Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let krystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat me...

neděle 22. prosince 2019

Pátrání s Matějem Kopeckým

V červnu letošního roku jsem obdržel následující zprávu: Mám info o zraněném Šemíkovi. Není to můj František Šemík (*1880). Ten byl v 13. polním pluku lesních myslivců. Tohle bude František Šemík z Malína, který je od Sedlce vzdálen cca 4 kilometry. V tom roce žili Šemíkovi i tam. Už jsem jejich větev zkoumal. Též to byli František a Marie Šemíkovi, vrstevníci mých předků. Svatbu měli o rok později než můj František s Marii. Jedná se o větev ze Světlé. Další Šemíkovi žili ve Vrdech, trochu jsem se na ně díval, ale ještě moc ne.
František Šemík (*1874) - v říjnu 1916 raněn
To Matěj Kopecký reagoval na můj dotaz k záznamu o ztrátách v rakouské armádě z roku 1916. Tedy z doby 1. světové války. František Šemík z Malína byl skutečně jiným Františkem, než byl jeho prapraděda. Byl o šest let starší a pocházel ze Světlé nad Sázavou. Svatbu měl v roce 1898. Tedy o sedm let dříve než druhý František Šemík. V té době již žili obě rodiny v Sedlci nedaleko od sebe v blízkosti tabákové továrny. Právě v c. k. tabákové továrně patrně pracovali oba Františkové i s manželkami, pokud tyto nebyly doma s dětmi. Tak to šlo až do Velké války. Ještě před tím ale došlo k události, které se účastnil jeden z Františků. V roce 1913 byl František Šemík účastníkem potyčky, o které jsem psal předloni. Za 1. světové války jeden František sloužil u LstB (Landsturm Bataillon) - tedy u domobraneckému praporu č. 83 ve 2. kompanii. Druhý František nastoupil k 13. polnímu pluku lesních myslivců.
zemřela Anna Šemíková z Dolních Bučic
Poválečné osudy známe jen u mladšího Františka Šemíka. O tom starším víme pouze, že měl s Františkou Šemíkovou, rozenou Mráčkovou, dvě dcery a syna, který zemřel jen několik měsíců po porodu.
Matěj Kopecký mě upozornil ještě na jedny Šemíkovi ve Vrdech, přesněji v jejich části Dolní Bučice. V srpnu 1849 se sem ve svých 39 letech přiženil zedník a vysloužilý voják Václav Šemík z Ovesné Lhoty. Tak toto je poslední letošní příspěvek. Chtěl bych tímto poděkovat všem, kteří mi letos pomohli. Zítra zveřejním aktuální rozrod klanu Šemíků. Je v něm bez pěti celých 800 osob. Najdete se tam? Víte, že je možné cokoli doplnit nebo opravit? Napište mi. 

pátek 13. prosince 2019

Bárta v Nebrasce

Příjmení Bárta není neobvyklé. Na Světelsku a Havlíčkobrodsku je dokonce běžné. Životy Šemíků a Bártů se protnuly několikrát ve Smrdově a jednou také v Leštině. Před nedávnem jsem se přidal na jedno diskuzní fórum o genetické genealogii a záhy se mi ozval pan Barta.
Leština - *3.4.1830 - Josef...
Zmiňoval, že jeho prapraděda Josef Barta měl matku s rodným příjmením Semik. Ten prapraděda se narodil 3. dubna 1830 v Leštině a o den později byl pokřtěn v Opatovicích u Zbýšova, kde je evangelický kostel. Rodiče Josefa žili v Leštině.
...syn Josefa Bárty a Marie Šemíkové
Když bylo rezervníku a tovaryši zednickému, tedy Josefovi, 28 let, měl v Opatovicích svatbu. Nevěsta Marie Knapová, dcera půlníka z Hraběšína, porodila do roka po svatbě syna Josefa. Ten se však nedožil tří let. To už novomanželé žili ve Štrampouchu a měli dceru Marii (*15.9.1861). Následovali tři synové. Josef (*1864), František (*1867) a Jan (*1869).
Josef Barta (1830 - 1900)
Na základě vzpomínek Jana se rodiče v květnu 1873 sbalili a vyrazili na dalekou cestu do zámoří. Ve Spojených státech měli namířeno, tak jako mnozí jiní z Čech, do Nebrasky. Tam se skutečně usadili na venkovské oblasti Clay County (Deweese). Mezitím přibyla dcera Anna Susan. Bratři přizbůsobili svoje jména novému prostředí. Joseph, Frank a John Theodore. Ze všech pěti sourozenců byla pouze nejsatarší Marie Barta Hlavata pohřbena mimo stát Nebraska.

středa 4. prosince 2019

Slepé uličky

Tato krátká úvaha bude i o tom, proč mi nesedí služby typu MyHeritage, Ancestry, GeniFamilySearch a jim podobné. Tedy takové, ve kterých jsou vaše data uložena na internetu a kontrolu nad jejich zpracováním a využíváním nemáte zcela pod svou kontrolou.
Aby nedošlo k mýlce. Mnoha genealogům některé z výše uvedených služeb mohou přinést hodně užitečného. Je nutno dodat, že při větším počtu osob v rodovém stromu je vše patřičně zpoplatněno. Já osobně mám v některých případech vytvořen základní rodokmen s několika desítkami osob bez větších detailů. Mrzí mě, že komerční přístup zláká nemálo zájemců o nové záznamy doslova ke sběratelství "dušiček", kdy si jsou schopni přidat naráz tisíce událostí, aniž by si je ověřovali. Když se s některými z nich snažíte komunikovat, neodpoví nebo netuší, kde k údajům přišli. Jeden příklad z poslední doby. Na obrázku výše je shoda, na kterou mě upozornil automat na serveru MyHeritage.
Jiří Šemík byl před propojením s jeho dědou Adamem velkou neznámou. Ve staré smrdovské matrice lze číst, že 25. dubna 1689 „Okřtěno jest dítě jménem Jiřík...“
Úmrtí Jakuba Šemíka († 19.11.1771)
Kde se vzaly letopočty narození 1699 a úmrtí 1771? Bohužel se mi nepodařilo kontaktovat autora jiného stromu. Podíval jsem se na rok 1771 a našel jsem zápis, na kterém je škrtnuto křestní jméno Gregorius a dopsáno Jacobus. A rok 1699 vyšel prostým odečtením 72 let. Až se tedy příště objeví nabídka, jak si přidat nové osoby, buďme obezřetní.
V případě Barbory jsem po obdržení tipu shody ověřil datum narození. Ve smrdovském domě č. 57 se skutečně 5.6.1788 narodila Barbora Zmrhalová, dcera sedláka Václava Zmrhala a Mařeny Jamborové. Datum úmrtí jsem v matrice nenalezl.
Barbora Šemíková, roz. Zmrhalová
Dodatek (o dva roky později). Ve stejné době žily dvě Barbory Zmrhalové. Barbora, později vdaná Šemíková, se narodila 29.8.1794 v č. 8. Datum úmrtí jsem stále neověřil. Po osudu té druhé Barbory z č. 57 bude třeba ještě pátrat.

