Padesátá léta

Pro mnoho z nás je doba před sedmdesáti roky historií. Je to ale historie živá, neboť ještě žijí pamětníci, byť tuto dobu prožili jako děti. V archivním protokolu vyšetřovacích spisů se na jedné stránce sešel kněz František Šemík s herečkou Jiřinou Štěpničkovou.

Registrační čísla 1 - 1612 (str. 34)

Všimněme si poznámky v posledním sloupci. Paragraf a délka trestu. §78 byl trestným činem Velezrada. Případ paní Štěpničkové se v současné době připomíná televizním filmem. Že vše byla nastražená past, se dozvěděla až koncem šedesátých let, kdy byla rehabilitována.

Všechny výše uvedené záznamy byly zapsány do archivního protokolu v prosinci 1957, tedy v době kdy Jiřinu čekaly ještě dva roky v pardubickém vězení a Františkovi v té době trest končil. Důsledky zvůle padesátých let si nesli až do konce života. 

Kartotéka akce „48“

Přes hory, přes doly

Je právě  20:20 a já začínám psát krátké ohlédnutí, co se událo v minulém roce. Když si přečtu loňské předsevzetí a promítnu si zpětně loňské měsíce, musím se vrátit až na úplný začátek před deseti lety.

Až do loňského roku jsem na červené časové ose obrazně prokopával spojení skrze horu, která představuje tři století a deset generací. Zcela jistě můžeme dál upřesňovat některé drobnosti. V minulých týdnech se skutečně náš rozrod několikrát upravoval. Tuto malou horu máme tedy za sebou, ale před námi je hora mnohem větší s cestou do neznáma.

SNP Tracker pro Y874 (7.12.2019)

V dalším pátrání nám budou pomáhat písemné historické dokumenty již jen minimálně. Jsme totiž v době předmatriční, a tak zkouším více experimentovat s genetickým testováním. Výsledky jsem sepsal do dvou příspěvků. Máme to v genech a Cesta genů. K prvnímu článku dodám, že se v prosinci přidali k projektu Genetika a příjmení další dva dobrovolníci a čekáme na výsledky. Je potřeba říct, že genetická genealogie nerada potvrzuje, ale ráda vyvrací. Proto bych rád ještě přesvědčil některého z našeho klanu, aby se výše zmíněného projektu zúčastnil.

SNP Tracker pro Y874 (2.2.2020)

Co se týká cesty genů hlouběji do minulosti, jsme zhruba někde v době bronzové. Sice máme v Y−chromozomu pro Čechy nejběžnější haploskupinu R1a, ale na rozdíl od šťastnějších bratranců jsme příslušníky linie R1a - M198 - Y874, která končí už před více jak 3000 lety. V posledních dvou měsících se trasování změnilo. Aktuálně se na základě dalších otestovaných vzorků ukazuje, že v době, kdy došlo k domestikaci koně a bylo vynalezeno kolo, některé kmeny začaly migrovat rychleji.

Jsme na začátku hledání cesty skrze velkou horu, která představuje ne stovky roků, nýbrž tisíce let. S pomocí vědy, trpělivosti a štěstí se můžeme dostat dál. Zajímá vás, co jsem to použil za fotografie? Jedná se o malý a velký Ararat tyčící se v Turecku poblíž hranic s Arménií a Iránem.

Věra Šemíková

Děkuji, že mě upozorňujete na nepřesnosti nebo že mi dáváte nové informace. Právě dnes jsme se dostali přes číslo 800 osob v našem rodokmenu.

Věra Sainerová, roz. Šemíková (1924 - 1990)

Věra Šemíková se narodila v Branjin Vrhu, městě ležící na území dnešního Chorvatska. Dnes jsem se vrátil ke zprávě, kterou jsem obdržel 19. března 2015.

V dusledku nestastne rodinne udalosti, ktera me donutila patrat v rodnych listech meho otce, jsem zjistila souvislost s rodem Semiku.

Konkretne se jedna o me prarodice. Babicka se jmenovala Vera Semikova, jeji otec Jan Semik a jeji maminka Anna roz. Prochazkova. Coz plne koresponduje s udaji, ktere uvadite na Vasich strankach. Proto bych se rada dozvedela nejake blizsi informace.

Jan Šemík s Annou žili v Chlumčanech. Víme, že měli syna Viléma, který se narodil roku 1912 ve Vršovicích u Loun. Babička pisatelky byla tedy Vilémova sestra. Jan začínal jako dělník na železnici, potom byl zřízencem v cukrovaru. Pravděpodobně po 1. světové válce odjel s rodinou do Jugoslávie stavět cukrovary. Anna Procházková, jeho žena, pocházela z Vršovic u Loun.

Rodný list Jaroslava Sainera, syna Věry

Později jsem dostal fotografii Věry Šemíkové, tedy již Sainerové, a rodný list jejího prvního syna. A také jméno druhého syna. Ptáte se, kdo byl tím osmistým v rozrodu Adama Šemíka? Vlastislav Sainer. Narodil se 24. února 1951 a zemřel 10. ledna 2002. Nenosil naše příjmení, ale jeho matka byla rodem Šemíková.

