U nás v Kameničkách

V posledních týdnech jsem se blíže zabýval rodem Myšků. Snažím se potvrdit, že rodovým hnízdem je lokalita někde v okolí Hlinska.

Hranice mezi Čáslavským, Chrudimským krajem a Moravou

Na staré mapě vidíme, že místa, kde mají kořeny Šemíkovi, nejsou daleko od míst, kde pátráme po rodu Myšků. Na rozdíl od Šemíků, příjmení Myška je mnohem běžnější a nedá se předpokládat, že všichni Myškové mají společného předka jménem Myška. Původ příjmení, podobně jako u jména Šemík, může být prostý. Odvozením od jména křestního. Šimon - Šimůnek - Šimek - Šemík, Michal - Miška - Myška.

Pro vytipování prvního známého příslušníka rodu jsem použil podobnou metodu jako když jsem pátral po prvním Šemíkovi. V Soupisu poddaných (rok 1651) nacházíme chalupníka Jana Myšku v Chlumětíně.

Jan Myška a jeho dva synové zanechávají ve třetí generaci tolik vnuků (i vnuček, které nezobrazuji), že jim byl Chlumětín malý. Otcovský grunt zdědil jen jeden syn, proto se například hledali v okolních vesnicích sedláci, kteří měli jen dcery.

Takto nějak mohl Matěj Myška po svatbě 8. listopadu 1722 s Kateřinou Navrátilovou zakotvit ve Studnici, což byla sousední vesnice ve stejné farnosti. Tato linie, která sedlačila na č. 56 a po několik generací se řadila mezi půlníky, tedy pololáníky. František Miška měl dva syny, kteří se přesunuli do kraje po Blaníkem. Josef Myška byl v letech 1885-94 farářem ve Vrcholtovicích. Antonín Myška se narodil na konci ledna 1865 ve Studnici č. 5, poté se oženil do Křížence, osadě nedaleko Vrcholtovic.

Myškovi tam žijí dodnes. V lednu jsem jim napsal dopis a poslal jsem ho doporučeně poštou. Při čekání na odpověď jsem bádal po večerech v matrikách. Nedařilo se mi zařadit prvního Matěje. Nebylo jasné, zda je to syn Mikuláše (*1686) nebo syn Václava (*1675). 

Antonín Slavíček, U nás v Kameničkách

Zatím se mi nepodařilo nalézt svatbu Matěje a Anny, přesto mohu napsat, že pravděpodobným společným předkem mužské linie Matěje a Jakuba je Václav Miška. To znamená, že obě linie jsou příbuzné v mužské linii přes deváté koleno.

Před týdnem jsem se vypravil na adresu, kam jsem před dvěma měsíci posílal kontaktní dopis, který je zatím bez odpovědi. Bohužel jsem na místě v Kříženci nenašel nikoho v domě. Zanechal jsem tedy ještě vzkaz ve schránce a výlet dokončil výstupem na Velký Blaník.

Druhá linie - Jakubova - se z Chlumětína do Studnice dostala v postavě Josefa (*1745), který mezi tím několik let nádeničil v Kameničkách. V roce 1769 se přiženil k Zavřelům ve Studnici č. 17. Po několika generacích se Jan Miška (ročník 1846) vypravil s rodinou do Ameriky. Tento příběh již známe.

Nová generace

Dnes nad ránem přišel na svět nový človíček. Posílám gratulaci do Francie, kde žije Petra Pourmonet, rodem Šemíková.

Petra je jednou z osmi členů našeho klanu, která jeden rok opatrovala Adamovu radlici. Když si procházím všechny držitele putovní trofeje, zjišťuji, že k dnešku těchto osm mladých žen a mužů má dohromady devět dětí. Jen jediné z těchto chlapců a dívek se jmenuje naším příjmením.

Pokud se podobná radostná událost v nedávné době udála i ve vaší rodině, dejte mi vědět. Dobrých zpráv není opravdu nikdy dost.

Mým bratrancům

V roce 2019 došlo ke dvěma událostem, které byly vyústěním mého několikaletého bádání. Objevil jsem hrob mého prapradědy a zapojil jsem ho posmrtně do projektu Genetika a příjmení.

Dočkali jsme se bratranců v modré zóně
(období 1600 n.l. - 1000 př.n.l.)

Od konce roku 2011, kdy jsem poslal první přihlášku k účasti v projektu Genetika a příjmení, jsem se přiblížil k završení období, které vidíte ve žluté části mužské linie. Do blízké rodiny pro sebe zahrnuji všechny muže s příjmením Šemík.

Druhou událostí roku 2019 bylo odeslání mého vzorku DNA do společnosti FamilyTreeDNA, abych si nechal udělat podrobnější test yDNA. Tím testem byl BIG Y. Koncem toho samého roku jsem dostal potvrzení, že spadám do haploskupiny R-Y874. Z testů v projektu Genetika a příjmení se pomocí nástroje nevgen tato haploskupina dala pouze odhadnou (zhruba s 25% pravděpodobností).

Protože v té době neměla FamilyTreeDNA ještě zveřejněný haplostrom, poslal jsem výsledky do společnosti YFull. V době Vánoc 2019 bylo v naší haploskupině 10 velmi vzdálených bratranců. Vesměs to byli muží z území mimo Evropu.

