Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let krystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat me...

čtvrtek 24. listopadu 2022

Oklikou z Afriky do Evropy

Na úvod trochu teorie. Chromozom Y je přítomen u mužů, kteří mají jeden chromozom X a jeden Y, zatímco ženy mají dva chromozomy X. Protože ženy nemají chromozom Y, nemohou podstoupit testy Y-DNA, ačkoli jejich bratr, otec, strýc nebo dědeček z otcovy strany by je podstoupit mohli. Vzhledem k tomu, že chromozom Y se předává z otce na syna prakticky beze změny, mohou muži testováním svého chromozomu Y vysledovat své patrilineární (mužské) předky.
Tímto testem si můžeme poměrně spolehlivě ověřit matričně dohledané předky v otcovské linii. V průběhu deseti let jsem základním testem omezeného počtu STR nechal otestovat deset jmenovců, u kterých předpokládám, že máme společného předka kolem poloviny 17. století.
Horní molekula DNA se od spodní molekuly
DNA liší v jedné nukleotidové pozici
Podrobnější test, tzv. Big-Y, kromě stovek STR markerů, sekvenuje stovky tisíc SNP markerů. Jednonukleotidové polymorfismy, často nazývané SNP (vyslovuje se „snips“), jsou nejběžnějším typem genetických změn. Každý SNP představuje mutaci nebo novou větev na stromu. Podle počtu SNP, na kterých se muži v rámci databáze shodují, lze určit, jak blízce jsou si příbuzní.
To velmi zpřesňuje ověření „papírové“ evidence v matrikách a dalších písemných pramenech. Příjmení a psané historické záznamy sahají pouze do nedávné minulosti, ale naše otcovská haploskupina se předává prostřednictvím DNA z otce na syna již tisíce a tisíce let. 
Tři části rozrodu mužů počínající společným předkem
V současné době čekáme na výsledek Petra Šemíka. Jsme ve žluté části, kterou jsem nazval „Blízká rodina“. Naším společným předkem je Adam Šemík žijící před 370 roky. Test by měl toto potvrdit. 14. listopadu se začal Petrův vzorek DNA analyzovat. Trpělivě sledujme vývoj.
Hledáme předky, kteří žili před přijetím příjmení. Chceme objevit spojení na další lidi (vzdálené bratrance) s podobným i odlišným příjmením. To se dostáváme do modré části. Jedná se o období mezi rokem 1650 n. l. a rokem 1000-2000 před n. l. V tomto mezidobí se naši předci přesunuli z širšího okolí Kaspického moře na západ do Evropy.
Cesta z Afriky haploskupiny R-Y874
šedá oblast - území výskytu „bratranců“ Neandrtálců
Mapa ukazuje trasu pokrývající červenou část ze žlutomodročerveného obrázku. Tak tedy vzhůru do minulosti a držme si palce, ať poodhalíme další podrobnosti, odkud jsme přišli.

neděle 13. listopadu 2022

Vzpomínka na Věru Šemíkovou

Včera jsem dostal upozornění na čerstvou ztrátu ve velké rodině Šemíků.

 

Upřímnou soustrast pozůstalým.

Ještě přidám dovětek. Věra Šemíková s manželem Františkem Šemíkem byli pravděpodobně posledními Šemíky, kteří žili ve Smrdově. Později bydleli v jedné z prvních bytovek ve Světlé nad Sázavou v Kolovratově ulici. František pracoval jako dělník v Motorpalu Světlá. Protože se ale vyučil holičem, ve Smrdově příležitostně holil, a to až do konce šedesátých let. Holil místní muže v budově místního národního výboru, což byl původně dům obchodníka Vrby (dnes již neexistující č. 71).

neděle 30. října 2022

Badatelna a úschovna

Na přelomu června a července jsem čekal na dodání objednaného testu určeného pro některého ze vzdálených bratranců. Do schránky mi balíček z Texasu dorazil v pátek 15. července, jak už jsem před časem zde psal.
Čas prázdnin, dovolených a nemoci způsobily, že k odběru vzorku DNA došlo až po třech měsících. Dobrovolným dárcem se stal Petr Šemík. Ač oba žijeme v Praze, příležitost sednout si v klidu, popovídat si a „zašťourat“ v dutině ústní nastala až koncem tohoto měsíce. K setkání v jedné pražské hospůdce došlo ve středu. Hned druhý den jsem vyplnil celní prohlášení, ampulky vložil do obálky a zanesl na poštu. Plastovou kartičku zákazníka jsem nezapomněl. Zapomněl jsem si však celní prohlášení vytisknout, a tak jsem vstřícné pracovnici na poštovní pobočce poděkoval za opsání několika údajů. Ona zase poděkovala mně, že jsem vše vyplnil na PoštaOnline.

