Genetická genealogie

Rád testuji nové věci. Google přišel před několika dny s novým generátorem obrázků Nano Banana. Zadal jsem následující výzvu: Erb oboru, který se jmenuje genetická genealogie.

Generováno AI

Ještě před grafickým sestavením erbu, mi AI vygenerovala slovní popis návrhu. Do výsledku jsem zasáhl minimálně.

---

Tohle je fascinující zadání. Genetická genealogie je moderní, hybridní disciplína, která spojuje prastarou touhu poznat své předky (historie, archivnictví) s nejmodernějšími biologickými poznatky (genetika, analýza DNA).

Erb pro tento obor musí tuto dualitu odrážet – musí působit tradičně heraldicky, ale zároveň obsahovat jasné moderní vědecké symboly.

Zde je návrh erbu pro genetickou genealogii, včetně jeho popisu (blasonování) a vysvětlení symboliky.

---

Návrh erbu: "Spojení krve a vědy"

Tento návrh se snaží o elegantní integraci dvou hlavních prvků: Stromu života (tradiční genealogie) a Šroubovice DNA (genetika).

I. Blason (Heraldický popis)

Štít: Modrý štít, ve kterém vyrůstá ze zlatých kořenů stylizovaný dub. Jeho kmen a hlavní větve nejsou tvořeny dřevem, nýbrž propletenou stříbrnou a zlatou dvojitou šroubovicí DNA. Tato šroubovice se v horní části rozvětvuje do koruny tvořené zelenými dubovými listy, mezi nimiž září stříbrné hvězdy (reprezentující předky nebo haploskupiny). U paty kmene, mezi kořeny, leží otevřená stará kniha (kodex) se stříbrnými sponami.

Klenot (nad přilbou): Na kolčí přilbě s modro-zlatou točenicí a modro-zlatými přikrývadly stojí stříbrná ruka (předloktí), držící zlatou lupu, skrze kterou je vidět stylizovaný modrý chromozom ve tvaru písmene X.

Heslo (pod štítem): Na stříbrné stuze černým písmem: SCIENTIA RADICES REVELAT (Věda odhaluje kořeny).

---

II. Vizuální rozbor a symbolika

Zde je podrobné vysvětlení, proč byly zvoleny jednotlivé prvky a barvy (tinktury):

1. Barvy (Tinktury):

• Modrá (Azure): Hlavní barva štítu. V heraldice symbolizuje pravdu, loajalitu a stálost. Zde představuje hluboký čas, "oceán času", do kterého se genetická genealogie noří, a také vědeckou objektivitu.

• Zlatá (Or): Symbolizuje vznešenost, moudrost a úctu k minulosti. Je to barva starých pergamenů, pokladů předků a "zlaté linie" rodu.

• Stříbrná (Argent): Symbolizuje čistotu, jasnost a pravdu odhalenou vědou. Je to barva "laboratoře" a jasných dat, která prosvětlují temnotu historie.

• Zelená (Vert): Barva života, růstu a naděje. Reprezentuje živé potomky a kontinuitu rodu.

2. Figury na štítě:

• Strom / Dub: Klasický, nejznámější symbol genealogie – "rodokmen". Dub specificky symbolizuje sílu, odolnost a dlouhověkost rodových linií.

• Kmen jako DNA šroubovice: Toto je klíčový prvek erbu ("spojení"). Ukazuje, že samotná podstata rodokmenu, to, co ho drží pohromadě napříč staletími, není jen inkoust na papíře, ale biologická dědičnost – DNA. Propletení zlaté a stříbrné barvy ve šroubovici symbolizuje spojení otcovské a mateřské linie.

• Kořeny a Kniha: Kořeny jsou základem všeho. Otevřená stará kniha (matrika, kronika) mezi nimi symbolizuje tradiční archivní genealogii. Kořeny DNA stromu tuto knihu "objímají", což značí, že genetika nestojí proti tradičnímu bádání, ale vyrůstá z něj a doplňuje ho.

• Hvězdy v koruně: Představují jednotlivé identifikované předky nebo specifické genetické markery (SNP), které září v temnotě minulosti.

3. Klenot (Crest):

Klenot je "korunou" celého díla a často vyjadřuje akci nebo hlavní nástroj.

• Ruka s lupou: Ruka symbolizuje lidskou činnost, bádání. Lupa je univerzálním symbolem hledání detailů a odhalování skrytého.

