Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let krystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat me...

neděle 29. prosince 2013

To se nám to vybarvuje

Matrika Smrdov 1694-1770 sign. 4851 NOZ
Zde výtah příjmí Šemík
Včera a dnes jsem dokončil skládačku střípků z matriky, která obsahuje rozsah více jak 70 let. Tato kniha zachycuje narození, oddavky a zemřelé (NOZ) celé tehdejší smrdovské farnosti. Zatím jsme prošli s pomocí paní Štěpánové jen křty a svatby. Postupně jsme objevili narozené po roce 1720, následovali zbylí narození před rokem 1720. Poslední část obsahuje svatby za celé období. Ještě nemáme prozkoumány zemřelé, ale již nyní se nám pěkně vybarvují jednotlivé linie předků.
Co se potvrdilo z mé teorie, že všichni dnes žijící Šemíkovi mají kořeny na Vysočině, přesněji na Horách Vrbických mezi Číhoští a dnešní Sázavkou?

Hledal jsem počátek linie žijící v Ovesné Lhotě a s přesností plus mínus několik let mohu dnes tvrdit, že Václav Šemík byl první toho jména usazený ve Lhotě. Překlad latinského zápisu z matriční knihy:
Léta Páně 1760, dne 16 měsíce srpna, uzavřeli svazek manželský osobně přítomní Václav Šemík ze vsi Leština rodilý, syn Jakuba Šemíka, panství vrbického poddaných, s nevěstou svou Barborou Vávrovou ze vsi Vlkanov rodilou, dcerou pozůstalou po zemřelém Vojtěchu Vávrovi, poddanou panství vrbického, v kostele farním smrdovském sv. Jana křtitele v přítomnosti mne, Michaela Stožického, zdejšího faráře a před svědky: Matějem Jelínkem a Janem Šteklem, Dorotou Šteklovou, smrdovskými obyvateli a Dorotou Novotnou z Bohdanče, po všech třech prošlých ohláškách před mší svatou, kteréž první v neděli desátou, další v neděli jedenáctou po sv. duchu, třetí o svátku Nanebevstoupení Panny Marie, bez zjevných překážek církevních, dříve svobodní, manželství uzavřeli.
Tento Václav někdy mezi rokem 1760 a 1770 zakoupil v Ovesné Lhotě do dědičného nájmu grunt č. 11. Potvrzení a upřesnění roku by nám mohl dát zápis v pozemkových knihách Vrbického velkostatku.

Překvapením bylo, že Ovesná Lhota v souvislosti se Šemíky není až do roku 1770 téměř zmiňována. Jen u svatby Václavova (*1720) otce Jakuba staršího z ledna roku 1717 můžeme číst:
(1717) z Smrdowa. 26. Jann. potwrzen gest w stawu manzielskem Gakub, syn po neb. Pawlowi Ssemikowi s Marzenau pozustalau dczerau po neb. Waczlawowi Cžadilowi z Wlkanowa. Swedkowe Tomass Malyna z Wowesny Lhoty, Anna Trnkowa z Obedowicz. Prohlasseni 9., 17. 24. Janu.
Malinovi z Ovesné Lhoty jsou zde usazeni minimálně od doby začátku 17. století až po dnešek. Dnes již neexistující vesnice Obědovice se nacházela severně od Vlkanova. Nevím, kdy byla založena, ale kolem roku 1770 již neexistovala.
mapy.cz
Patrně byla založena v období panování rodu Kolowratů jako ves dominikální. Na rozdíl od rustikálních vesnic, kde si sedláci zakupovali grunty do dědičného nájmu, u vesnic tohoto typu vrchnost statky jen dočasně propachtovala. Dominikální vesnice se neobjevovaly v prvních berních rulách, a tak doba vzniku Obědovic není jasná. Z původu nevěst otce Jakuba a syna Václava je patrná vazba na Vlkanov, ves blízko sousedící s neúspěšným pokusem o založení vsi, po které zůstal jen pomístný název části lesa.

