Mitochondriální dědictví

Včera jsme měli svátek matek. V minulém desetiletí to byl obvykle čas, kdy jsme se scházeli na Šemíkovských srazech.

Mým prvotním zájmem bylo vypátrat své předky v mužské linii. Je to jednodušší. Hledání v matrikách a dalších archivních dokumentech je snadnější. Spojuje to skupinu lidí se stejným příjmením. Většina příspěvků na tomto webu je věnována otcovské oblasti předků.

Mateřská linie je pro mě pocitově silnější. Každý z nás je pomyslnou pupeční šňůrou spojen až k neznámé pramáti někde na úsvitu věků. Pátrání je ale složitější. Není to jen změna příjmení, která komplikuje pátrání tím více, jak pronikáte hlouběji do minulosti. Když se blížíte počátku matričního období, v matrikách začínají mizet u svateb rodná příjmení nevěst. Já se dostal ke Kateřině Šmidrové do Voletic u Luže v Košumberském panství. O její matce vím už jen, že se jmenovala také Kateřina.

Nechal jsem si udělat test mtDNA. H3b5a. To je haploskupina mé mámy a celé její mateřské linie. Zajímavý je archeogenetický vzorek, který má podle odhadu TMRCA společnou pramáti ve středověku. Odhad bych ale posunul do období přechodu starověku a raného středověku. Důvodem je maďarský nález v župě Somogy. V blízkosti jezera Balaton u vesnice Szólád bylo nalezeno 45 hrobů, které jsou všechny datovány do střední třetiny 6. století. Toto i další podrobnosti jsou součásti vědecké práce "Pochopení sociální organizace a migrace barbarů v 6. století prostřednictvím paleogenomiky". 

Chlumětínské kořeny

Při čekání na výsledky testu Jiřího můžeme spekulovat. Jiří by měl mít shody s Anežkou Kovářovou (prateta?) a s Kateřinou Dědečkovou (třetí sestřenice). S Edem Miskou (9. bratranec) bude pravděpodobně shoda autozomální minimální. Zde spoléhám na Y-DNA. To ale až později.

Když jsem hledal někoho, kdo pátral po kořenech Myšků, objevil jsem zajímavé stránky Aleny Smětákové. Jejím prvním Myškou je Václav (1739-1815), který byl sedlákem ve Svratouchu. Narodil se však v Chlumětíně. Václav s rodinou patřili k evangelíkům, kteří se roku 1781, ihned jak to šlo, přihlásili k helvétské víře. Oblast mezi panskými městečky Hlinskem a Svratkou byla součástí panství Rychmburk v Chrudimském kraji. Panství patřilo k jedněm z největších v kraji i celém království. Mělo přes 50 obcí.

Výsek Chlumětína na mapě Kameničkovské rychty (1731-1732)

Menší územní jednotkou na velkých panstvích byla rychtářství. Obvykle zahrnovala několik vesnic. Při hledání Myšků z Chlumětína jsem objevil mapu rychty Kameničkovské. Mapa vsí Chlumětín, Kameničky a Jeníkov zachycuje katastry těchto sídel v roce 1732. 

Orientace mapy je obrácená oproti dnešním zvyklostem. Nahoře je jih a dole sever. V Chlumětíně bylo v této době šest osedlých. V seznamu vlevo dole na mapě lze dohledat Vavřince (Lorenz) a Jiřího (Georg) Myšku. To vypadá, že Vavřinec byl nejmladším synem Mikuláše a Jiří synem Václava. Děda obou byl Jan Myška. Na mapě jsme červeným ohraničením vyznačil jeden pozemek Jiřího. Pole a pastviny jsou označeny značkou a číslem. Jiřího pozemky poznáme podle značky čtverečku s jednou uhlopříčkou.

Trpělivost

Trpělivost je vlastnost, bez které se genealogie neobejde. A platí to i o genetické nadstavbě hledání předků. Příkladem budiž testovací sada, kterou jsem pořídil před vánočními svátky minulého roku.

Odběrná souprava od FTDNA

Původně jsem tento autozomální test chtěl věnovat jednomu badateli z Pardubic. V průběhu ledna si to však dotyčný rozmyslel, a tak jsem zaměřil pozornost na rod Myšků. Neměl jsem však pro tento test vhodného kandidáta.

Rod Šemíků a Myšků mají společné kořeny. Přesněji jeden kořen společný mužským liniím obou rodů. Stejně jako v případě Šemíků, jejichž příjmení se nachází již v Soupisu poddaných podle víry z roku 1651, i v případě Misků/Mišků/Myšků máme jeden výskyt jména po konci třicetileté války, a to v Chlumětíně u Hlinska. Jan Myško v Chrudimském kraji, stejně jako Adam Šemík a (pravděpodobně) i jeho otec Jan v sousedním kraji Čáslavském.

Pomohl by nějaký bratranec Eda Misky, ani blizký ani příliš vzdálený. Pomohl by upřesnit nejen linii Mišků, ale i časový odhad společného předka "Šemisků" 🙂nebo "Semišků" 🙃, jehož haploskupina je R-FT174249.

