Šemíkovice - Šamíkovice - Šemíkovice

Letos v létě jsem při cestě z Čech na Moravu projížděl krajem kolem jaderné elektrárny Dukovany. Využil jsem možnost navštívit obec Šemíkovice, nacházející se nedaleko Rouchovan.

Je zajímavé, že se poměrně dlouho jmenovala Šamíkovice. Pod tímto jménem si ji pamatoval i básník Vítězslav Nezval, který tu prožil dětství. K přejmenování na Šemíkovice došlo v roce 1961. Jak mi prozradil rouchovanský starosta, bylo to v době, kdy došlo ke zrušení okresu Moravský Krumlov. Název Šamíkovice,se začal používat někdy ve druhé čtvrtině 16. století. Tehdy Pernštejnové prodali větší část vesnice vladykům z Tavíkovic.

Z historické chronologie Šemíkovic vybírám období 1379-1420. Je to doba, ve které lze na Moravě dohledat příjmí Šemík, a to hned na několika místech. V této době se vyskytovalo naše jméno také v Praze. Pojďme se ale podívat do Šemíkovic.

V neznámé době získal doubravnický klášter také Morašice mezi Znojmem a Moravským Krumlovem, snad původní rodový majetek pánů z Medlova. Jimram z Jakubova a z Pernštejna, jeho synové Filip a Jimram a jeho bratranec Žibřid si však Morašice před rokem 1379 přivlastnili a prodali je. V náhradu 16. října 1379, listinou danou na Jakubově, dali jeptiškám doubravnického kláštera osm hřiven roční činže v Šemíkovicích. Za modlitby, které se klášter zavázal číst za všechny dárce i jejich předky a příbuzné, dali pak klášteru dvorec ve Džbánicích, úrok z vinic a desátek vína z hory v Dobelicích, vyjma vinici rektora bystřického kostela a probošta doubravnického Václava.

Doubravnický klášter skutečně začal důchod ze Šemíkovic pobírat, nebylo mu však dopřáno jeho klidné užívání. Žibřid z Jakubova totiž přenechal Šemíkovice Buškovi z Myslibořic, který za ně zaplatil 130 hřiven grošů dluhu znojemským židům. A v roce 1412, zřejmě již po Žibřidově smrti, došlo ke sporu o toto zboží mezi Buškem z Myslibořic a doubravnickým klášterem.

Zemský soud sice rozhodl, že abatyše nemá na půhon před zemským právem odpovídat, poněvadž se jedná o židovský majetek, který má soudit zemský starosta, ale o pět let později opět pohnal Bušek abatyši a konvent doubravnického kláštera, že mu neprávem drží jeho dědictví 90 kop grošů v Šemíkovicích.

Spor o toto zboží byl uzavřen v roce 1418, kdy zemský soud doporučil Buškovi smluvit se o vzniklé škody. V roce 1420 pak Vilém z Pernštejna vznesl nový odpor proti vkladu Šemíkovic Buškem z Myslibořic Vlčkovi z Okarce do zemských desk s prohlášením, že jde o majetek klášterní.

Lánové rejstříky (1656-1672)

Toto období je zajímavé i v tom, že drobná šlechta s přídomkem ze Šemíkovic držela jen malé části vesnice (dvůr nebo jen půl dvora). Kromě přídomků můžeme zaznamenat i dvě jména s příjmím - Bohuslav Žáček (1387) a Pavel Hřebének (1407). To nebylo pro venkovské prostředí, na rozdíl od městského, ještě v té době typické.

autor: Lubomir.ludvik / CC BY-SA

Rozdrobené vlastnictví v Šemíkovicích pokračovalo. V 16. století se patrně koncentrovalo mezi menší počet vlastníků a došlo k přejmenování na Šamíkovice. O století později se v lánových rejstřících vesnice dělí mezi panství Tavíkovice (větší část) a Moravský Krumlov (menší část). Původ jména vesnice byl vlivem německy psaných záznamů  setřen. Byl na počátku neznámý vladyka Šemík, syn neznámého Šimona? Šemík ze Šemíkovic je zmiňován v roce 1358.

