Napotřetí, napodruhé, napoprvé

Experimentální laboratoř

S koncem prázdnin se podařilo získat tři výsledky ze vzorků yDNA, které jsme poslali do laboratoře v červnu a v červenci. V následující tabulce vidíme příbuzenské vztahy posledních tří i – již dříve dokončených – sedmi jmenovců.

Vladimír byl pěkný oříšek. Test se podařil až na třetí pokus. Napotřetí jsme zvolili odběr ze slin – a vyšlo to. Následoval Richard, u kterého jsme uspěli napodruhé. Zbyla poslední tyčinka pro odběr otěrem bukální sliznice dutiny ústní (tzn. vnitřní strany tváří). Byla určena Petrovi. V jeho případě to vyšlo napoprvé. Petr s Vladimírem jsou druzí bratranci. Richard má od všech zbylých devíti jmenovců odstup šesti až deseti generací. Podobně i Josef má nejbližší příbuzenství přes páté koleno.

	J. Š.	V. Š.	Hrob J. Š.	R. Š.	J. Š.	M. Š.	D. Š.	V. Š.	R. Š.	P. Š.
Jiří Š.		1C1R	5C3R	8C1R	8C	8C	5C1R	5C	6C2R	5C
Vladislav Š.	1C1R		5C2R	7C2R	7C1R	7C1R	4C2R	4C	5C3R	4C1R
Hrob J. Š.	5C3R	5C2R		GGGF	5C3R	5C3R	5C5R	5C3R	5C5R	5C3R
R. Šemík	8C1R	7C2R	GGGS		5C1R	8C1R	9C	8C1R	9C1R	8C1R
Josef Š.	8C	7C1R	5C3R	5C1R		8C	8C1R	8C	8C2R	8C
Miroslav Š.	8C	7C1R	5C3R	8C1R	8C		2C1R	4C	6C2R	4C
David Š.	5C1R	4C2R	5C5R	9C	8C1R	2C1R		4C1R	7C1R	4C1R
Vladimír Š.	5C	4C	5C3R	8C1R	8C	4C	4C1R		6C2R	2C
Richard Š.	6C2R	5C3R	5C5R	9C1R	8C2R	6C2R	7C1R	6C2R		6C2R
Petr Š.	5C	4C1R	5C3R	8C1R	8C	4C	4C1R	2C	6C2R

Tmavě modré vztahy ukazují čtyři dvojice, které mají bližší příbuznost. Jsou tam bratranci Jiří a Vladislav ze Světelské linie. Jsem tam já a můj prapraděda. Jak už jsem uvedl, vidíme druhé bratrance Vladimíra a Petra ze Lhotecké větve. Miroslav s Davidem jsou také druzí bratranci, ale o generaci posunutí (Davidova prababička byla sestrou dědy Miroslava).

Doba mezi Karáskem a Ledvinkou

Při pátrání ve Smrdově po Bártových jsem i s pomocí autozomálního DNA testu mého strýce našel sestřenice přes čtvrté koleno.

Část mého rozrodu na wikitree.com

Naši společní předci měli svatbu v Rozsochatci roku 1869. Za svědka jim byl Josef Ledvinka, rolník z čísla 30. Protože Josef byl můj prapraděda, nasadil jsem si nové brýle a podíval se na blíže matku nevěsty. Františka Špačková, rozená Ledvinková, byla tetou Josefa Ledvinky. To by znamenalo, že s Huderovými máme kromě Bártových společné i Ledvinkovi. Konkrétně Jana Ledvinku a jeho ženu Dorotu.

Pohrajme si s myšlenkou, zda v genech máme více společného po Bártových nebo po Ledvinkových. Na stránkách MyHeritage se v posledních dnech objevila další shoda s mým strýcem Jiřím Šemíkem. Ozve se Jiří Hudera?

Shody Jiřího Šemíka s A (matka), B (dcera) a C (syn)

Bylo by zajímavé zjistit více, např. porovnáním výsledků na GEDMatch, kam jdou data z MyHeritage importovat.