Neznáte někoho s příjmením Miška nebo Myška v okolí Hlinska? Mám jeden kit pro otestování a tímto vyhlašuji pátrání po neznámém Edwardově bratranci.

Odeslání dopisu do Šebířova

Tuto výzvu jsem v polovině ledna napsal do facebookové skupiny Genetická genealogie. Během několika hodin obdržím odkaz na Myšky, kteří mají původ v okolí Hlinska. Začal jsem hledat, zda by se dali oslovit. Jedno možné spojení směřovalo do vesničky v kraji pod Blaníkem. Bohužel jsem dohledal jen klasickou adresu. Žádný telefonní kontakt, žádný e-mail, žádná sociální síť.

Poslal jsem tedy 21. ledna dopis poštou. Při čekání jsem se snažil z matrik dohledat společného předka dvou linií Myšků. Jedné, která doputovala do Spojených států a druhé, která žije na dohled od bájné hory Blaník. To se podařilo koncem března. 

Odpověď na dopis stále žádná. V březnu jsem se rozhodl vydat se na adresu osobně. Bohužel mi nikdo v domě neotevřel. Hodil jsem tedy do schránky na vratech domu vzkaz.

Jaké bylo překvapení, když mi druhý den na mobilu zvoní neznámé číslo. Paní Myšková. Vzkaz ve schránce v době telefonátu ještě nevyzvedla. Ptala se, zda jsem ten, kdo v lednu poslal ten dopis.

Celní prohlášení odesílané obálky se vzorkem

Kontakt tedy navázán. Komunikace s paní Myškovou pokračovala. Domluvili jsme si schůzku i s jejím manželem Jiřím na velikonoční čas v Louňovicích pod Blaníkem.

Dnes to jsou dva týdny od milého setkání s rodinou Myškových. Při rozhovoru s panem Myškou jsem se dozvěděl, že na blanické rozhledně působí jeho synovec a jmenuje se také Myška. Odběr vzorku byl úspěšný. Dnes by již měl být u adresáta v laboratořích společnosti FamilyTreeDNA. Čekáme na výsledek autozomálního testu Family Finder. Buďme trpěliví.

Místopisné souvislosti

Někdy najdeme na mapách označení míst, kde v minulosti stály vesnice nebo osady, a dnes je tato informace uložena v paměti pouze místních obyvatel. Kdy došlo k zániku osídlení, neví často ani místní starousedlíci.

Takovým případem je dodnes neobjasněné umístění vsi Rossiczyn, o které máme zmínku z roku 1307. Ze dvou zápisů o prodeji území Rajmundem z Lichtenburku se odvozovalo dvojí možné označení neznámé vesnice: Bošičín nebo Rošičín. Dodnes v mapách uváděné místo Roštěniny na katastru Sázavky (dříve Smrdova) by mohlo být onou ztracenou osadou či vesnicí.

Pojďme na druhý břeh Sázavky. Za obcí Ovesná Lhota nedaleko Vlkanova byla kdysi založena vesnice Obědovice. Její existenci máme potvrzenu, a to nejen z matričních zápisů. Na mapě je vidět přibližná poloha nedaleko Žebrákovského potoka. Vesnice stála několik desítek let v průběhu 18. století. O důvodu jejího zániku můžeme pouze spekulovat.

A nyní se podíváme, že místo na mapě mohlo získat název i podle příjmení usedlých sedláků. V obci Chlumětín žije rod Myšků minimálně od 17. století. Ve století 19. vznikl Stabilní katastr. Vidíme, že v místech, kterým se dnes říká Myškův kopec, byly v roce 1838 polnosti Myšků (dříve psáno Mischka) z č. 20 a č. 21. Tehdy rod Myšků hospodařil i na č. 23, 24 a 31. V té době bylo více Myšků i v nedaleké Studnici (č. 12, 31, 39, 48, 56, 57). Z Chlumětína přišli první Myškové do Studnice v 18. století. A žijí v obou obcích dodnes. Když se podíváme na místo Myškova kopce v Chlumětíně, tušíme, proč asi toto označení vzniklo. Tehdy se tam říkalo V Austavu. Kdo ví proč.

Chlumětín, Indikační skica ze Stabilního katastru (rok 1838)

U nás v Kameničkách

V posledních týdnech jsem se blíže zabýval rodem Myšků. Snažím se potvrdit, že jejich rodovým hnízdem je lokalita někde v okolí Hlinska.

Hranice mezi Čáslavským, Chrudimským krajem a Moravou

Na staré mapě vidíme, že místa, kde mají kořeny Šemíkovi, nejsou daleko od míst, kde pátráme po rodu Myšků. Na rozdíl od Šemíků, příjmení Myška je mnohem běžnější a nedá se předpokládat, že všichni Myškové mají společného předka jménem Myška. Původ příjmení, podobně jako u jména Šemík, může být prostý. Odvozením od jména křestního. Šimon - Šimůnek - Šimek - Šemík, Michal - Miška - Myška.

Pro vytipování prvního známého příslušníka rodu jsem použil stejnou metodu jako když jsem pátral po prvním Šemíkovi. V Soupisu poddaných (rok 1651) nacházíme chalupníka Jana Myšku v Chlumětíně.

