Minule jsem psal o sčítání lidu v Jiříkově, kde žila od roku 1891 rodina Václava Šemíka. U nejstarší dcery Marie bylo v roce 1910 uvedeno nepřesné datum narození. Správnost jsme ověřili na matrice v Habrech. Nenarodila se tedy rok před svatbou (1890), ale rok po svatbě rodičů (1892). Nejmladší dcera Anna žila v domě rodičů nejdéle. Vdala se 12. února 1938 za Jana Kadlece. Kadlecovi žijí v Jiříkově dodnes.
zpracování vlasů - domácí dělnice - síťkování vlasů |
Síťkování. Co to bylo? Jednalo se o rukodělnou výrobu vlasových sítěk z lidských vlasů, z pravého i umělého hedvábí. Tato domácká práce se na Českomoravské vysočině rozvinula v letech 1890-1923, kdy se vlasové síťky staly hledaným zbožím.
O začátcích síťkování v Chotěboři se dovídáme z dopisu nejstaršího pamětníka, 85letého Františka Jehličky, který v letech 1915-1926 pracoval u zakladatele výroby vlasových sítěk Bedřicha Bondyho. Dodnes existuje v Chotěboři ulice Za Vlasárnou.
Jeho otec měl menší obchod a vykupoval i ženské vyčesané a stříhané vlasy, z nichž vyráběl paruky a příčesky pro divadla. V této činnosti pokračoval i syn Bedřich, který začal vyrábět na ochranu dámských účesů síťky z přírodního čínského hedvábí. Jeho úpravu a barvení prováděl od roku 1870 závod Josefa Heislera v Chrasti u Chrudimi. Jako první v Rakousku-Uhersku začal tento závod připravovat a barvit lidské vlasy pro parukářské účely. Čínské hedvábí bylo v té době velmi drahé. Hledaly se proto jiné suroviny, které by je nahradily při výrobě vlasových sítěk. Byly zkoušeny materiály rostlinného původu, vlněná vlákna a žíně. Ukázalo se, že pro výrobu vlasových sítěk nejlépe vyhovují dlouhé ženské vlasy z Číny. Jejich nevýhodou však byla pružnost, pro kterou při síťkování nedržely uzly. Po dlouhých zkouškách se podařilo silné vlasy dovážené z Číny upravit, zeslabit je a umrtvit, aniž se zmenšila jejich pevnost. Pracovní postup byl výrobním tajemstvím a znalo jej jenom několik odborníků.
síťkování, lidově zvané necování |
František Jehlička z Chotěboře byl jedním z těch, kdo ovládali techniku úpravy ženských vlasů. V tom oboru pracovali již jeho rodiče a od nich získal značné zkušenosti v průběhu své učební doby v závodě J. Heislera. Dalších zkušeností nabyl v Hamburku, Berlíně a Haliči. V roce 1915 mu Bedřich Bondy nabídl velmi výhodné pracovní a existenční podmínky. Přijal je, a pak vybudoval a dlouhá léta v Chotěboři vedl dílny na zpracování vlasů. Bylo v nich trvale zaměstnáno 30 pracovníků. V době konjunktury síťkovalo v okrese Chotěboř podomácku nejméně 200 žen, řízených faktory. Hlavním odběratelem bylo Německo a Anglie.
Zpět do Jiříkova, kde se v roce 1910 několik členů rodiny Šemíků touto činností také zabývalo. Otec chalupník s malým hospodářstvím (2 krávy, několik slepic a pár husí), který si přivydělával ševcovským řemeslem. Jak naznačují sčítací operáty z konce roku 1910, do rodinného rozpočtu přispívaly i děti.