Nyní můžeme sledovat, co ukáže test Big Y-700 od FTDNA. Až se objeví první výsledky, budu samozřejmě informovat. Již nyní mohu podat zprávu, že se naplnil bod číslo 8 pravidel putovní Adamova radlice. Od minulé neděle je v úschovně a čeká na vyzvednutí dalším z řady potomků Adama Šemíka.
Připomínám drobný výklad pravidel. Příští rok (2023) bude příležitost získat Adamovu radlici někým z narozených v letech 1999 až 2005. Jedinou další podmínkou je mít příjmení Šemík nebo Šemíková. Najde-li se někdo takový, pošlete zprávu na kontakt uvedený na těchto stránkách. Do doby vyzvednutí dalším držitelem putovní trofeje zůstává Adamova radlice v Ovesné Lhotě.

pondělí 26. září 2022

Ze Světlé nad Sázavou do Vídně

Šemíků, kteří se v minulosti usadili nastálo ve Vídni, bylo jen pár. Takto jsem již dříve našel v Lehmannově adresáři krejčího Josefa Šemíka, který tam přišel z Bačkova. Při hledání v německy psaných zdrojích informací (noviny, seznamy, matriky) musíme zkoušet hledat příjmení bez háčků a čárek. Na internetových stránkách Rakouské národní knihovny jsem vyzkoušel hledat jméno Schemik. A co jsem našel? 10. listopadu 1921 vyšlo v novinách Arbeiter Zeitung následující krátké oznámení.
oznámení v Arbeiter Zeitung ze dne 10.11.1921
Naši mrtví. Ve středu dobrovolně zemřel Josef Schemik. Těžký nervový stav mu působil velká muka. Schemik dosáhl věku 45 let. Byl věrným bojovníkem v odborových a politických organizacích. Zvláštní zásluhy prokázal jako člen ústředního výboru Odborového svazu poštovních zaměstnanců a jako správce poštovního úřadu 62 v Zolleigasse. Pohřben byl v úterý na hřbitově v Ottakringe.
10. 11. bylo ve čtvrtek. Zpětně odečteno; pohřeb byl tedy 8. a Josef zemřel 2. listopadu 1921? Bylo mu 45 let. Mezi Šemíky máme jednoho Josefa, který se narodil v roce 1876 ve Světlé nad Sázavou v rodině krejčího. V pořadí čtvrtý syn byl o pět roků mladší od nejstaršího sourozence. Starší bratr Stanislav zemřel mlád roku 1890 – ve Vídni.
Vídeňský Lehmannův adresář
To už je zajímavá stopa. Když jsem hledal v Lehmannově adresáři, našel jsem kromě Josefa Schemika, krejčího, ještě Josefa Semika, poštovního úředníka. Ten se začal objevoval v adresáři od roku 1912 na adrese Brunnengasse 4. Na této adrese v XVI. vídeňském obvodu zůstává ale i po roce 1921, a to až do roku 1931. Ulice Zolleigasse, kde se nacházel poštovní úřad, byla asi 2 km od bydliště Josefa Semika. Proč je v adresáři uváděn ještě celých deset let po jeho smrti? Jedná se o našeho Josefa ze Světlé?
inzerát v Neues Wiener Tagblatt, 4.8.1912
Pak jsem ještě objevil inzerát v deníku Neues Wiener Tagblatt, ve kterém Schemik z nám známé adresy hledá čtyři švadleny na dámské a ložní prádlo výměnou za dobrý plat a plnou penzi.
Tedy z původního Šemíka se stal ve Vídní Schemik/Semik? Na internetu dostupných matrikách jsem dohledal úmrtí Josefa Schemika. 
7.11.1921 zemřel Schemik Josef
A skutečně - je to on - Josef Šemík ze Světlé. Zemřel v pondělí 7.11., pohřben ve středu 9.11. Datum narození v matrice zemřelých se liší o jeden den od skutečného. Příčina úmrtí nižšího poštovního úředníka (Postunterbeamter) je v matriční knize strohá. Sebevražda oběšením (selbstmord durch erhängen).
Bohužel se z těchto kusých informací nedá nic napsat o rodinných poměrech Josefa. Snad by se dalo jen usuzovat, že Magdalena Schemik, která se objevovala několik let po smrtí Josefa v Lehmannově adresáři, mohla být vdova, která ponechala v adresáři i jméno svého zesnulého manžela. 

