skupiny R1a. Před více jak 20 tisíci roky jsme měli společného předka s další velkou evropskou haploskupinou R1b.
Haploskupina R* vznikla v severní Asii těsně před posledním glaciálním maximem (26500 - 19000 let před současností). Tato haploskupina byla identifikována u 24 tisíc let starých pozůstatků takzvaného "chlapce Mal'ta" z oblasti Altaje na jihu střední Sibiře. Tento jedinec patřil ke kmeni lovců mamutů, který se v paleolitu mohl pohybovat po Sibiři a části Evropy. Zdá se, že autosomálně tato paleolitická populace předala své geny především moderním populacím Evropy a jižní Asie, tedy dvou oblastí, kde je haploskupina R v současnosti také nejrozšířenější (R1b v západní Evropě, R1a ve východní Evropě, střední a jižní Asii a R2 v jižní Asii).
Jak jsou dnes muži ve střední Evropě procentuálně zastoupeni ve dvou nejpočetnějších haploskupinách?
POL - R1a 57,5 - R1b 12,5
SVK - R1a 41,5 - R1b 14,5
CZE - R1a 33,0 - R1b 28,0
HUN - R1a 29,5 - R1b 18,5
AUS - R1a 19,0 - R1b 32,0
GER - R1a 16,0 - R1b 44,5
Někdy se haploskupina R1a zjednodušeně spojuje se slovanskými a baltskými kmeny. R1b zase s keltskými a germánskými předky. To je však jen velmi hrubé dělení a později si řekneme, že právě "Šemíkovskou" R1a - Y874 nelze takto zjednodušeně zařadit.
Na horním obrázku vidíme cesty obou linií, které jsou u podskupin R1a-M417 a R1b-M269 dovedeny přibližně do období před 10 tisíci roky.
SNP Tracker pro Y874 (23.1.2022)
Od roku 2019 už víme více. Po testu Big Y jsme se posunuli do období začátku doby bronzové. Minulý rok došlo k zajímavé situaci. V květnu se na YFull objevil vzorek z Iránu.
YFull a nový vzorek YF82979
V létě vznikla nová podskupina FT172727.
Podskupina FT172727
A právě do této nové skupiny byl zařazen můj vzorek YF67321. Posunuli jsme se o tisíc let. Bohužel iránský vzdálený bratranec "zmizel", neboť patrně u služby YFull neuhradil poplatek.