Do konce následujícího roku nás již bylo dvakrát víc. A pak přišlo jaro 2021. Iránská vlaječka zatím nic nenaznačovala. V srpnu se objevuje vydělení nové haploskupiny R-FT172727 a po několika měsících jsem se do této skupiny přesunul. Velmi vzdálený iránský bratranec "zmizel".

Nechal si totiž udělat test u Nebula Genomics a nezaplatil za automatické zařazení do databáze YFull. Marná byla moje snaha kontaktovat ho. Díky jemu jsme se však posunuli do modré části, do období po roce 1000 př.n.l. Kde tehdy žil náš společný předek? Pravděpodobně v indoíránské oblasti. Na konci roku 2022 již měla haploskupina R-Y874 na YFull 36 členů.

Ohlédnutí

Za posledních šestnáct let se toho stalo hodně. 

Od roku 2009, kdy jsem začal tušit, že by rod Šemíků mohl pocházet ze Sázavky, tedy vlastně ze Smrdova.

Od roku 2010, ve kterém jsem poprvé navštívil archiv v Havlíčkově Brodě a další návštěvy následovaly.

Od roku 2011, kdy jsme se setkali na prvním srazu v Číhošti a kdy začal vznikat nápad na vytvoření Adamovy radlice.

Od roku 2012, kdy jsem získal první výsledky z projektu Genetika a příjmení a kdy jsme přidali do rodokmenu první stovku našich předků.

počet osob v rodokmenu

O víkendu se nám urodilo

O jednom víkendu v polovině prosince tohoto roku se sešlo hned několik zpráv, ve kterých figurovalo naše příjmení. Nechť se všichni ztracení opět najdou, všichni zranění ať se zahojí a nechť všichni najdou svou pravou identitu :-)

Příběh nejmenšího chromozomu

Chromozom Y

Z hlubin času dnes promlouvám k Vám, jsem starý jako člověk sám.

Ať už sběrač-lovec, první zemědělec, voják, vědec, sedlák nebo král, vším kým jsem býval, byl jsem rád.

Všichni ti muži již dávno leží v hrobě, živé vzpomínky na ně si ale nesu stále v sobě.

A tak dále čelím strachu a v každé generaci znovu se třasu, zda-li můj příběh neskončí náhle zapomenut v hlubinách času.

Dnes ten příběh mohu povědět každému z Vás, stačí se jen správně ptát!

Pavel Mikel

Totální nasazení

Na webu ancestry.com jsem nedávno objevil jména dvou mužů z našeho rodokmenu. Informace jsem získal v neplacené části. Bez registrace a vytvoření uživatelského účtu se však neobejdeme. Ale nyní pojďme k těm objevům.

Šemík František, nar. 2.12.1922 v Chrtníči

V Protektorátu Čechy a Morava bylo zavedeno totální nasazení nařízením vlády č. 154/1942 Sb. ze 4. května 1942. Kdo se na výzvu nedostavil na pracovní úřad, čelil hrozbě pokuty až 100 000 korun, šesti měsíců vězení, případně oběma těmto sankcím.

Nejprve byli povoláni muži z ročníků 1921 a 1922. V dalších letech se požadavky okupantů stupňovaly, povolán byly i ročníky 1918 až 1924, včetně mladých žen.

Semik Franz, 2.12.1922 Chrtnitz, 2.12.1942 bis April 1945

Františka Šemíka jsem objevil na dvou seznamech. Na prvním můžeme číst, že byl kovodělníkem ve společnostech Vomag a Vometall. Nasazen byl od 27.11.1942. Na druhém seznamu je datum počátku pracovního nasazení 2.12.42 a konec v dubnu 1945. 

František Šemík z Chrtníče  byl pravděpodobně posledním Šemíkem, který žil ve Smrdově. Později bydlel s rodinou v jedné z prvních bytovek ve Světlé nad Sázavou. František pracoval jako dělník v Motorpalu Světlá. Protože se ale vyučil holičem, ve Smrdově příležitostně holil, a to až do konce šedesátých let. To už se obec jmenovala Sázavka. Holil místní muže v budově místního národního výboru, což byl původně dům obchodníka Vrby (dnes již neexistující č. 71).

Šemík Ladislav, nar. 8.5.1921

Druhý objev se týká Ladislava Šemíka, který se narodil v Ovesné Lhotě. Ladislav byl ročník 21. Stejně jako Františka i Ladislava jsem nalezl na dvou seznamech. Z toho prvního bylo patrné, že se jedná o soupis zahraničních pracovníků, kteří byli během války nasazeni na stavebních pracích u německých říšských drah (Reichsbahn).

Druhý seznam osvětluje Ladislavův konec života. Je zde uvedeno, že se narodil v Teplicích, že pracoval v Lipsku jako železniční dělník (Zugöler). Už dříve jsem věděl, že byl popraven. Důvod neznám, ale dalo by se pátrat dál. Děsivá mašinerie německé byrokracie nám odhaluje přesný čas popravy - 16:27. Stalo se 6. prosince 1944. Pohřben byl 12.12.1944.

Tento seznam stovek obětí byl uveden nadpisem, že se jedná o soupis zesnulých pohřbených na Novém katolickém hřbitově v Drážďanech (Dresden-A.5, Brmer Str. 20).

Závěrem k Ladislavovi. Zůstávají mnohé otázky. Kromě důvodu popravy je to datum (nar. 8.5. nebo 9.5.?) a místo narození (v Ovesné Lhotě nebo Teplicích?).