úterý 26. listopadu 2019

Cesta genů

Svým způsobem se historie opakuje. Před deseti lety, když jsem začínal s pátráním, věděl jsem o našich předcích velmi málo. Jednoho dne jsem objevil na smrdovských stránkách první informace o Janu Šemíkovi. Brzy se potvrdilo, že to byl děda mého dědy.
Adam Šemík a jeho rodina
O několik měsíců později jsem narazil na Adama Šemíka, jehož jméno se nacházelo v Berní rule a Soupisu poddaných. To byla polovina 17. století. Protože Jan i Adam žili ve Smrdově, tedy dnešní Sázavce, usoudil jsem, že by mohli mít všichni Šemíci společného předka. V dalších letech jsem se pustil do propojování rodové linie od Jana k Adamovi. Po pár letech se potvrzení domněnky podařilo. Máme tu pohled z dneška do minulosti necelých 400 let.
Co ale předcházelo Adamovi? Z předmatriční doby jsou informační zdroje jen velmi omezené. Adamovy rodiče přišli do kraje mezi Světlou, Ledčí a Habry z východu, ze západu, z jihu či severu? Nějaké náznaky máme, ale chybí potvrzení o propojení osob. I otec Adama, který je vlevo uveden, je spíše předpokládán, neboť žádný písemný doklad o jeho rodičích nemáme. Jsou to pouhé indicie, byť se domnívám, že myslivců tou dobou v okolí Smrdova moc nebylo. Teď se zmíním, jak bychom mohli postupovat hlouběji v čase. Testováním Y-chromozomu (yDNA) jsme ověřovali, že Adam je náš společný předek a pro většinu z nás, kteří nosíme naše příjmení, je nejbližším společným předkem (MRCA) Adam Šemík. Když mluvíme o yDNA, musíme podotknout, že tento typ genetické informace se přenáší pouze z otců na syny, tedy v mužské linii
R1 (20800 př.n.l.)  R1a (15300 př.n.l.)  M198 (6300 př.n.l.) Y874 (1900 př.n.l.)
Pojďme se na vývoj podívat z druhého konce. Animovaný pohyb linie předků z Afriky do Asie a později do Evropy je společný pro zhruba dvě třetiny mužské populace v české kotlině i na Moravě, a to až do doby před 22 tisíci let. Adama Šemíka, jak postupně poznáváme již od roku 2013, můžeme zařadit do haploskupiny R1a. A s ním i všechny jeho potomky. Tedy i mě nebo mého prapradědu. Nyní nebudu spekulovat, proč docházelo ke změnám směru migrace. Nebudu vytvářet teorie o důvodech rychlosti přesunu v určitých obdobích. Snad někdy příště.
Část stromu haploskupiny R1a
Zastavím se až v době někdy před 4 tisíci roky. To je časová hranice, kam můžeme trasu předků Adama Šemíka vystopovat nejen v čase, ale i v prostoru. Tady bych se zastavil u pojmu se zkratkou TMRCA. Je to doba, kdy žil poslední společný předek dvou či více jedinců.. Pro haploskupinu R1a, tj. zhruba pro třetinu české mužské populace, žil společný předek před více jak 17 tisíci roky.
Před půl rokem jsem si u společnosti Family Tree DNA objednal podrobnější test. Výsledkem bylo zařazení do skupiny R-Y874. V době, kdy se vzdálení bratranci z haploskupiny R1a nacházeli v oblasti dnešní Ukrajiny a jihovýchodního Polska, se náš předek pohyboval mezi Černým a Kaspickým mořem. Sledujme další vývoj na stránkách yfull.com a zkusme se společně zamyslet nad tím, jak bychom mohli propojit Adama z Vysočiny s někým, kdo žil na úsvitu doby bronzové v okolí Kavkazu.

Postupné zpřesňování výsledků:
R1 - formed 28200 ybp, TMRCA 22800 ybp = 20800 BC
R1a - formed 22800 ybp, TMRCA 17300 ybp = 15300 BC (Genetika a příjmení)
M459 - formed 17300 ybp, TMRCA 13600 ybp = 11600 BC
M198 - formed 13600 ybp, TMRCA 8300 ybp = 6300 BC (111 Y-STR od FTDNA)
M417 - formed 8300 ybp, TMRCA 5300 ybp = 3300 BC
Z93 - formed 4900 ybp, TMRCA 4700 ybp = 2700 BC
Z2123 - formed 4200 ybp, TMRCA 3900 ybp = 1900 BC
Y874 - formed 3900 ybp, TMRCA 3900 ybp = 1900 BC (Big Y exportovaný na YFull)

úterý 19. listopadu 2019

Caroline Semik

Karolína se narodila ve městě Omaha jako třetí z pěti dcer rodičům Šemíkovým, kteří sem přišli z Evropy, z Rakouska-Uherska, z Ovesné Lhoty. Tři roky po pohřbu otce Antona Šemíka se ve svých 18 letech vdává za Howard DeBell Hagin.
Datum svatby - 21. prosince 1912 - jsem upřesnil, neboť u původního zdroje, kterým jsou skvělé stránky Backus Family History, bylo uvedeno datum 22. Dvojka na jedničku byla v jednom z dobových dokumentů přepisována. Oprava čísla dne je vidět na formuláří, ve kterém rodiče Howarda udělují souhlas ke sňatku. Souhlas byl nutný, neboť oběma snoubencům je v den svatby méně jak 21 let. V Rakousku-Uhersku tou dobou byla hranice nezletilosti ještě vyšší (24 let).
Na druhém dokumentu je již datum správné. Tento formulář obsahuje i podpisy obou snoubenců. Dělník Howard má méně vypsané písmo oproti slečně Karolíně. U té je zajímavé, že příjmení otce i  matky za svobodna je stejné - Semik. Z předchozího bádání víme, že "díky" rodičům Karolíny došlo k tzv. ztrátě předků.
Svatbu rodičů v Ovesné Lhotě jsem před nedávnem dohledal na úřadu ve Světlé nad Sázavou.

úterý 5. listopadu 2019

Rodopisci v Ledči

Pan Tyleček z Ledče organizuje v úterý 12. 11. setkání zájemců o rodopis, na kterém společně s ním vystoupí také paní Vlasová a moje maličkost. Kdo to nemáte do místní městské knihovny daleko a máte zájem pátrat po svých kořenech, přijďte mezi nás.


Obsah povídání při setkání amatérských zájemců o genealogii v Ledči nad Sázavou


termín: 12. listopadu 2019, 15.30 – 17.00 hodin

1. Úvod – o rodopisu /genealogii/
Proč hledat předky? Zájem o rodopis. Bádání jako detektivní činnost. Základní termíny, minislovníček němčiny a latiny.

2. Základní genealogická schémata – grafické diagramy. Vývod, rozrod a rodokmen. Hlavní rozdíly. Ukázky diagramů.

3. MATRIKY (N,O,Z)
Základní rozdělení matričních záznamů podle obsahu, podle přístupu k matrikám a ukázky zápisů, využití počítače při bádání – www.badame.cz.
Nejrozšířenější genealogické programy dostupné na internetu.

