Mrtví neumírají

Malá ukázka, jak se místo hrobu Jana Šemíka tuto sobotu změnilo. Co jsme objevili? Určitě se k tomu v dohledné době ještě vrátím. Nyní jen tolik, že děda mého dědy postupně do rodinné hrobky uložil tři manželky a pak zde byl v květnu 1929, tedy před devadesáti lety, pohřben i on.

Stav před 18. květnem 2019

Sobota 18.5.2019, hřbitov Sázavka

Posvátná geometrie

Je v tom trochu mystiky. Stavitelé katedrál jsou obestřeni tajemnem jakéhosi bratrstva, jehož členové byli obeznámeni s pravidly posvátné geometrie. Když se v zimě roku 1677 v jednom z malých domků za Jelením příkopem narodil v rodině Santiniho Aichela synek, byl nejbližším kostelem sv. Vít. Kameník Aichel pracoval na Hradčanech, a tak byl novorozený Jan Blažej pokřtěn v chrámu, který kdysi začal pro Karla IV. stavět Matyáš z Arrasu. Pokračoval Petr Parléř. Oba stavitelé katedrály zasvěcené třem svatým - Vítovi, Václavovi, Vojtěchovi - jsou zde i pohřbeni. Přišli do Prahy pracovat z oblasti dnešní Francie (Matyáš) a Německa (Petr). Santiniho dědeček se do Prahy dostal z italsky mluvícího kantonu ve Švýcarsku.

Lokalizace Santiniho staveb uvedených na výstavě
Zeleně: nerealizovaná kaple v Rozsochatci

Mladý Jan Blažej Santini určitě chrám, kde pracoval děda zedník i otec kameník, navštěvoval a oko budoucího stavitele dostalo cit pro proporce gotické architektury. Geometrie s aritmetikou byly od starověku spojeny v jeden celek. Kružítko, úhelník, pravítko s vyznačením základní míry. U nás od 13. do 18. století byl takovou mírou český loket.

Ladislav Moučka přeměřil základní rozměry několika románských rotund, Svatovítského chrámu a šesti Santiniho staveb. Součástí výstavy je i jedna nerealizovaná stavba. Tou je dochovaný návrh kaple v Rozsochatci. Z vlastnoručního Santiniho nákresu, který je podle autora výstavy narýsován v měřítku 1:100, lze velikostí i proporčně-geometrickou logikou dovodit, že trojúhelníkový půdorys rozsochatecké kaple zapadá do série staveb kaple sv. Anny v Panenských Břežanech, kaple Jména Panny Marie v Mladoticích, kostelů Zvěstování Panny Marie v Mariánské Týnici, Jména Panny Marie ve Křtinách u Brna a sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou. Na konci Moučkovy knihy, která je inspirací celé výstavy, najdeme i jednu sekulární stavbu – zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou. 

Kniha Ladislava Moučky v popředí,
výstava v pozadí

Na okraji zájmu zůstávají dva drobné Santiniho výkresy nerealizované kaple Nejsvětější a Nerozdílné Trojice, která měla být vybudována v Rozsochatci. Výkresy jsou sice bez měřítka, ale srovnávací studie vyplývající z průzkumu dalších Santiniho staveb umožnily toto měřítko určit, je to 1:100. Objev tohoto měřítka ukázal, že vnější délka stěny trojúhelníkové kaple se rovná vnitřní šíři hlavní lodi Svatovítského chrámu, a tím pádem rozměrově i proporčně přesně  zapadá do souboru Santiniho staveb vybraných pro tuto knihu. Půdorys rozsochatecké kaple je svou jednoduchostí podobný kapli v Mladoticích. Tam vidíme, jak mohly vypadat některé detaily nerealizované stavby.

kaple v Mladoticích

V Rozsochatci měla vzniknout stavba se třemi stěnami, každá o délce zhruba 22 loktů. Přesně 8*(1+√3). V metrech to máme bez několika centimetrů 13 metrů. Poměr výšky plánované stavby a šířky stěny splňuje proporci zlatého řezu.

Kdyby se podařilo tuto nevelkou kapli vybudovat, libovolně kde, byl by její realizací mistrův odkaz završen. Promění-li někdo tuto možnost ve skutečnost, vloží úhelný kámen do díla Jana Blažeje Santiniho Aichela.

Nejvýznamnější díla v barokně gotickém slohu vytvořil Santini při přestavbě bazilik v Kladrubech, Sedlci a Želivi pro kláštery benediktinů, cisterciáků a premonstrátů. Vrcholným dílem barokní gotiky je novostavba v tomto slohu – poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře při cisterciáckém klášteře ve Žďáru nad Sázavou.