středa 19. ledna 2022

Rod Zmrhalů ve Smrdově

Rody Šemíků a Zmrhalů se historicky několikrát sešvagřily. Naposledy koncem 19. století v Ovesné Lhotě. Bohumil Zmrhal pojal za manželku Růženu Šemíkovou z č. 35.
Další svatební obřad těchto dvou rodů se uskutečnil 15. února 1814. Místo oddání páru byl Smrdov. Můj přímý předek František Šemík si přivedl na statek č. 12 nevěstu Barboru z nedalekého hospodářství č. 8. Tam po mnoho generací žili Zmrhalovi, kteří v době svatby Barbory a Františka měli příbuzné i v č. 18 a č. 57. A u Barbory jsem začal rozmotávat klubko, které se zakutálelo do slepé uličky. Tomáš, Josef, Jan, Barbora. Křestní jména, která se u evangelického rodu Zmrhalů vyskytovala v 19. století často. Barbora zemřela v roce 1863 a v matrice zemřelých bylo chybně zapsáno datum narození jmenovkyně Barbory, která se narodila ve Smrdově č. 57.
Nyní se ponořme o několik století zpět. vypadá to, že Zmrhalovi žili ve Smrdově již před Třicetiletou válkou. V Trčkovském urbáři světelského panství (rok 1591) je uveden Adam Zmrhal. V knize se seznamy poddaných v Čáslavském kraji najdeme ve Smrdově jednu rodinu - Václav Zmrhal ve věku kolem 60 let, manželka Dorota, dcera Marjána a čtyři synové. Mezi nimi i desetiletý Jan. Vztah Adama k Václavu Zmrhalovi (Soupis poddaných 1651) je neurčitý - otec/syn nebo děda/vnuk?
V roce 1680 žije ve Smrdově rodina Johana a Markéty Smrhalových. Jedno z jejich dětí je Václav, který se jmenuje stejně jako děda. Potvrzení, že rod Zmrhalů se hlásil historicky k evangelíkům, je i uvedení Jana Zmrhala (1682) ve zpovědních seznamech z období rekatolizace. Do seznamu se Jan dostal kvůli absenci na velikonočních zpovědích. Někdy v této době se narodil Jiří Zmrhal, jehož život se protnul s rodem Šemíků. V létě roku 1727 se oženil s Dorotou Šemíkovou. Nemám však informaci, kde a kdy se narodil.
Ze dvou referenčních bodů, robotního seznamu (1770) a Stabilního katastru (1838), si můžeme porovnat smrdovské hospodáře na č. 8, 18 a 57.
1770: č. 8 - Jan Zmrhal, č. 18 - Jan Bárta dolní, č. 57 - Josef Zmrhal
1838: č. 8 - Jan Zmrhal, č. 18 - Jan Zmrhal, č. 57 - Josef Zmrhal
Zmrhalovi na č. 57 byli jistě již v roce 1770. Jak se tam ale dostali? V první polovině 18. století hospodařil na rodinném statku, který stál v sousedství dnes již neexistující stavby fary (č. 7), Matěj Zmrhal. Když nadešel čas, předal hospodářství synovi Janovi (*1741). O 10 let mladší bratr Josef (*1751) se přiženil na Jamborův statek č. 57. S Marií Magdalenou založil novou linii Zmrhalů.
Zbývá ještě zjistit, kdy statek č. 18 změnil hospodáře. Josef (*1777), syn rychtáře Jana Zmrhala z č. 8, se stal roku 1794 manželem Kateřiny Bártové z č. 18. Starý Bárta předal statek mladému Zmrhalovi. V roce 1838 hospodaří na třech výše zmíněných statcích vnuci generace roku 1770.
Za života generace 1770 došlo ke dvěma významným událostem, které prosadila Marie Terezie a Josef II. Jednak došlo k očíslování domů, což velmi pomáhá při dohledávání informací v matrikách. Jednak byl vydán Toleranční patent, což umožnilo evangelíkům svobodnější vyznání víry. 
Roku 1783 byl v Opatovicích u Zbýšova ustanoven augšpursko-protestantský pastorát. Původní toleranční dřevěný kostel tam byl slavnostně otevírán 6. června 1784.
15.9.1783, nar. Matěj Zmrhal, otec Josef, matka Marie
Evangelíky, ke kterým se smrdovští Zmrhalové hlásili, můžeme počínaje rokem 1783 hledat i v opatovických matrikách.  
V roce 1876 vznikly evangelické kazatelské stanice Číhošť a Smrdov (dnes Sázavka). Na fotografii, kterou mi poslal jeden z potomků Zmrhalových, je kazatelna s evangelickým hřbitovem v Sázavce.
Posledním z rodu Zmrhalů na č. 8 byl Josef (*1840), kterému šel ke křtu za svědka František Šemík z č. 12. Josefův syn Antonín Zmrhal se už nenarodil ve Smrdově. To už je ale jiný příběh.

čtvrtek 23. prosince 2021

Bilanční a výhledové zamyšlení

Máme za sebou dvoje Vánoce, které jsme trávili ve stínu globální epidemie. A pandemie bude pokračovat i o letošních svátcích. Doufám, že snášíte zdravotní i ekonomické nástrahy těchto dní s klidem a odhodláním.

Vím, že ten virový nanoprevít nadělal v mnohých rodinách nejednu těžkou chvilku. V posledních dnech zaznamenáváme zvýšenou aktivitu jedné z mutací koronaviru. Očekávání věcí příštích ale spojuji s nadějí, že příští rok bude veselejší a šťastnější.