Původní název však nezmizel z paměti zcela. Už na dokumentech z 19. století vidíme korektury zápisů. Na kříži, který nechala postavit rodina Bojanovských roku 1938 je vytesáno "ZE ŠEMÍKOVIC". 23 let před tím, kdy se Šemíkovice oficiálně vrátily k původnímu názvu.

Na horizontu od vesnice lze spatřit chladící věže jaderné elektrárny v Dukovanech. Farnost Rouchovany přišla v sedmdesátých letech minulého století o tři obce, které byly kvůli stavbě elektrárny srovnány se zemí. Heřmanice, Lipňany, Skryje. Zůstaly po nich jen kapličky u silnice, zápisy ve starých matrikách a vzpomínky rodáků.

Co v matrikách přečtete...

...v DNA jako když najdete. V průběhu března jsem zveřejnil výsledky dvou dalších vzdálených bratranců, kteří si byli ochotni nechat udělat test v rámci projektu Genetika a příjmení. Tehdy jsem, po třech měsících od odběru vzorků, v čase rozjíždějící se koronavirové pandemie, přidal do tabulky dva sloupce 2020A a 2020B. Když se na oba výsledky podíváte, musí vás napadnout jedna logická myšlenka.
Oba muži, zejména ten se vzorkem 2020B, nemají téměř jistě s ostatními společného mužského předka v horizontu posledních několika desítek generací. To by ovšem znamenalo, že údaj o některém z předků v matrikách se liší od biologického otce. Už jsem jmenovce z Ovesné Lhoty telefonicky připravoval na možnost, že jeho linie nevede k Adamovi...

Odběrové sady pro DNA testy

Potvrzuje se pravidlo, že genetická genealogie nerada potvrzuje, ale ráda vyvrací? Někdy v květnu se ozvali z laboratoře, že se omlouvají a že došlo k záměně vzorků. Tudíž ani 2020A, ani 2020B nepatří Šemíkům.
Aby toho nebylo málo, dozvídám se další nemilou věc. Navzdory tomu, že jsme před šesti měsíci v Ovesné Lhotě odebrali pro jistotu po dvou vzorcích, skončil test bez výsledku. Nedostatečná kvalita vzorků. Tedy znovu. V červnu opakujeme odběr. Tentokrát jsem prořízl do plastu "dýchací" otvory, aby nedošlo k zapaření stěru ve vatě na tyčince. Jídlo, pití, žvýkačka, kouření. To jsou činnosti, kterým bychom se před odběrem měli vyhnout. Jak to dopadne tentokrát?
Sloupce 2020A i B si můžeme škrtnout. Já si mezitím připravuji tabulku, ve které jsou dosavadní účastníci našeho bádání i dva zatím neúspěšné pokusy z Ovesné Lhoty.

	M. Šemík	J. Šemík	V. Šemík	Hrob J. Š.	R. Šemík	Josef Š.	Vladimír Š.
M. Šemík		8C	7C1R	5C3R	8C1R	8C	4C
J. Šemík	8C		1C1R	5C3R	8C1R	8C	5C
V. Šemík	7C1R	1C1R		5C2R	7C2R	7C1R	4C
Hrob J. Š.	5C3R	5C3R	5C2R		2xpraděda	5C3R	5C3R
R. Šemík	8C1R	8C1R	7C2R	2xpravnuk		5C1R	8C1R
Josef Š.	8C	8C	7C1R	5C3R	5C1R		8C
Vladimír Š.	4C	5C	4C	5C3R	8C1R	8C

