Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let krystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat me...

pondělí 15. dubna 2019

Hospoda č. 46

Na základě nových poznatků víme o něco více o historii místa, kde se provozovala ve Smrdově hospoda. Zadinovi, Zajícovi, Uhrovi, Jelínkovi. Příjmení, která jsou spojena na kratší nebo delší dobu s domem čp. 46. Začněme rokem 1654, můžeme dohledat Fabiána Šenkýře, jinak zvaného Fabiana Řezníka.
Tabela Tereziánského
katastru (1716)
V tabele Tereziánském katastru je k nalezení seznam, kde jsou uvedeni mimo jiné i šenkýři na panství Vrbice. Situace v roce 1716 byla následující.

Felix Nečas - Vrbický šenk

Mistr Polní - Vrbický
Václav Straka - Šenkýř Leštinský

Matěj Vaněk - Šenkýř Hor Vrbických

Václav Jelínek - Šenkýř Smrdovský
Panská chalupa ve Smrdově

Mrkvička - Mlynář
Jan Sýkora? - Panský mlynář

Kdy Jelínkovi hospodu převzali, o tom jsem zápis nedohledal. Šenk drželi desítky let. Ke změně došlo až koncem 18. století. To už měla jednotlivá stavení svá čísla popisná. František Uher byl hospodským na č. 46 nejpozději od roku 1799. Potom byl uváděn v matrikách jako šenkýř. Ještě v roce 1838 je veden jako hostinský. Předtím zde ale byli uváděni i pachtýři této hospody. Ti se zde střídali i ve 40. (Josef Suk) a 50. letech (Jan Trojánek). To už ale nebyl majitelem František Uher, ale Jan Zajíc.
Příběh, jak se rodina Zajícova dostala do Smrdova, je zamotanější a postupně se ho s potomkem Vladimírem Zajícem pokoušíme rozmotat. Asi před měsícem mi poslal následující zprávu.
Rád bych zmapoval osud mého prapradědy Jana Zajíce v období od roku 1830 do doby nabytí hostince. Matriky ve Žlebech dokládají, že po smrti jeho první ženy v roce 1825 mu zůstali 4 děti včetně mého praděda (tři další zemřeli), v roce 1829 se pak ve Žlebech znovu oženil a o rok později se mu narodil prvorozený syn s druhou ženou; záznam o jeho narození představuje poslední záznam o rodině Jana Zajíce ve žlebských matrikách. Poslední informaci ze Žleb máme z roku 1831, kdy zde prodává hostinec č.p. 80, který zdědil po svém otci Jiřím, kde dosud od narození žil a provozoval hostinskou živnost a kde se i narodily všechny jeho děti z obou manželství.
Narození Vojtěcha Zajíce (*1840) je první matriční záznam ze Smrdova, kde otec Jan vystupuje jako šenkýř na čp. 46.
*1.5.1840 Vojtěch, otec Jan Zajíc, kat. šenkýř, syn po + Josefu Zajíci
sign. 2546 matrika N index N 1805-1847 (Zámrsk)
Další potomek Antonín se narodil o dva roky později. U obou křtů asistovali stejní kmotři - bratr matky Anny Vojtěch Linhart a šenkýř Antonín Jelínek z Tupadel č. 31. Poté, co jsem panu Zajícovi tyto dva objevy poslal, odpověděl...

sobota 13. dubna 2019

Dva zápisy o jednom gruntu

V gruntovní knize Vrbického statku z let 1628 - 1747, která je uložena v archivu Zámrsk, můžeme při listování narazit na dvě změny u jednoho gruntu na Horách Vrbických.
Ještě před tím si však povězme o situaci v této bývalé hornické osadě po roce 1650, tedy po skončení třicetileté války. Kromě Soupisu poddaných (1651), Berní ruly (1654) a Revizitace berní ruly (1673) máme k dispozici sirotčí seznamy (1680). Ze čtyř soupisů pro Hory se můžeme pokusit setřídit rodiny podle toho, jak se mohla příjmení proměňovat. Ona to tehdy byla vlastně příjmí, jakési přezdívky, které často souvisely s povoláním dané osoby.
1651 - Soupis poddaných 1654 - Berní rula 1673 - Revizitace 1680 - Sirotčí seznam
Martin Krs Václav Hruška
Jiřík Záděra (tkadlec) Pavel Jirkův
Matouš Veřejka Matouš Veřejka Jan Šindelář Jan Schindlmacher

Jan Krejčů (tkadlec) Jan Krejčů (syn) Jan Leinveber
Václav Krejčí (otec) Václav Krejčí Václav Lesák?  Václav Lesák
Jan Pospíšil Jan Pospíšil (krejčí) Jan Drahovzal  Jan Drahovzal
Jan Šemík (myslivec) Pavel Chalupník Pavel Chalupník Jan Křivda
Šimek Václav Burýšek? Václav Rohaut
Jan Křivan (tesař) Matouš Vondráček Jan Pospíšil (ponocný)