• Chromozom X: Pohled přes lupu na chromozom (základní jednotku genetické dědičnosti) jasně definuje vědeckou metodu oboru. X byl zvolen jako univerzální symbol, ale mohl by být doplněn i menším Y pro úplnost (nebo použit stylizovaný pár XY).

4. Heslo (Motto):

• SCIENTIA RADICES REVELAT: Latinské heslo dodává erbu vážnost. Překlad "Věda odhaluje kořeny" přesně a stručně shrnuje poslání genetické genealogie – využití vědeckých metod k nalezení vlastního původu.

Následuje moje krátká reakce. Ten popis je výborný. Použijme stylizovaný pár XY.

A výsledek? Ten vidíte na začátku tohoto článku.

Říhovi z Lučice

Před dvěma roky jsem v období Dušiček v závěru jednoho příspěvku sliboval, že se zmíním o dalších zprávách, které mi tehdy dorazily počátkem listopadu. Události dalších dnů a moje zapomnětlivost způsobily, že jsem se k tomu nedostal.

Notifikační e-mail MyHeritage

2. listopadu 2023 jsem oslovil shodu v rodokmenu, na kterou mě upozornila webová služba MyHeritage, kde mám zveřejněn svůj vývod. I když jsem neměl placenou verzi, upozornění na shody jsem čas od času dostával. Dnes už tyto notifikace u neplacené verze MyHeritage posílány nejsou.

Po krátké komunikaci s Alenou jsme zjistili, že máme skutečně společné předky a jsme příbuzní přes 5. koleno. Těmi předky byli Jiří Myslivec z Olešné a jeho manželka Anna Říhová z Lučice. U Jiřího a Anny Myslivcových jsem si na základě této shody doplnil datum svatby a upřesnil narození. To byla klasická genealogie.

Po dvou letech jsem se podíval na nové shody DNA a vidím, že můj strýc Jiří Šemík má na 16. chromozómu sice ne velkou, ale zajímavou shodu 12,4 cM.

Shody atDNA na MyHeritage

Potenciální shoda Julie na mou kontaktní zprávu nereaguje, ale má dostupný rodokmen, ze kterého lze vyčíst, že tam má Jana Říhu z Lučice 25. To je stejná adresa jako v případě Anny Říhové. Přihořívá.

Nahlédneme do matrik, abychom se pokusili Jiřího vývod protnout s vývodem Julie.

27.12.1822 nar. Jan Říha, Lučice 25, syn Tomáše a Magdalény Tvrdé?

17.12.1794 nar. Tomáš Říha, Lučice 25, syn Václava a Magdalény Taubrové

16.7.1797 nar. Anna Říhová, Lučice 25, dcera Václava a Magdalény Taubrové

Shoda 12,4 cM na 16. chromozomu

A jsme doma. Anna s Tomášem byli sourozenci. Jejich rodiče jsou společnými předky Julie a mého strýce Jiřího. Julie je vnučkou bratrance Jiřího přes 5. koleno. Strýcův vztah 5C2R ještě zachoval na 16. chromozomu společný segment. Já jako 6C1R shodu nemám.

Jak je vidět autozomální genetické (atDNA) testy nám umožňují vidět shody do úrovně 4 generací poměrně spolehlivě. Dál, tedy do 5. až 8. generace už nejsou shody v některých případech našich rodokmenových vývodů patrné. To je genetická genealogie.

Jak je vidět, samotná genetika nám bratrance a sestřenice sama nenajde. Musel jsem do matrik a při této příležitosti jsem se u Říhových v Lučici posunul o generaci dál. Navíc jsem si opravil datum narození Anny Říhové. Původní datum 1.1.1794 bylo chybné. To se narodila mladší sestra Anny, která však zemřela po dvou týdnech na psotník.

S přispěním klasické genealogie a s přispěním kontaktu uvedeného u nalezené shody je pátrání po předcích zajímavější a veselejší. Bohužel v tomto případě kontaktní osoba u shody na MyHeritage nereagovala. Možná se časem ozve.

Zemanovi z Libouně

Při hledání shod Jiřího Myšky se vyskytl případ, kdy matka (HZ rodem Šabatková) měla poměrně malou shodu na 7. a 15. chromozomu, která odpovídala vztahu 6. sestřenice. 

Část vývodu LZ

Její dcera (LZ) se ovšem s Jiřím shodovala na pěti chromozomech (1./3./4./6./21.) a dala se z toho odhadovat mnohem bližší příbuznost. Navíc ostatní shody (JŠ, VŠ) s LZ shody neměly. Z toho se dalo usuzovat, že shoda odpovídá otcovské linii LZ. Vše tedy směřovalo k Zemanům do Libouně.