Co nás čeká v roce 2022? Zkusme si představit, že se nám podaří uspořádat setkání všech bližších i vzdálenějších bratranců a sestřenic. Přejme si, že se této události někdo ujme a překvapí vás i mě. Mám ještě jedno přání. Letos se podařilo dokončit genetický výzkum, kterým jsme ověřovali spojitost našich mužských linií ke společnému předkovi. Nyní hledám jednoho dobrovolníka, který by šel do podrobnějšího testu. Ideálně by to byl některý z 8. či 9. bratranců. Když se to podaří, nahlédneme společně do doby, kdy lidé domestikovali koně. Budeme-li mít navíc i štěstí, můžeme poodhalit migrační trasu našich předků do Evropy, na Vysočinu, do Smrdova.

úterý 19. října 2021

Zápisy ve farní kronice

Dnes si procvičíme latinu, kterou zapisovali do kronik smrdovští faráři jednotlivé události ve farnosti počínaje rokem 1694, kdy tato kolatura vznikla. Na začátek si řekneme, co hledáme. Snažíme se najít bližší informace o kamenném kříži, o kterém jsem naposledy psal před necelým půl rokem. Na straně 3 druhé kroniky v pořadí jsem zahlédl jméno předka Josefa Šemíka. Nejdříve přepis latinského textu zapsaného Josefem Černým, který v roce 1771 nahradil předchozího faráře Michala Stožovského.
Anno 1770 sienti et isto currente Anno 1771 ingens famer et graves infinnitater per totam 
Bohemiam grassabantur, prasertim vero sic dicta febres putrida per qvas multa millia
hominum e vita excessere, adeo ut iis humandis ordinaria coemeteria non sussecerunt, hinc 
a Pudissimo Arciepiscopali officio omnibus curatis licentia, nova coemeteria erigendi, 
eaque benedicendi data est, qua licentia et ego uti coactus fui, novum que coemeterim 
infra hortum Judicis Pauli Hussa et vicini ejus Josephi Shemik inferius in valle, 
prout hoc tempore dicero lebant: pod Mniestem benedixi, in medio crux alba coll lignea 
collocata fuit, platitudo hujus coemeterii a cruce ipsa verus omnes parter erat 6 passus.
Hoc eodem Anno 1771 etatim in adventumes ad hocec beneficium me infinnum sensi, ac 
perintegras decem hebdomadas graviter decubui, adeo, ut demea vita jam actum esse 
judicabatus, sed per Dei gratiam tamen pristina sanitati restitutus fui, grassantibus 
antem post meam recuperatam sanitatem ad hoc per totam hyemen  hisa infinnitatibus 
persque totam diem in providendis hinc indem firmis insumere debui, imo subinde ut pote solus 
relictus, neque sufficere potui, prasertim ob valde dissitor ac molestissimos pagos; Neo pagu
Lhota et Wlkanetium, quo sapissime post provisionem infirmorum intra unam alteram ac 
diem ad humande corum corpsa denuo excurrendum fuit, quod ipsum, sienti et distantia 
magna horum Pagorum, ac tempore Verno et etutumnali pessima via causam dedere, quod separa-
tionem horum Pagorum a territorie Smrdoviensi et comutationem erga alios longe comodio
res, nempse Lhota et Wlkanov ex petierim, ac continuo urserim.

A nyní český překlad pomocí překladače. Budu rád, pokud někdo opraví případné chyby.

V letošním suchém roce 1771 pokračoval v Čechách velký a krutý hladomor, ale zejména tzv. shnilá horečka, během níž přišlo o život mnoho tisíc lidí, a tak obyčejné hřbitovy k pohřbívání nestačily. Proto jsem obstaral povolení a požehnání od nejvyššího arcibiskupského úřadu postavit nový hřbitov.
Indikační skica ke katastru z roku 1838 
Na základě této licence jsem pro něj vybral místo pod zahradou rychtáře Pavla Hussa a jeho souseda Josefa Šemíka dole v údolí, kde se říká „Pod městem“. Uprostřed byl vztyčen bílý dřevěný kříž, šířka toho hřbitova byla 6 kroků (sáhů?) od samotného kříže.