4. Ostatní zdroje informací, osobní zkušenosti při zahájení a hlavní úskalí při hledání předků.

5. Jak a kde začít hledat své předky. Ukázka postupu hledání bez internetu a s využitím počítače při prohlížení digitalizované části archivních fondů v oblastním archivu v Zámrsku.

6. Závěr.

sobota 2. listopadu 2019

Dušičky

Vzpomínka na všechny věrné zemřelé, lidově zvané Dušičky. Na hřbitově v Sázavce je hned několik hrobů, ve kterých odpočívá někdo z klanu Šemíků.
Některé hroby jsou čerstvé a některé zapomenuté. Na pražských hřbitovech nejdeme hned několik míst s naším příjmením. Jedno takové místo je i v Brně, jak je vidět na obrázku.
O Dušičkách vzpomínáme na ty, co tu byli před námi. Jeden manželský pár 2. listopadu léta slavil také narozeniny. Bohumil Šemík si připomínal tento den o to víc, když ovdověl. Bohumil z Číhoště se narodil a Tonička z Chřenovic zemřela o 81 let později ve stejný den.

sobota 26. října 2019

Triangulace

Možná se ptáte, co má společného pojem triangulace s genealogií. To, co si spojujeme spíše s geometrií nebo navigací, se dostalo do oblasti genealogie skrze genetiku.
Plánovaná rozhledna
Jak nám může triangulace pomoct a co to vůbec je? Zhruba řečeno, na základě znalosti určitých informací jsme schopni dopočítat nebo dohledat informace další. Jak si to ale máme představit v krajině generací našich předků a jejich potomků? To vše navíc zkombinované s dvoušroubovicí DNA?
Plánovaná rozhledna v Osečné na Liberecku je zatím jen v plánech, ale symboliku této stavby jsem si vypůjčil na začátek tohoto příspěvku úmyslně. Začneme tím, co už jsme vypátrali. Vezměme si prvního známého jedince rodu (Person A) a zkusme najít jeho žijící potomky. Budeme pátrat po mužské linii od otce "zakladatele".
Jedná se o tzv. rozrod. Silným pomocníkem u tohoto typu zkoumání předků je sledování jednoho příjmení. (B) začal u Adama (A). Každý, kdo se jmenuje Šemík (C) si může zkusit ověřit, zda jsme více či méně vzdálení bratranci. Může to udělat nahlédnutím do rozrodu. Má ještě jednu možnost. Přihlásit se mi a já zprostředkuji provedení testu v rámci projektu, který zkoumá genetiku a příjmení. Může se také přihlásit přímo zde. To je jeden způsob propojení genetiky a genealogie. Přes Y chromozom, který se dědí z otce na syna.
Další způsob spočívá ve využití autozomálního testu (atDNA) a následné porovnání s genealogickým vývodem. A tady bych rád ukázal několik příkladů, na které jsem v posledních měsících narazil. Před loňskými Vánocemi jsem si objednal atDNA test u společnosti Family Tree DNA (FT). Začátkem února byly dostupné výsledky. Ty jsem nahrál i na jiné servery, kde se dají porovnat s ostatními otestovanými lidmi. Konkrétně na MyHeritage (MH) a GEDmatch (GM).

1. Jakub Lenoch - 10 generací (viz dodatek z 3.1.2024)

9.3.1670, Seč, otec Jakub Lenoch, Anna matka, dítě Josef
Koncem srpna se mi ozval badatel, že má ve svém rodokmenu Lenochovi ve Vidlaté Seči nedaleko Litomyšle. Současně psal o shodě na FT s mou matkou. Já končil v této Lenochovské linii někde kolem poloviny 18. století. Po bádání jsem dospěl až k Soupisu poddaných z roku 1651. Náš společný Jakub Lenoch se narodil kolem roku 1630 a zemřel 20. září 1693. A co máme společného s nově objeveným 9. bratrancem? Poměrně výraznou shodu na 5. chromozomu.
Na FT 10,69 cM (11,30 cM u mé matky), na MH 13 cM a na GM 12,5 cM.
Overlap na GM 89656 je hraniční. Že by se nám mělo podařit nalézt nejbližšího společného předka (MRCA) bylo málo pravděpodobné. S každou další generací je totiž sdílená část DNA menší a menší. Od páté, šesté generace někteří předci z naší DNA začínají "vypadávat". Šance na objevení vzdáleného bratrance nebo sestřenice ovšem zůstává.

2. Matěj Hudík - 9 generací

Od Šemíků k Hudíkům v Horních Dlužinách
Když jsem objevil příjmení Hudík v Horních Dlužinách, vzpomněl jsem si, že toto příjmení se vyskytovalo už v Soupisu poddaných, a to v Pavlíkově mezi Ledčí a Světlou nad Sázavou. Podařilo se dohledat otce Josefa z Dlužin. Tím byl Václav z Opatovic. A dědou Josefa byl Matěj Hudík z Pavlíkova (*1696).
Našli jsme se 7. bratrancem 1x posunutým (7C1R). Test ale na MH neukázal žádnou významnou shodu. Patrně stejného Matěje Hudíka máme společného i s Pavlíčky. S těmi se však ukazují na MH, FT a i na GM pravděpodobně pouze náhodné shody.

3. Jakub Daniel - 8 generací

Toto pátrání bylo zajímavé. Na GM jsem zjistil určitou shodu s jednou osobou (20,5cM na 2. chromozomu).
Emailová adresa byla česká, a tak jsem poslal stručný dotaz. Navázání komunikace se točilo kolem společné etnicity :-) a poznání, že genetickou shodu nemám s dotyčnou osobou, ale s jejím strýcem z matčiny strany. Poslala mi příjmení, která se vyskytovala mezi jeho předky a místa, kde žili. Žádné ze jmen mi nebylo povědomé. Z lokalit mě zaujaly dvě - Kladruby a Střížov. Obě vísky leží nedaleko Chotěboře. To byla stopa.
Strýcovy výsledky jsem našel i na MH. Později se ukázalo, že je to můj 4. bratranec 3x posunutý. Ale nepředbíhejme. Dal jsem se do pátrání v Kladrubech a ve Střížově. Vodítkem bylo narození Anny Pelouchové narozené v Kladrubech roku 1832. V matrice je uvedena matka Františka rodem Danielová ze Střížova. U narození Eleonory (mladší sestry Anny) je upřesněno číslo domu, odkud pocházela matka - Střížov 13.
Přesuňme se do obce, kde jsem doposud došel k mé prababičce z otcovy strany. Jmenovala se Hiblbauerová a pocházela ze Střížova č.1. Nyní už zbývalo zkusit propojit Hiblbauerovi a Danielovi. Střížov je dnes ves počtem obyvatel srovnatelná s Ovesnou Lhotou. Ještě roku 1921 tam ale žilo více jak 600 obyvatel. Hiblbauerovi, Součkovi, Konfrštovi, Antošovi, Škarydovi, Kubátovi, Havlovi, Halamovi, Hamerníkovi, Danielovi. Ti všichni se objevují ve Střížově mezi mými předky. Zejména první dva rody se mi ve vývodu objevují opakovaně a tak není překvapení, že zde došlo ke ztrátě předků. U svatby Jana Hiblbauera a Anny Součkové je připsáno udělení dispensu pro 4. stupeň pokrevenství. Je zajímavé, že takto vzdálené příbuzenství ještě na konci 19. století řešili. V roce 1889 se ve Smrdově podobná svatba obešla bez výjimky, a to si bral Šemík Šemíkovou.
ženich Jan Hiblbauer - nevěsta Anna Součková
Povedlo se. Společný předek (přesněji společní praprarodiče) se vzdáleným bratrancem je skutečně Jakub Daniel ze Střížova a jeho žena Magdaléna z Jitkova. K nim směřuje jejich dcera Františka. V mém případě jejich další dcera Anna.
Před pár dny jsem na MH objevil hned tři potomky Františky rozené Danielové - otce, syna a vnučku. Všichni čtyři máme společný kousíček na 2. chromozomu. Celá naše triangulační skupinka sdílí triangulovaný segment. Označme si Jakuba Daniela (A), mě jako potomka Anny (B) a tři potomky Františky (C1, C2, C3).