Hledal jsem pokračování přímé linie, která po roce 1770 žila na smrdovském gruntu č. 12. Věděl jsem, že otcem Josefa byl Jiří, a tak již z první části seznamu narozených bylo možno určit datum Josefova narození. Včera jsem objevil i datum sňatku. Josef Šemík se ve svých 22 letech 11. listopadu 1765 ženil:
Josef Šemík & Anna Fabiánová
Roku 1765, dne 11 měsíce listopadu uzavřeli manželství osobně přítomní poctivý mládenec Josef Šemík, pozůstalý syn po zemřelém Jiřím Šemíkovi, rozený ve Smrdově, poddaný panství vrbického se svou poctivou nevěstou Annou Fabiánovou, dcerou Václava Fabiána ze vsi Lhotka ... rozenou, poddanou panství již zmíněného, v kostele ledeckém sv. Petra a Pavla apoštolů, přede mnou Františkem Eremiášem, kaplanem ledečským v přítomnosti svědků Jiřího Pavelky ze vsi ...boř a Anny Polnické ze Smrdova, po prošlých trojích ohláškách, když první byla v neděli 21 po sv. Duchu, 2há v neděli 22 po sv. Duchu, 3tí o svátku Všech svatých, zřejmě dne 20 a 27. října a 1 listopadu, bez překážek církevních, pročež dříve svobodní, manželství uzavřeli.
Toto je pro mě klíčový záznam, a tak jsem včera dlouho pátral, co se skrývá na dvou místech pod třemi tečkami... Anna byla rozená Fabiánová a pocházela z vesnice, která se psávala latinsky Lhotta avenancea. To je dnešní Ovesná Lhota. Proč tedy nebyl svatba ve smrdovském kostele, když ženich i nevěsta spadali pod tuto farnost? Možná by v tom mohl hrát nějakou roli svědek Jiří Pavelka ze Souboře, což je osada blízko Ledče nad Sázavou a tím i vyluštěný další z rébusů, které pátrání v rodové minulosti přináší.

neděle 22. prosince 2013

Stopy vedou na Žižkov

Když jsem minulý rok hledal ve starých novinách jméno Šemík, zjistil jsem postupem času, že OCR program pro rozeznávání písma často "dopisuje" háček nad písmeno "S", a tak nalézáme místo Šemíků i Semíky. To je kupříkladu obchodník Josef Semík, který si v roce 1892 nechává vytisknout inzerát v Humoristických listech:
Sýry smetanové, harrachovské, limburské aj. v. syrečky máslové (specialita) vrchlabské a olomůcké všech druhů v bednách po 3, 5, 6 až 12 kopách nabízí za ceny nejlevnější Jos. Semík v Praze, na trhu v Rytířské ulici...
Národní listy, 13.1.1899, str. 3
V Praze v té době ale působil jiný kupec, který se jmenoval - Jan Šemík. V roce 1899 se objevila  v Národních listech soudnička, ve které se (mimo jiné) psalo:
V noci na den 9. ledna byl návštěvou zlodějů poctěn obchodník pan Jan Šemík v čís. 620 na Žižkově, z jehož obchodu zloději odnesli tři pytle kávy v ceně 175 zl.
Zmíněný Jan Šemík v devadesátých letech 19. století několikrát poptával v Národní politice učedníka. Poslední krátký inzerát je z roku 1903:
Na kupectví přijme mravného hocha z venkova Jan Šemík, Praha, Žižkov č. 127.
Poprvé podobný inzerát vyšel roku 1885. Všimněme si žižkovských domů s čísly 117, 127 a 620. V policejních přihláškách je Šemíkova rodina zaznamenána od roku 1893 na čp. 620. Tam žije Jan (*1860) společně s manželkou Rózou (rodem Válovou), dcerou Miloslavou (*1894) a synem Richardem (*1887). V evidenci pražského policejního ředitelství byl ještě starší evidenční list, kde je zmiňována Janova matka Kateřina Šemíková, roz. Čihovská (*1836). Místo narození Olešnice u Ledče a domovská obec Ovesná Lhota.
Hurtigův plán z roku 1891
Červená čára - trasa koněspřežné tramvaje
Tady uděláme odbočku a povíme si, jak vznikl pražský Žižkov. Od doby Karla IV. se území za hradbami říkalo hory viničné. V roce 1849 byly pozemky za východními branami města sloučeny do samostatné obce Vinohrady. Ze stejného zdroje se dovídáme, že během 30 let se obec rozdělila na dvě části a roku 1881 František Josef I. povýšil obec Vinohrady I. na Město Žižkov. Stavitel a pozdější první starosta Žižkova Karel Hartig kolem Vídeňské silnice nastartoval ohromné stavební tempo. Velký zájem lidí, kteří zde hledali a nalézali nový domov, způsobil nárůst obyvatel z počtu stovek na desetitisíce. V době vzniku samostatného města to bylo kolem 20 tisíc obyvatel a při sčítání lidu v roce 1890 už to je 42 tisíc osob v 750 domech.
A v této době přichází z Ovesné Lhoty na Žižkov matka Kateřina Šemíková se synem Janem. Nejdříve bydlí v č. 117, ale hned o několik měsíců se na začátku roku 1885 stěhují do vedlejšího domu, který má stejného majitele. V domě č. 127 budou žít více jak osm let. Jan zde otevřel obchod, který patrně prosperoval. V knize z roku 1892, to už se rodina Šemíkova chystala na stěhování do nového domu č. 620, je k nalezení inzerát Janova obchodu smíšeným zbožím. V roce 1910 jsou již zaznamenáni jako majitelé domu Poděbradova 9 (č.p. 620) Jan a Rosalie Šemíkovi. Je ale možné, že dům koupili již roku 1893, kdy se tam v červnu přestěhovali.
Svatba Jana a Rosalie 13. července 1886 v Obříství
Otec ženicha: Josef Šemík, Bačkov č. 19
Toto všechno se dalo zjistit na internetu. Nyní je ale čas vyrazit do archivu. Matrika ze Žižkova (farnost sv. Prokopa) je k dispozici v AHMP v podobě mikrofiší. Otevírací doba tohoto archivu není příliš příznivá. Díky spolupráci mezi rodopisci jsem získal informace o narození dcery Miloslavi (*1894). Když jsem dohledal záznam o narození Richarda (*1887), bylo jasné, že dalším krokem bude pátrání po svatbě rodičů Jana a Rosalie. Nevěsta pocházela z rodiny rolníka v Obříství a tam byla také svatba. To znamená navštívit Státní oblastní archiv v Praze, který stojí v sousedství AHMP. Zde je otevírací doba příznivější, a tak během měsíce máme dohledáno, že si Jan Šemík ze Žižkova č. 127 vzal Rosalii Válovou z Obříství č. 18.

