Rodopisci si při vytváření rodových stromů některé linie označují slovně podle lokalit, ale setkal jsem se i s barevným označením. Modří, červení nebo zelení příslušníci rodu. Já jsem si ve finále náš klan rozdělil na dva hlavní kmeny. Nazval jsem je horní a dolní. Jak jsem k tomu došel?
Na počátku byl Adam Šemík ze Smrdova, dnešní Sázavky. Jak jsem pátral, postupně jsem si pracovně označil větve Ústeckou, z Prysku, Bačkovskou nebo Světelskou. Postupem času vykrystalizovaly dvě hlavní linie, jejichž někteří příslušníci žijí dodnes kousek od sebe v obci Ovesná Lhota. Šemíkovi dolní se objevili ve Lhotě v polovině 18. století. Šemíkovi horní sem přišli na začátku 19. století.
Některé linie se potkaly v Praze. Z těch, kteří žijí v Praze dodnes, je například Dolňák Petr. Do Prahy přišel jeho předek v roce 1901. V 80. letech 20. století začal v Praze studovat na vysoké škole autor těchto řádků. I když jsem si neuměl představit, že bych v Praze zůstal i po studiích, žiji zde s rodinou doposud. Protože jsem Horňák, hledal jsem jednoho Dolňáka. Porovnáním yDNA jednak potvrdíme společného předka a potom také zkusíme ověřit dobu, kdy náš společný předek žil. Bez dohledání v písemných dokladech je to jediná metoda, jak dobu společného předka v mužské linii určit. Na výsledek stále čekáme.
Blíží se nám konec roku. Příští rok bude příležitost získat Adamovu radlici někým z narozených v letech 1999 až 2005.
Najde se někdo? Jak je vidět na obrázku, mohl by se někdo takový najít. Žlutě je označen poslední držitel Adamovy radlice, která čeká na nového opatrovatele v úschově.