Dostali jsme se ve hledání společného předka před rok 1790. Spíše bych měl napsat, že jsme našli společný pár, protože není jasné, zda máme společné DNA s Jakubem Danielem nebo jeho manželkou Magdalénou. Pro zajímavost, shody na GM byly následující.
C1 je můj 4. bratranec 3x posunutý (4C3R) Overlap 313060, 20,5 cM na 2. chromozomu
C2 je můj 5. bratranec 2x posunutý (5C2R) Overlap 313204, 11,5 cM na 2. chromozomu
C3 je moje 6. sestřenice 1x posunutá (6C1R) Overlap 311492, 11,5 cM na 2. chromozomu

4. Jakub Vodstrčil - 5 generací

Na závěr jsem si nechal pradědu mé babičky z matčiny strany. Jakub Vodstrčil, později se příjmení proměnilo na Vostrčil, žil na přelomu 18./19. století v Makově u Litomyšle.
MyHeritage (MH)
Na MH jsem našel svou největší shodu s Josefem Vostrčilem. Konkrétně 55,5 cM na 17. chromozomu. Ze starých matrik víme, že Jakubova manželka se jmenovala Kateřina. Rodem byla Havlíková z Makova č. 1. Kromě syna Jana měli Vodstrčilovi i dceru Kristýnu, která si vzala mlynáře Josefa Mináře z Pustiny. Později se stěhovali do Domoradic. S tímto 4. bratrancem máme ještě jednoho společného bratrance, který má výsledky testu na FT. Bohužel se mi na kontaktní email neozval.
Family Tree DNA (FT)
Shoda menší (10,45 cM), ale nachází se také na 17. chromozomu. Navíc zde má shodu i moje máma (9,61 cM). Co napsat na konec? Díky genetickému testu atDNA jsem získal novou chuť ke genealogickému výzkumu svého vývodu, protože jsem našel spřízněné badatele, se kterými máme společné předky.

Dodatek z 6.11.2019
33,868,089 - 45,713,418 10.45cM 2,500 SNPs
33,868,089 - 46,816,289 12.12cM 2,800 SNPs
Ten Jakub Vostrčil a jeho 17. chromozom má pravděpodobně potomky i na Slovensku. Na MH i FT se shodujeme také s někým, kdo pravděpodobně žije v trojúhelníku Nová Baňa, Levice, Zlaté Moravce.

Dodatek z 3.1.2024
Jakub Lenoch zemřel 20. září 1692. Omylem jsem posunul jeho úmrtí o rok. Na základě textu a po revizi záznamů v matrikách se z 9. bratrance stal osmý. Naším společným předkem je syn Jakuba, Václav.

čtvrtek 17. října 2019

Reportáž ze sázení Aleje svobody

Rok se s rokem sešel. Loni jsem byl v kraji pod Řípem a zasadil jsem jednu lipku za Šemíky.  Kdybyste tam někdy kolem jeli, máme strom č. 72. Nepodnikneme něco podobného blízko Smrdova? Tuto sobotu se chystá oficiální akce v Pelestrově u Havlíčkova Brodu. Nedáme společně něco podobného, ale v menším provedení, příští rok? Jako třeba loni v Ovesné Lhotě.




středa 25. září 2019

Dvě lokomotivy jedním náletem

Tento příspěvek jsem chtěl napsat již někdy před půl rokem, kdy jsem objevil zajímavou databázi na stránkách s krátkým názvem Hloubkaři. Tehdy Filip Vojtášek, který shromažďuje údaje o všech útocích kotlářů na území protektorátu, chystal vydání encyklopedického díla s názvem Pod palbou hloubkařů ↧). Ta knížka právě vychází. Celkem 951 příběhů na 951 stránkách. Je tam i útok z konce roku 1944 ve Světlé nad Sázavou. A jsou tam i dva útoky, ke kterým došlo v jeden den několik týdnů před koncem války. Jeden u Smrdova a druhý nedaleko Nové Vsi u Leštiny. Dovolím si je oba citovat.

Sázavka

1. dubna 1945, 14.30: Při výjezdu ze zdejší zastávky, která stejně jako přilehlá obec nesla do roku 1964 název Smrdov, hloubkaři vyřadili z provozu lokomotivu č. 464.038 (výtopna Jihlava) od zpožděného osobního vlaku č. 1206, který mířil z Jihlavy do Kolína a dále do Prahy Hybernského nádraží.
Pohřební průvod Aničky Malinové a Ládíka Nedvědů
Úlomky skla, dřeva  nebo kovu lehce zranily vlakvedoucího Nováka, poštovního úředníka Adolfa Janečka a dva cestující, kteří se nestačili vzdálit do bezpečí. Tragické následky měl útok v Sázavce: na silnici vedoucí k trati přišli o život 17letá Anna Malinová z čp. 12, a Ladislav Nedvěd, žák 4. třídy obecné školy ve Světlé nad Sázavou. Jeho maminka Emilie byla s vážným zraněním převezena do nemocnice. Pro úplnost dodejme, že jedna střela urazila kladívko drážního výstražného zvonku na zastávce a nedaleký strážní domek měl poškozenou fasádu. Na náhradní lokomotivu se čekalo déle než pět hodin.↯)

Nová Ves u Leštiny

Letouny P-51 Mustang, které měla k dispozici 52. stíhací skupina
1. dubna 1945, 14.35: Rychlík č. DmW 94, jeden z mála, které v Německu a na jím okupovaným územích zůstaly zachovány, zastavili hloubkaři poblíž Nové Vsi u Leštiny, konkrétně na kilometrovníku 254,4. Lokomotiva č, 464.068 (výtopna Jihlava) byla vyřazena z provozu, byť by se dalo její poškození označit jako lehké, Dva cestující (zdravotní sestra z Německého červeného kříže a voják) zahynuli a dvě další zdravotní sestry a topič Rudolf Čermák byli zraněni. Po odstavení nepojízdné lokomotivy a osobního vagonu řady ABa, který měl prostřelenou brzdovou hadici, ve stanici Leština, dnes Leština u Světlé, vlak pokračoval se zpožděním déle než tři hodiny směrem na Kolín s náhradní lokomotivou, která byla na místo vyslána z Havlíčkova Brodu.

