Novinový sloupek z roku 1848

Rok 1848 byl v Evropě a tedy i v Rakouském císařství obdobím nepokojů. Řada občanských a národních revolucí vedla v Rakousku ke změně hlavy státu a ke zrušení poddanství. Nejdramatičtější situace byla asi v Uhrách, které získaly větší autonomii. Revoluce v Uhrách přinesla pokus o emancipaci Chorvatů. 11. září 1848 vtrhlo do Uher vojsko chorvatského bána Josipa Jelačiče, Batthyányho revoluční armáda jej však 29. září u Pákozdu porazila.

Národní noviny, jejichž redaktorem byl K. H. Borovský, začaly v zemích Království českého vybírat a zasílat dary na pomoc jižním Slovanům.

Ve vydání ze 24. listopadu byl v příloze novin uveden seznam příspěvků pro Chorvaty a Srby. V okolí Světlé nad Sázavou vidíme jména ze Smrdova, Dlužin, Habrů, Kunemile. Ve Světlé žil krejčí Antonín Šemík.

 

Ze Swětlé nad Sázawau. Jan Ehrenberger, děkan, Josef Čížek, kooperátor, po 2 zl. Panna Kateřina Ehrenbergrowa 20 kr. František Hradecký, měšťan, Wáclaw Bárta, kupec, po 1 zl. Antonín Jirkůw, rychtář městecký, 20 kr. Ant. Wítek, mistr granátnícký, 8 kr. Jan Tichý, též, 10 kr. Josef Kamarýt, knihař, 12 kr. Antonín Šemík, mistr krejčowský, 10 kr. Jan Turek, farář ze Smrdowa. 1 zl. 30 kr.. Inocenc Jelínek, farář z Habrů, 1 zl, Karel Jelínek, purkrabí ze Zboží, 20 kr.. Wáclaw Zástěra, kaplan z Krásné Hory, 1 zl.. Jan Bradáč mlynář z Kunemile, 20 kr. Jan Bárta, mlynář z Dobré, 10 kr. Josef Hudík, rolník z Horních Dlužin, 20 kr.  Počestná obec Dolno-Dlužinská 1 zl.

Odkud jsme přišli?

Blíží se 24. hodina 23. dne 22. roku 21. století. Kde se nacházel náš předek před 20 tisíci lety?

SNP Tracker pro R-M417 a R-M269 (před ~10000 roky)

Více jak polovina (zhruba 60 procent) mužů v české kotlině a na Moravě mají jednu ze dvou nejrozšířenějších haploskupin v Evropě. Vím už několik let, že jsem nositelem skupiny R1a. Před více jak 20 tisíci roky jsme měli společného předka s další velkou evropskou haploskupinou R1b.

Haploskupina R* vznikla v severní Asii těsně před posledním glaciálním maximem (26500 - 19000 let před současností). Tato haploskupina byla identifikována u 24 tisíc let starých pozůstatků takzvaného "chlapce Mal'ta" z oblasti Altaje na jihu střední Sibiře. Tento jedinec patřil ke kmeni lovců mamutů, který se v paleolitu mohl pohybovat po Sibiři a části Evropy. Zdá se, že autosomálně tato paleolitická populace předala své geny především moderním populacím Evropy a jižní Asie, tedy dvou oblastí, kde je haploskupina R v současnosti také nejrozšířenější (R1b v západní Evropě, R1a ve východní Evropě, střední a jižní Asii a R2 v jižní Asii).

Jak jsou dnes muži ve střední Evropě procentuálně zastoupeni ve dvou nejpočetnějších haploskupinách?

POL - R1a 57,5 - R1b 12,5

SVK - R1a 41,5 - R1b 14,5

CZE - R1a 33,0 - R1b 28,0

HUN - R1a 29,5 - R1b 18,5

AUS - R1a 19,0 - R1b 32,0

GER - R1a 16,0 - R1b 44,5

Někdy se haploskupina R1a zjednodušeně spojuje se slovanskými a baltskými kmeny. R1b zase s keltskými a germánskými předky. To je však jen velmi hrubé dělení a později si řekneme, že právě "Šemíkovskou" R1a - Y874 nelze takto zjednodušeně zařadit.

Na horním obrázku vidíme cesty obou linií, které jsou u podskupin R1a-M417 a R1b-M269 dovedeny přibližně do období před 10 tisíci roky.

SNP Tracker pro Y874 (stav k 23.1.2022)

Od roku 2019 už víme více. Po testu Big Y jsme se posunuli do období začátku doby bronzové (~1900 př. n. l.). Minulý rok došlo k zajímavé situaci. V květnu se na YFull objevil vzorek z Iránu (YF82979).

YFull a nový vzorek YF82979

V létě vznikla nová podskupina FT172727.

Podskupina FT172727

A právě do této nové skupiny byl zařazen můj vzorek YF67321. Posunuli jsme se o vyšší stovky let. Bohužel iránský vzdálený bratranec "zmizel", neboť patrně u služby YFull neuhradil poplatek.