Pavel Šemík

Matouš Vařejka
Václav Dlouhý (šenkýř)

Na rozdíl od Smrdova, kde se usadil Adam Šemík, je situace na Horách Vrbických méně přehledná. Adama můžeme sledovat v rozpětí let 1651 až 1680. V průběhu sedmdesátých let je několikrát uváděn s příjmím Myslivec. Syn Pavel s rodinou byl 5. ledna léta páně 1680 zapsán s manželkou a několikaměsíčním synem v domě ponocného Jana Pospíšila na Horách. Na Horách, kde po roce 1650 žil pravděpodobný otec Adama. Jmenoval se Jan Šemík (myslivec). V roce 1653 prodal chalupu. Pojďme se podívat na zápisy v gruntovní knize. 16. října 1667 Jan Svoboda zakupuje od Šimona Křivdy dům s polnostmi. 
197.
Ssÿmon Kržiwda
a giž Jan Swoboda
Leta Panie 1667 prossaczowana chalupa
Matiegem Prasskem rychtaržem wrbitzkým
a Matiegem Jirakem konsselem wrbiczkým
tiez Janem Krziwdau konsselem horskÿm
Swobodowi za summu                        26 zl.
z toho sobie porazi po Dorotie manzielcze
sweÿ                                                      5 zl.
Ostatni summu ma na leta
doplaczeti
Dorotie dczerži nb. Ssymka a giž man-
zielcze Jana m(l)adssiho Albrechta       5 zl.
a Jakubowi Machkowi a Dorotie sestrže geho
rowným dilem                                       16 zl.
Stalo se na Cancelarži wrbiczke
dne 16. 8bris Anno 1667
Anno 1668 8. febr pro nemoznost neslozil – 0
Anno 1669 dne 20. Marti Jan Swoboda slozil
Dorotie sestrže Machkowi totiž                                                                           1 zl. 10 krejcarů

středa 10. dubna 2019

Genetická genealogie

Deset let se zabývám rodopisem a genealogií. Za tu dobu jsem prošel třemi fázemi, které pro jednoduchost pracovně rozliším číselně.

Genealogie 1.0 (bílé rukavice)

Výbavou genealogů byly od nepaměti papír a tužka. Zápisky vylepšené kartotečními lístky s poznámkami. Návštěvy archivů a opisy záznamů. Ke zvykům návštěv patřílo a stále patří používání bílých rukavic pro listování v cenných knihách. Rodopisci starého ražení byli obdařeni velkou dávkou trpělivosti a čas strávený cestováním do okresních nebo oblastních archivů nepočítali. Některé zvlášť vybrané dokumenty byly přeneseny na mikrofilmy. To stále vyžadovalo plánování cest do badatelny příslušného archivu. S vývojem digitální fotografie se pomocníkem rodopisce stává fotoaparát, se kterým šlo při návštěvě archivu zachytit desítky i stovky stran matričních knih. Toto období trvalo tak do roku 2008, kdy se začaly objevovat první výsledky digitalizace matrik.
Badatelna v Zámrsku
V Zámrsku, tedy ve státním oblastním archivu, ve kterém jsou uloženy nejstarší matriky z východních Čech a části Vysočiny, se digitalizace protáhla. To ale neznamená, že návštěvám archivů se v budoucnu při bádání vyhneme. Pocit, když držíte v ruce knihu, které se musel dotknout i váš předek, protože se třeba podepisoval jako svědek nebo jako rodič. K nezaplacení. Bohužel se dá čekat, že s postupující digitalizací originální knihy budou "mizet" v depozitářích.

Genealogie 2.0 (digitalizace)

Digitalizované matriky jsou dnes z velké části dostupné na internetu. Oblast Havlíčkobrodska, tedy i smrdovskou farnost,  můžeme takto celou prohledávat od začátku roku 2017.
Matriky na internetu
Internet jako ohromný zdroj informací, je dostupný ve dne v noci. Dohledané údaje, které vás mohou posunout v pátrání, si snadno zaznamenáte s pomocí genealogického programu, který vaše rodokmeny uchová lokálně nebo na síti. Svoje vývody či rozrody můžete sdílet s komunitou na internetu a to už je krůček ke genetické genealogii.

Genealogie 3.0 (genetika)

Koncem roku 2007 začala registrace prvních zájemců v projektu Genetika a příjmení. Na konci roku 2011 jsem se také přihlásil a v lednu 2014 se několik nositelů příjmení Šemík dovědělo, že patrně mají společného předka. O dva roky se podařilo zjistit z digitalizovaných matrik, že tím společným předkem byl Adam. Genetika tedy může vhodně doplňovat klasické dohledání v písemných archivních materiálech. Kromě yDNA testu můžeme vyzkoušet i jiné metody (mtDNA, atDNA). Rozdíl mezi nimi pěkně a stručně popsal Martin Kotačka a já si dovolím tento popis zde zveřejnit.