Informace o Josefu Ledvinkovi jako svědku na svatbě Josefa Bárty s Kateřinou Špačkovou přináší novou souvislost. Zapadá to k dříve popsaným vztahům Ledvinků z Rozsochatce se Smrdovem. Josef Ledvinka jezdil na návštěvy k sousedům Bártových z č. 32 - ke Zlatovým do č. 33. Hned několika dětem Kateřiny Zlatové byl za kmotra. Kateřina byla švagrovou Josefa.

Je docela možné, že Josef  Ledvinka byl ve Smrdově i 27. ledna 1874. To měli u Bártů po pěti letech další svatbu. Ženichem byl Jan Šemík, rolník z č. 12.

Když už jsme u Ledvinků v Rozsochatci, zkusme se podívat na tento rod blíže. Žili a hospodařili na statku č.p. 30, kde se také říkalo U Karásků. Už jsme poznali Josefa, jeho otce Martina, tetu Františku, dědu Jana. Jan se narodil 15. května 1759 a v matrice je zapsán - jako syn Václava Karáska a vnuk dalšího (Avus) Václava.

15.5.1759, v Rozsochatci, pokřtěn Jan Nepomucký

Hledání tohoto zápisu byla složitější. Rok 1759 je poslední, který je k nalezení v matrikách Skuhrova. Sourozenci Jana již musíme hledat v matričních knihách farnosti Dolní Krupá. 

31.5.1761, pokřtěn Vít, syn Václava Karáska a Kateřiny

Jsme v době, kdy se zapisovaly dny křtu, kdy příjmení nebyla ustálena a kdy domy neměly ještě svoje čísla popisná. Na tomto zápisu je podstatná poznámka u levého okraje. Pod křestním jménem Vitus je dodatečně dopsáno "bene scriptus Ledvinka", tedy později Karásek se začal psát jako Ledvinka.

O deset let později už mají v Rozsochatci domy svá čísla a lidé mají svoje příjmení ustálená.

8.3.1772, zemřel Vít, syn Václava Ledvinky, Rozsochatec 30

Ve stejné matriční knize pro Dolní Krupou (sign. 2848, 1760-1776) jsme svědky proměny jména po střeše (Karásek) na příjmení Ledvinka. Otevřená zůstává otázka, jaké měl příjmí otec Václava. Byl to Karásek nebo Ledvinka? Jak se noříme více do historie, informací ubývá. Ještě nejsme na konci...

Bártovi z čísla 32

Výsledky strýcova autozomálního DNA jsem z FTDNA dostal měsíc po setkání v Číhošti. Data posílám na další databáze, které slouží k porovnání s dalšími otestovanými. Netrvalo dlouho a zaznamenal jsem významnější shodu bratra mého otce na MyHeritage (MH).

Celkem sdílená DNA 1,7% (118,1‎ cM) se 4 sdílenými segmenty, ze kterých je nejdelší segment 71,9‎ cM na 4. chromozómu.

Tomu by mohl napovídat vztah 3. sestřenice jednou posunuté.

Shody Jiřího Šemíka s A (matka) a B (dcera)

Zejména shoda na 4. chromozomu je velmi zajímavá. Já už ale s oběma potenciálními vzdálenými sestřenicemi (A i B) na MH shody nenalézám.

Josef Bárta - 5 generací

Otec ženy A se jmenoval Josef Bárta (*1934 †2012). Příjmení Bárta v rodokmenu máme. Tak se na to podíváme.

Bártovi pocházejí ze Sázavky (Smrdova). Rod žije asi 300 let na jednom statku. Přezdívali jim také "černí" Bártovi (podle vlasů). To mi napsala dcera (B) matky (A). Je skvělé, když lidé. kteří umístí svoje DNA výsledky na věřejná úložiště jako je MH, reagují na dotazy. Stejně tak velmi pomáhá, když společně s výsledky testů, je zveřejněna část rodokmenu. V tomto případě máme pro začátek dvě základní informace: Josef Bárta narozený roku 1934 ve Smrdově.