Jan Myška a jeho dva synové zanechávají ve třetí generaci tolik vnuků (i vnuček, které nezobrazuji), že jim byl Chlumětín malý. Otcovský grunt zdědil jen jeden syn, proto se například hledali v okolních vesnicích sedláci, kteří měli jen dcery.

Takto nějak mohl Matěj Myška po svatbě 8. listopadu 1722 s Kateřinou Navrátilovou zakotvit ve Studnici, což byla sousední vesnice ve stejné farnosti. Tato linie, která sedlačila na č. 56 a po několik generací se řadila mezi půlníky, tedy pololáníky. František Miška měl dva syny, kteří se přesunuli ze Studnice do kraje po Blaníkem. Starší syn Josef Myška byl v letech 1885-94 farářem ve Vrcholtovicích. Antonín Myška se narodil na konci ledna 1865 ve Studnici č. 5, poté se přiženil do Křížence, osadě nedaleko Vrcholtovic.

Myškovi tam žijí dodnes. V lednu jsem jim napsal dopis a poslal jsem ho doporučeně poštou. Při čekání na odpověď jsem bádal po večerech v matrikách. Nedařilo se mi zařadit prvního Matěje.

Antonín Slavíček, U nás v Kameničkách

Nebylo jasné, zda je to syn Mikuláše (*1686) nebo syn Václava (*1675). Zatím se mi nepodařilo nalézt svatbu Matěje a Anny, přesto mohu napsat, že pravděpodobným společným předkem mužské linie Matěje a Jakuba je Václav Miška z Chlumětína. To znamená, že obě linie jsou příbuzné v mužské linii přes deváté koleno.

Před týdnem jsem se vypravil na adresu, kam jsem před dvěma měsíci posílal kontaktní dopis, který je zatím bez odpovědi. Bohužel jsem na místě v Kříženci nenašel nikoho v domě. Zanechal jsem tedy ještě vzkaz ve schránce a výlet dokončil výstupem na Velký Blaník.

Druhá linie - Jakubova - se z Chlumětína do Studnice dostala v postavě Josefa (*1745), který mezi tím několik let nádeničil v Kameničkách. V roce 1769 se přiženil k Zavřelům ve Studnici č. 17. Po několika generacích se Jan Miška (ročník 1846) vypravil s rodinou do Ameriky. Tento příběh již známe.

Nová generace

Dnes nad ránem přišel na svět nový človíček. Posílám gratulaci do Francie, kde žije Petra Pourmonet, rodem Šemíková.

Petra je jednou z osmi členů našeho klanu, která jeden rok opatrovala Adamovu radlici. Když si procházím všechny držitele putovní trofeje, zjišťuji, že k dnešku těchto osm mladých žen a mužů má dohromady devět dětí. Jen jediné z těchto chlapců a dívek se jmenuje naším příjmením.

Pokud se podobná radostná událost v nedávné době udála i ve vaší rodině, dejte mi vědět. Dobrých zpráv není opravdu nikdy dost.

Mým bratrancům

V roce 2019 došlo ke dvěma událostem, které byly vyústěním mého několikaletého bádání. Objevil jsem hrob mého prapradědy a zapojil jsem ho posmrtně do projektu Genetika a příjmení.

Dočkali jsme se bratranců v modré zóně
(období 1600 n.l. - 1000 př.n.l.)

Od konce roku 2011, kdy jsem poslal první přihlášku k účasti v projektu Genetika a příjmení, jsem se přiblížil k završení období, které vidíte ve žluté části mužské linie. Do blízké rodiny pro sebe zahrnuji všechny muže s příjmením Šemík.

Druhou událostí roku 2019 bylo odeslání mého vzorku DNA do společnosti FamilyTreeDNA, abych si nechal udělat podrobnější test yDNA. Tím testem byl BIG Y. Koncem toho samého roku jsem dostal potvrzení, že spadám do haploskupiny R-Y874. Z testů v projektu Genetika a příjmení se pomocí nástroje nevgen tato haploskupina dala pouze odhadnou (zhruba s 25% pravděpodobností).

Protože v té době neměla FamilyTreeDNA ještě zveřejněný haplostrom, poslal jsem výsledky do společnosti YFull. V době Vánoc 2019 bylo v naší haploskupině 10 velmi vzdálených bratranců. Vesměs to byli muží z území mimo Evropu.

Do konce následujícího roku nás již bylo dvakrát víc. A pak přišlo jaro 2021. Iránská vlaječka zatím nic nenaznačovala. V srpnu se objevuje vydělení nové haploskupiny R-FT172727 a po několika měsících jsem se do této skupiny přesunul. Velmi vzdálený iránský bratranec "zmizel".

Nechal si totiž udělat test u Nebula Genomics a nezaplatil za automatické zařazení do databáze YFull. Marná byla moje snaha kontaktovat ho. Díky jemu jsme se však posunuli do modré části, do období po roce 1000 př.n.l. Kde tehdy žil náš společný předek? Pravděpodobně v indoíránské oblasti. Na konci roku 2022 již měla haploskupina R-Y874 na YFull 36 členů.