pondělí 19. září 2022

Dělník Josef Šemík

Před více jak rokem jsem na stránkách rakouské knihovny objevil článek v olomouckých novinách z roku 1889. Noviny byly digitalizovány i u nás, byť v o něco horší kvalitě, a jsou k nahlédnutí na stránkách Vědecké knihovny v Olomouci (odkaz na zmíněný článek). V posledním roce se hodně zlepšily překladače a za pomoci jednoho z nich se mi podařilo přeložit celý článek.

Dělník zraněný při odstřelu v Kapucínské ulici.
Ve včerejším čísle jsme upozornili na to, že odstřel kamene, který v současné době probíhá v našem městě z důvodu výstavby výkopů pro vodovod, není prováděn s potřebnou opatrností, že při tomto odstřelu není přítomen žádný technický dozor a že v důsledku toho jsou ohrožovány lidské životy. Požadovali jsme, aby tyto odstřely probíhaly pouze se zásahem policie a úředníka z městského stavebního odboru. Od té doby byla zřízena bezpečnostní stráž, která má při odstřelech bránit veřejnosti v přístupu, ale dohledem nad těmito odstřely nebyl pověřen technický orgán.
Článek v Mährisches Tagblatt ze dne 28. 9. 1889
 Následující událost, která se stala včera odpoledne v Kapucínské ulici, kde došlo k nehodě dělníka při odstřelu kamene, dokazuje, jakou jsme měli v našem požadavku pravdu. Dělník Josef Schemik, 34letý, narozený ve Smrdově v Čechách, který byl pověřen odstřelem nálože ve zmíněné uličce. Když výbušnina dlouho neexplodovala, vlezl po zapálení zápalné šňůry pod desky zatížené kameny, které byly umístěny nad výbušninou, aby zjistil, proč nálož nevybuchla. V tu chvíli explodovala prachová nálož a dělník byl zasažen úlomky kamene, které odlétly. Schemik utrpěl tržnou ránu na pravé dolní končetině, byl také vážně zraněn v oblasti očí a musel být na nosítkách odvezen do provinční nemocnice celý od krve. Naštěstí jsme informováni, že stav zraněného není znepokojivý a že by se měl brzy uzdravit. Pokud by se na odstřelu horniny podílel technický orgán, zraněný pracovník by se neodvážil provést výše popsanou nebezpečnou manipulaci a k nehodě by nedošlo. Chtěli bychom jen poznamenat, že trhací práce na náměstí Blafiusplatz (nejspíš dnešní Dolní nám.) jsou stále prováděny se stejnou nedbalostí, jakou jsme již měli příležitost kritizovat. Kameny, které leží na deskách zakrývajících zákopy, jsou při výbuchu odhozeny daleko a je jen s podivem, že nevlétnou do oken. Pracovník ostrahy, který je umístěn na náměstí Blafiusplatz, drží lidi hlídající náměstí dál od místa odstřelu, ale nemá žádný vliv na manipulaci, která probíhá během odstřelu, ba dokonce je sám ve smrtelném nebezpečí, protože musí zůstat v blízkosti objektu odstřelu. Včera odpoledne byl proveden odstřel na náměstí Blafiusplatz ve dvě hodiny odpoledne, tedy v době, kdy děti chodí do školky. Bylo by vhodné, aby rodiče v době, kdy na náměstí Blafiusplatz probíhají výbuchy, neposílali své děti do školky bez doprovodu.
Včerejší incident v Kapucínské ulici byl nahlášen císařskému a královskému státnímu zastupitelství k zahájení trestního řízení. Zraněný pracovník je za daných okolností relativně v pořádku.

sobota 3. září 2022

Něco málo statistiky

Deset let si vedu přehled, jak nám přibývají nová jména v rozrodu Adama Šemíka. Před několika dny jsem zveřejnil 32. verzi a co z ní můžeme vyčíst?
Počet jmen v rozrodu, jak přibývaly v průběhu posledních let