Rod Zmrhalů ve Smrdově

Rody Šemíků a Zmrhalů se historicky několikrát sešvagřily. Naposledy koncem 19. století v Ovesné Lhotě. Bohumil Zmrhal pojal za manželku Růženu Šemíkovou z č. 35.

Další svatební obřad těchto dvou rodů se uskutečnil 15. února 1814. Místem oddání páru byl Smrdov. Můj přímý předek František Šemík si přivedl na statek č. 12 nevěstu Barboru z nedalekého hospodářství č. 8. Tam po mnoho generací žili Zmrhalovi, kteří v době svatby Barbory a Františka měli příbuzné i v č. 18 a č. 57. A u Barbory jsem začal rozmotávat klubko, které se zakutálelo do slepé uličky. Tomáš, Josef, Jan, Barbora. Křestní jména, která se u evangelického rodu Zmrhalů vyskytovala v 19. století často. Barbora zemřela v roce 1863 a v matrice zemřelých bylo chybně zapsáno datum narození jmenovkyně Barbory, která se narodila ve Smrdově č. 57.

Nyní se ponořme o několik století zpět. vypadá to, že Zmrhalovi žili ve Smrdově již před Třicetiletou válkou. V Trčkovském urbáři světelského panství (rok 1591) je uveden Adam Zmrhal. V knize se seznamy poddaných v Čáslavském kraji najdeme ve Smrdově jednu rodinu - Václav Zmrhal ve věku kolem 60 let, manželka Dorota, dcera Marjána a čtyři synové. Mezi nimi i desetiletý Jan. Vztah Adama k Václavu Zmrhalovi (Soupis poddaných 1651) je neurčitý - otec/syn nebo děda/vnuk?

V roce 1680 žije ve Smrdově rodina Johana a Markéty Smrhalových. Jedno z jejich dětí je Václav, který se jmenuje stejně jako děda. Potvrzení, že rod Zmrhalů se hlásil historicky k evangelíkům, je i uvedení Jana Zmrhala (1682) ve zpovědních seznamech z období rekatolizace. Do seznamu se Jan dostal kvůli absenci na velikonočních zpovědích. Někdy v této době se narodil Jiří Zmrhal, jehož život se protnul s rodem Šemíků. V létě roku 1727 se oženil s Dorotou Šemíkovou. Nemám však informaci, kde a kdy se narodil.

Ze dvou referenčních bodů, robotního seznamu (1770) a Stabilního katastru (1838), si můžeme porovnat smrdovské hospodáře na č. 8, 18 a 57.

1770: č. 8 - Jan Zmrhal, č. 18 - Jan Bárta dolní, č. 57 - Josef Zmrhal

1838: č. 8 - Jan Zmrhal, č. 18 - Jan Zmrhal, č. 57 - Josef Zmrhal

Zmrhalovi na č. 57 byli jistě již v roce 1770. Jak se tam ale dostali? V první polovině 18. století hospodařil na rodinném statku, který stál v sousedství dnes již neexistující stavby fary (č. 7), Matěj Zmrhal. Když nadešel čas, předal hospodářství synovi Janovi (*1741). O 10 let mladší bratr Josef (*1751) se přiženil na Jamborův statek č. 57. S Marií Magdalenou založil novou linii Zmrhalů.

Zbývá ještě zjistit, kdy statek č. 18 změnil hospodáře. Josef (*1777), syn rychtáře Jana Zmrhala z č. 8, se stal roku 1794 manželem Kateřiny Bártové z č. 18. Starý Bárta předal statek mladému Zmrhalovi. V roce 1838 hospodaří na třech výše zmíněných statcích vnuci generace roku 1770.

Za života generace 1770 došlo ke dvěma významným událostem, které prosadila Marie Terezie a Josef II. Jednak došlo k očíslování domů, což velmi pomáhá při dohledávání informací v matrikách. Jednak byl vydán Toleranční patent, což umožnilo evangelíkům svobodnější vyznání víry. 

Roku 1783 byl v Opatovicích u Zbýšova ustanoven augšpursko-protestantský pastorát. Původní toleranční dřevěný kostel tam byl slavnostně otevírán 6. června 1784.

15.9.1783, nar. Matěj Zmrhal, otec Josef, matka Marie

Evangelíky, ke kterým se smrdovští Zmrhalové hlásili, můžeme počínaje rokem 1783 hledat i v opatovických matrikách.  

V roce 1876 vznikly evangelické kazatelské stanice Číhošť a Smrdov (dnes Sázavka). Na fotografii, kterou mi poslal jeden z potomků Zmrhalových, je kazatelna s evangelickým hřbitovem v Sázavce.

Posledním z rodu Zmrhalů na č. 8 byl Josef (*1840), kterému šel ke křtu za svědka František Šemík z č. 12. Josefův syn Antonín Zmrhal se už nenarodil ve Smrdově. To už je ale jiný příběh.