Dobrovolníci na poli genealogie

Společenství lidí, kteří pátrají po kořenech svých rodů patří k těm, kde není problém najít pomocnou ruku. Internet je pro vytváření takových komunit ideální. Jistě, že se občas objeví někdo, kdo si myslí, že ostatní jsou tu od toho, aby mu byla poskytnuta na každou otázku rychlá a přesná odpověď. Zejména z řad nováčků v oboru se občas někdo takový najde. Pro ty, co ví, že spolupráce má nejen psaná, ale i nepsaná pravidla, doporučuji skvělé genealogické fórum, které začínajícím poskytne mnoho užitečného. Zejména čtenáři starého písma se při troše snahy a dodržení pravidel mohou velmi rychle s pomocí zkušenějších zdokonalovat. Podobné a stejně živé fórum je i na Facebooku.

23.8.1902, Rudolf Krejzl & Františka Šemíková

Výbornou práci pro komunitu odvádí pár jednotlivců na webu matriky.msts.cz, ze kterého čerpá vyhledávač requiro.cz. Musím zmínit Petra Hudíka, který má svoje kořeny v mužské linii mezi Ledčí a Světlou nad Sázavou. Díky němu se objevil seznam oddaných ze Světlé obsahující záznamy od roku 1879 do roku 1928. A v tomto seznamu jsem "vylovil" pět svateb. Všech pět jsem našel v Zámrsku v jedné matriční knize sign. 7750 (ke stažení 208 MB). Během dvaceti let se vdalo pět sester Šemíkových. Emílie, Marie, Anna, Františka a Josefa. Všechny byly dcerami krejčího Jana Šemíka a Josefy, původem Bednářové, z Budišova. Rodina žila až do smrti matky v roce 1901 ve Světlé nad Sázavou č. 68. Pak rodina žila v č. 126 a tam po roce 1908 zůstala nejmladší Josefa s manželem Václavem Nováčkem.

Policejní pobytové přihlášky v Praze (Krejzlovi)

O Emílii, nejstarší ze sester Šemíkových, jsem nevěděl. Šemíkovi patrně kratší dobu bydleli po svatbě v Humpolci, kde se Emílie narodila. Antonie (*1885), šestá ze sester, se vdávala v Praze. Tou dobou v české metropoli již žila i Františka Krejzlová, rodem Šemíková, později Procházková. A v Praze si našel vdovec Jan Šemík svou druhou ženu Annu. Do Prahy zamířili po 1. světové válce František i černá ovce rodiny Jan mladší. Na rozdíl od Františka ale Jan působiště měnil a v Praze žil jen krátce. Třetí bratr a devátý sourozenec Bohumil Šemík odchází do Ameriky.
Některé ze sester se vrátily k rodičům a jsou společně pohřbeni ve Světlé. Bylo by zajímavé zjistit, zda příjmení Procházková (první manželka Bohumila) a Procházka (druhý manžel Františky) je jen shoda jmen.

Pátrání s Matějem Kopeckým

V červnu letošního roku jsem obdržel následující zprávu: Mám info o zraněném Šemíkovi. Není to můj František Šemík (*1880). Ten byl v 13. polním pluku lesních myslivců. Tohle bude František Šemík z Malína, který je od Sedlce vzdálen cca 4 kilometry. V tom roce žili Šemíkovi i tam. Už jsem jejich větev zkoumal. Též to byli František a Marie Šemíkovi, vrstevníci mých předků. Svatbu měli o rok později než můj František s Marii. Jedná se o větev ze Světlé. Další Šemíkovi žili ve Vrdech, trochu jsem se na ně díval, ale ještě moc ne.

František Šemík (*1874) - v říjnu 1916 raněn

To Matěj Kopecký reagoval na můj dotaz k záznamu o ztrátách v rakouské armádě z roku 1916. Tedy z doby 1. světové války. František Šemík z Malína byl skutečně jiným Františkem, než byl jeho prapraděda. Byl o šest let starší a pocházel ze Světlé nad Sázavou. Svatbu měl v roce 1898. Tedy o sedm let dříve než druhý František Šemík. V té době již žili obě rodiny v Sedlci nedaleko od sebe v blízkosti tabákové továrny. Právě v c. k. tabákové továrně patrně pracovali oba Františkové i s manželkami, pokud tyto nebyly doma s dětmi. Tak to šlo až do Velké války. Ještě před tím ale došlo k události, které se účastnil jeden z Františků. V roce 1913 byl František Šemík účastníkem potyčky, o které jsem psal předloni. Za 1. světové války jeden František sloužil u LstB (Landsturm Bataillon) - tedy u domobraneckému praporu č. 83 ve 2. kompanii. Druhý František nastoupil k 13. polnímu pluku lesních myslivců.

zemřela Anna Šemíková z Dolních Bučic

Poválečné osudy známe jen u mladšího Františka Šemíka. O tom starším víme pouze, že měl s Františkou Šemíkovou, rozenou Mráčkovou, dvě dcery a syna, který zemřel jen několik měsíců po porodu.