Během pěti minut došlo k útoku na dvou blízkých místech. Vlastně na třech. Ve stejnou dobu jako v Sázavce došlo k vyřazení nákladního vlaku s lokomotivou ve Vlkanči. Z větší formace letounů 52. stíhací skupiny letící od Brodu se oddělil menší počet strojů a ty zaútočily. Čtyři oběti na konci války. To byl výsledek událostí, ke kterým došlo 1. dubna 1945 v okolí Smrdova.

Zdroj:
↧) Filip Vojtášek, Pod palbou hloubkařů, Academia, 2019, ISBN: 978-80-200-2978-2
↯) Národní archiv, fond Ministerstvo železnic I, karton č. 4544, inv. č. II-21166/45
Jednotka: 52. FG, 4. FS. Znič. nebo pošk. lokomotivy v prostoru Kutná Hora - Praha - Benešov a mezi Pardubicemi a Jihlavou 13.45-14.45. [Zdroj: AFHRA, Reel No. B0147]

úterý 24. září 2019

Dvě svatby

Sešly se mi v posledních měsících dvě svatby, které bylo nutno ověřit v matrice. Navzdory tomu, že se jednalo události z konce 19. století, neobešlo se to bez osobní návštěvy odboru matrik ve Světlé nad Sázavou. Protože jsem nesehnal žádného dobrovolníka, dostal jsem se do Světlé až v září, kdy jsem si naplánoval cestu na Vysočinu.
První zápis byl dohledán v matrice oddaných pro Smrdov. Do této knihy se zapisovalo mezi roky 1885 až 1944. Z toho důvodu je tento dokument stále mezi živými matrikami. Do oblastního archivu se dostane nejdříve za deset let a dostupnost v naskenované podobě na internetu bude ještě později.
Co hledáme? V Národních listech vyšla v září 1892 drobná zpráva o sňatku slečny Františky Šemíkové. Ročník narození 1873. Nevěstě bylo 19 let, a tak potřebovala svolení ke sňatku. To získala od otce, který se do knihy podepsal. Zároveň jsou zde podpisy svědků Františka Slavíka (strýc či děda ženicha?) a Josefa Zadiny.
Jan Slavík & Františka Šemíková (13.9.1892)
Druhý sňatek, který jsem hledal, se týká Marie a Antonína Šemíkových. O tomto páru vím již dlouho a kupodivu známe více detailů ze života v USA, než z místa narození. V Ovesné Lhotě se oba narodili, oba zdědili po otcích stejné příjmení. Protože mezi Antonínem a Marií byla jistá příbuznost, hledal jsem, zda nemuseli žádat o tzv. dispens, tedy výjimku. Jak je vidno, příbuzenství ve 3. a 4. stupni prominutí překážky ze strany církve nevyžadovalo.

Antonín & Marie (19.11.1889)
Pro sňatky z Ovesné Lhoty byla v té době vedena samostatná kniha a opět, ještě několik let se bude muset za těmito zápisy do Světlé nad Sázavou. I tato nevěsta byla nezletilá. Bylo ji méně než 24 let, a tudíž potřebovala svolení ke sňatku. Jelikož její otec již nežil, udělil vrchnoporučenské povolení c. k. okresní soud v Ledči.

neděle 15. září 2019

Před 111 lety v Číhošti

Čtyři roky po svatbě, kdy se František Šemík přiženil do rodiny truhláře, ale také číhošťského hostinského, Josefa Ruta, se v novinách Venkov objevuje drobná zprávička.
Hasičská župa Ledečská koná v neděli 5. července r. 1908  II. župní sjezd  v Číhošti, spojený s oslavou 10letého trvání tamního sboru. – Pořad sjezdu: O ½ 11. hod. valná hromada zástupců sborů v budově školní. Po společném obědě jest cvičení 3 sborů, potom koncert v zahradě a večer věneček v hostinci pana Františka Šemíka.
Venkov byla tiskovina České strany agrární. Zpráva vyšla v polovině června 1908 a byla vlastně pozvánkou na akci konající se den před svátkem Jana Husa.
Koncem roku 1911 ve Věstníku dorostu, příloze Venkova, jsem dohledal pozvánku na akci Okresního sdružení dorostu. Upoutávka zvala na promluvu Otakara Březiny. František, v jehož hostinci se událost konala, byl patrně členem této organizace. Bylo by zajímavé zjistit, kdy Františkův tchán zhotovil kříž, který se stal osudným pro Josefa Toufara.

pondělí 2. září 2019

Vývod a rodokmen

Po delší pouze jsem se pustil do hledání předků i z matčiny strany. Na rozdíl od tátovy linie, která se historicky pohybovala na malém území mezi Světlou nad Sázavou a Chotěboří, je "mateřská" oblast "zahuštěna" mezi Vysoké Mýto a Litomyšl.

Jako výborný doplněk k bádání předků generaci po generaci - ve "vějíři" mnou počínaje a konče - se nabízí autozomální DNA test. V posledních týdnech jsem si potvrdil několik shod s lidmi, se kterými mám společného předka. Našel jsem 5. sestřenici z Makova u Litomyšle, se kterou se potkáváme mezi roky 1766 a 1832, nebo 6. bratrance z Dolních Horních Dlužin (*1758 +1828). Pak se objevil jeden výskyt vzdálený tak devět generací ode mě ve Vidlaté Seči. To už je pro tento druh testu na samé hranicí rozlišitelnosti. Zkusím zapátrat v matrikách. Zkoumání atDNA může pomoct při odhalování nemanželských otců. Může nás také nasměrovat do míst, odkud se předci přiženili nebo přivdaly.