Nejrozšířenějším druhem testování u nás je mužská linie po Y-chromozomu. Y-chromozom se dědí vždy pouze z otce na syna a je to tedy přímá mužská linie v daném rodě, vždy levý okraj genealogického vývodu.
  • Výhody testování: lze se dostat poměrně daleko, stovky až tisíce let nazpět; lze určovat zda lidé či rody stejného nebo podobného příjmení pocházejí ze společného prapředka; lze určit haploskupinu ("slovanská", "germánská", "keltská" apod.). Můžeme postihnout změny příjmení nebo třeba nalézt nezapsaného nemanželského otce, pokud máme štěstí a v databázi se objeví rod, z kterého neuvedený otec pocházel.
  • Nevýhody: je to jen jedna okrajová část předků. Na to abychom poznali více dalších linií z vývodu (přes matky), musíme oslovit příbuzné, kteří jsou nositelé této linie po otcích nepřerušeně.
  • Zhruba střední finanční náročnost; v rámci projektu Genetika a příjmení děláme základní test zdarma.
  • Mohou se zúčastnit pouze muži.

středa 3. dubna 2019

Hřbitov v Sázavce

Necelých dvě stě let se pohřbívá ve farnosti na místě posledního odpočinku, které leží na výjezdu z obce směrem na Štěpánov a Leštinu. Posledních pětapadesát roků Sázavka, předtím celá staletí Smrdov.
Generace Šemíků zde měly svoje hroby. Leží tu předci ze Smrdova, Bačkova a zejména z Ovesné Lhoty. Hvězdička na leteckém snímku hřbitova se nachází v místě, kde byl pohřben poslední Šemík v linii, která ve Smrdově žila již od dob Adama Šemíka. Začátkem května 1929 byl Jan Šemík pohřben do hrobu, kde už na něj "čekaly" jeho první dvě manželky, Anna a Marie. Pravděpodobně byla na stejném místě pochována také dcerka Anastasie.
Selský rod ze statku č. 12 má následovníky, včetně mé maličkosti, ale již ne zde v Sázavce. Jediný syn Jana se přiženil do Rozsochatce, a tak po zemřelém převzal hospodářství jeho pastorek Jaroslav Malina. Do hrobu nebyl již nikdo další pohřben. Ani Anička Malinová, která tragicky zahynula v dubnu 1945.
hrob Jana Šemíka po roce 1970
V poválečném období to zprvu vypadalo, že pracovití sedláci budou mít možnost obdělávat půdu ku prospěchu jejich rodin i celé společnosti. Jenže přišla kolektivizace s více, ale později i méně dobrovolným zakládáním jednotných zemědělských družstev (obecně známá zkratka JZD). Jaroslav Malina byl po roce 1950 v rámci akce Kulak odsouzen ke dvěma rokům vězení. Rodina Malinova musela statek č. 12 opustit a odstěhovat se ke svým příbuzným.
pohled od hrobu Šemíkových z Ovesné Lhoty
náhrobek u hrobu Jana Šemíka chybí (2013)
Hospodářství zabrali družstevníci z nově vzniklého JZD. Syn Jana Šemíka již nežije. Je pochován na čachotínském hřbitově. Vnuk (můj děda) hospodaří v Rozsochatci. Na černobílé fotografii je vidět stav hrobu v Sázavce někdy v průběhu normalizace 70. let.

Na začátku roku 2012 jsem komunikoval s paní Pejcharovou, která mě odkázala na paní Jelínkovou z č. 14. Paní Jelínková mi ukázala opuštěný hrob na hřbitově v Sázavce, kde měl být pohřben můj prapraděd Jan Šemík.
Po několikaměsíční rozvaze jsem začal uvažovat, že si pronajmu místo, kde byl zmiňovaný Jan Šemík pravděpodobně uložen. Později jsem oslovil s dotazem tajemníka Cechu hrobnického Jaroslava Šejvla.

neděle 17. března 2019

Průběžné výsledky

Tento web byl spuštěn v létě 2011. V době, kdy jsem také začínal naplňovat rodokmen osobami, které jsem postupně objevoval v archivech a na internetu. Blog semikovi.cz přitáhl největší pozornost ve druhém pololetí 2016.
Počty zobrazení stránek tohoto webu po měsících
Přírůstky v čase jsou vidět na následujícím grafu. K dnešku máme pohromadě téměř 800 předků (verze 24).
Počet osob v rozrodu Adama Šemíka
Jsou tam i poslední aktualizace, na které jsem narazil při psaní článků Hodinář z Leštiny a Granátník z Dolní Březinky. Najdete tam i upřesnění k Šemíkům z Prysku.

