Dělník Josef Šemík

Před více jak rokem jsem na stránkách rakouské knihovny objevil článek v olomouckých novinách z roku 1889. Noviny byly digitalizovány i u nás, byť v o něco horší kvalitě, a jsou k nahlédnutí na stránkách Vědecké knihovny v Olomouci (odkaz na zmíněný článek). V posledním roce se hodně zlepšily překladače a za pomoci jednoho z nich se mi podařilo přeložit celý článek.

Dělník zraněný při odstřelu v Kapucínské ulici.

Ve včerejším čísle jsme upozornili na to, že odstřel kamene, který v současné době probíhá v našem městě z důvodu výstavby výkopů pro vodovod, není prováděn s potřebnou opatrností, že při tomto odstřelu není přítomen žádný technický dozor a že v důsledku toho jsou ohrožovány lidské životy. Požadovali jsme, aby tyto odstřely probíhaly pouze se zásahem policie a úředníka z městského stavebního odboru. Od té doby byla zřízena bezpečnostní stráž, která má při odstřelech bránit veřejnosti v přístupu, ale dohledem nad těmito odstřely nebyl pověřen technický orgán.

Článek v Mährisches Tagblatt ze dne 28. 9. 1889

 Následující událost, která se stala včera odpoledne v Kapucínské ulici, kde došlo k nehodě dělníka při odstřelu kamene, dokazuje, jakou jsme měli v našem požadavku pravdu. Dělník Josef Schemik, 34letý, narozený ve Smrdově v Čechách, který byl pověřen odstřelem nálože ve zmíněné uličce. Když výbušnina dlouho neexplodovala, vlezl po zapálení zápalné šňůry pod desky zatížené kameny, které byly umístěny nad výbušninou, aby zjistil, proč nálož nevybuchla. V tu chvíli explodovala prachová nálož a dělník byl zasažen úlomky kamene, které odlétly. Schemik utrpěl tržnou ránu na pravé dolní končetině, byl také vážně zraněn v oblasti očí a musel být na nosítkách odvezen do provinční nemocnice celý od krve. Naštěstí jsme informováni, že stav zraněného není znepokojivý a že by se měl brzy uzdravit. Pokud by se na odstřelu horniny podílel technický orgán, zraněný pracovník by se neodvážil provést výše popsanou nebezpečnou manipulaci a k nehodě by nedošlo. Chtěli bychom jen poznamenat, že trhací práce na náměstí Blafiusplatz (nejspíš dnešní Dolní nám.) jsou stále prováděny se stejnou nedbalostí, jakou jsme již měli příležitost kritizovat. Kameny, které leží na deskách zakrývajících zákopy, jsou při výbuchu odhozeny daleko a je jen s podivem, že nevlétnou do oken. Pracovník ostrahy, který je umístěn na náměstí Blafiusplatz, drží lidi hlídající náměstí dál od místa odstřelu, ale nemá žádný vliv na manipulaci, která probíhá během odstřelu, ba dokonce je sám ve smrtelném nebezpečí, protože musí zůstat v blízkosti objektu odstřelu. Včera odpoledne byl proveden odstřel na náměstí Blafiusplatz ve dvě hodiny odpoledne, tedy v době, kdy děti chodí do školky. Bylo by vhodné, aby rodiče v době, kdy na náměstí Blafiusplatz probíhají výbuchy, neposílali své děti do školky bez doprovodu.

Včerejší incident v Kapucínské ulici byl nahlášen císařskému a královskému státnímu zastupitelství k zahájení trestního řízení. Zraněný pracovník je za daných okolností relativně v pořádku.

Něco málo statistiky

Deset let si vedu přehled, jak nám přibývají nová jména v rozrodu Adama Šemíka. Před několika dny jsem zveřejnil 32. verzi a co z ní můžeme vyčíst?

Počet jmen v rozrodu, jak přibývaly v průběhu posledních let

Nejvíce lidí se narodilo v březnu a v neděli. Nejvíce lidí zemřelo v únoru a v pátek. Nejvíce svateb bylo v únoru a v úterý. Mnoho údajů stále chybí. Přitom společnými silami bychom mohli některá bílá místa doplnit. Podívejte se na 10. generaci, kde jsem začal umisťovat i moje žijící vrstevníky. U žijících neuvádím kromě jména žádné další informace. Našli jste se? Jestliže ne, a chcete doplnit, můžete mi napsat. Jestliže jste se našli, a nechcete být uvedeni v rodokmenu, dejte mi o tom vědět. Budu vděčný za jakékoli doplnění.