Několik fotografií z výstavy

Je proto jisté, že Jan Blažej Santini detailně poznal významné středověké stavby v českých zemích a dokonale ovládal skladebné principy i tvarosloví gotické architektury. Pátrání po původu délkového modulu jeho staveb přivedlo Ladislava Moučku v druhé fázi výzkumu ke studiu kompoziční sítě a proporčního systému Svatovítské katedrály v Praze, jemuž opět předcházelo její přesné zaměření. Důkladná geometrická analýza plánů přinesla překvapivé zjištění, že délkový modul Santiniho architektury mohl být odvozen ze základní míry katedrály – šíře hlavní lodi v presbytáři, stanovené jejím prvním stavitelem Matyášem z Arrasu.

Na výstavě v domě U Černé Matky Boží v pražské Celetné ulici se o tom můžete až do září tohoto roku přesvědčit.

Zdroj:
Ladislav Moučka: Jan Blažej Santini Aichel. Geometrický odkaz českého středověku vrcholnému baroku (Půdorys 2018)

Sejdeme se v sobotu

Nadešla doba splnit si přání, o kterých jsem psal na začátku roku. S panem Doležálkem (hrobník) a panem Bártou (starosta) jsem domluvil, že se v sobotu 18. května dopoledne pokusíme zjistit, zda hrob Jana Šemíka skrývá náhrobek, který je zachycen na staré fotografii.

Fotografie náhrobku, dnes nezvěstného

Jan Šemík byl první, kterého jsem zaznamenal do programu Ancestry. Můj prapraděda. Propojení jeho, posledního hospodařícího Šemíka ve Smrdově, s Adamem Šemíkem, prvním smrdovským Šemíkem, mně trvalo několik let. Jan Šemík se narodil v roce 1849. V červnu to bude 170 let. Pohřben byl v květnu 1929. Tedy před 90 lety. Byl několik let starostou Smrdova a vzpomínka na něj, která byla vložena do místní kroniky, mě motivovala, abych založil i tyto stránky, abych pátral v archivech, abych se pokusil zorganizovat setkání žijících Šemíků.

Zvu na sobotní 10. hodinu dopolední rodáky, pamětníky ze Sázavky a okolí. S pomocí pana starosty se pokusíme odpovědět, kde jsou pohřbeni vaši předci. Šemíkovi mají na tomto hřbitově tři místa. Našel jsem hroby obou linií Šemíků z Ovesné Lhoty. Objevil jsem i místo, kde je pohřben bratr Jana.

Josef Šemík s Marií Koubskou a dcerou Annou Zadinovou

Jmenoval se Josef a je uložen v hrobě s manželkou Marií a dcerou Annou Zadinovou. Třetí bratr František je na hřbitově též, ale neznám místo.

Moje pozvání platí i pro případné zájemce o genetiku. Přivezu odběrné sady z projektu Genetika a příjmení. Přál bych si, aby se našel alespoň jeden zástupce z horních a jeden z dolních lhoteckých Šemíků, kteří by rozšířili řadu mužů účastnících se tohoto projektu. V projektu mohu zprostředkovat účast i mužům mimo náš klan Šemíků. Případní zájemci hlaste se v sobotu kolem desáté dopolední na hřbitově v Sázavce.

Předpokládané místo hrobu Jana Šemíka

Kdo hledá, najde

Podařilo se nám díky Vlastovi Šemíkovi najít zápis o úmrtí a pohřbu Marie Janovské, rozené Šemíkové. Z její korespondence s manželem Františkem Janovským víme, že v době války žila se synem v Libochovicích. Zpočátku v domě čp. 10, potom v čp. 140.

14.3.1920 – úmrtí Marie Janovské, roz. Šemíkové
matr. Z sign. 96/25 1867 – 1931 Libochovice, pag. 434 (sn. 435)

V roce 1920 se muž vrací společně s dalšími legionáři lodí z Vladivostoku přes Suezský průplav do italského Terstu. Šest let se neviděl s rodinou. Netuší, že manželka již nežije. Zemřela 14. března ve 14 hodin. To byl František ještě na východě Ruska. O dva dny později byla Marie pohřbena. Příčina smrti - žloutenice. František starší se z Itálie vrací vlakem do Olomouce, kde sídlil jeho Hanácký pluk. To bylo léto roku 1920. František mladší je pravděpodobně po smrti matky nějakou dobu u příbuzných v Prysku a posléze v Hluboké u Trhové Kamenice.