sobota 16. března 2019

Předkové a jejich vyznání

Matriky i jiné archiválie nám ukazují, že v polovině 19. století převažovalo u tehdejší české populace římskokatolické vyznání. Nejinak tomu bylo u příslušníků rodu Šemíků. Proto o to více zaujme případ, vybočující z této většiny a nabízející zajímavý životní příběh. Na takový jsme narazili ve lhotecké rodové linii Šemíků. 
V červenci 1860 se v Ovesné Lhotě narodil jisté Kateřině Freund nemanželský syn Josef. Již samotný zápis jeho narození - svým rozsahem, ale zejména obsahem – je ojedinělý, protože v sobě spojuje problematiku konverze z jednoho náboženského vyznání do druhého, křtu v římskokatolické církvi a legitimizace nemanželského dítěte.
Josef nar. 27. června, pokřtěn 10. srpna 1860; čp. 15; matka Kateřina Freund
matrika N Sázavka 1844 – 1862 (sign. 2547), sn. 82
Ale vraťme se k našemu příběhu. K otcovství Josefa se „sám, dobrovolně a před dvěma svědky“ (jak se píše v zápisu) přihlásil vysloužilý voják Josef Šemík (*1829), syn po zemřelém Tomáši Šemíkovi (*1779), chalupníkovi z Ovesné Lhoty č. 11. Až potud nic mimořádného… kdyby… kdyby Kateřina nebyla židovského vyznání a přiznaný otec netrval na křesťanském křtu svého syna. 
Kateřina, pokud chtěla vyhovět přání otce svého syna, musela podstoupit proces konverze z vyznání židovského na římskokatolické, což bylo nezbytnou podmínkou křtu jak jí samotné, tak i jejich syna. Nebyl to proces jednoduchý ani krátký. Musela absolvovat tzv. katechumenát, tj. přípravu nepokřtěného dospělého ke křesťanskému křtu, probíhající v několika etapách, což trvalo až 1,5 roku. 
Křest Kateřiny proběhl až 2. srpna 1863 ve smrdovském kostele Narození sv. Jana Křtitele.
2.8.1863 – křest Kateřiny Freundové (*1828)
matrika N Sázavka 1863 – 1882 (sign. 3047), sn.88
I tento zápis je svým způsobem výjimečný – nejen v tom, že zápis jen samotného křtu dospělého se v těchto letech nevídal často – ale i tím, že v něm není uvedeno přesné datum narození (pouze rok 1828) křtěného, tedy Kateřiny. Tady je na místě dodat, že ani při našem pátrání se nepodařilo najít zápis narození v židovských matrikách a rok jejího narození je odvozen z věku, uvedeného v zápisech jejího sňatku a úmrtí. Můžeme oprávněně usuzovat, že v tom mohly určitou roli sehrát i tzv. familiantské zákony, platící v době narození Kateřiny, jejichž hlavní rolí bylo redukovat populaci Židů a omezovat jejich migraci.

středa 13. března 2019

Čekání na Šemíka

V pražských Nuslích žila mezi lety 1907 a 1909 vdova Anna Šemíková. Dlouhou dobu zůstávalo záhadou, po kom a kdy převzala příjmení Šemíková.
Anna Šemíková, ovd. Dědečková, roz. Petrová a její dvě dcery.
Na základě policejních přihlášek jsem vyslovil domněnku, že švadlena Anna mohla být v bližším vztahu k rodině Aloise Šemíka. Po tragické smrti (1906) Aloise žila totiž také v Nuslích, dokonce v domě přes ulici, vdova Marie Šemíková. Domněnka ovšem stála na hliněných nohou a její věrohodnost byla neveliká.
Při listování matrikami ze Světlé, konkrétně v knize zemřelých 1858-1913, jsem narazil na úmrtí krejčího Jana Šemíka. Při opisování základních údajů jsem si fakt, že Jan byl podruhé ženat s Annou Petrovou, okamžitě nepropojil s vdovou z Nuslí.
8.3.1908 zemřel Jan Šemík ze Světlé 126
Až po několika týdnech vyplavala pravda na povrch. Anna Petrová, narozená v Brandýse nad Labem byla bezpochyby mezi roky 1902 a 1908 manželkou Jana Šemíka. Oba dva zhruba ve stejnou dobu ovdověli. Oba měli z předchozího svazku děti. Anna dvě malé dcery a Jan, již téměř 60 letý, osm vesměs již dospělých potomků.
Jak a kde se seznámili? To zůstává neznámou. 7. listopadu 1902 byli oddáni. To je vše, co o jejich vztahu víme. Zkusím oslovit pražskou živou matriku na Praze 1, jestli nebyla svatba v Praze. Jan Šemík se mohl s Annou seznámit v Praze. Jeho dcera Františka, provdaná Procházková, v roce 1902 v Praze žila. Možná v té době přichází do Prahy i syn František. Další dcera Antonie se provdá za pana Přenosila, poštovního oficiála v Praze - Bubenči.
Mistr krejčovský Jan Šemík byl synem Antonína, také krejčího ze Světlé nad Sázavou. Po Janovi zdědil krejčovské řemeslo Bohumil. Ten odchází v roce 1905 do Chicaga. Ve Světlé zůstávají jen provdané dcery Anna Laňková a Marie Fialová.