Téhož 1771 rok jsem na celých deset týdnů vážně onemocněl a mnozí už soudili, že umřu. Poté, když mi bylo dřívější zdraví z Boží milosti navráceno, celou zimu jsem jezdil sem a tam po farnosti. Nemohl jsem všechno stačit, zvláště kvůli vzdáleným a velmi problematickým vesnicím – Nové Vsi a Vlkanovu – kam jsem nestačil dojet v jednom či dvou dnech k pohřbení zemřelých.
Velká vzdálenost těchto vesnic a špatná cesta na jaře a na podzim je příčinou, že žádám o oddělení Lhoty (Nové Vsi) a Vlkanova od smrdovské farnosti a jejich výměnu za jiné vsi.
Pozn.: pravděpodobně se jednalo o Novou Ves u Leštiny a Vlkaneč; obě lokality byly později z farnosti odděleny

sobota 4. září 2021

Napotřetí, napodruhé, napoprvé

Experimentální laboratoř
S koncem prázdnin se podařilo získat tři výsledky ze vzorků yDNA, které jsme poslali do laboratoře v červnu a v červenci. V následující tabulce vidíme příbuzenské vztahy posledních tří i – již dříve dokončených – sedmi jmenovců.
Vladimír byl pěkný oříšek. Test se podařil až na třetí pokus. Napotřetí jsme zvolili odběr ze slin – a vyšlo to. Následoval Richard, u kterého jsme uspěli napodruhé. Zbyla poslední tyčinka pro odběr otěrem bukální sliznice dutiny ústní (tzn. vnitřní strany tváří). Byla určena Petrovi. V jeho případě to vyšlo napoprvé. Petr s Vladimírem jsou druzí bratranci. Richard má od všech zbylých devíti jmenovců odstup šesti až deseti generací. Podobně i Josef má nejbližší příbuzenství přes páté koleno.
J. Š.V. Š.Hrob J. Š.R. Š.J. Š.M. Š.D. Š.V. Š.R. Š.P. Š.
Jiří Š.1C1R5C3R8C1R8C8C5C1R5C6C2R5C
Vladislav Š.1C1R5C2R7C2R7C1R7C1R4C2R4C5C3R4C1R
Hrob J. Š.5C3R5C2RGGGF5C3R5C3R5C5R5C3R5C5R5C3R
R. Šemík8C1R7C2RGGGS5C1R8C1R9C8C1R9C1R8C1R
Josef Š.8C7C1R5C3R5C1R8C8C1R8C8C2R8C
Miroslav Š.8C7C1R5C3R8C1R8C2C1R4C6C2R4C
David Š.5C1R4C2R5C5R9C8C1R2C1R4C1R7C1R4C1R
Vladimír Š.5C4C5C3R8C1R8C4C4C1R6C2R2C
Richard Š.6C2R5C3R5C5R9C1R8C2R6C2R7C1R6C2R6C2R
Petr Š.5C4C1R5C3R8C1R8C4C4C1R2C6C2R
Tmavě modré vztahy ukazují čtyři dvojice, které mají bližší příbuznost. Jsou tam bratranci Jiří a Vladislav ze Světelské linie. Jsem tam já a můj prapraděda. Jak už jsem uvedl, vidíme druhé bratrance Vladimíra a Petra ze Lhotecké větve. Miroslav s Davidem jsou také druzí bratranci, ale o generaci posunutí (Davidova prababička byla sestrou dědy Miroslava).

