Hospoda č. 46

Na základě nových poznatků víme o něco více o historii místa, kde se provozovala ve Smrdově hospoda. Zadinovi, Zajícovi, Uhrovi, Jelínkovi. Příjmení, která jsou spojena na kratší nebo delší dobu s domem čp. 46. Začněme rokem 1654, můžeme dohledat Fabiána Šenkýře, jinak zvaného Fabiana Řezníka.

Tabela Tereziánského
katastru (1716)

V tabele Tereziánském katastru je k nalezení seznam, kde jsou uvedeni mimo jiné i šenkýři na panství Vrbice. Situace v roce 1716 byla následující.

Felix Nečas - Vrbický šenk

Mistr Polní - Vrbický
Václav Straka - Šenkýř Leštinský

Matěj Vaněk - Šenkýř Hor Vrbických

Václav Jelínek - Šenkýř Smrdovský
Panská chalupa ve Smrdově

Mrkvička - Mlynář
Jan Sýkora? - Panský mlynář

Kdy Jelínkovi hospodu převzali, o tom jsem zápis nedohledal. Šenk drželi desítky let. Ke změně došlo až koncem 18. století. To už měla jednotlivá stavení svá čísla popisná. František Uher byl hospodským na č. 46 nejpozději od roku 1799. Potom byl uváděn v matrikách jako šenkýř. Ještě v roce 1838 je veden jako hostinský. Předtím zde ale byli uváděni i pachtýři této hospody. Ti se zde střídali i ve 40. (Josef Suk) a 50. letech (Jan Trojánek). To už ale nebyl majitelem František Uher, ale Jan Zajíc.

Příběh, jak se rodina Zajícova dostala do Smrdova, je zamotanější a postupně se ho s potomkem Vladimírem Zajícem pokoušíme rozmotat. Asi před měsícem mi poslal následující zprávu.

Rád bych zmapoval osud mého prapradědy Jana Zajíce v období od roku 1830 do doby nabytí hostince. Matriky ve Žlebech dokládají, že po smrti jeho první ženy v roce 1825 mu zůstali 4 děti včetně mého praděda (tři další zemřeli), v roce 1829 se pak ve Žlebech znovu oženil a o rok později se mu narodil prvorozený syn s druhou ženou; záznam o jeho narození představuje poslední záznam o rodině Jana Zajíce ve žlebských matrikách. Poslední informaci ze Žleb máme z roku 1831, kdy zde prodává hostinec č.p. 80, který zdědil po svém otci Jiřím, kde dosud od narození žil a provozoval hostinskou živnost a kde se i narodily všechny jeho děti z obou manželství.

Narození Vojtěcha Zajíce (*1840) je první matriční záznam ze Smrdova, kde otec Jan vystupuje jako šenkýř na čp. 46.

*1.5.1840 Vojtěch, otec Jan Zajíc, kat. šenkýř, syn po + Josefu Zajíci
sign. 2546 matrika N index N 1805-1847 (Zámrsk)

Další potomek Antonín se narodil o dva roky později. U obou křtů asistovali stejní kmotři - bratr matky Anny Vojtěch Linhart a šenkýř Antonín Jelínek z Tupadel č. 31. Poté, co jsem panu Zajícovi tyto dva objevy poslal, odpověděl...

Dva zápisy o jednom gruntu

V gruntovní knize Vrbického statku z let 1628 - 1747, která je uložena v archivu Zámrsk, můžeme při listování narazit na dvě změny u jednoho gruntu na Horách Vrbických.
Ještě před tím si však povězme o situaci v této bývalé hornické osadě po roce 1650, tedy po skončení třicetileté války. Kromě Soupisu poddaných (1651), Berní ruly (1654) a Revizitace berní ruly (1673) máme k dispozici sirotčí seznamy (1680). Ze čtyř soupisů pro Hory se můžeme pokusit setřídit rodiny podle toho, jak se mohla příjmení proměňovat. Ona to tehdy byla vlastně příjmí, jakési přezdívky, které často souvisely s povoláním dané osoby.