Vlakem a lodí za lepším životem

Když jsem se seznámil s osudem Františky Pipkové, začal jsem hledat, kdy odcházeli do Ameriky Šemíkovi. Zjistil jsem, že nebyli mezi prvními. Ze Smrdova odešla, převážně do Nebrasky, vlna v 70. letech 19. století. V Ovesné Lhotě jako první odchází v roce 1886 Antonín, u kterého se zachovala i informace odkud a kam plul přes oceán. Cílem bylo město Omaha v Nebrasce. Zda cestoval přímo se svou sestrou nebo Marie za ním vyrazila později, není jasné. Co ale víme, že strýc obou sourozenců, též Antonín, se v roce 1891 vydal za svými příbuznými. Starší Antonín tedy odchází z rodiště i se ženou a dcerou za synovcem a neteří.

A právě v roce 1891 se vydává na dalekou cestu i Františka Pipková s dětmi. Ona nebo její manžel Josef Tourek, který odjel o půl roku dříve, se mohli setkat na cestě vlakem do přístavu v Brémách s rodinou Šemíkových. Šemíkovi však cestovali již na začátku roku a Josef Tourek až v dubnu. Cíl obou rodin byl různý. Josef a Františka zamířili do Chicaga a později do Minnesoty.

Chicago jako místo, kde začne nový život, zvolil i Josef Šemík. Byl také synovcem Antonína Šemíka, ale už se nenarodil v Ovesné Lhotě. Do Ameriky odešel ze Starého Kolína. Ve stejném roce jako Josef  se rozhodl migrovat vzdálenější příbuzný Bohumil Šemík ze Světlé nad Sázavou. Vybral si také Chicago a dostal se tam, na rozdíl od ostatních, přes Hamburk.

1886 - Antonín (synovec) Šemík a jeho sestra Marie Šemíková, z Brém do Baltimore, Maryland, loď Hohenzollern

1891 - Antonín (strýc) Šemík a manželka Marie Šemíková s dcerou do Baltimore, loď Hermann

1898 - Václav Šemík, bratr Marie, z Brém přes Ellis Island, loď Trave

1905 - Josef (synovec) Šemík, z Brém? přes Ellis Island; v roce 1925 plul z Brém do New Yorku lodí George Washington

1905 - Bohumil Šemík, z Hamburku přes Ellis Island; v roce 1929 se vracela do USA z francouzského Cherbourg jeho druhá manželka Theresa Semik

Evidenční lístek Antonína Šemíka
z února 1891

Toto léto jsem navštívil v Bremerhaven muzeum, které je připomínkou doby, kdy přes Brémy odplouvalo za oceán do Nového světa největší počet emigrantů. Přístav v Brémách se již dříve soustředil na osobní přepravu a především po zakoupení nového území u Severního moře, kde byl vybudován velký přístav Bremerhaven, se mohl zcela rozvinout emigrační proud, který přes město směřoval do zámoří. Na druhé straně Atlantiku byl od roku 1890 vstupní branou ostrově Ellis Island, přes který cestovali později i Šemíkovi.

Některé zmínky o krajanech za mořem se mi podařilo dohledat. Posledním takovým nálezem je místo posledního odpočinku Marie Šemíkové (Mary Schaefer), která se svým bratrem Antonínem usadila v Spojených Státech jako první mezi Šemíky. S Charlesem, svým budoucím manželem, se seznámila téměř jistě v Omaze, a tak Edythe byla patrně její dcera.

Zdroj: Martin Boček, Soupeření lodních společností o zákazníky z Předlitavska na přelomu 19. a 20. století, disertační práce, Plzeň 2017

Rymešův mlýn

Koncem července přijela do Čech Amy Westfall, prapravnučka Františky Pipkové (*1850). Navštívila Dolní Dlužiny, Druhanov a mlýn, dříve nazývaný Lacinův, dnes častěji jako Rymešův. V minulosti jsem se několikrát zabýval historií tohoto místa, kde se proplétaly koncem 19. a na začátku 20. století osudy rodu Šemíků, Pipků a Rymešů.

Objekty mlýna na počátku 20. století

Rymešovi tu žijí od března 1892. Toho roku odchází poslední Pipek (František) a přichází první Rymeš (Emanuel). Manželkou Františka Pipka byla Marie Šemíková a ženou Emanuela Rymeše Anna Hudíková z Horních Dlužin. Syn František Rymeš (*1887) se oženil v roce 1917. Přivedl do mlýna Antonii Zadinovou z Vlkanova. Záhy na to převzal hospodaření od otce Emanuela. Antonie z rodu Zadinů přinesla věno, za které se mlýn přestavěl do dnešní podoby. Určitě i díky švagrovi Josefu Zadinovi se jeho rodině a řemeslu dařilo.

V listopadu roku 1919 se zde koná svatba. Božena Rymešová, sestra Františka, se vdává. Ženichem je Karel Šemík, který se před 33 roky ve mlýně narodil.