neděle 8. srpna 2021

Doba mezi Karáskem a Ledvinkou

Při pátrání ve Smrdově po Bártových jsem i s pomocí autozomálního DNA testu mého strýce našel sestřenice přes čtvrté koleno.
Část mého rozrodu na wikitree.com
Naši společní předci měli svatbu v Rozsochatci roku 1869Za svědka jim byl Josef Ledvinka, rolník z čísla 30. Protože Josef byl můj prapraděda, nasadil jsem si nové brýle a podíval se na blíže matku nevěsty. Františka Špačková, rozená Ledvinková, byla tetou Josefa Ledvinky. To by znamenalo, že s Huderovými máme kromě Bártových společné i Ledvinkovi. Konkrétně Jana Ledvinku a jeho ženu Dorotu.
Pohrajme si s myšlenkou, zda v genech máme více společného po Bártových nebo po Ledvinkových. Na stránkách MyHeritage se v posledních dnech objevila další shoda s mým strýcem Jiřím Šemíkem. Ozve se Jiří Hudera?
Shody Jiřího Šemíka s A (matka), B (dcera) a C (syn)

Bylo by zajímavé zjistit více, např. porovnáním výsledků na GEDMatch, kam jdou data z MyHeritage importovat.
Informace o Josefu Ledvinkovi jako svědku na svatbě Josefa Bárty s Kateřinou Špačkovou přináší novou souvislost. Zapadá to k dříve popsaným vztahům Ledvinků z Rozsochatce se Smrdovem. Josef Ledvinka jezdil na návštěvy k sousedům Bártových z č. 32 - ke Zlatovým do č. 33. Hned několika dětem Kateřiny Zlatové byl za kmotra. Kateřina byla švagrovou Josefa.
Je docela možné, že Josef  Ledvinka byl ve Smrdově i 27. ledna 1874. To měli u Bártů po pěti letech další svatbu. Ženichem byl Jan Šemík, rolník z č. 12.
Když už jsme u Ledvinků v Rozsochatci, zkusme se podívat na tento rod blíže. Žili a hospodařili na statku č.p. 30, kde se také říkalo U Karásků. Už jsme poznali Josefa, jeho otce Martina, tetu Františku, dědu Jana. Jan se narodil 15. května 1759 a v matrice je zapsán - jako syn Václava Karáska a vnuk dalšího (Avus) Václava.
15.5.1759, v Rozsochatci, pokřtěn Jan Nepomucký
Hledání tohoto zápisu byla složitější. Rok 1759 je poslední, který je k nalezení v matrikách Skuhrova. Sourozenci Jana již musíme hledat v matričních knihách farnosti Dolní Krupá. 
31.5.1761, pokřtěn Vít, syn Václava Karáska a Kateřiny
Jsme v době, kdy se zapisovaly dny křtu, kdy příjmení nebyla ustálena a kdy domy neměly ještě svoje čísla popisná. Na tomto zápisu je podstatná poznámka u levého okraje. Pod křestním jménem Vitus je dodatečně dopsáno "bene scriptus Ledvinka", tedy později Karásek se začal psát jako Ledvinka.
O deset let později už mají v Rozsochatci domy svá čísla a lidé mají svoje příjmení ustálená.
8.3.1772, zemřel Vít, syn Václava Ledvinky, Rozsochatec 30
Ve stejné matriční knize pro Dolní Krupou (sign. 2848, 1760-1776) jsme svědky proměny jména po střeše (Karásek) na příjmení Ledvinka. Otevřená zůstává otázka, jaké měl příjmí otec Václava. Byl to Karásek nebo Ledvinka? Jak se noříme více do historie, informací ubývá. Ještě nejsme na konci...

pondělí 12. července 2021

Bártovi z čísla 32

Výsledky strýcova autozomálního DNA jsem z FTDNA dostal měsíc po setkání v Číhošti. Data posílám na další databáze, které slouží k porovnání s dalšími otestovanými. Netrvalo dlouho a zaznamenal jsem významnější shodu bratra mého otce na MyHeritage (MH).
Celkem sdílená DNA 1,7% (118,1‎ cM) se 4 sdílenými segmenty, ze kterých je nejdelší segment 71,9‎ cM na 4. chromozómu.
Tomu by mohl napovídat vztah 3. sestřenice jednou posunuté.
Shody Jiřího Šemíka s A (matka) a B (dcera)
Zejména shoda na 4. chromozomu je velmi zajímavá. Já už ale s oběma potenciálními vzdálenými sestřenicemi (A i B) na MH shody nenalézám.

