Místopisné souvislosti

Někdy najdeme na mapách označení míst, kde v minulosti stály vesnice nebo osady, a dnes je tato informace uložena v paměti pouze místních obyvatel. Kdy došlo k zániku osídlení, neví často ani místní starousedlíci.

Takovým případem je dodnes neobjasněné umístění vsi Rossiczyn, o které máme zmínku z roku 1307. Ze dvou zápisů o prodeji území Rajmundem z Lichtenburku se odvozovalo dvojí možné označení neznámé vesnice: Bošičín nebo Rošičín. Dodnes v mapách uváděné místo Roštěniny na katastru Sázavky (dříve Smrdova) by mohlo být onou ztracenou osadou či vesnicí.

Pojďme na druhý břeh Sázavky. Za obcí Ovesná Lhota nedaleko Vlkanova byla kdysi založena vesnice Obědovice. Její existenci máme potvrzenu, a to nejen z matričních zápisů. Na mapě je vidět přibližná poloha nedaleko Žebrákovského potoka. Vesnice stála několik desítek let v průběhu 18. století. O důvodu jejího zániku můžeme pouze spekulovat.

A nyní se podíváme, že místo na mapě mohlo získat název i podle příjmení usedlých sedláků. V obci Chlumětín žije rod Myšků minimálně od 17. století. Ve století 19. vznikl Stabilní katastr. Vidíme, že v místech, kterým se dnes říká Myškův kopec, byly v roce 1838 polnosti Myšků (dříve psáno Mischka) z č. 20 a č. 21. Tehdy rod Myšků hospodařil i na č. 23, 24 a 31. V té době bylo více Myšků i v nedaleké Studnici (č. 12, 31, 39, 48, 56, 57). Z Chlumětína přišli první Myškové do Studnice v 18. století. A žijí v obou obcích dodnes. Když se podíváme na místo Myškova kopce v Chlumětíně, tušíme, proč asi toto označení vzniklo. Tehdy se tam říkalo V Austavu. Kdo ví proč.

Chlumětín, Indikační skica ze Stabilního katastru (rok 1838)

U nás v Kameničkách

V posledních týdnech jsem se blíže zabýval rodem Myšků. Snažím se potvrdit, že jejich rodovým hnízdem je lokalita někde v okolí Hlinska.

Hranice mezi Čáslavským, Chrudimským krajem a Moravou

Na staré mapě vidíme, že místa, kde mají kořeny Šemíkovi, nejsou daleko od míst, kde pátráme po rodu Myšků. Na rozdíl od Šemíků, příjmení Myška je mnohem běžnější a nedá se předpokládat, že všichni Myškové mají společného předka jménem Myška. Původ příjmení, podobně jako u jména Šemík, může být prostý. Odvozením od jména křestního. Šimon - Šimůnek - Šimek - Šemík, Michal - Miška - Myška.

Pro vytipování prvního známého příslušníka rodu jsem použil stejnou metodu jako když jsem pátral po prvním Šemíkovi. V Soupisu poddaných (rok 1651) nacházíme chalupníka Jana Myšku v Chlumětíně.

Jan Myška a jeho dva synové zanechávají ve třetí generaci tolik vnuků (i vnuček, které nezobrazuji), že jim byl Chlumětín malý. Otcovský grunt zdědil jen jeden syn, proto se například hledali v okolních vesnicích sedláci, kteří měli jen dcery.

Takto nějak mohl Matěj Myška po svatbě 8. listopadu 1722 s Kateřinou Navrátilovou zakotvit ve Studnici, což byla sousední vesnice ve stejné farnosti. Tato linie, která sedlačila na č. 56 a po několik generací se řadila mezi půlníky, tedy pololáníky. František Miška měl dva syny, kteří se přesunuli ze Studnice do kraje po Blaníkem. Starší syn Josef Myška byl v letech 1885-94 farářem ve Vrcholtovicích. Antonín Myška se narodil na konci ledna 1865 ve Studnici č. 5, poté se přiženil do Křížence, osadě nedaleko Vrcholtovic.

Myškovi tam žijí dodnes. V lednu jsem jim napsal dopis a poslal jsem ho doporučeně poštou. Při čekání na odpověď jsem bádal po večerech v matrikách. Nedařilo se mi zařadit prvního Matěje.

Antonín Slavíček, U nás v Kameničkách

Nebylo jasné, zda je to syn Mikuláše (*1686) nebo syn Václava (*1675). Zatím se mi nepodařilo nalézt svatbu Matěje a Anny, přesto mohu napsat, že pravděpodobným společným předkem mužské linie Matěje a Jakuba je Václav Miška z Chlumětína. To znamená, že obě linie jsou příbuzné v mužské linii přes deváté koleno.

Před týdnem jsem se vypravil na adresu, kam jsem před dvěma měsíci posílal kontaktní dopis, který je zatím bez odpovědi. Bohužel jsem na místě v Kříženci nenašel nikoho v domě. Zanechal jsem tedy ještě vzkaz ve schránce a výlet dokončil výstupem na Velký Blaník.