Oprava: R. Šemík a J. Šemík nejsou 9C, ale 8C1R

Z matrik máme vyčteny vztahy mezi účastníky vybraných členů našeho klanu. Můj prapraděda Jan Šemík byl zatím posledním úspěšně otestovaným. Co znamenají ta čísla a písmena v tabulce? C je bratranec (angl. cousin) s předčíslím, které znamená, přes kolikáté koleno jsme příbuzní. Například Josef a Vladimír jsou osmí bratranci. Pokud nejsme vrstevníci, jsme posunutí (R jako removed) o jednu, dvě či tři generace.
Na konci července dostávám jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Začnu tou dobrou. Máme konečně výsledek testu. Josef Šemík, kterého zdravím do Ovesné Lhoty, má očekávané výsledky a dá se téměř s jistotou napsat, že naším společným předkem je Josef Šemík (*1743) ze Smrdova. S Vladimírem, který zastupuje starší lhoteckou větev, máme podle zápisů v matrikách a dalších archivních pramenech společného až Adama Šemíka. Tady končí dobrá zpráva. A ta špatná zpráva? Výsledek testu Vladimíra stále nemáme. Jak se někdy píše, genetická genealogie je vyčkávací věda.

vzorek	F-9191 M. Šemík	F-9197 J. Šemík	F-9212 V. Šemík	Hrob J. Šemík	ftDNA BigY	2020 J. Šemík
DYS456	16	16	16	16	16	16
DYS389I	13	14	14	13	13	13
DYS390	24	24	24	24	24	24
DYS389II	31	32	32	31	31	31
DYS458	16	16	16	16	16	16
DYS19	15	15	15	15	15	15
DYS385a/b	11/14	11/14	11/14	11/14	11/14	11/14
DYS393	13	13	13	13	13	13
DYS391	10	10	10	10	10	10
DYS439	10	10	10	10	10	10
DYS635 Y GATA C4	23	23	23	23	23	23
DYS392	11	11	11	11	11	11
Y GATA H4	14	13	14	14	13	14
DYS437	14	14	14	14	14	14
DYS438	11	11	11	11	11	11
DYS448	19	19	19	19	19	19
DYS570				19	19	19
DYS576				17	17	17
DYS481				25	25	25
DYS533					12	12
DYS549				12	12	12
DYS643				10	10	10

Zajímavá je odchylka (DYS389) u dvou zástupců světelské větve. Nevyvrací příbuznost s ostatními a současně tuto linii vymezuje. Marker Y GATA H4 je v různých laboratořích vyhodnocován jiným způsobem. Toto mi napsal pan Urban z projektu GaP:

Testy prováděné komerčním kitem Yfiler dávají jiný výsledek u tohoto markeru ve srovnání s normou databáze Ysearch, kterou udržujeme my. Z historických důvodů se právě u tohoto markeru liší standardy laboratoře FamilyTree DNA a aktuální světový standard NIST, který používá Vaše laboratoř, kde jste si nechal test udělat. Máte-li své výsledky podle NIST, bude nutné, abyste o jedničku snížil hodnotu markeru GATA-H4.

Laboratoř, kde pracuje kolega Stenzl, používá komerční Yfiler. Výsledky, které od něj dostanu, vždy upravuji tak, že hodnotu u gata-h4 snižuji o jedničku.

Co nám výsledky říkají? Jak už jsem psal, genetická genealogie nerada potvrzuje, ale ráda vyvrací. Nebýt výzkumu klasické genealogie, mohli bychom odhadovat počet generací ke společnému předkovi (tzv. MRCA) jen s určitou pravděpodobností. S větším počtem markerů se zvyšuje pravděpodobnost přesnosti určení hodnoty MRCA. Omylem zaslané dva výsledky (2020A a B), které byly zaměněny, nemají s námi ve standardní genealogické době příbuznost. Můžeme tedy v případě předků Josefa Šemíka vyloučit falešnou paternitu, a to až do doby života Adama Šemíka. Toto tvrzení si můžeme dovolit s dostatečně velkou pravděpodobností.
Přesnější výsledky by nám dal test Y-37, Y-67 či Y-111 nebo dokonce Big-Y. Zůstaňme zatím u přístupnějšího Y-23, který dostupný v projektu GaP. Pokud se nepodaří ani na druhý pokus vyhodnotit použitelný výsledek Vladimíra, zkusíme to potřetí. Zkusím oslovit některé další jmenovce. Myslím, že by se nejvíc hodil nějaký hodně vzdálený bratranec. Ideálně devátý bratranec (9C), tedy někdo z potomků Adamova syna Pavla Šemíka. Napadá mě Jiří nebo Pavel, se kterými už jsem byl v minulosti domluven, ale nedotáhli jsme to do konce. Podívejte se do aktualizovaného seznamu všech generací. Přidal jsem další jména.
Stejně tak by bylo zajímavé porovnat výsledky testů s někým, kde máme z matrik zjištěno, že se synové narodili svobodné matce. Napadají mě potomci Anežky Vápeníkové a Anežky Láskové. Obě měly děti a otec nebyl známý. Pátrání pokračuje.