1651 - Soupis poddaných	1654 - Berní rula	1673 - Revizitace	1680 - Sirotčí seznam
Martin Krs			Václav Hruška
Jiřík Záděra (tkadlec)			Pavel Jirkův
Matouš Veřejka	Matouš Veřejka	Jan Šindelář	Jan Schindlmacher
	Jan Krejčů (tkadlec)	Jan Krejčů (syn)	Jan Leinveber
Václav Krejčí (otec)	Václav Krejčí	Václav Lesák?	Václav Lesák
Jan Pospíšil	Jan Pospíšil (krejčí)	Jan Drahovzal	Jan Drahovzal
Jan Šemík (myslivec)	Pavel Chalupník	Pavel Chalupník	Jan Křivda
	Šimek	Václav Burýšek?	Václav Rohaut
	Jan (S)křivan (tesař)	Matouš Vondráček	Jan Pospíšil (ponocný)
			Pavel Šemík
			Matouš Vařejka
			Václav Dlouhý (šenkýř)

Na rozdíl od Smrdova, kde se usadil Adam Šemík, je situace na Horách Vrbických méně přehledná. Adama můžeme sledovat v rozpětí let 1651 až 1680. V průběhu sedmdesátých let je několikrát uváděn s příjmím Myslivec. Syn Pavel s rodinou byl 5. ledna léta páně 1680 zapsán s manželkou a několikaměsíčním synem v domě ponocného Jana Pospíšila na Horách. Na Horách, kde po roce 1650 žil pravděpodobný otec Adama. Jmenoval se Jan Šemík (myslivec). V roce 1653 prodal chalupu. Pojďme se podívat na zápisy v gruntovní knize. 16. října 1667 Jan Svoboda zakupuje od Šimona Křivdy dům s polnostmi. 

197.

Ssÿmon Kržiwda

a giž Jan Swoboda

Leta Panie 1667 prossaczowana chalupa

Matiegem Prasskem rychtaržem wrbitzkým

a Matiegem Jirakem konsselem wrbiczkým

tiez Janem Krziwdau konsselem horskÿm

Swobodowi za summu                        26 zl.

z toho sobie porazi po Dorotie manzielcze

sweÿ                                                      5 zl.

Ostatni summu ma na leta

doplaczeti

Dorotie dczerži nb. Ssymka a giž man-

zielcze Jana m(l)adssiho Albrechta       5 zl.

a Jakubowi Machkowi a Dorotie sestrže geho

rowným dilem                                       16 zl.

Stalo se na Cancelarži wrbiczke

dne 16. 8bris Anno 1667

Anno 1668 8. febr pro nemoznost neslozil – 0

Anno 1669 dne 20. Marti Jan Swoboda slozil

Dorotie sestrže Machkowi totiž                                                                           1 zl. 10 krejcarů

Genetická genealogie

Deset let se zabývám rodopisem a genealogií. Za tu dobu jsem prošel třemi fázemi, které pro jednoduchost pracovně rozliším číselně.

Genealogie 1.0 (bílé rukavice)

Výbavou genealogů byly od nepaměti papír a tužka. Zápisky vylepšené kartotečními lístky s poznámkami. Návštěvy archivů a opisy záznamů. Ke zvykům návštěv patřílo a stále patří používání bílých rukavic pro listování v cenných knihách. Rodopisci starého ražení byli obdařeni velkou dávkou trpělivosti a čas strávený cestováním do okresních nebo oblastních archivů nepočítali. Některé zvlášť vybrané dokumenty byly přeneseny na mikrofilmy. To stále vyžadovalo plánování cest do badatelny příslušného archivu. S vývojem digitální fotografie se pomocníkem rodopisce stává fotoaparát, se kterým šlo při návštěvě archivu zachytit desítky i stovky stran matričních knih. Toto období trvalo tak do roku 2008, kdy se začaly objevovat první výsledky digitalizace matrik.

Badatelna v Zámrsku

V Zámrsku, tedy ve státním oblastním archivu, ve kterém jsou uloženy nejstarší matriky z východních Čech a části Vysočiny, se digitalizace protáhla. To ale neznamená, že návštěvám archivů se v budoucnu při bádání vyhneme. Pocit, když držíte v ruce knihu, které se musel dotknout i váš předek, protože se třeba podepisoval jako svědek nebo jako rodič. K nezaplacení. Bohužel se dá čekat, že s postupující digitalizací originální knihy budou "mizet" v depozitářích.

Genealogie 2.0 (digitalizace)

Digitalizované matriky jsou dnes z velké části dostupné na internetu. Oblast Havlíčkobrodska, tedy i smrdovskou farnost,  můžeme takto celou prohledávat od začátku roku 2017.

Matriky na internetu

Internet jako ohromný zdroj informací, je dostupný ve dne v noci. Dohledané údaje, které vás mohou posunout v pátrání, si snadno zaznamenáte s pomocí genealogického programu, který vaše rodokmeny uchová lokálně nebo na síti. Svoje vývody či rozrody můžete sdílet s komunitou na internetu a to už je krůček ke genetické genealogii.