Nedařilo se však dohledat společného předka. Zkusil jsem tedy oslovit okresní archiv v Benešově, zda tam nemají evidenční archy ze sčítání obyvatel z roku 1921. Někde jsou tyto archy digitalizovány. To ovšem není případ Benešovska. Díky ochotě archivářů jsme získal naskenované listy pro č. p. 11 v obci Libouň. Zde je přepis základních údajů:

Antonín Zeman (*15.8.1875 Šlapánov, od 20.10.1896 v Libouni)

(chyba v datumu nar., v matrice 28.8.1875)

Marie Zemanová (*23.11.1883 Libouň)

syn Ladislav (*5.6.1905)

dcera Božena (*2.1.1907)

dcera Anna (*8.8.1912)

dcera Růžena (*9.10.1914)

syn František (*7.12.1921)

Antonín Zeman st. (*2.1.1852 Libouň) na výměnku (otec Antonína ml.)

(chyba v datumu nar., v matrice 30.10.1852)

Rudolf Zeman (*1.10.1896 Libouň) horník v Roudné

Jaroslav Zeman (*23.11.1898 Libouň) horník v Roudné

Rudolf s Jaroslavem byli příbuzní. Nevím však, v jakém vztahu k oběma Antonínům. Zato však vím, že oba pracovali v Roudném, kde se v dolech těžilo zlato.

Důležitým objevem byl vývod Martina Zemana (MZ). Je v něm společný předek Antonín st. (*1852). I v jeho případě, stejně jako u jeho syna Antonína ml., nemůžeme spoléhat na paměť osob při sčítání obyvatel.

Část vývodu MZ na Myheritage

Co s výsledkem atDNA

Na začátku tohoto roku jsem se rozhodl vypátrat mužského zástupce rodu Myšků, který by společně s Edem Miskou vytvořili novou haploskupinu. Nyní se pomalu ale jistě dostáváme do závěrečné fáze hledání odpovědi na otazník u předpokládaného společného předka rodu Myšků pocházejícího pravděpodobně z Chlumětína.

Díky trpělivosti se mi podařilo najít Jiřího Myšku. Po setkání s ním jsem jeho vzorek poslal do laboratoře FTDNA s objednáním autozomální DNA (atDNA). Ten test se jmenuje Family Finder. Začátkem května se s testováním začalo a za necelé tři týdny jsme měli výsledky.

Co z nich vyplynulo?

Začněme odhadem etnického původu. Pro mnoho z těch, kteří se odhodlali k testu atDNA, je jednou z prvních věcí, která je zaujme. V případě testu na FTDNA je to volba myOrigins a Chromosome Painter. Člověk, jehož naprostá většina předků žila v posledních několika stech letech na území střední Evropy, bývá výsledek velice matoucí.

Vývod Jiřího Myšky

Mnohem zajímavější jsou shody (Family Finder Matches). Původ sdíleného segmentu atDNA zjistíte srovnáním s vývodem z předků testované osoby. V případě Jiřího (JM) jsem měl k dispozici jen mužskou linii. Postupně jsem s pomocí dalších genealogů vytvořil částečný vývod, ve kterém jsou barevně orámovány potenciální společní předci Jiřího s některými shodami, které jsem označil čísly nebo iniciálami.

V následující tabulce jsou možná příbuzenství odpovídající vývodu JM (5). Vidíme, že významná shoda má celkově více jak 20 cM. Centimorgan (cM) je jednotka, která má co společného s délkou jen velmi zprostředkovaně.  Nejmenší lidský chromozom č. 21 je veliký ~50 cM a nejdelší č. 1 má ~200 cM.

Haploidní genom člověka má asi ~3000 cM. Jeden cM obsahuje kolem 1 až 2 milióny bp a představuje informační kapacitu stovek až tisíců genů.

příklad vztahu 1C1R (první bratranec jednou posunutý)

V posledním sloupci je příbuzenský vztah mezi Jiřím a dalšími shodami. Pro zajímavost. Je tam i Ed Miska (EM) jako 9. bratranec. Takto vzdálení bratranci a sestřenice se z autozomálního testu dají odhalit jen vzácně.

Shoda v posledním řádku tabulky není vyznačena na vývodu, protože deset generací mužské linie Jiřího se mi na obrázek nevešlo. Od Františka Myšky máte pokračování až k Václavu Myškovi z Chlumětína zde.