Josefsthal (Josefodol)

Minule jsem psal, že bratr Marie se vyučil sklářem v Josefodole nebo v Trhové Kamenici, kde byl sklářem František Janovský. Našla se pracovní knížka Franze Šemíka. V letech 1902 až 1905 se učil sklářskému řemeslu v Josefodole. Jak se tedy seznámila jeho sestra Marie s Františkem Janovským? To ponechám na vaší fantazii.

Hledá se babička Šemíková

Hned na počátku našeho bádání jsme narazili na linii Šemíků, která se z Vysočiny rozeběhla za hranice kraje. Začalo to v Ovesné Lhotě, kde žil na čp. 43 Josef Šemík. Jeho syn František se po vyučení vydal v roce 1910 do Prysku. Tam byla sklárna, kde pracoval. V Horním Prysku si namluvil budoucí manželku Marii. Usadili se společně v dolní části Prysku zvané Vesnička. Tady, v místě mezi Českou Kamenicí a Kamenickým Šenovem, žijí Šemíkovi dodnes. Nedávno jsme se zde o jejich předcích zmiňovali.

František měl dvě sestry. O Anežce jsme si již před delším časem ověřili, že se vdala na Horní Paseky. Osud Anežky poznamenalo brzké úmrtí manžela Josefa Vápeníka (nevíme kdy a kde) a začátek I. světové války. Potomci Anežky žijí. Můžeme napsat, že jsou Šemíky po přeslici. A někteří z nich skutečně mají i příjmení Šemík.

Oddací matrika pro Ovesnou Lhotu
farnost Smrdovská

Druhá Františkova sestra se jmenovala Marie. Narodila se v roce 1883. To byla dlouhou dobu jediná informace, která se vztahovala k prvorozenému dítěti Marie (rodem Zvoníkové) a Josefa Šemíkových. Před několika málo týdny se mi ozval pan Janovský, že se chce dovědět více o své babičce Marii Šemíkové, narozené v Ovesné Lhotě č. 15. Z pozůstalosti otce pana Janovského se dochovala poměrně bohatá korespondence babičky Marie s dědou Františkem, který se v době první světové války stal v Rusku legionářem. To ale předbíháme. František Janovský byl o dva roky starší než Marie. Kdy a kde se budoucí pár sešel? Syn domkáře a dcera koláře. V roce 1901 byla v Trhové Kamenici zřízena sklárna a brusírna skla. Nedaleko od Ovesné Lhoty byla také sklárna. V Josefodole byla založena už v roce 1861. František Šemík, mladší bratr Marie, se sklářem vyučit v Josefodole nebo - v Trhové Kamenici. Tam by pak jistě potkal Františka Janovského. I takto zprostředkovaně se mohl budoucí manželský pár seznámit.

18.9.1909, svatba Marie Šemíková & František Janovský

Díky vstřícnosti paní matrikářky ze Světlé nad Sázavou jsme dohledali zápis svatby Marie Šemíkové s Františkem Janovským. Obřad se konal 18. září 1909 ve smrdovském kostele a hostina následovala v Ovesné Lhotě č. 43. V domě, kde se narodila nevěsta. Zajímavostí zápisu je přeškrtnuté číslo domu u jména otce nevěsty. Z čísla 15 byl i jeden ze svědků Jan Doležal. Druhý svědek Josef Sochůrek byl také ze Lhoty (čp. 11).

18.9.1909, svatba Marie Šemíková & František Janovský

Ženich František Janovský je zapsán jako sklář v Trhové Kamenici čís. 9; v Travném čís. 22 nar.; hejtm. Chrudim. Jeho otec Vincenc v době svatby již nežil. Dům čp. 9 stojí na náměstí a v jednom z bytů tedy žil mladý sklář. Na konci roku 1910 žije rodina Janovských v domě Josefa Šotoly. V tomto domě (čp. 61) se narodil v srpnu téhož roku František Janovský mladší.

V roce 1907 byla v Dolním Prysku založena sklářská huť, po jejímž otevření tam přišla řada českých dělníků. Mezi jinými sem také přišel v roce 1910 František Šemík. Sklárna, nazvaná později Karlova huť, vyráběla sklo pro místní zušlechťovatele a ve 20. letech ji převzala jablonecká firma, která tu začala vyrábět také náramky k exportu do Indie a skleněné tyče pro výrobu bižuterie. František Šemík se oženil v roce 1913. Ze tří sourozenců Šemíkových (Anežka, Marie a František) byli určitě v kontaktu rodiny Marie a Františka.