Ve dvou se to lépe bádá

Dnes začnu tam, kde jsem minule skončil. Když sestry Pipkovy odešly z rodného mlýna, zůstalo mezi některými z nich silné pouto. Pokračující vzájemný vztah mohl mít podobu kmotrovství u narozených dětí.

Ptáte se, proč jsem se zaměřil na rod Pipků? To je způsobeno tím, že se chceme dovědět více o Anastasii. My. Tedy já a Matěj Kopecký. Spojuje nás osud Šemíků v Kutné Hoře a okolí. Snažíme se zjistit, kde Anastasie Šemíková (Pipková) žila na konci svého života. Co o ní víme. Že od narození více než třicet let strávila na Lacinově mlýně. Když jí byly dva roky, konala se opožděná svatba matky s biologickým otcem. Proč tak pozdě? To víme z minulého článku. I ve svých 18 letech, po svatbě s Františkem Šemíkem, zůstává Anastasie v rodném mlýně. Roky plynou, přibývají děti. Po dvou dcerách následují čtyři synové.

Poslední dcera se narodila už ve Smrdově, kde rodina Šemíkova žila koncem 19. století. Potom se stěhovali do města. V Lounech bydleli v průběhu let na několika místech. Na konci života se František i Anastasie vrací do Smrdova. Dál budu používat modernější tvar jejího křestního jména.

O úmrtí Anastázie nemáme žádný doklad. Nevíme kdy, a nevíme ani kde zemřela. Poslední zmínka o ní je koncem roku 1919 u zápisu ze svatby syna Karla. V únoru 1921 při sčítání obyvatel ve Smrdově č. 11 není v domácnosti s manželem Františkem. Ten je uveden v kolonce "rodinný stav" jako "ženatý", ne jako "vdovec". Vypomáhá majiteli domu Františkovi Procházkovi, mistru řeznickému. Pak už je zde jen Anna Procházková, dcera Františka Šemíka. Ta je obchodnicí se smíšeným zbožím, a tak tomu bylo i v roce 1914. V roce 1921 kromě babičky Anastázie není s rodiči ani syn, 24 letý František (Oleg) Procházka - legionář. Ten se vrátil po dlouhé anabázi teprve půl roku před sčítáním lidu do Československa.

Odpověď z matriky na dotaz k Frant. Šemíkovi

František Šemík v domě dcery Anny Procházkové umírá v březnu roku 1923. Kde mohla tehdy Anastázie být? Žila ještě? Předpokládejme, že ano.

Matěj mi poslal před rokem zprávu: "...stopy možná vedou do Chlumu u Zbýšova. Tam žila sestra Anastázie, Josefa Radilová, která chodila jako kmotra Karlovi a jeho sourozencům. Karel byl můj praděda. Stopy o Boženě a Josefě končí kolem roku 1915 v Lounech. Božena si vzala Antonína Vimra, měli syna Josefa v roce 1916 a Josefa si vzala zase Josefa Kuřátka, a ty měli v roce 1914 dceru. Obě sestry žili v Lounech, ještě to nemám dodělané..."