Indikační skica stabilního katastru z r. 1838 
červeně č. 12, černě č. 32, modře č. 33

Příjmení Bárta je i dnes ve Smrdově obvyklé. Tedy v Sázavce, jak se obec od roku 1964 jmenuje. Josef Bárta pocházel ze Sázavky čp. 32 (černý kroužek na obr.). A říkalo se, že na gruntu hospodaří Bárta Černý (hovorově "Černej Bárta" anebo "Bárta Černej"). Pravda je, že všichni byli černovlasí. V Sázavce je ještě Bárta Kavka, Bárta Hus a Bárta Dolní - někdy se "Černejm Bártům" říkalo Horní, protože měli stavení naproti Bártům Dolním. Josef Bárta měl tři syny: Josefa, Jiřího a Václava. Václav zůstal doma, pracoval v zemědělském družstvu a měl velmi rád koně. Byl to snad poslední kočí na vsi. V kronice Sázavky se lze dočíst, že se zúčastnil v roce 1967 soutěže Zlatá podkova Zemědělských novin ve vozatajství a jezdectví a postoupil až do celostátního finále do Přerova. Václav Bárta zůstal na zděděném gruntu až do smrti. Bratři žili ve Světlé (Jiří) a Josefodole (Josef).

Marie Bártová, matka mého pradědy Aloise Šemíka, pocházela také z č. 32. Její rodiče jsou tedy potenciálně společnými předky mými, mého strýce i obou žen (A i B). Pojďme se pokusit teorii potvrdit matričními záznamy. Marie se narodila 27. března 1854 v rodině Josefa Bárty a Anny, rozené Myslivcové z Olešné. Josef Bárta, starší bratr Marie, byl v té době osmiletý chlapec (nar. 1.10.1845). Když bylo Jozefovi necelých 24 let, oženil se. Zápis o svatbě jsem našel v Rozsochatci, odkud pocházela nevěsta.

20.3.1869, ženich Josef Bárta ze Smrdova 32

Kateřina Špačková, dcera Václava z Rozsochatce

Manželé žili ve Smrdově na Bártově rodinném statku. Syn Jan Bárta (*19.6.1872), když dospěl a oženil se (1884), pokračoval v hospodaření na rodném gruntu. Kolem roku 1910 se stal Jan radním ve smrdovském obecním zastupitelstvu. To už žil další v řadě Josefů (*19.5.1898). V červnu 1933 je oddán s Marií Výbornou a už se blížíme k Josefu Bártovi (*1934) a jeho dvěma bratrům.

Rekapitulace na závěr. Já - strýc Jiří Šemík - děda František Šemík - Alois Šemík - Jan Šemík a Marie Bártová - Josef a Anna Bártovi - Josef Bárta - Jan Bárta - Josef Bárta - Josef Bárta - A - B. Tedy paní Huderová (A) je pro Jiřího Šemíka 3. sestřenicí jednou posunutou (3C1R). Odhad na základě výsledků DNA byl správný. Já jsem naopak 4. bratrancem pro paní Huderovou  (4C1R) i pro její dceru (4C2R) a shodu na MH nemáme.

DNA v laboratoři

Odběrnou soupravu jsem dostal na Vánoce od dcery, která v té době žila v USA. Když se ptala, co bych si přál, řekl jsem si o jeden test od FamilyTreeDNA.

Několik měsíců ležela krabička společně s mou krabičkou, která byla použita před dvěma roky. Při setkání v Číhošti mi strýc Jiří věnoval vzorek DNA. Při nejbližší příležitosti jsem odeslal obálku s adresou Houston, Texas, USA.