Cesta k cíli

V sobotu 11. června se konal v Brně geneticko-genealogický sraz a pod vlivem čerstvých zážitků ze zajímavých přednášek jsem hned v následujícím týdnu, v rámci slevy před Dnem otců, objednal za nekulatých $399 jeden Big Y-700 pro jednoho Šemíka.

15. června objednáno a o den později jsem mohl začít sledovat cestu balíčku z Texasu do Prahy. U dodávek ze zemí mimo EU je potřeba zásilku nechat projít celním řízením. Česká pošta nelenila a 19. června, kdy byla zásilka ještě za mořem, poslala e-mailem zprávu:

Vážený zákazníku,

očekáváme příchod Vaší zásilky ze zahraničí do ČR s číslem UV108565292DE. Proběhne u ní celní řízení, ve kterém Vás můžeme zastoupit.

To právě nechci, a sám podávám na cPortálu Celní správy elektronické celní prohlášení. Pro přihlášení na portál využívám Identitu občana. 30. června dostávám výzvu k zaplacení. Posílám 5 Kč na účet u ČNB a čekám dnů příštích.

Porovnání dvou pokusů o časové odhady trasy R-Z93.
Nahoře SNP Tracker, dole FTDNA Discover

Čekání si můžeme krátit zkoumáním časových odhadů a dalších nových možností, které se u FTDNA objevily na novém webu Discover koncem června. Více se o trasování a časových odhadech můžete dočíst zde. Ve zkratce. Doba R-Z93 a následných podskupin se kryje s prvním výskytem Protoindoevropanů v době bronzové v oblasti jižního Uralu. Později na „stepní dálnici“ v Ponticko – kaspické stepi budou, převážně z východu na západ, migrovat nomádské kmeny a kmenové svazy, které jsou známy jako Kimmerijci, Skyté, Sarmaté, Alani, Hunové, Avaři, Maďaři. Podle kurganové hypotézy byla ponticko-kaspická step domovinou mluvčích protoindoevropského jazyka.

Gregor Johann Mendel (*1822 +1884)

I když motorem evoluce je různorodost, s pomocí genetiky zkoušíme, co nás skrze generace spojuje. Pokoušíme se vyplnit mezeru tisíců kilometrů a tisíců roků, které dělí Českomoravskou vrchovinu v době třicetileté války od asijských stepí na počátku doby bronzové.

Kde jsme nyní? Následující čísla ukazují odhadované roky od současnosti do doby nejbližšího společného předka (TMRCA) naší haploskupiny R-Y874.

FTDNA Y874

před 3517 roky

(v 95% intervalu spolehlivosti 4325-2889 let)

YFULL Y874

před 3800 roky

(v 95% intervalu spolehlivosti 4200-3400)

Až dorazí krabička s odběrnou sadou, oslovím jednoho ze vzdálených bratranců a společně zkusíme dobu nejbližšího předka posunout. Co je cílem? Kromě příspěvku k vědeckému poznání jsme na této cestě cílem my sami. Odkud pocházíme a kam směřujeme? Toť odvěká otázka.

Aktualizace z 10.9.2022:

FTDNA Y874

před 4016 roky

(v 95% intervalu spolehlivosti 4946-3288 let)

Lacinův mlýn

Nedaleko od Panského mlýna po toku říčky Sázavky stojí další mlýn. Historické jméno pochází od mlynáře Laciny, který tu hospodařil na konci třicetileté války. Jméno Lacina je s místem spojeno od roku 1637. V tom roce, podle dochovaného zápisu v purkrechtní knize, přešel mlýn z otce Tomáše na syna Jana. Dalším, který zde hospodařil, byl mlynář Jan Těšitel. Vztah tohoto Jana ke staršímu Janovi Těšitelovi ze sousedního Panského mlýna, o kterém jsem psal nedávno, je nejasný, i když příbuzenský vztah se nabízí (vnuk?). Budeme-li pokračovat dál do 18. století, příjmení Těšitel (Daniel) je spojeno s místem ještě v roce 1739, kdy je Lacinův mlýn uváděn jako dřevěný na stálé vodě o dvou složeních.

Štampíl (stoupa na kámen) mezi Lacinovým a Panským mlýnem

Na přelomu 18. a 19. století lze nalézt na č. 24 Tomáše Havrdu. Ten není zapisován jako mlynář, ale jako štampíř. Pod Ovesnou Lhotou nedaleko bývalého jezu je lokalita v pozemkových mapách nazvaná Stupník. Nedaleko Lacinova mlýna se skutečně nacházela stoupa, určená k drcení a rozmělňování kamene. Pohon stoupy není energeticky náročný, a proto bývala hnána přímo jen malým vodním kolem, a tak je možné, že si mlynáři z Lacinova mlýna udělali přidruženou výrobu na potoku stékajícího do Sázavky. Na mapě Stabilního katastru je to nedaleko místa, kde začínal mlýnský náhon.