Není Semík jako Šemík

Hálkova ulice čp. 1631, kde žil Václav

Co udělá přidání či vynechání „háčku“, o tom jsem se zmiňoval již před deseti roky. Václav Semík, povoláním obchodník s máslem, jehož zkomolené jméno bylo otištěno 1. března 1892 v rubrice úmrtí listu Národní politika. Václav nebyl rodilý z Rožďálovic, jak je uvedeno v matrice zemřelých.

Václav se narodil 31. března 1847 v Pševsi u Kopidlna. V matrice je jako otec uveden František Šemík a není to jediný zápis, kdy je Semík zapisován jako Šemík. Svatba Františkova bratra na začátku roku 1847 je podobný případ. Ženich Václav je v knize oddaných v Chotěšicích uveden jako Wáclaw Šemik. Čeledín Václav, tehdy 22 letý nezletilý, potřeboval ke svatbě svolení otce Jana Semíka, jehož vlastnoruční podpis můžeme v chotěšické matrice najít. Abychom se nezapletli hned na začátku. Václav z Chotěšic byl strýcem Václava (*1847) a jeho bratrů.

Humoristické listy, výtisk: 27.5.1892
Stránka: (7) 

Víme o dvou bratrech. O starším Josefovi (*1845) a nejstarším Janovi (*1838). Jan zdědil po otci Františkovi kovářské řemeslo. Povíme si o nich a o Janových potomcích na závěr tohoto textu.

Josefa Semíka nalézáme v novinách z roku 1892. Stejně jako mladší bratr žije v Praze. Obchoduje s podobným sortimentem jako Václav. Zboží prodává v Rytířské ulici. V Národních listech z let 1895 a 1899 jsem objevil oznámení o dvou svatbách. První byla svatba vdovce Josefa Semíka, druhá pak svatba jeho syna Josefa. Josef mladší se narodil v Rožďalovicích a v Praze pracoval jako technický úředník u firmy Müller a spol. V době kolem roku 1900 žil mladší Václav se Žofií Havlovou v Salmovské ulici. Oddáni byli v blízkém kostele sv. Apolináře. Kde bydlel ale Josef Semík starší? V případě jeho svatby, kdy mu bylo již téměř 50 let, je uvedena adresa Praha čp. 491 - I. To je dnes Železná ulice nedaleko ulice Rytířské a nedaleko kostela sv. Havla, kde se svatba konala. U svatby syna je v matričním zápisu uvedeno čp. 491 - II. To je v ulici Kateřinské, mimochodem někde mezi Salmovskou ulicí a sv. Apolinářem.

svatba Františkova bratra Václava, synů Jana Semíka

Spíš to ale vypadá, že Josef starší s rodinou žil tou dobou v Praze 1 na Starém městě. Těsně před smrtí zde měl pobýval i jeho otec František Semík. Ten umírá 5. dubna 1896 ve věku 80 let. Zatím se mi nepodařilo objevit místo a přesné datum jeho narození. Františkův otec Jan Semík (*1790) se narodil v Chomuticích a byl později uváděn jako baráčník či bývalý chalupník. František se stal kovářským mistrem a ze zápisů v matrikách je zmiňován v Kněžicích, Pševsi, Rožďalovicích, Nových Zámcích u Křince, Mcelích a Praze.

svatba Jana, syna Františka Semíka

Jestliže bratři Václav a Josef odešli do Prahy, Jan podědil po otci kovářské řemeslo. Zůstal v Rožďalovicích, kde se i v roce 1863 oženil a jeho manželka těsně po svatbě přivedla na svět syna Václava. Ten zamířil také do města. Bydlel v Kolíně, kde pracoval jako úředník. Víme, že žil s Antonii Borkovou. Rok svatby v Kolíně neznám, jen že to bylo 22. října.

Na sklonku roku 1899 se manželům narodil syn Bohumír. Zachoval se jeho domovský list, ze kterého se dá vyčíst datum narození, že studuje medicínu a že má domovské právo v Rožďalovicích. I když se již narodil v Kolíně, byl zapsán ve svých 25 letech stále do matriky obecních příslušníků v obci, odkud pocházel otec.

Co napsat závěrem. Rod Semíků je přibližně stejně málo početný jako rod Šemíků. Tak, jak jsem na začátku bádání odhadoval, že kořeny Šemíků jsou na Havlíčkobrodsku, dovolím si tipnout, že Semíci jsou z oblasti Jičínska. Několik let jsem hledal nějakého Semíka, který by měl zájem pátrat a bádat. Uspěl jsem u vnuka Bohumíra a v současné době je vzorek jeho DNA v laboratoři. Autozomální i Y DNA nám může naznačit nebo vyvrátit, zda máme něco společného.

