neděle 23. února 2020

Když mě brali za vojáka

Dnešní mladí muži již nezažívají ten moment, který vedl ještě před třiceti roky k velké změně. Většinou to nebyla změna na celý život. Od roku 1868, kdy byla v Rakousku - Uhersku zavedena povinná vojenská služba, to byla pro většinu mužské populace změna na tři roky. Když se člověk nerozhodl pro profesionální vojenskou dráhu, strávil mladý muž v minulém století ve vojenském prostředí dva roky. To by však Evropu musely minout dva velké válečné konflikty. Generace, která dospěla na začátku 20. století, skončila na několik let ve válečném víru Velké války. Není snad u nás obce, kde by nebyl pomník se jmény místních rodáků, kteří se nevrátili domů živí.
Musterlisten und Standestabellen Fasz. 1638-1639 1805-1806
V rodu Šemíků se vyskytl jeden případ, kdy dotyčný vojančil 14 let. Jan Šemík měl v roce 1804 svatbu ve Světlé nad Sázavou. Od roku 1807 byl v matričních záznamech zmiňován jako zedník. O jeho působení v armádě, stejně tak i o jeho rodišti jsme dlouho nic nevěděli. Joe Stanuszek objevil vojenské záznamy z roku 1805. Já jsem doplnil upřesnění o rodišti v Ovesné Lhotě. Zprvu z archivních matrik, později i z vojenských archiválií. Poslední vojenský záznam máme ze srpna 1806. Při hledání po Janu Šemíkovi jsem narazil mezi vojáky na jména: Jan Bárta, Tomáš Fiala, Martin Kudera ze Smrdova, Josef Ledvinka z Rozsochatce, Jan Těšitel. To jen namátkou.
Slíbil jsem Josefovi z Ovesné Lhoty poslat vše, co se dochovalo ve vojenské archivu o legionáři Josefu Šemíkovi. Jak se dívám, nemáme uvedeno jeho datum úmrtí. Tím se opět dostávám k prosbě o zaslání doplňujících informací, pokud se k nim dostanete. V nejbližší aktualizaci je zveřejním. U žijícch respektuji jejich právo nebýt v seznamu uveden. Kdykoli mi tedy můžete zaslat požadavek na opravu i v tomto směru.

sobota 15. února 2020

Padesátá léta

Pro mnoho z nás je doba před sedmdesáti roky historií. Je to ale historie živá, neboť ještě žijí pamětníci, byť tuto dobu prožili jako děti. V archivním protokolu vyšetřovacích spisů se na jedné stránce sešel kněz František Šemík s herečkou Jiřinou Štěpničkovou.
Registrační čísla 1 - 1612 (str. 34)
Všimněme si poznámky v posledním sloupci. Paragraf a délka trestu. §78 byl trestným činem Velezrada. Případ paní Štěpničkové se v současné době připomíná televizním filmem. Že vše byla nastražená past, se dozvěděla až koncem šedesátých let, kdy byla rehabilitována.
Všechny výše uvedené záznamy byly zapsány do archivního protokolu v prosinci 1957, tedy v době kdy Jiřinu čekaly ještě dva roky v pardubickém vězení a Františkovi v té době trest končil. Důsledky zvůle padesátých let si nesli až do konce života. 
Kartotéka akce „48“

neděle 2. února 2020

Přes hory, přes doly

Je právě  20:20 a já začínám psát krátké ohlédnutí, co se událo v minulém roce. Když si přečtu loňské předsevzetí a promítnu si zpětně loňské měsíce, musím se vrátit až na úplný začátek před deseti lety.
Až do loňského roku jsem na červené časové ose obrazně prokopával spojení skrze horu, která představuje tři století a deset generací. Zcela jistě můžeme dál upřesňovat některé drobnosti. V minulých týdnech se skutečně náš rozrod několikrát upravoval. Tuto malou horu máme tedy za sebou, ale před námi je hora mnohem větší s cestou do neznáma.
SNP Tracker pro Y874 (7.12.2019)
V dalším pátrání nám budou pomáhat písemné historické dokumenty již jen minimálně. Jsme totiž v době předmatriční, a tak zkouším více experimentovat s genetickým testováním. Výsledky jsem sepsal do dvou příspěvků. Máme to v genech a Cesta genů. K prvnímu článku dodám, že se v prosinci přidali k projektu Genetika a příjmení další dva dobrovolníci a čekáme na výsledky. Je potřeba říct, že genetická genealogie nerada potvrzuje, ale ráda vyvrací. Proto bych rád ještě přesvědčil některého z našeho klanu, aby se výše zmíněného projektu zúčastnil.
SNP Tracker pro Y874 (2.2.2020)
Co se týká cesty genů hlouběji do minulosti, jsme zhruba někde v době bronzové. Sice máme v Y−chromozomu pro Čechy nejběžnější haploskupinu R1a, ale na rozdíl od šťastnějších bratranců jsme příslušníky linie R1a - M198 - Y874, která končí už před více jak 3000 lety. V posledních dvou měsících se trasování změnilo. Aktuálně se na základě dalších otestovaných vzorků ukazuje, že v době, kdy došlo k domestikaci koně a bylo vynalezeno kolo, některé kmeny začaly migrovat rychleji.
Jsme na začátku hledání cesty skrze velkou horu, která představuje ne stovky roků, nýbrž tisíce let. S pomocí vědy, trpělivosti a štěstí se můžeme dostat dál. Zajímá vás, co jsem to použil za fotografie? Jedná se o malý a velký Ararat tyčící se v Turecku poblíž hranic s Arménií a Iránem.