Kolem 50 příjmení se mi sešlo z obou stran. Nejdříve uvedu místa a příjmení po přeslici:
Bahenský - Holešovice, Bartoníček - Lhota, Čnyk - Důl?, Dočkal - Vidlatá Seč, Hašek - Opočno, Havlík - Makov, Klercha - Luže, Klofanda - Janovičky, Klofanda - Sedlišťka, Kvapil - Radim, Krčmář - Radim?, Lenoch - Janovičky, Lenoch - Makov, Lenoch - Vidlatá Seč, Netolický - Doly, Pavlíček - Dobrkov, Prokop - Dolní Újezd, Slupecký - Makov, Šantrůček - Blížňovice, Vít - Chroustovice, Dlask - Domoradice, Havlík - Makov, Hrubeš - Svařeň, Hruška - Mokrá Lhota, Laba - Domoradice, Laba - Janovičky, Minář - Domoradice, Minář - Pustina, Novotný - Cerekvice, Rybička - Domoradice, Sobotka - Domoradice, Sobotka - Řepníky, Sobotka - Voletice, Šlechta - Svařeň, Šmidra - Luže, Vodstrčil - Makov, Vomáčko - Libecina, Zejda - Domoradice, Židek - Rzy
A na konec otcovská část mých předků:
Bárta - Smrdov, Blažek - Horní Krupá, Hudík - Horní Dlužiny, Kafka - Bačkov, Klement - Kojetín, Ledvinka - Rozsochatec, Málek - Čachotín, Myslivec - Olešná, Říha - Lučice, Šanc - Smrdov, Šemík - Rozsochatec, Šemík - Smrdov, Zmrhal - Smrdov, Kohout - Vepřová, Křišťan - Počátky, Marek - Stružinec, Novotný - Počátky?, Pleskač - Dobkov, Antoš, Daniel, Halama, Hamerník, Hiblbauer, Konfršt, Kubát, Režný, Souček, Škaryd - Střížov

neděle 18. srpna 2019

Další kmenové listy

Mám k dispozici deset kmenových listů Šemíků, kteří se narodili mezi roky 1849 a 1884. Jedná se o období, které není skartováno  (ročníky 1887-1900), ale je částečně torzovité (ročník 1864 a starší). Máme tu Antona Šemíka, o kterém jsme tu mohli číst nedávno. Je zde můj praděda Alois i prapraděda Jan. U jediného legionáře - Josefa - nemáme základní informace o tělesných charakteristikách. Na přesnost bych si, zejména u těch nejstarších, moc nevsadil. Pro zajímavost je zde ale uvedu. Šedé oči budou patrně spíše šedomodré, černé pak nejspíše tmavě hnědé. Metrická soustava byla v Rakousku-Uhersku zavedena od roku 1876. Do té doby se měřilo v palcích. Míra to byla přibližná, v Čechách byl jeden palec o něco kratší.
Alois Šemík (*1874)
Prvních pět záznamů jsem našel na FamilySearch. Abychom si je mohli prohlížet, je potřeba být registrován a přihlášen.
Jan Šemík (*1849)
vlasy a obočí světlé, oči šedé, výška 63 palců (165 cm), hrudník 33 palců (82 cm)
Jan Šemík (*1854)
vlasy a obočí světlé, oči šedé, výška 64,5 palců (170 cm), hrudník 33 palců (82 cm)
Josef Šemík (*1855)
vlasy a obočí světlé, oči šedé, výška 65 palců (171 cm), hrudník 32 palců (79 cm)
František Šemík (*1859)
vlasy a obočí světlé, oči hnědé, výška 164 cm, hrudník 89 cm, boty č. 10
Anton Šemík (*1864)
vlasy a obočí hnědé, oči modré, výška 174 cm, boty č. 10

Zbylých pět jsem získal z Vojenského ústředního archivu a zprostředkovaně od dalších potomků z našeho klanu.
vlasy světlé, oči, šedé,
obočí světlé, nos tupý
Alois Šemík (*1874)
vlasy a obočí světlé, oči šedé (aschengrau), výška 161,5 cm, boty č. 11
František Šemík (*1875)
vlasy a obočí hnědé, oči hnědé, výška 166 cm, boty č.10 (po staru) / č.8 (nově)
František Šemík (*1880)
vlasy tmavě hnědé, obočí a oči hnědé, výška 171 cm, boty č. 11
František Šemík (*1880)
vlasy a obočí hnědé, oči černé, výška 158 cm, boty č. 19
Josef Šemík (*1884)
legionář, základní charakteristiky na kmenovém listu chybí
ústa úměrná, brada špičatá,
obličej podlouhlý

Co můžeme z toho mála napsat o společných znacích? Jen málo. I když... nosy v mé linii jsou tupé (3x), jinak byly i špičaté (3x) anebo proporcionální (3x). Obličej převážně podlouhlý (4x), kulatý (3x) nebo oválný (2x). Nejméně se toho dá říct o ústech. Ve valné většině bylo psáno, že jsou úměrná - proporcionální (7). Podvakráte byla ústa malá.
A zde se na závěr zastavím. Tím, že jsem se probíral kmenovými listy našich předků, objevil jsem omyl u Jana Šemíka (*1854) z Ovesné Lhoty. Byť měl dle vojenských doktorů malá ústa, upozornil mě, že nezemřel v roce 1866. To byl jiný Jan, který byl ve Smrdově pochován.

pondělí 12. srpna 2019

Antonín tavič slévárenský

V minulém příspěvku jsem citoval Antonína Šemíka, který žil s rodinou dlouhé roky v zámoří. Rok před nečekanou smrtí radikálně změnil styl života. On, manželka Marie i jejich děti zanechali ve městě Omaha svoje přátele i známé a vydali se na neznámý venkov daleko od Nebrasky do státu New York na východě. 
Ještě před opuštěním města se s Antonem Šemíkem rozloučili členové spolku Omaha, č. 144, ČSPS. To bylo koncem května 1909. Pak si sbalil doma v Hickoryho ulici č. 418 nejnutnější věci a společně se švagrem Jamesem vyrazili na průzkumnou cestu. Spolkový život vedla i manželka Marie Šemíková. Ta v novinách 1. června děkovala členkám sboru Boleslava, č. 60, J.Č.D. V tom samém vydání týdeníku Pokrok západu je i seznam českých spolků (str. 10) v tehdejší Omaze. Napočítal jsem jich 14. Záhadou jsou mi jejich zkratky. Anna Šemíková byla dokonce předsedkyní jednoho takového ženského spolku (Tábor Bohemia, č. 2945, R.N.A.). Anna byla manželkou Antonína Šemíka (*1869). Ten odešel do Ameriky o pět let dříve než jeho strýc Antonín (*1864) a v Omaze žil až do smrti v roce 1951.
Manželé Šemíkovi odebírali krajanský týdeník Pokrok západu, kam také přispívali svými texty. Antonínův popis cesty z Omahy do Ithaky vyvolal několik reakcí. Cituji jednu z nich.