Zásilka cestovala na místo určení zhruba dva týdny. Co se ze vzorku dá zjistit? U vzorku odebraného bez ohledu na pohlaví testované osoby je to tzv. autozomální DNA (atDNA). Za příplatek by se dala prozkoumat mitochondriální DNA (mtDNA) a speciálně u mužů ještě yDNA. Objednáváme atDNA, které se u společnosti FamilyTreeDNA jmenuje Family Finder. A kde máme obálku?

Zpráva od poštovní společnosti oznámila doručení zásilky 26. května. Následovalo zpracování a po třech týdnech ­­­­­– 12. června – mi přišla mailem notifikace, že jsou k dispozici výsledky. Součástí bylo i toto poučení.

Autozomální DNA je DNA z jedné sady našich chromozomů, které se nachází v buněčném jádře. Obecně nezahrnuje pohlavní chromozomy. Lidé mají 22 párů autozomálních chromozomů a jeden pár pohlavních chromozomů. Autozomální DNA jsme zdědili po obou našich rodičích, všech čtyřech prarodičích, všech osmi praprarodičích atd. Proto výsledky Family Finder obvykle zahrnují shody ze všech našich linií.

Od každého z rodičů jste získali přibližně polovinu své autozomální DNA. Ti zase získali přibližně polovinu své autozomální DNA od každého ze svých rodičů. Pokaždé, když autosomální DNA přechází z rodiče na dítě, je částečně promíchána. Tomu se říká "rekombinace". Náhodnost rekombinace znamená, že po 5 až 6 generacích můžeme mít z jedné linie mnohem méně autozomální DNA než z druhé.

Náhodná rekombinace znamená, že ačkoli autozomální DNA a vyhledávač Family Finder jsou mocné nástroje, za hranicí 3. kolena je už možné mít bratrance, který se vám jako shodný neukáže. Vyhledávač Family Finder může prokazovat příbuzenské vztahy, ale neshoda je vždy nevyvrací.

Jinak je tomu u yDNA. Tam neshoda obvykle vyvrací společného předka v mužské linii. Pojďme zpět k výsledkům atDNA. Sdílená DNA 1509 cM (nejdelší segment 137 cM) odpovídá vztahu synovec – strýc. Výsledky jsem exportoval na GEDmatch:

1586 cM (nejdelší segment 98 cM)

a na MyHeritage:

1571 cM (nejdelší segment 166 cM).

To odpovídá, že zhruba 22 % atDNA mám s mým strýcem sdílenou. Objevily se shody s dalšími testovanými a uvidíme, zda se mi podaří o něco více zaplnit vývod mých předků. Stopy vedou do Smrdova – Sázavky (Bárta) a do Rankova u Chotěboře (Pleskač).

Neméně stejně jako vývod mě zajímá, zda se můžeme posunout hlouběji do minulosti v rozrodu od Adama. Do předmatriční doby. Tady může pomoci yDNA. 13. června jsem byl v Kutné Hoře na druhé dávce mRNA vakcíny a v Ovesné Lhotě u Vladimíra Šemíka pro vzorek yDNA. Snad se to v jeho případě napotřetí povede.

Od švabachu ke kurentu

Dnes začneme od konce. Na stránkách Rakouské národní knihovny jsou k dispozici naskenované historické rakouské noviny a časopisy. Zkusil jsem hledat slovo Schemik a ve výsledcích jsem nalezl zajímavý objev. Od roku 1880 vycházel v Olomouci německy psaný deník Mährisches Tagblatt. Tyto noviny byly tištěné frakturou (starší písmo nazývané švabach se mírně lišilo).

Zmiňovaný článek 28. 9. 1889

28. září 1889 byla sobota a v místních novinách vyšel článek, ve kterém je zmiňován dělník Josef Schemik ze Smrdova.