Matěj Kopecký mě upozornil ještě na jedny Šemíkovi ve Vrdech, přesněji v jejich části Dolní Bučice. V srpnu 1849 se sem ve svých 39 letech přiženil zedník a vysloužilý voják Václav Šemík z Ovesné Lhoty. Tak toto je poslední letošní příspěvek. Chtěl bych tímto poděkovat všem, kteří mi letos pomohli. Zítra zveřejním aktuální rozrod klanu Šemíků. Je v něm bez pěti celých 800 osob. Najdete se tam? Víte, že je možné cokoli doplnit nebo opravit? Napište mi. 

Bárta v Nebrasce

Příjmení Bárta není neobvyklé. Na Světelsku a Havlíčkobrodsku je dokonce běžné. Životy Šemíků a Bártů se protnuly několikrát ve Smrdově a jednou také v Leštině. Před nedávnem jsem se přidal na jedno diskuzní fórum o genetické genealogii a záhy se mi ozval pan Barta.

Leština - *3.4.1830 - Josef...

Zmiňoval, že jeho prapraděda Josef Barta měl matku s rodným příjmením Semik. Ten prapraděda se narodil 3. dubna 1830 v Leštině a o den později byl pokřtěn v Opatovicích u Zbýšova, kde je evangelický kostel. Rodiče Josefa žili v Leštině.

...syn Josefa Bárty a Marie Šemíkové

Když bylo rezervníku a tovaryši zednickému, tedy Josefovi, 28 let, měl v Opatovicích svatbu. Nevěsta Marie Knapová, dcera půlníka z Hraběšína, porodila do roka po svatbě syna Josefa. Ten se však nedožil tří let. To už novomanželé žili ve Štrampouchu a měli dceru Marii (*15.9.1861). Následovali tři synové. Josef (*1864), František (*1867) a Jan (*1869).

Josef Barta (1830 - 1900)

Na základě vzpomínek Jana se rodiče v květnu 1873 sbalili a vyrazili na dalekou cestu do zámoří. Ve Spojených státech měli namířeno, tak jako mnozí jiní z Čech, do Nebrasky. Tam se skutečně usadili na venkovské oblasti Clay County (Deweese). Mezitím přibyla dcera Anna Susan. Bratři přizbůsobili svoje jména novému prostředí. Joseph, Frank a John Theodore. Ze všech pěti sourozenců byla pouze nejsatarší Marie Barta Hlavata pohřbena mimo stát Nebraska.

Slepé uličky

Tato krátká úvaha bude i o tom, proč mi nesedí služby typu MyHeritage, Ancestry, Geni, FamilySearch a jim podobné. Tedy takové, ve kterých jsou vaše data uložena na internetu a kontrolu nad jejich zpracováním a využíváním nemáte zcela pod svou kontrolou.

Aby nedošlo k mýlce. Mnoha genealogům některé z výše uvedených služeb mohou přinést mnoho užitečného. Je nutno dodat, že při větším počtu osob v rodovém stromu je vše patřičně zpoplatněno. Já osobně mám v některých případech vytvořen základní rodokmen s několika desítkami osob bez větších detailů. Mrzí mě, že komerční přístup zláká nemálo zájemců o nové záznamy doslova ke sběratelství "dušiček", kdy si jsou schopni přidat naráz tisíce událostí, aniž by si je ověřovali. Když se s některými z nich snažíte komunikovat, neodpoví nebo netuší, kde k údajům přišli. Jeden příklad z poslední doby. Na obrázku výše je shoda, na kterou mě upozornil automat na serveru MyHeritage.
Jiří Šemík byl před propojením s jeho dědou Adamem velkou neznámou. Ve staré smrdovské matrice lze číst, že 25. dubna 1689 „Okřtěno jest dítě jménem Jiřík...“

Úmrtí Jakuba Šemíka († 19.11.1771)

Kde se vzaly letopočty narození 1699 a úmrtí 1771? Bohužel se mi nepodařilo kontaktovat autora jiného stromu. Podíval jsem se na rok 1771 a našel jsem zápis, na kterém je škrtnuto křestní jméno Gregorius a dopsáno Jacobus. A rok 1699 vyšel prostým odečtením 72 let. Až se tedy příště objeví nabídka, jak si přidat nové osoby, buďme obezřetní. V případě Barbory jsem po obdržení tipu shody ověřil datum narození. Ve smrdovském domě č. 57 se skutečně 5.6.1788 narodila Barbora Zmrhalová, dcera sedláka Václava Zmrhala a Mařeny Jamborové. Datum úmrtí jsem v matrice nenalezl.

Barbora Šemíková, roz. Zmrhalová