Lístek z prosince 1916, který František Janovský poslal
z Chovrina u Moskvy (zmiňuje v něm švag. Šemíka)

Nevíme přesně kdy, ale nejspíš ještě před začátkem války se rodina Janovských přestěhovala z Trhové Kamenice do Libochovic. Tam v roce 1912 otevřeli sklárnu. První světová válka v létě 1914 změnila osud mnoha rodinám. Jak František Janovský, tak František Šemík nastupují k 21. pěšímu pluku. Oba válečné události zanesly na jiná místa. František Šemík se vrátil na konci války v rakouské uniformě. František Janovský byl již v září 1914 zajat na ruské frontě a po peripetiích, které lze ve zlomcích vyčíst ze zachovalé korespondence, vstupuje roku 1917 do legií.

Marie Janovská se synem Františkem žijí v Libochovicích. Na jednom z korespondenčních lístků z dubna 1916 píše manželovi, že chodí do práce a synek Fanouš jde do školky a že na podzim již půjde do školy. V roce 1920 se František Janovský po legionářské anabázi vrací do Československa. Na jednom z posledních lístků, které dostal poštou, má vzkaz, že rodina je u Šemíků v Prysku. V roce 1921 se na sčítání obyvatel objevuje František Janovský mladší u příbuzných v Hluboké blízko Trhové Kamenice. Je zapsán v domácnosti ovdovělé tety Kateřiny Žemličkové společně s babičkou Antonií Janovskou a s bratranci i sestřenicemi Žemličkovými. Otec František Janovský starší i matka Marie, rodem Šemíková, tu nejsou. Bývalý legionář se v nově vzniklé republice stal příslušníkem finanční stráže (tzv. respicientem). Víme, že se v následujících letech podruhé oženil a působil do konce 30. let na Slovensku. Rodačka z Ovesné Lhoty Marie Janovská pravděpodobně koncem války nebo v prvních letech po vzniku Československé republiky umírá. Nevíme kdy a kde. Pátrání pokračuje...

Hospoda č. 46

Na základě nových poznatků víme o něco více o historii místa, kde se provozovala ve Smrdově hospoda. Zadinovi, Zajícovi, Uhrovi, Jelínkovi. Příjmení, která jsou spojena na kratší nebo delší dobu s domem čp. 46. Začněme rokem 1654, můžeme dohledat Fabiána Šenkýře, jinak zvaného Fabiana Řezníka.

Tabela Tereziánského
katastru (1716)

V tabele Tereziánském katastru je k nalezení seznam, kde jsou uvedeni mimo jiné i šenkýři na panství Vrbice. Situace v roce 1716 byla následující.

Felix Nečas - Vrbický šenk

Mistr Polní - Vrbický
Václav Straka - Šenkýř Leštinský

Matěj Vaněk - Šenkýř Hor Vrbických

Václav Jelínek - Šenkýř Smrdovský
Panská chalupa ve Smrdově

Mrkvička - Mlynář
Jan Sýkora? - Panský mlynář

Kdy Jelínkovi hospodu převzali, o tom jsem zápis nedohledal. Šenk drželi desítky let. Ke změně došlo až koncem 18. století. To už měla jednotlivá stavení svá čísla popisná. František Uher byl hospodským na č. 46 nejpozději od roku 1799. Potom byl uváděn v matrikách jako šenkýř. Ještě v roce 1838 je veden jako hostinský. Předtím zde ale byli uváděni i pachtýři této hospody. Ti se zde střídali i ve 40. (Josef Suk) a 50. letech (Jan Trojánek). To už ale nebyl majitelem František Uher, ale Jan Zajíc.

Příběh, jak se rodina Zajícova dostala do Smrdova, je zamotanější a postupně se ho s potomkem Vladimírem Zajícem pokoušíme rozmotat. Asi před měsícem mi poslal následující zprávu.

Rád bych zmapoval osud mého prapradědy Jana Zajíce v období od roku 1830 do doby nabytí hostince. Matriky ve Žlebech dokládají, že po smrti jeho první ženy v roce 1825 mu zůstali 4 děti včetně mého praděda (tři další zemřeli), v roce 1829 se pak ve Žlebech znovu oženil a o rok později se mu narodil prvorozený syn s druhou ženou; záznam o jeho narození představuje poslední záznam o rodině Jana Zajíce ve žlebských matrikách. Poslední informaci ze Žleb máme z roku 1831, kdy zde prodává hostinec č.p. 80, který zdědil po svém otci Jiřím, kde dosud od narození žil a provozoval hostinskou živnost a kde se i narodily všechny jeho děti z obou manželství.