V průběhu výkopů pro vodovodní potrubí se v uličce Kapuzinergasse (dnes Kapucínská) výše zmíněný Josef zranil. Nedaleko kapucínského kláštera s kostelem došlo k nehodě. které se druhý den po události věnuje sloupek na 5. straně vlevo. Článek si všímá, že při probíhajících  výkopech pro vodovod nejsou přijata potřebná opatření, není zajištěn technický dozor a v důsledku toho jsou ohroženy lidské životy. Je vznesen požadavek, aby trhací práce byly prováděny pouze za přítomnosti policie.

Co se stalo? V pátek odpoledne při přípravě exploze došlo k selhání rozbušky trhaviny. Dělník zjišťoval proč, a v tom došlo k detonaci. Utrpěl tržnou ránu na pravé noze. Byl také těžce zraněn v oblasti očí a musel být odvezen na nosítkách do zemské. nemocnice.

Olomouc bylo v roce 1889 město se zhruba 20 tisíci obyvateli, ze ¾ německými. Jak se sem Josef Šemík dostal? V článku je uvedeno, že mu bylo 34 let. Roku narození nejvíce odpovídá Josef Šemík (*1855). Byl to asi poslední Šemík ze Smrdova č.16. Pravděpodobně v 19 letech narukoval do armády ke 14. praporu polích myslivců. Tam se mohl naučit zacházet s trhavinami. O deset roků později se v Kozohlodech oženil s vdovou Marií Novákovou. To bylo v únoru 1885. Josef pracoval jako dělník v hospodářském dvoře v Hostovlicích. 

O několik let později ho tedy nacházíme v Olomouci. Zdali je tam i s manželkou, není známo. V adresní knize města Olomouce (švabach) z roku 1899 jsem příjmení Schemik nenašel. Josef Šemík zemřel tedy kolem roku 1900? Zprávička o jeho zranění v Olomouci nenapovídá, zda tam žil delší dobu. V roce 1902 je Marie již podruhé vdovou a potřetí se vdává. Svatba byla v Novosedlicích u Teplic. Ani třetí manžel Marii nepřežil.

Od druhé poloviny 19. století se v matrikách zapisovalo již běžně písmem humanistickým, které je čitelné pro našince bez větších problémů. Před tím se běžně setkáváme s novogotickým kurzivním písmem, jinak též zvaným kurent. Chcete-li pátrat v 18. a 17. století, budete se v našich matrikách potýkat hlavně s tímto psacím písmem. Tedy psací novogotické písmo je kurent, tištěné pak švabach.

Experimentální laboratoř

V roce 2011 jsem učinil první pokus dát dohromady náš klan. Bylo to v době, kdy jsem jen tušil, co nás kromě příjmení spojuje.

Vlevo odběrová sada pro yDNA (stěr z
dásně), vpravo nahoře atDNA
a dole sada pro yDNA (ze slin).

V následujících letech jsem prolistoval řadu matričních knih. Ať už fyzicky v archivu nebo obrazně digitálním listováním na internetu. A nebyly to jen matriky, ale také pozemkové knihy, soupisy poddaných, berní rula, katastry, sirotčí seznamy, listy ze sčítání obyvatel, články z novin, obecní kroniky. Na těchto základech se podařilo propojit první známé nositele jména Šemík s dnešními žijícími potomky.

Jak čas ubíhal, sbíral a přidával jsem DNA testy pro potvrzení zápisů z matrik a dalších písemných dokumentů. Genetická genealogie nás může posunout do předmatriční doby, budeme-li mít kus štěstí a pořádnou porci trpělivosti.

Letošní rok máme desáté výročí od prvního setkání. Vracíme se na místo středu republiky na okraji Číhoště. Doba "kovidová", mající podobu pandemického rozšíření infekční nemoci, koncem dubna v České republice - zdá se - ztrácí dech. Dlouhodobě naplánovaný termín 8. května neměním i s rizikem malé účasti. Experiment vyšel. Počasí bylo příznivé. Radlice Adama Šemíka má nového opatrovatele. Jak je z fotografie patrné, zastoupeny byly všechny generace. Přímo na místě jsem v improvizované laboratoři odebral jeden DNA vzorek pro autozomální test, který právě nyní putuje do skutečné laboratoře v USA.