(¹) NEWFIELD, N. Y. ― Ctěná redakce: Četli jsme dopis p. A. V. Šemíkův, jenž uveřejněn byl ve Vašem listě. Pan Šemík píše, že neví, zda bdí neb sní, jak jak byl krásou krajiny zdejší okouzlen. ― Nám však se zdá, že neprohlédl si vše dokonale, a že nepoznal především stinných stránek této krajiny. Býti pouze na jednom místě, to nepostačí, aby člověk psal o celé krajině. Dále pan A. V. Šemík se zmiňuje, že sdělí něco o spolcích, které zabývají se prodejem farem. K tomu podotýkáme, že my, kteří jsme tu tři roky, o podobném spolku ničeho nevíme. Zde existuje pouze rolnické sdružení, které se však prodejem pozemků nezabývá, neboť účelem jeho jest chrániti nově sem přistěhovalé krajany v každém směru. V poslední schůzi opětně přibyli nám tři noví členové a sice: Václav Votava, Cayuta, N. Y., Jos. Kocourek, Horsehead, Route 3, Anton Treybal, Newfield, N. Y., Rote 30. Výbor pracuje na stanovách, které po třetím čtení budou přijaty, a hlavní body budou uveřejněny pro širší obecenstvo. Pozdrav ctěné redakci a čtenářům. Znamenám se jménem hospodářského spolku Přemysl Otakar.
Anton Vyskočil
zapisovatel.
Slévárny na severu Omahy
v pozadí řeka Missouri (1900)
Neodpustím si jistou spekulaci. Proč se Antonín po tolika letech rozhodl vrátit ke způsobu života svého otce, děda, praděda? Antonín se narodil jako poslední syn Tomáše Šemíka, čtvrtláníka z Ovesné Lhoty č. 11. Otec předal statek synovi Františkovi v době, kdy Antonín chodil do školy. Nejstarší bratr Josef byl polorolník na č. 35, na místní poměry tedy větším sedlákem. V letech před tím, než Antonín se ženou a dcerou odešel do Ameriky, byl Josef v Ovesné Lhotě také starostou. Jen bratr Karel nezůstal v rodné vesnici. Odešel do Starého Kolína, kde pracoval na dráze. O pět let před Antonínem se do Ameriky vydal jeho synovec Antonín, nejstarší syn polorolníka a starosty Josefa. Uchytil se tam. Následovala ho sestra a později i rodina strýce. Strýc i synovec pracovali v místní slévárně. Možné zdravotní problémy a patrně i vzpomínky na rodný kraj přispěly k tomu, že se ve svých necelých 45 letech odhodlal ke stěhování na americký venkov. Bohužel těsně po 46. narozeninách 15. srpna 1910 umírá a starost o farmu zůstává na vdově Marii a švagrovi Jamesovi. Na Vánoce 1912 vychází v ženské příloze týdeníku Pokrok západu tento příspěvek.

(²) Marie Šemíková, Freeville, N. Y., dne 13. prosince 1912. ― Ctěná redakce P. Z. a ctěná pořadatelko Ženské Hlídky! Na vyzvání paní E. Jonášové musím přispět několika řádky do naší Hlídky, neb si mně p. Jonášová stěžovala, že musí jen od nás sama chodit do naší Hlídky, abych přišla s ní že nám bude veseleji, že se nebudeme bát jít domů. Nu, já uposlechnu pí. Jonášovou. Již tedy jdu do naší Hlídky. Již bych několikrát řádky, avšak ve dne není kdy, večer mi moje oči chodí rády do slepé vsi a já jdu s nimi. Je po psaní. Pak také raději čtu než píšu. Čas utíká jak voda. Než se nadějeme, bude rok u konce. Co jsme kdo zažil dobrého neb zlého, máme již za sebou, co na nás čeká, to žádný nevíme. Smutnou letos zkušenost má rodina pana Hercingra, neb paní Hercingrová leží již od jara s nohou, na niž byla dvakráte operována. Též přišli o tři koně tento rok. Taková rodina je k politování. Přeji paní Hercingrové úplné uzdravení, neb jest to spořádaná rodina. Každý máme nějakou zkušenost, snad každý začátečník, ať jest v čem chce, musí něco prodělat.

pondělí 5. srpna 2019

Z dělníka farmářem

Přesun z venkova do měst se ve druhé polovině 19. století projevil i v řadách našeho klanu. Někteří šli do Prahy, někteří do Vídně, někteří do Ameriky. Americké vystěhovalce s příjmením Šemík rozdělím na dvě skupinky. Bohumil (1905) ze Světlé, Josef (1904?) ze Starého Kolína a jeho sestry Růžena a Marie o něco později - zamířili do Chicaga.
Již dříve z Ovesné Lhoty odchází Antonín (1886) a jeho sestra Marie (1886 nebo 1891?). Přidává se jejich strýc, také Antonín se svou manželkou Marií Šemíkovi a dcerkou (1891). Následuje chlapec Václav alias James (1898). Všichni Lhotečtí skončili ve městě Omaha (stát Nebraska). Oba Antonínové, strýc i synovec, pracovali jako dělníci v místní ocelárně. Strýc Anton (*1864) byl tavičem a synovec Anton Semik (*1869) se stal postupem času mistrem.
Rodinné foto: GrandPa Antonín
a manželka Mary s dětmi
Po 18 letech života v Omaze se strýc Antonín rozhodl k radikální změně. Zpět na venkov, zpět k zemědělskému způsobu života. V roce 1909 jede se svým "švakrem" na dlouhou cestu vlakem do míst, kde koupí farmu. Tím švagrem mohl být Václav, tedy James. Tehdy Antonín neměl asi tušení, že má ve svých 45 letech před sebou už jen necelých 16 měsíců života. Přečtěme si, co měl Antonín na srdci, když dorazil do místa zvoleného pro další život.