úterý 12. března 2019

Granátník z Dolní Březinky

Při prohlížení indexů světelských matrik jsem narazil v roce 1830 na svatbu v Beneticích. Na statku půlníka Josefa Choutky se vdávala jeho dcera Kateřina. Ženich František Šemík je ve svých téměř 21 letech uváděn jako tovaryš granátnický. Co takový granátník dělal? I to, a nejen to, se dnes dozvíme.
Nějaký čas po svatbě pravděpodobně manželé Šemíkovi žili ve Světlé nad Sázavou nedaleko Františkových rodičů a sourozenců. Jan Šemík, otec Františka, se do Světlé dostal po vojenské kariéře kolem roku 1804. Vojenské zkušenosti seniora se projevily i v další generaci. V roce 1835, kdy se narodila Marie Šemíková, je v kolonce otec jmenován František jako voják u 21. pěšího pluku. Albert Gyulay byl v závěru svého života majitelem tohoto pěšího pluku.
5.12.1835 nar. Marie v Dolní Březince

František Šemík katolík gra
nátník sprostý voják u Slav
nemu Giulay Inf. Linien Reg. 21
syn Jana Šemíka zedníka
ze Světlý č. 166 a matky
Anny rozené Dlouhé též
ze Světlý





Najít tento zápis jako první, mohli bychom pátrat po gránátníkovi v armádě, ale my víme, že to ve skutečnosti bude jinak. Dva roky po Marušce se narodil František junior. Ze zápisu narozených je patrné, že 21. regiment změnil majitele (Gyulay zemřel r. 1835). Za barona Baumgartena i jeho předchůdce se doplňoval pluk zejména na Chrudimsku, mnohem později se pluk usídlil v Čáslavi. V matričním záznamu dokonce vidíme přesnější zařazení Františka (3. prapor, 14. rota). Po skončení napoleonských válek nastalo období relativního klidu. V Dolní Březince na tu dobu upomíná hřbitov, kde je pochováno více jak tisíc rakouských, francouzských, ruských i pruských vojáků. František dobu, kdy působil v armádě, trávil patrně většinu vojenské služby na dovolené. Dovolenci na určito bývali během roku povoláváni jen jedenkrát, a zůstávali, pokud cvičili dobře, v táboře jen 14 dní. Tito vojáci dostávali také jistý dovolenkový příplatek. Voják na dovolené na neurčito nedocházel na cvičení, nedostával služné a mohl se bez povolení ženit. To byl nejspíš Františkův případ.

10.10.1837 nar. František v Dolní Březince

František Šemík katl.
granátni šlejfíř sprostý
voják z slavného
Regimentu Baumgarten
14. Kompanie N:21 3.
Batalion, syn + Jana Šemí
ka zedníka ze Světlý č. 166
a matky rozený Dlouhý
ze Světlý č. 166




Čím se tedy prostý voják František Šemík živil? Zápis z roku 1837 napovídá, že byl granátním šlejfířem. Tedy brusičem (leštičem) granátů.
17.7.1833 nar. Anna ve Světlé
Možná i vrtačem a řezačem. Při narození Anny (1833), prvního ditěte Kateřiny Šemíkové, je otec František uváděn jako řezač sklaZde je nutno poznamenat smutný fakt, že ani jedno ze tří dětí se nedožilo druhých narozenin.
Jak se granáty na Světelsko dostaly? Filip hrabě Krakowský z Kolowrat získal zdejší panství v roce 1748. Díky podnikatelskému duchu záhy ve Světlé nad Sázavou, resp. v přidružené obci Dolní Březinka, založil dvě „panské“ brusírny granátů (snad v čp. 7 a 12). Začátky nebyly snadné, a tak roku 1752 povolal „… z města říšského Freiburku … do Čech na své jemu tehdáž milé panství Světelské nějaké dva muže tam odtad jménem Josefa Fuksa, Matěje a Filipa Gentze, kteří vrtači Granátu byli…“ - tak to napsal Seidler v kronice města. Ze zakládací listiny se dozvídáme, že zásluhou Josefa Wagnera freiburští mistři, ač neradi, začali přijímat učedníky.

pátek 22. února 2019

Nálezy z podkroví

Pokud začínáme pátrat po našich předcích, je dobré se nejdříve podívat na rodné listy našich prarodičů. Když je tedy máme po ruce. V roce 1939 si nechávali mnozí dělat na úřadech opisy osobních dokladů kvůli doložení nežidovského původu. Při úklidu půdy naši soukmenovci objevili křestní list Františka Šemíka (*1888).
Babička Kateřina Freundová konvertovala od židovské ke katolické víře. Sám František v roce 1931 z katolické církve vystoupil a byl nadále bez vyznání.