Genealogie 3.0 (genetika)

Koncem roku 2007 začala registrace prvních zájemců v projektu Genetika a příjmení. Na konci roku 2011 jsem se také přihlásil a v lednu 2014 se několik nositelů příjmení Šemík dovědělo, že patrně mají společného předka. O dva roky se podařilo zjistit z digitalizovaných matrik, že tím společným předkem byl Adam. Genetika tedy může vhodně doplňovat klasické dohledání v písemných archivních materiálech. Kromě yDNA testu můžeme vyzkoušet i jiné metody (mtDNA, atDNA). Rozdíl mezi nimi pěkně a stručně popsal Martin Kotačka a já si dovolím tento popis zde zveřejnit.

Nejrozšířenějším druhem testování u nás je mužská linie po Y-chromozomu. Y-chromozom se dědí vždy pouze z otce na syna a je to tedy přímá mužská linie v daném rodě, vždy levý okraj genealogického vývodu.

• Výhody testování: lze se dostat poměrně daleko, stovky až tisíce let nazpět; lze určovat zda lidé či rody stejného nebo podobného příjmení pocházejí ze společného prapředka; lze určit haploskupinu ("slovanská", "germánská", "keltská" apod.). Můžeme postihnout změny příjmení nebo třeba nalézt nezapsaného nemanželského otce, pokud máme štěstí a v databázi se objeví rod, z kterého neuvedený otec pocházel.
• Nevýhody: je to jen jedna okrajová část předků. Na to abychom poznali více dalších linií z vývodu (přes matky), musíme oslovit příbuzné, kteří jsou nositelé této linie po otcích nepřerušeně.
• Zhruba střední finanční náročnost; v rámci projektu Genetika a příjmení děláme základní test zdarma.
• Mohou se zúčastnit pouze muži.

Hřbitov v Sázavce

Necelých dvě stě let se pohřbívá ve farnosti na místě posledního odpočinku, které leží na výjezdu z obce směrem na Štěpánov a Leštinu. Posledních pětapadesát roků Sázavka, předtím celá staletí Smrdov.

Generace Šemíků zde měly svoje hroby. Leží tu předci ze Smrdova, Bačkova a zejména z Ovesné Lhoty. Hvězdička na leteckém snímku hřbitova se nachází v místě, kde byl pohřben poslední Šemík v linii, která ve Smrdově žila již od dob Adama Šemíka. Začátkem května 1929 byl Jan Šemík pohřben do hrobu, kde už na něj "čekaly" jeho první dvě manželky, Anna a Marie. Pravděpodobně byla na stejném místě pochována také dcerka Anastasie.

Selský rod ze statku č. 12 má následovníky, včetně mé maličkosti, ale již ne zde v Sázavce. Jediný syn Jana se přiženil do Rozsochatce, a tak po zemřelém převzal hospodářství jeho pastorek Jaroslav Malina. Do hrobu nebyl již nikdo další pohřben. Ani Anička Malinová, která tragicky zahynula v dubnu 1945.

hrob Jana Šemíka po roce 1970

V poválečném období to zprvu vypadalo, že pracovití sedláci budou mít možnost obdělávat půdu ku prospěchu jejich rodin i celé společnosti. Jenže přišla kolektivizace s více, ale později i méně dobrovolným zakládáním jednotných zemědělských družstev (obecně známá zkratka JZD). Jaroslav Malina byl po roce 1950 v rámci akce Kulak odsouzen ke dvěma rokům vězení. Rodina Malinova musela statek č. 12 opustit a odstěhovat se ke svým příbuzným.

pohled od hrobu Šemíkových z Ovesné Lhoty
náhrobek u hrobu Jana Šemíka chybí (2013)

Hospodářství zabrali družstevníci z nově vzniklého JZD. Syn Jana Šemíka již nežije. Je pochován na čachotínském hřbitově. Vnuk (můj děda) hospodaří v Rozsochatci. Na černobílé fotografii je vidět stav hrobu v Sázavce někdy v průběhu normalizace 70. let.

Na začátku roku 2012 jsem komunikoval s paní Pejcharovou, která mě odkázala na paní Jelínkovou z č. 14. Paní Jelínková mi ukázala opuštěný hrob na hřbitově v Sázavce, kde měl být pohřben můj prapraděd Jan Šemík.

Po několikaměsíční rozvaze jsem začal uvažovat, že si pronajmu místo, kde byl zmiňovaný Jan Šemík pravděpodobně uložen. Později jsem oslovil s dotazem tajemníka Cechu hrobnického Jaroslava Šejvla.