Ač pozemky mlýna najdeme na katastru Ovesné Lhoty (č.p. 24), máme to sem blíž od dnešní obce Sázavky (dříve Smrdova). Hned v sousedství budov bývalého mlýna se nachází železniční zastávka Sázavka. V roce 1870 tudy projel první vlak. Tehdy zde ještě zastávka nebyla. Ve mlýně tou dobou hospodařil František Pipek. Jeho dcera Anastázie se provdala za Františka Šemíka ze Smrdova. Více jak patnáct let ve mlýně žila rodina Šemíkova společně s Pipkovými. František pravděpodobně svému tchánovi stejného křestního jména pomáhal s provozem do doby, kdy dospěl František Pipek mladší. K mezigeneračnímu předání mlýna však asi došlo jen na krátkou dobu. Novými vlastníky se stávají Rymešovi. Dnes je tak místo známo spíše jako Rymešův mlýn.

Zpracováno panem Josephem Pipkem, pravnukem Františky

Před několika měsíci jsem se dověděl, že ve Spojených státech amerických žijí potomci Františky Pipkové. Františka byla sestrou Anastázie a později se přivdala do Druhanova. Měla podobný osud jako její otec.

Ten po smrti své první manželky žil s její sestrou a měli spolu několik dětí, a až poté jim bylo umožněno církví uzavřít sňatek. Také Františka byla oddána za jednoho z bratrů Pipkových z Druhanova (její druzí bratranci z č. 8). Manžel po třech letech zemřel a Františka se vdala za jeho bratra. I druhé manželství skončilo úmrtím manžela. Třetím manželem se stal Josef Tourek z Malčína. Po několika letech se rozhodli odejít z Druhanova do USA.

Josef Tourek odjel do Ameriky v dubnu 1891, jen několik týdnů před smrtí svého syna Josefa. Františka následovala svého manžela do Ameriky v srpnu 1891 s jedenáctiletým Janem, devítiletou Anežkou a sedmiletým Karlem. Dcera Marie přijela sama do USA ve čtrnácti letech přes přístav v Brémách, kde musela týden čekat, aby získala dostatek peněz na zaplacení plné ceny za cestovní lístek.

Dvanáctiletý syn František sám odjet nechtěl. Žil pravděpodobně se strýcem nebo tetou. Jeho kmotr František Antonín Pipek (*1862+1922) se oženil v roce 1887 Marii Šemíkovou (*1870+1952) a byl nějaký čas mlynářem v Lacinově mlýně. V srpnu 1896 sedmnáctiletý František odplul z Hamburku na lodi Scandia do New Yorku. Jako poslední adresu pobytu uvedl Bělou. V Bělé čp. 33, okres Havlíčkův Brod, žily jeho tety Marie Keklová, rozená Pipková (*1843) a Antonie Horelová, rozená Pipková (*1860). František si v USA změnil jméno na Frank. Ze dvanácti dětí Františky se dožilo dospělosti šest: Marie jako Mary, František jako Frank, Jan jako John, Anežka jako Agnes Regina, Karel jako Charles a Barbara, která se narodila již za Atlantikem.

Potomek Františky přilétá do Prahy 24. července, bude několik dní v Praze a poté pojede do Ovesné Lhoty, Dolních Dlužin a Druhanova. Snad se mu podaří Rymešův mlýn, kde se Františka narodila, navštívit. Je to zároveň příležitost pro setkání všech, kteří mají k tomuto místu vztah.

Den otců

Adamova radlice

Na setkáních Šemíků, obvykle v sobotu před svátkem spojeným s maminkami a babičkami, jsme už osmkrát předávali naši putovní Adamovu radlici. Letos jsme tento termín nestihli. Není však všem dnům konec. Pokud nechceme putovní trofej odložit do úschovy, je nejvyšší čas zkusit dohodnout dvě věci.

Tou první je vyhledat a přemluvit dalšího člena klanu, který si trofej převezme. Tou druhou je domluva na termínu a místu setkání. Časově bych cílil naše setkání, najdou-li se zájemci, na podzim tohoto roku. Co vy na to?

Termín spojený se Dnem otců jsme dosud nevyužili. Jsem ročník 1962 a rád bych letošní červen využil k dotažení jednoho mého plánu, o kterém jsem psal na konci loňského roku. Začal jsem na realizaci tohoto plánu posílat na transparentní účet pravidelně drobnou částku. Přidáte se ke mně? O testu chromozomu Y více zde. My cílíme na Big Y-700 a právě nyní před Dnem otců probíhá na tento typ testu slevová akce.

A ještě jedna prosba na závěr. Od studentských let pravidelně daruji krev a minulý týden jsem byl na svém šedesátém odběru. Rád bych předal i tuto štafetu někomu mladšímu. Napište mi, zda je mezi vámi někdo s ochotou začít a třeba jen nevíte, co to obnáší.