Hodinář z Leštiny

Na začátku ledna se sešli v Havlíčkově Brodě genealogové a rodopisci se zájmem nejenom k oblasti Vysočiny, ale i k blízkému a vzdálenějšímu okolí.
matrika O, sign. 3048, 1851-1885, fol. 119
Jeden z účastníků mi po několika dnech od srazu poslal ofocený zápis z matriky oddaných farnosti Sázavka. V listopadu roku 1854 se konala svatba Jana Lesáka z Nové Vsi a Marie Bártové z Leštiny. Otec i děda nevěsty byly domkáři. U záznamu o dědovi Václavovi Šemíkovi čteme: mistr hodinář z Leštiny čís. 31.
Jak se Václav hodinářem stal? Toto povolání nebylo pro tu dobu na venkově typické.
Indikační skica stabilního katastru z roku 1838
Václav Šemík se narodil 24. srpna 1769 v Leštině č. 14. Jeho otec, chalupník Josef, se v obci usadil kolem roku 1765. S manželkou Kateřinou měli nejméně šest potomků. Druhým v pořadí byl Václav. Mladší sestra Kateřina zůstala po svatbě s Josefem Malinou v domě otce. To bylo na podzim roku 1800. Václav tou dobou žil už dva roky v č. 31 (viz mapa vpravo nahoře). Domek č. 31, na rozdíl od statku č.14, nemá žádné polnosti. Domkář, postaru ještě zvaný podruh, neživil sebe a rodinu čistě zemědělskou činností. V matrice oddaných (1798) a v matrice narozených (1799) můžeme číst, že domkář Václava je povoláním krejčí.
matrika N, sign. 2545, 1771-1830, fol. 402
*7.6.1799 M Anna, otec Václav Šemík krejčí
(pravděpodobně byla křtěná jako Anna Marie, později uváděna jako Marie)
Zhruba ve stejné době provozoval krejčovské řemeslo i jeho generační vrstevník Vojtěch Šemík z Ovesné Lhoty. Oba byli prapravnuky Adama Šemíka. Kolem roku 1800 žilo nejvíce Šemíků ve Smrdově. V Ovesné Lhotě a Leštině bylo tehdy příslušníků klanu méně. Zatímco se ve Lhotě postupem času kolonie Šemíků rozrůstala, v Leštině po dvou generacích nezůstal jediný toho jména. To ale předbíhám.
15. ledna 1802, kdy se v rodině Šemíků narodila dcera Anna, vidíme u zápisu otce za jménem Wenzl Shemik text hodinář pod[daný] ke Swětli.
matrika N, sign. 2545, 1771-1830, fol. 238
Od této doby je Václav Šemík jako hodinář zmiňován pravidelně i v dalších matričních zápisech, a to až do roku 1854. Nevím, jak dlouho toto povolání provozoval. Zemřel 1. ledna 1846, ale ještě roky poté byl uváděn v matrikách jako mistr hodinářský.

neděle 3. února 2019

Zmýlená v Žebrákově a Dlužinách

Nedávno jsem psal o Pavlovi Šemíkovi. Jeho bratr Václav na přelomu 17. a 18. století hospodařil na statku, který zdědil po otci Adamovi. Na sklonku jeho života (nevíme, kdy zemřel) převzal (nejspíš v roce 1712) selskou štafetu jeho syn Jiří. Zápis o narození Václava je k nalezení v prvni světelské matrice. Tento záznam je nejstarším matričním zápisem se jménem Šemík, který se dochoval. Starší záznamy jsou už jen v soupisech poddaných a majetkových knihách.
14.1.1670, Svoboda (Šemík?) Václav
index O, sign. 2583, fol. 43
Dobrým vodítkem, kde hledat v nejstarších matrikách ve farnosti Světlá nad Sázavou a blízkém okolí, jsou indexy. Světelské indexy byly psány dodatečně. Pravděpodobně někdy koncem 19. století. Index je vlastně abecedně řazený seznam s odkazem, kde hledat originální záznam.
Před několika lety jsem objevil, že 14. ledna 1670 byl oddán Václav Šemík s Marií Těšitelovou. K události, ke které došlo v Žebrákově nedaleko Světlé, je však v indexu oprava. Vygumované příjmení bylo přepsáno jiným. Po pravdě, Václav ze Žebrákova nezapadal do našeho rodokmenu. Tak tedy ne Šemík, ale Svoboda. Příjmí Svoboda bylo již tehdy běžné, a tak bude zajímavé zjistit, který to Svoboda tehdy v Žebrákově měl svatbu. Po šesti letech se narodila Salomena.
6.3.1676, Salomena v indexu N, sign. 2582, fol. 157
V indexu narozených na listu 157 je napsáno příjmí Šemík. Zde tedy k opravě na Svoboda nedošlo. Indexy jsou jako dodatky k matrikám užitečné, ale občas se chybička vloudí, a tak doporučuji na ně nespoléhat slepě. V roce 1729 se v Dolních Dlužinách narodila v rodině havíře Matouše Šucha dívka Eva.
*20.8.1729, Eva Šuchová
Pisatel si nebyl jistý a napsal příjmí ve dvou variantách (Šuch v Šich). Dva roky na to se narodila Evina sestra.
*10.1.1731, Anna Šemíková Šuchová
V indexu sice můžeme číst Šemík, v matrice však najdeme jména Matěj Šuch / Anna Šuchová.
matrika NOZ, sign. 2553, 1694-1742, fol. 244
V Dolních Dlužinách sice Šemík žil, ale až později. Dnes jsme nedoplnili žádnou novou informaci do rozrodu Adama Šemíka. Objevili jsme ale jednu rodinu Svobodovu v Žebrákově a rodinu Šuchovu v Dlužinách. Matěj Šuch byl havířem. To nebylo v tomto kraji na začátku 18. století zrovna typické povolání. Někdy příště si řekneme o objevu Šemíka hodináře a Šemíka granátníka.