pondělí 16. prosince 2013

Jsme součástí živé Evropy...

A protože originál "zmizel", zde je jedna kopie, případně druhá. Animace zachycuje proměny Evropy zhruba od roku 1000 po dnešek. Kdo by chtěl dál do minulosti, zde je období 500 - 1000.

úterý 10. prosince 2013

Křestní jména kdysi a dnes

Nedávno se na stránkách portálu Demografie objevila zajímavá analýza Křestní jména v Čáslavském kraji roku 1651. Ze Soupisu poddaných se podařilo Evě Kačerové vydolovat nejčastější křestní jména v populaci žijící v tehdejším Čáslavském kraji. Ten pokrýval zhruba pozdější okresy Kutná Hora a Havlíčkův Brod.
Veduta Čáslavi, Jan Willenberg, 1602
V polovině 17. století byla součástí Čáslavského kraje nejen města Kutná Hora a Havlíčkův Brod, ale do roku 1714 i Kolín. K větším  městům, na tehdejší dobu, patřila ještě Polná a Chotěboř. Světlá nad Sázavou byla spíše městečkem, stejně jako Habry. Krajem protéká řeka Sázava, a to téměř od svého pramene až po městečko Kácov.
V Soupisu poddaných podle víry je zapsáno na území kraje kolem 28000 jmen. U mnohých osob je zaznamenáno jen jedno jméno - to křestní. Dědičná příjmení tehdy ještě neexistovala, i když některé sociální vrstvy už další jméno (tzv. příjmí) měly. Panstvím s největším počtem osob byla Ledeč nad Sázavou (2809). Nejmenší statek byl Nemojov (9). Mimo osob byly na 64 panstvích, statcích a městech zvlášť zapisovány rodiny svobodníků Čáslavského kraje.
A jaká jména dostávali novorozenci při křtu nejčastěji? V roce 1651 bylo na Čáslavsku, co do oblíbenosti jmen, následující pořadí.
Čáslavský kraj na Vogtově mapě 1712


Jan 2874
Anna 2773
Dorota 2465
Kateřina 2254
Václav 1748
Jiří 1552
Alžběta 1044
Matěj 1009
Magdaléna 990
Jakub 899
Martin 788
Mariana 749

Různorodost jmen byla větší u mužů. V kraji se vyskytovalo 112 mužských a 53 ženských jmen. Běžnými jmény u žen byla Ludmila, Marie nebo Markéta. Jméno Jana, které se dostalo mezi oblíbená o století později, nebylo tehdy obvyklé. U mužských křestních jmen mezi běžná patřil Pavel, Mikuláš (víc než 3% v populaci) a mezi obvyklá Tomáš, Ondřej, Vít, Adam, Matouš, Šimon (do 3% v populaci). Jméno Josef patřilo mezi jména neobvyklá. Doba jeho oblíbenosti měla teprve přijít.