Druhá linie - Jakubova - se z Chlumětína do Studnice dostala v postavě Josefa (*1745), který mezi tím několik let nádeničil v Kameničkách. V roce 1769 se přiženil k Zavřelům ve Studnici č. 17. Po několika generacích se Jan Miška (ročník 1846) vypravil s rodinou do Ameriky. Tento příběh již známe.

Nová generace

Dnes nad ránem přišel na svět nový človíček. Posílám gratulaci do Francie, kde žije Petra Pourmonet, rodem Šemíková.

Petra je jednou z osmi členů našeho klanu, která jeden rok opatrovala Adamovu radlici. Když si procházím všechny držitele putovní trofeje, zjišťuji, že k dnešku těchto osm mladých žen a mužů má dohromady devět dětí. Jen jediné z těchto chlapců a dívek se jmenuje naším příjmením.

Pokud se podobná radostná událost v nedávné době udála i ve vaší rodině, dejte mi vědět. Dobrých zpráv není opravdu nikdy dost.

Mým bratrancům

V roce 2019 došlo ke dvěma událostem, které byly vyústěním mého několikaletého bádání. Objevil jsem hrob mého prapradědy a zapojil jsem ho posmrtně do projektu Genetika a příjmení.

Dočkali jsme se bratranců v modré zóně
(období 1600 n.l. - 1000 př.n.l.)

Od konce roku 2011, kdy jsem poslal první přihlášku k účasti v projektu Genetika a příjmení, jsem se přiblížil k završení období, které vidíte ve žluté části mužské linie. Do blízké rodiny pro sebe zahrnuji všechny muže s příjmením Šemík.

Druhou událostí roku 2019 bylo odeslání mého vzorku DNA do společnosti FamilyTreeDNA, abych si nechal udělat podrobnější test yDNA. Tím testem byl BIG Y. Koncem toho samého roku jsem dostal potvrzení, že spadám do haploskupiny R-Y874. Z testů v projektu Genetika a příjmení se pomocí nástroje nevgen tato haploskupina dala pouze odhadnou (zhruba s 25% pravděpodobností).

Protože v té době neměla FamilyTreeDNA ještě zveřejněný haplostrom, poslal jsem výsledky do společnosti YFull. V době Vánoc 2019 bylo v naší haploskupině 10 velmi vzdálených bratranců. Vesměs to byli muží z území mimo Evropu.

Do konce následujícího roku nás již bylo dvakrát víc. A pak přišlo jaro 2021. Iránská vlaječka zatím nic nenaznačovala. V srpnu se objevuje vydělení nové haploskupiny R-FT172727 a po několika měsících jsem se do této skupiny přesunul. Velmi vzdálený iránský bratranec "zmizel".

Nechal si totiž udělat test u Nebula Genomics a nezaplatil za automatické zařazení do databáze YFull. Marná byla moje snaha kontaktovat ho. Díky jemu jsme se však posunuli do modré části, do období po roce 1000 př.n.l. Kde tehdy žil náš společný předek? Pravděpodobně v indoíránské oblasti. Na konci roku 2022 již měla haploskupina R-Y874 na YFull 36 členů.

Ohlédnutí

Za posledních šestnáct let se toho stalo hodně. 

Od roku 2009, kdy jsem začal tušit, že by rod Šemíků mohl pocházet ze Sázavky, tedy vlastně ze Smrdova.

Od roku 2010, ve kterém jsem poprvé navštívil archiv v Havlíčkově Brodě a další návštěvy následovaly.

Od roku 2011, kdy jsme se setkali na prvním srazu v Číhošti a kdy začal vznikat nápad na vytvoření Adamovy radlice.

Od roku 2012, kdy jsem získal první výsledky z projektu Genetika a příjmení a kdy jsme přidali do rodokmenu první stovku našich předků.

počet osob v rodokmenu

O víkendu se nám urodilo

O jednom víkendu v polovině prosince tohoto roku se sešlo hned několik zpráv, ve kterých figurovalo naše příjmení. Nechť se všichni ztracení opět najdou, všichni zranění ať se zahojí a nechť všichni najdou svou pravou identitu :-)

Příběh nejmenšího chromozomu

Chromozom Y

Z hlubin času dnes promlouvám k Vám, jsem starý jako člověk sám.

Ať už sběrač-lovec, první zemědělec, voják, vědec, sedlák nebo král, vším kým jsem býval, byl jsem rád.

Všichni ti muži již dávno leží v hrobě, živé vzpomínky na ně si ale nesu stále v sobě.

A tak dále čelím strachu a v každé generaci znovu se třasu, zda-li můj příběh neskončí náhle zapomenut v hlubinách času.

Dnes ten příběh mohu povědět každému z Vás, stačí se jen správně ptát!

Pavel Mikel