Zdroje:
sign. 2582, index N (245 MB), 1659-1826, 215 fol., čeština
sign. 2583, index O (90 MB), 1659-1836, 57 fol., čeština
územní rozsah: farnost Světlá nad Sázavou + filiální obvod Lipnice nad Sázavou (do 1693) + lokality z okolí (do 1693)

pátek 18. ledna 2019

Jméno po střeše nebo omyl?

Když jsem minule psal o Pavlovi Šemíkovi, došel jsem k myšlence podívat se blíže na Hory Vrbické. V roce 1680 se totiž Pavel s rodinou objevil na sirotčím seznamu právě na Horách. Je uveden s manželkou a synem jako poslední na druhé straně jednoho listu, který obsahoval pro obec Hory 11 rodin nebo spíš domácností. Neznamená to, že tehdy bylo v osadě 11 domů. Ještě se k tomu vrátím v některém z příštích příspěvků.
Sirotčí seznam, obec Hory [1], [2]
Po přečtení si můžeme říct, že Pavel se ženou Ludmilou a půlročním synem žili pravděpodobně v domě Jana Pospíšila. V porovnání s rokem 1651, kdy na Horách žilo 25 poddaných, je zde v roce 1680 zaznamenáno 41 osob. Jan Pospíšil se patrně znal s otcem Pavla a nejspíš i s jeho dědou. V rozpětí bezmála třiceti let se Jan Pospíšil vyskytuje zprvu s poznámkou krejčí (berní rula) později ponocný (sirotčí seznam).
Zpět k Pavlovi. Odhadl jsem, že svatbu mohl mít kolem roku 1678. Z matričních záznamů o narození dětí Pavla se dá usuzovat, že až do smrti první manželky Ludmily v roce 1702 žila rodina ve Smrdově. Přesto je ve zmiňovaném seznamu v roce 1680 zapsána na Horách Vrbických. Tam a na Vrbici strávil Pavel s druhou ženou Rosálií závěr života. Umírá v polovině února roku 1712 a vydává se na poslední cestu na hřbitov ve Smrdově. Pojďme se vrátit k jeho první svatbě. Syn Adama Myslivce ze Smrdova si bere 7. července 1678 za ženu Ludmilu. To není jediný doklad, kde je uváděn Adam Myslivec alias Šemík. U záznamu o svatbě ale něco nesedí. Ženich se totiž jmenuje Pavel Kratochvíle.

7.7.1678, svatba, matrika sign. 2552, f. 172
Měli oddavky. Pavel Kratochvíle, syn Adama Myslivce ze Smrdova, s Ludmilou dcerou Jakuba Ševce také z měst[ečka] Smrdova. Svědkové Jiří Fabián, družba družička Alžběta dcera Zemanova, Ludmila žena Albrechtova, Žofie Kantorka a mnoho jiných poctivých lidí vše z měst[ečka] Smrdova.

Kratochvíle byl místní kovář. Jmenoval se však Jan. Buďto se jedná o omyl nebo by to mohlo být jméno po chalupě. Ludmila ovšem nebyla dcerou kováře, ale Ševce. Mimochodem ševcem byl v té době ve Smrdově nějaký Procházka nebo Kudrna. Jistým vysvětlením by mohlo být, že se Pavel mohl stát pomocníkem místního kováře a když se ženil, byl do matriky zapsán pod příjmím starého kováře. Že to je divoká teorie? V rodině Kratochvílově jsem neobjevil žádného Adama. Navíc se dochovaly indexy matrik oddaných a narozených, které byly psány až začátkem 19. století.

pondělí 7. ledna 2019

Pavel Šemík

Křestní jméno Pavel nebylo v našem klanu běžné. Začalo se dávat narozeným chlapcům častěji až ve 20. století. Jeden Pavel se však narodil v rodině Adama Šemíka v době, kdy si Adam zakupuje malé hospodářství ve Smrdově. Datum narození Pavla neznáme. V Soupisu poddaných (1651) ještě není. První světelská matrika, ve které se objevují narození ze Smrdova, začíná až rokem 1659. Datum křtu (narození se tehdy nezapisovalo) jeho bratra Václava již tedy známe. Proto bereme s povděkem zápisy nematriční. Stejně tak mohou do mozaiky zapadat matriční zmínky o svědcích, družbách, kmotrech. U Pavla máme zatím dvě takové události. V roce 1679 byl v Leštině za družbu na svatbě v Leštině.
Před několika dny jsem objevil v druhé nejstarší haberské matrice zápis z února roku 1702 o svatbě ve Skuhrově.
svatba 19.2.1702, svědek Pavel Šemík
matrika farnosti Habry, r. 1688 - 1704