ITHACA, N. Y. (¹)
Žádám zdvořile za uveřejnění následujícího. Po osmnáctiletém pobytu v městě Omaha, Neb., jsem se rozhodl svoje dělnické zaměstnání zaměniti v stav rolnický, totiž farmerský, byv podporován svojí manželkou v mém úmyslu.
Opustil jsem Omahu dne 14. května, v pátek v 6 hodin večer, odkud nás vlak unášel v místa neznámá. Odjížděje v pátek, tož nám vše šlo nazpátek. Nedbaje starých průpovídek, neb jsem svobodář od kosti, přináležím k řádům Č. S. P. S. totiž k řádu Omaha, číslo 144, dále k řádu 4771 M W A., vzdoroval jsem přírodě, která ten samý den se nemilosrdně rozpoutala. Ráno onoho dne počalo slunce páliti, tak že k očekávání bylo něco podobného. Asi kolem 4. hodiny začalo pršet a čím více se moje doba odjezdu blížila, tím více se zatemňovala obloha a já v dešti ubíraje se na nádraží, připomínal jsem si, jaké asi bouře na nás čekají v novém našem domově. Byl to průvod nevěstící nic dobrého, avšak na vše odhodlán pokračoval jsem za svým cílem, jejž jsem si byl určil. Bouře a déšť stával se čím dále tím prudší, tak že kolem půl desáté hodiny nastalo krupobití a pak zase pršelo, že bylo vše pod vodou. V půl deváté, kdy měli jsme býti již v Chicagu, přijížděli jsme teprve do Cedar Rapids, neboť následkem bouře dráha byla poškozena, a my do Chicaga přijeli až ve 3 hodiny odpoledne. Tam jsem měl ve 3 hodiny přesedati na dráhu Grand Trunk, tož jsem se zase zdržel až do 11 hodin v noci.
Vlakem trasa Omaha - Ithaca s přestupem v Chicagu by dnes zabrala dva dny (Google Maps)
Zkrátka, vše se proti mně spiklo na této mé cestě. Nebudu popisovati svoji cestu, neb by to snad některé čtenáře mnoho nezajímalo, spíš krajinu, kterou jsem jel, čímž doufám zavděčiti se svým známým a krajanům, kteří by si přáli jako já svůj domov zaměniti. Pravdou je, že se mně nelíbila ona pole v Iowě a Illionisu, jež jsem z vlaku viděl, vše bylo pod vodou, ačkoliv nebýti té vody, musí býti ony polohy krásné, neboť to jsou staré rolnické státy, a proto je není třeba popisovati. Spíše se zavděčím čtenářstvu, když sdělím pravdu ohledně krajiny, v které jsem já si domov s mým průvodčím v státu New York, okres Tomkins, vynašel a koupil.
Nyní přikročím k popisu. Pravdou je, že tato krajina pozůstává z údolí, kde nacházejí pozemky dobré i špatné, tak že vystěhovalec když padne nějakému sdružení do rukou, se šeredně sklame. Půda jest šedá, a místy kamením promísená, ačkoliv vše je krásné, jsem vychová v tom oboru, a nechci snad někoho vybízet, ale jen samou pravdu sdělit. Dále okolo údolí se rozprostírají menší i větší vrchy, a jak jest viděti i okolo Omahy. Jest to romantická krajina, tak asi jako v Jižních Tyrolích, jenže s výjimkou těch kopců, neb zde nejsou ty ohromné hory; jestiť to důkaz těch farem, jež jsou zde obdělávané a jež jsou zde obdělávané a jež jsou vlastněny i Čechy, jak jsem sám viděl. Pravdou je, že pro člověka s menším kapitálem, jako jsem byl třeba já, je zde dosti příležitosti si zaopatřiti pěkný domov, že může slušně býti živ a nemusí o práci v městě žebrat.
Anton Semik píše v textu CAYUGU jako Cayutu
a okres TOMPKINS jako Tomkins
V posledních dvou letech se zde usadilo mnoho krajanů a stále noví přibývají. Každý zde koupí, ať je to dělník, neb farmář z jiného státu. Pan Kadleček, farmář ze státu Nebraska, dále pan Jonáš, farmář ze státu Neb. i Kansas, a mnoho jiných. Uvádím na důkaz tyto dva, neb neznám za ten krátký čas mého pobytu vše, abych vše vypsal. Farmu p. Jonáše, u něhož jsem se svým švakrem, jsem prohlédl dobře. Líbí se mi celé okolí, kde i já jsem si koupil, to jest od města Ithaca 5 mil, kde jsou pozemky i za $100 akr. Totiž dle výstavnosti a polohy. Výstavnosti jsou krásné, takže co platí za farmu, stojí ta výstavnost, ale v nynějším místě výstavnosti se nic nečítají, jenom mnoho-li je akrů pole, neb půdy. Právě, co to píšu, tak prší; já bych byl ještě nepsal, až budu míti svědka, totiž mou rodinu a ještě lépe vše projdu.
Jsem nyní v Cayuta, N. Y., u pana Tesaře, řádného a poctivého to muže, mám koně paní Jonášové, dopisovatelky do Pokroku a Hospodáře a jiných listů, bych moje zavazadla dopravil do nového domova, totiž 20 mil od Cayuty. Tož ať žádného nepřekvapuje, že tak daleko. Cayuta je malé město, kde je nádraží a několik budov, kdežto mně se lépe zamlouvalo zakoupiti u města velkého, což jsem na radu p. Tesaře udělal a jsem spokojen, neboť jsem výhodně koupil, a proto oznamuji všem těm, kteří by hodlali změnit své povolání, aby se na mne obrátili a já jim vše upřímně a krajansky sdělím. V pádu tom, že kratší cestou by chtěl někdo něco koupiti, tož nechť se obrátí na pana Alberta Tesaře, Cayuta, N. Y.

čtvrtek 11. července 2019

Máme to v genech

Před deseti lety jsem si přečetl na objevných stránkách pana Myšičky první písemnou zmínku o Janu Šemíkovi ze Smrdova, který byl tehdy už 80 let pohřben na místním hřbitově. Po dvou letech jsem se zásluhou Josefa Zadiny dozvěděl, že můj prapraděda Jan zemřel v roce 1929. 
Kalva z hrobu Šemíkových (vzorek 2)
Ani ve snu by mě v roce 2009 nenapadlo, že se dotknu předmětu, který držel v ruce i děda mého dědy, že budu držet v rukou knihu, které se dotýkal děda mého dědy, protože se do ní podepisoval, že objevím hrob dědy mého dědy a dotknu se v roce 2019 jeho ostatků. Fotografie ukazuje část lebky, kterou jsme objevili v páru s druhou pohřbenou osobou, a nebyli jsme si jistí, kdo je kdo. Pracovně jsme je označili jako vzorek 1 a 2. Nafotili jsme je oba pro oko antropologa a sami pro sebe jsme odhadovali z dat na objeveném náhrobním kamenu komu patří 1 a komu 2. Nebudu vás napínat. Bylo to naopak, než jsem předpokládal. Antropolog odhadl vzorek 2 jako část lebky muže. Tedy kalva Jana Šemíka? To mohl potvrdit nebo vyvrátit genealogický test DNA. Měli jsme na co navazovat. Již před několika lety jsem se s několika jmenovci zapojil do projektu Genetika a příjmení, a tak dnes můžeme porovnávat.

vzorek >>>
STR marker
F-9083
R. Šemík
T1819
R. Šemík
T1613
M. Šemík
T1952
J. Šemík
U1507
V. Šemík
Hrob
J. Šemík
ftDNA
BigY
DYS45616161616161616
DYS389I13131314141313
DYS39024242424242424
DYS389II31313132323131
DYS45816161616161616
DYS1915151515151515
DYS385a/b11/1411/1411/1411/1411/1411/1411/14
DYS39313131313131313
DYS39110101010101010
DYS43910101010101010
DYS635 Y GATA C423232323232323
DYS39211111111111111
Y GATA H414141413141413
DYS43714141414141414
DYS43811111111111111
DYS44819191919191919
DYS5701919
DYS5761717
DYS4812525
DYS53312
DYS5491212
DYS6431010

Souběžně jsem si v dubnu objednal u služby FamilyTreeDNA test yDNA. Při čekání na výsledky Big Y-700 dorazily o něco dříve výsledky 111 STR markerů. Na obr. níže jsem vybral ty panely, ve kterých můžeme porovnat testované vzorky z našeho projektu Genetika a příjmení a test ftDNA.


Je patrné, že shoda mezi mnou a vzorkem z hrobu Šemíkových je v 16 (1. sloupec F-9083), resp. ve 21 (sloupec ftDNA) STR markerech. U vzorku DNA z hrobu se nepodařilo získat marker DYS533.
U DYS389II, DYS438 a Y GATA H4 jsem měl ve výsledcích od pana genetika společně s čísly otazníky. Ten mi také řekl, že test  "hrobového" DNA vyšel až napodruhé. Na základě testu Y-111 mohu upřesnit naši haploskupinu: R-M198. Přidá se někdo k testování?