Nejvíce lidí se narodilo v březnu a v neděli. Nejvíce lidí zemřelo v únoru a v pátek. Nejvíce svateb bylo v únoru a v úterý. Mnoho údajů stále chybí. Přitom společnými silami bychom mohli některá bílá místa doplnit. Podívejte se na 10. generaci, kde jsem začal umisťovat i moje žijící vrstevníky. U žijících neuvádím kromě jména žádné další informace. Našli jste se? Jestliže ne, a chcete doplnit, můžete mi napsat. Jestliže jste se našli, a nechcete být uvedeni v rodokmenu, dejte mi o tom vědět. Budu vděčný za jakékoli doplnění.

čtvrtek 25. srpna 2022

Vlakem a lodí za lepším životem

Když jsem se seznámil s osudem Františky Pipkové, začal jsem hledat, kdy odcházeli do Ameriky Šemíkovi. Zjistil jsem, že nebyli mezi prvními. Ze Smrdova odešla, převážně do Nebrasky, vlna v 70. letech 19. století. V Ovesné Lhotě jako první odchází v roce 1886 Antonín, u kterého se zachovala i informace odkud a kam plul přes oceán. Cílem bylo město Omaha v Nebrasce. Zda cestoval přímo se svou sestrou nebo Marie za ním vyrazila později, není jasné. Co ale víme, že strýc obou sourozenců, též Antonín, se v roce 1891 vydal za svými příbuznými. Starší Antonín tedy odchází z rodiště i se ženou a dcerou za synovcem a neteří.
A právě v roce 1891 se vydává na dalekou cestu i Františka Pipková s dětmi. Ona nebo její manžel Josef Tourek, který odjel o půl roku dříve, se mohli setkat na cestě vlakem do přístavu v Brémách s rodinou Šemíkových. Šemíkovi však cestovali již na začátku roku a Josef Tourek až v dubnu. Cíl obou rodin byl různý. Josef a Františka zamířili do Chicaga a později do Minnesoty.
Chicago jako místo, kde začne nový život, zvolil i Josef Šemík. Byl také synovcem Antonína Šemíka, ale už se nenarodil v Ovesné Lhotě. Do Ameriky odešel ze Starého Kolína. Ve stejném roce jako Josef  se rozhodl migrovat vzdálenější příbuzný Bohumil Šemík ze Světlé nad Sázavou. Vybral si také Chicago a dostal se tam, na rozdíl od ostatních, přes Hamburk.

1886 - Antonín (synovec) Šemík a jeho sestra Marie Šemíková, z Brém do Baltimore, Maryland, loď Hohenzollern
1891 - Antonín (strýc) Šemík a manželka Marie Šemíková s dcerou do Baltimore, loď Hermann
1898 - Václav Šemík, bratr Marie, z Brém přes Ellis Island, loď Trave
1905 - Josef (synovec) Šemík, z Brém? přes Ellis Island; v roce 1925 plul z Brém do New Yorku lodí George Washington
1905 - Bohumil Šemík, z Hamburku přes Ellis Island; v roce 1929 se vracela do USA z francouzského Cherbourg jeho druhá manželka Theresa Semik

Evidenční lístek Antonína Šemíka
z února 1891
Toto léto jsem navštívil v Bremerhaven muzeum, které je připomínkou doby, kdy přes Brémy odplouvalo za oceán do Nového světa největší počet emigrantů. Přístav v Brémách se již dříve soustředil na osobní přepravu a především po zakoupení nového území u Severního moře, kde byl vybudován velký přístav Bremerhaven, se mohl zcela rozvinout emigrační proud, který přes město směřoval do zámoří. Na druhé straně Atlantiku byl od roku 1890 vstupní branou ostrově Ellis Island, přes který cestovali později i Šemíkovi.
Některé zmínky o krajanech za mořem se mi podařilo dohledat. Posledním takovým nálezem je místo posledního odpočinku Marie Šemíkové (Mary Schaefer), která se svým bratrem Antonínem usadila v Spojených Státech jako první mezi Šemíky. S Charlesem, svým budoucím manželem, se seznámila téměř jistě v Omaze, a tak Edythe byla patrně její dcera.


Zdroj: Martin Boček, Soupeření lodních společností o zákazníky z Předlitavska na přelomu 19. a 20. století, disertační práce, Plzeň 2017