Zbylé dvě odběrné sady pro test yDNA jsou zatím nevyužité. Jmenovec z Ovesné Lhoty, se kterým jsem byl domluven, nepřišel ani nepřijel, protože den před setkáním byl na první dávce očkování a necítil se ve své kůži. V jeho případě je to zapeklitá situace. Snad se na třetí pokus odběr a test povede.

Při focení jsme si ještě nasadili respirátory, které byly několik měsíců nezbytným doplňkem našich kapes. Pak někteří z nás vyrazili na okružní procházku po okolí se zastávkou na Horách Vrbických. Výlet do Číhoště jsme zakončili u okénka hospody naproti kostelu. Byl tam tuto sobotu docela provoz. Kromě nás se zde sešlo poměrně dost turistů a dorazila sem i skupina motorkářů na první společné letošní jízdě. 

Stěhovavý kříž v Sázavce

Na jaře roku 1965, necelý rok po přejmenování Smrdova na Sázavku, nestačili silničáři ještě změnit název obce na všech příjezdových komunikacích.

Na podzim téhož roku došlo k přemístění starobylého kamenného kříže. Ještě před tím navštívili Sázavku památkáři z Pardubic. V kronice MNV 1957-1975 můžeme číst následující.

Vzácná památka „polní kříž“. Zástupci státní památkové péče z Pardubic a okresní konzervátor památek Pavel Sochr z Havl. Brodu navštívili 10.9.1965 naši obec a prozkoumali vzácnou památku „polní kamenný kříž z Myšičkova pole“ a dali nám tyto informace.

„Polní kamenný kříž“, který byl umístěn v hájku „na Podměstí“, pochází z doby českého krále Boleslava II. a byl tedy postaven v letech 967 - 999, kdy tento panovník vládl.

Král Boleslav II. dal příkaz, že všechny vstupní cesty do obce musí býti opatřeny kříži. Památkáři uvádějí, že náš kříž je velmi jemně vypracován, zejména jeho obruba. Tato památka je opravdu velmi cenná a dotvrzuje, že osada, ve které bydlili převážně zemědělští dělníci, kterým se říkalo staročesky „smurdi“, byla v rozkvětu už na počátku desátého století.

Aby památka vynikla, se svolením památkářů ji přemístíme ke „staré cestě“ do obce, u bývalého sokolského hřiště. Stalo se tak do 9.10.1965.

Kříž u Sázavky (foto autor: Luboš Charvát)

To byl rok 1965. Posuňme se proti toku času. V kronice obce Smrdova z roku 1929 (OU 1929-1947) na straně 5 je zmínka o stejném kříži.

Roku 1770 byla úroda zase malá a nouze lidu ještě větší. Strych (méně jak 2 hl) žita byl až za 17 zl. Lid živil se otrubami, i všelikými travinami, z čehož vznikaly těžké nemoci. (V Čechách zahynulo  na 250 tisíc lidí). Také ve Smrdově mnoho lidí zemřelo (1770-71) morem. Poněvadž na hřbitově (u kostela) již nebylo místa, pochovávalo se zatím „pod městem“ na pastvišti, jež později přeměněno bylo na pole. Na tom místě (na poli Fr. Myšičky čís. 5) dosud stojí kamenný starý kříž, který tam dal postaviti farář Černý.

Tedy od roku 1771 stál kříž na místě připomínající oběti hladomoru. Mor se tehdy již v Čechách nevyskytoval. Od roku 1965 stojí kamenný kříž u silnice od Sázavky k železničnímu přejezdu. Je nápadně podobný kříži, který stojí nedaleko Lipnice. Mohla být tato památka tzv. smírčím křížem? Nebo byl zhotoven roku 1771 na památku mrtvých? A nebo byl i tehdy přestěhován a původně byl znamením u cesty? Teorie, že pochází z konce 10. století je pouhou spekulací.