19 ze Smrdowa Skuhro
wii in Ecc[les]ia S. Nicolai Copu
latus e[st] Georgius filius Pauli
Husa, cu[m] Anna filia Lau
rentij Kragina Habrâ Prae
sentibus Paulo Šemik
Joanne Šyma Martins
Hajek Catharina Nemczova
Elizabetha Laczinka et
aliorum ~ ~ ~

Kostel sv. Mikuláše stojí ve Skuhrově. Ženich Jiří Husa byl ze Smrdova a nevěsta Anna Krajinová z Haber. Mezi svědky kromě Pavla Šemíka můžeme číst jména Šíma, Hájek, Němcová, Lacinová.
V době svatby bylo Pavlovi kolem 50 let. O několik měsíců později ovdověl. V září 1702 pochoval ženu Ludmilu a už 14. ledna následujícího roku se žení podruhé. Pavel žil část života na Horách Vrbických a ve Smrdově. Závěr života strávil pravděpodobně ve Vrbici. Pohřben byl v únoru 1712 na hřbitově u kostela ve Smrdově. Pavlovy potomci se vyskytovali ve Smrdově, Vrbici, Leštině, Hroznotíně. V další generaci už i v Ovesné Lhotě.

úterý 1. ledna 2019

Novoroční přání

Poslední roky jsem touto dobou připravoval setkání našeho klanu. Vloni jsme uložili Adamovu trofej v Ovesné Lhotě a jsme v očekávání, kdy se objeví ta nebo ten, kdo obnoví tradici a ujme se putovní štafety. První den v roce si dáváme různá předsevzetí, která se během několika týdnů stávají spíše zbožnými přáními. Žádné předsevzetí nemám, ale ve spojení s naším klanem, velkou rodinou Šemíků, mám několik přání. Ta přání nebudu držet v tajnosti, neboť jen tak zvýším pravděpodobnost, že se některá uskuteční.
  • První přání jsem už nakousl. Podívejme se na drobný výklad pravidel a zjistíme, že tento rok Adamovu radlici může vyzvednout někdo, kdo se narodil v rozmezí let 1995 až 2001.
Matrika farnosti Habry, r. 1688 - 1704
  • Dostávám se ke genetice. Přál bych si, aby se našel alespoň jeden zástupce z horních a jeden z dolních Šemíků, který by rozšířil řadu můžů účastnících se projektu Genetika a příjmení. Jsem garantem, chcete-li patronem, a mohu účast v projektu zprostředkovat. Tento typ testu je určen pouze pro muže. Genetický profil na chromozomu Y se dědí v otcovské linii a je tedy skvělou možností využít ho při bádání.
  • Další přání je spojeno s hrobem Jana Šemíka na smrdovském hřbitově. Smrdov se už nejmenuje Smrdov, ale je to Sázavka. Náhrobek ze staré fotografie už na hřbitově v Sázavce také není. Podle  informací pamětníků by ten náhrobek mohl být zasypán na původním hrobovém místě. Do hrobu nebo hrobky se naposledy pochovávalo roku 1929. Mým přáním je ten náhrobek objevit a umístit ho, aby byl na očích návštěvníků hřbitova.
  • V právě proběhlém roce se naplnil v Ovesné Lhotě krásný příběh. Byly to okolnosti kolem nálezu zprávy zakopané pod jedním stromem u Božích muk. Mluvil jsem o tom na našem květnovém  srazu. A do Lhoty jsem se vrátil ještě jednou na začátku září, kdy byly kousek od původních lip vysazeny čtyři mladé lipky. Mým přáním je zorganizovat vysazení stromu nebo zárodku celé aleje v oblasti Hor Vrbických, kde patrně příběh Šemíků na Vysočině začal. Jestli čte tyto řádky paní Kadlecová, současná starostka Ovesné Lhoty, rád bych ji také poprosil o zveřejnění textu, který byl 8. září uložen jako zpráva pro budoucí generace.
    Více na: https://vtm.zive.cz/clanky/genetika-a-prijmeni-unikatni-moznost-ziskat-test-y-dna-zdarma-a-dozvedet-se-o-svych-predcich/sc-870-a-191266/default.aspx
  • Po uveřejnění rozhovoru v časopisu Českých drah jsem byl požádán, abych připravil článek do Genealogických a heraldických listů. Toto přání bych rád splnil. Zatím váhám, jak článek pojmout. Jak dostat na tři až čtyři stránky příběh rodu Šemíků? To je ta otázka, kterou si opakovaně kladu.