Narození Vojtěcha Zajíce (*1840) je první matriční záznam ze Smrdova, kde otec Jan vystupuje jako šenkýř na čp. 46.

*1.5.1840 Vojtěch, otec Jan Zajíc, kat. šenkýř, syn po + Josefu Zajíci
sign. 2546 matrika N index N 1805-1847 (Zámrsk)

Další potomek Antonín se narodil o dva roky později. U obou křtů asistovali stejní kmotři - bratr matky Anny Vojtěch Linhart a šenkýř Antonín Jelínek z Tupadel č. 31. Poté, co jsem panu Zajícovi tyto dva objevy poslal, odpověděl...

Dva zápisy o jednom gruntu

V gruntovní knize Vrbického statku z let 1628 - 1747, která je uložena v archivu Zámrsk, můžeme při listování narazit na dvě změny u jednoho gruntu na Horách Vrbických.
Ještě před tím si však povězme o situaci v této bývalé hornické osadě po roce 1650, tedy po skončení třicetileté války. Kromě Soupisu poddaných (1651), Berní ruly (1654) a Revizitace berní ruly (1673) máme k dispozici sirotčí seznamy (1680). Ze čtyř soupisů pro Hory se můžeme pokusit setřídit rodiny podle toho, jak se mohla příjmení proměňovat. Ona to tehdy byla vlastně příjmí, jakési přezdívky, které často souvisely s povoláním dané osoby.

1651 - Soupis poddaných	1654 - Berní rula	1673 - Revizitace	1680 - Sirotčí seznam
Martin Krs			Václav Hruška
Jiřík Záděra (tkadlec)			Pavel Jirkův
Matouš Veřejka	Matouš Veřejka	Jan Šindelář	Jan Schindlmacher
	Jan Krejčů (tkadlec)	Jan Krejčů (syn)	Jan Leinveber
Václav Krejčí (otec)	Václav Krejčí	Václav Lesák?	Václav Lesák
Jan Pospíšil	Jan Pospíšil (krejčí)	Jan Drahovzal	Jan Drahovzal
Jan Šemík (myslivec)	Pavel Chalupník	Pavel Chalupník	Jan Křivda
	Šimek	Václav Burýšek?	Václav Rohaut
	Jan Křivan (tesař)	Matouš Vondráček	Jan Pospíšil (ponocný)
			Pavel Šemík
			Matouš Vařejka
			Václav Dlouhý (šenkýř)

Na rozdíl od Smrdova, kde se usadil Adam Šemík, je situace na Horách Vrbických méně přehledná. Adama můžeme sledovat v rozpětí let 1651 až 1680. V průběhu sedmdesátých let je několikrát uváděn s příjmím Myslivec. Syn Pavel s rodinou byl 5. ledna léta páně 1680 zapsán s manželkou a několikaměsíčním synem v domě ponocného Jana Pospíšila na Horách. Na Horách, kde po roce 1650 žil pravděpodobný otec Adama. Jmenoval se Jan Šemík (myslivec). V roce 1653 prodal chalupu. Pojďme se podívat na zápisy v gruntovní knize. 16. října 1667 Jan Svoboda zakupuje od Šimona Křivdy dům s polnostmi. 

197.

Ssÿmon Kržiwda

a giž Jan Swoboda

Leta Panie 1667 prossaczowana chalupa

Matiegem Prasskem rychtaržem wrbitzkým

a Matiegem Jirakem konsselem wrbiczkým

tiez Janem Krziwdau konsselem horskÿm

Swobodowi za summu                        26 zl.

z toho sobie porazi po Dorotie manzielcze

sweÿ                                                      5 zl.

Ostatni summu ma na leta

doplaczeti

Dorotie dczerži nb. Ssymka a giž man-

zielcze Jana m(l)adssiho Albrechta       5 zl.

a Jakubowi Machkowi a Dorotie sestrže geho

rowným dilem                                       16 zl.

Stalo se na Cancelarži wrbiczke

dne 16. 8bris Anno 1667

Anno 1668 8. febr pro nemoznost neslozil – 0

Anno 1669 dne 20. Marti Jan Swoboda slozil

Dorotie sestrže Machkowi totiž                                                                           1 zl. 10 krejcarů