Josef Bárta - 5 generací

Otec ženy A se jmenoval Josef Bárta (*1934 †2012). Příjmení Bárta v rodokmenu máme. Tak se na to podíváme.
Bártovi pocházejí ze Sázavky (Smrdova). Rod žije asi 300 let na jednom statku. Přezdívali jim také "černí" Bártovi (podle vlasů). To mi napsala dcera (B) matky (A). Je skvělé, když lidé. kteří umístí svoje DNA výsledky na věřejná úložiště jako je MH, reagují na dotazy. Stejně tak velmi pomáhá, když společně s výsledky testů, je zveřejněna část rodokmenu. V tomto případě máme pro začátek dvě základní informace: Josef Bárta narozený roku 1934 ve Smrdově.
Indikační skica stabilního katastru z r. 1838 
červeně č. 12, černě č. 32, modře č. 33
Příjmení Bárta je i dnes ve Smrdově obvyklé. Tedy v Sázavce, jak se obec od roku 1964 jmenuje. Josef Bárta pocházel ze Sázavky čp. 32 (černý kroužek na obr.). A říkalo se, že na gruntu hospodaří Bárta Černý (hovorově "Černej Bárta" anebo "Bárta Černej"). Pravda je, že všichni byli černovlasí. V Sázavce je ještě Bárta Kavka, Bárta Hus a Bárta Dolní - někdy se "Černejm Bártům" říkalo Horní, protože měli stavení naproti Bártům Dolním. Josef Bárta měl tři syny: Josefa, Jiřího a Václava. Václav zůstal doma, pracoval v zemědělském družstvu a měl velmi rád koně. Byl to snad poslední kočí na vsi. V kronice Sázavky se lze dočíst, že se zúčastnil v roce 1967 soutěže Zlatá podkova Zemědělských novin ve vozatajství a jezdectví a postoupil až do celostátního finále do Přerova. Václav Bárta zůstal na zděděném gruntu až do smrti. Bratři žili ve Světlé (Jiří) a Josefodole (Josef).
Marie Bártová, matka mého pradědy Aloise Šemíka, pocházela také z č. 32. Její rodiče jsou tedy potenciálně společnými předky mými, mého strýce i obou žen (A i B). Pojďme se pokusit teorii potvrdit matričními záznamy. Marie se narodila 27. března 1854 v rodině Josefa Bárty a Anny, rozené Myslivcové z Olešné. Josef Bárta, starší bratr Marie, byl v té době osmiletý chlapec (nar. 1.10.1845). Když bylo Jozefovi necelých 24 let, oženil se. Zápis o svatbě jsem našel v Rozsochatci, odkud pocházela nevěsta.
20.3.1869, ženich Josef Bárta ze Smrdova 32
Kateřina Špačková, dcera Václava z Rozsochatce
Manželé žili ve Smrdově na Bártově rodinném statku. Syn Jan Bárta (*19.6.1872), když dospěl a oženil se (1884), pokračoval v hospodaření na rodném gruntu. Kolem roku 1910 se stal Jan radním ve smrdovském obecním zastupitelstvu. To už žil další v řadě Josefů (*19.5.1898). V červnu 1933 je oddán s Marií Výbornou a už se blížíme k Josefu Bártovi (*1934) a jeho dvěma bratrům.

Rekapitulace na závěr. Já - strýc Jiří Šemík - děda František Šemík - Alois Šemík - Jan Šemík a Marie Bártová - Josef a Anna Bártovi - Josef Bárta - Jan Bárta - Josef Bárta - Josef Bárta - A - B. Tedy paní Huderová (A) je pro Jiřího Šemíka 3. sestřenicí jednou posunutou (3C1R). Odhad na základě výsledků DNA byl správný. Já jsem naopak 4. bratrancem pro paní Huderovou  (4C1R) i pro její dceru (4C2R) a shodu na MH nemáme.