Anastázie a Josefa z Chlumu nebo jejich manželé si byli vzájemně za kmotry a svědky svých narozených dětí. U křtu všech dětí Anastázie Šemíkové byli Josefa či Tomáš Radilovi. Obráceně u dětí Josefy Radilové byli kmotři a svědci pestřejší. Kromě Anastázie a Františka Šemíkových můžeme nalézt Svobodovi a Keklovi. ⁽¹⁾

Panský mlýn u Vrbice

Jaké překvapení! Marie, kmotra několika dětí v Chlumu, byla nejstarší sestrou Anastázie a Františky. Od roku 1863 žila v Panském mlýně, který stál nedaleko od rodného mlýna Lacinova. Mlynář Václav Svoboda předčasně zemřel a roku 1870 se z Marie Svobodové stala Marie Keklová.

Kde tedy Anastázie Šemíková mohla strávit závěr života? U některé ze sester? Marie byla o 11 let a Josefa o 7 let starší. V roce 1923 by bylo Anastázii 69 let. O dva roky dříve ještě žila v Chlumu u Zbýšova na výměnku vdova Josefa Radilová. Josefě tehdy bylo 74 roků. Spíše než u sourozenců bych odhadoval, že Anastázie mohla pobývat u některé z dcer nebo synů. Pojďme se na ně podívat popořadě.

Anna Procházková - u ní dožil František Šemík. Procházkovi se po roce 1923 odstěhovali ze Smrdova neznámo kam.

Josefa Kuřátková - Josefa ovdověla a opět se vdala, v roce 1914 v Lounech porodila dceru a pak ztrácíme stopu.

František Šemík - žil a pracoval v Sedlci u Kutné Hory; prapraděda Matěje Kopeckého.

Alois Šemík - oženil se ve Smrdově, ale žil krátce v Lounech a v Praze; 1906 zemřel tragicky mlád 25 let v Sobotce.

Jan Šemík - roku 1911 se oženil; v roce 1921 jeho rodina žila v Lounech; závěr života prožil v Chlumčanech.

Karel Šemík - studoval na pražské technice; oženil se v r. 1919 na Lacinově mlýně; pracoval jako celní úředník a  dlouho žil s rodinou v Olomouci. 

Božena Vimrová - v roce 1911 se v Lounech vdala a za několik měsíců porodila syna; roku 1916 se jí narodil syn Josef a pak o ní nemáme žádné informace.

V průběhu let žili Šemíkovi v Lounech v čp. 737 (1900-1904), čp. 506⁽²⁾ (1905) a v čp. 612. Po roce 1911, kdy se vdala Božena, se patrně František (i s Anastázií?) vrací do rodného Smrdova a v domě čp. 612 zůstávají Vimrovi.

V Lounech bydlela v čp. 448 Josefa, od roku 1909 Kuřátková. V roce 1921 byla přítomna v domě čp. 448 rodina Jana Šemíka, tedy bratra Josefy.

Při sčítání lidu žil v rodině Jana syn Vilém a nemanželský syn Karel Jirásek. Boženu ani Josefu jsme při sčítaní obyvatel (1921) v Lounech nenašli. Dnešní neuspořádaně psaná úvaha směřuje k roku 1911. V tomto roce se v rodině Anastázie a Františka Šemíka odehrálo několik událostí, které mohly rozdělit dosavadní společný život. Osamostatnila se dcera Božena. Přesněji napsáno, musela se vdávat, neboť byla v očekávání. Svatba se konala v únoru a přírůstek do rodiny (Václav) přichází v červenci. V srpnu se ve Vršovicích u Loun oženil syn Jan.⁽³⁾ Jméno nevěsty Anny Procházkové a jméno sestry Anny, která žila ve Smrdově je pouhá shoda náhod. Ještě je tu Karel. Končí vysokošolská studia, v jehož průběhu se vyskytla jedná zajímavá událost. V srpnu 1908 se narodilo v Libochovicích nemanželské dítě Karel Jirásek. Jeho kmotrem byl... Karel Šemík, bratr Jana. V roce 1921 žije třináctiletý chlapec v rodině Jana. Jsme ve 20. století. V období, kdy pátrání komplikuje nedostatek přímých příbuzných i obtížnější přístupnost matričních záznamů.

Kde tedy mohla zůstat Anastázie Šemíková? Tipoval bych si, že u dcery Boženy, ale nemám pro to žádnou další indicii.