Národní politika, 28.6.1925, stránka: 5

Vídeňské matriky

Stopy, které nás dovedly za Šemíky do Vídně, doposud odhalily dva případy. Dva Josefové z Bačkova, tovaryši krejčovského řemesla, odešli koncem 60. let 19. století na zkušenou do metropole na Dunaji.

3.2.1910 zemřel ve Vídni Josef Šemík

Jeden z nich se později vrátil, oženil se a žil v Chrtníči. Starší Josef Šemík, ročník 1852, ve Vídni zůstal. Také se oženil. Díky placenému přístupu k vídeňským matrikám se můžeme přes indexované záznamy dostat nejen k informaci o Josefově smrti, ale i k narození jeho čtyř dcer. Manželka Marie, rodem Marešová, v roce 1888 porodila dvojčata - Josefu a Giselu.

21.2.1888 nar. Josefa a Gisela

Nejstarší dcera Anna Alžběta (*1883) se narodila, stejně jako její sestry, ve farnosti Wienrossau. Ve stejné farnosti došlo k poslednímu rozloučení s Josefem i Giselou, která zemřela ve stejném roce jako otec. Dcera Marie Šemíková zde měla v roce 1915 svatbu. Do Vídně odešla z Bačkova také Josefova sestra. Víme to, protože se v srpnu 1895 Barbora Růžičková, rozená Šemíková, přivedla na svět dceru Stefanii Annu.

Online matriky v Hradci Králové

Od roku 2021 jsou matriky online k dispozici na stránkách Státního oblastního archivu v Hradci Králové a v Zámrsku zůstávají matriky v papírovém originálu.

Farní úřad: Světlá nad Sázavou

sign. 2552, matrika NOZ (→) [↓], 1659-1693

územní rozsah: farnost Světlá nad Sázavou (Benetice, Bohušice, Broumova Lhota, Březinka, Dolní Dlužiny, Druhanov, Horní Dlužiny, Kunemil, Leštinka, Lipnička, mlýny, Mrzkovice, Nová Ves u Světlé, Opatovice, Pavlíkov, Pohled, Příseka, Služátky, Svatojánské Hutě, Světlá nad Sázavou, Závidkovice) + filiální obvod Lipnice nad Sázavou (Budíkov, Bystrá, Dobrá Voda Lipnická, Dolní Město, Kejžlice, Kochánov, Konkovice, Křepiny, Lipnice nad Sázavou, Loukov, Meziklasí, Radkovec, Radostovice, Rejčkov, Řečice, Smrčná, Volichov, Záběhlice) + lokality z okolí (Babice, Bačkov, Boňkov, Hurtova Lhota, Chlum, Krásná Hora, Michalovice, Okrouhlice, Pelestrov, Sázavka, Skála, Vadín, Valečov, Vež, Vrbice, Zahrádka, Zboží)

229 fol., čeština, latina, poznámka: NZ od IV/1659, O II/1659-XI/1693

sign. 2582, index N (→) [↓], 1659-1826

(Benetice, Hutě Benetické, Dobrá nad Sázavou, Dolní Bohušice, Horní Bohušice, Broumova Lhota, Dolní Březinka, Horní Březinka, Dolní Dlužiny, Druhanov, Horní Dlužiny, Hamry mosazné, Kunemil, Lány, Leštinka, Lipnička,  Mezilesí, Mrzkovice, Nová Ves u Světlé, Nový Dvůr, Opatovice, Pavlíkov, Pohleď, Příseka, Rozinin Dvůr, Ředkovský Mlýn, Služátky, Svatojánské Hutě, Světlá nad Sázavou, Weingartův Mlýn, Závidkovice, Žebrákov, Kučerův Mlýn, Bradáčův Mlýn, Spálený Mlýn, stupárna za Pohledí, V Polích) + filiální obvod Lipnice nad Sázavou (Budíkov, Bystrá, Dobrá Voda Lipnická, Dolní Město, Kejžlice, Kochánov, Koňkovice, Křepiny, Loukov, Lipnice nad Sázavou, Meziklasí, Proseč, Radkovec, Radostovice, Rejčkov, Řečice, Skelné hutě Světelské, Smrčná, Trpišovice, Volichov, Záběhlice) + lokality z okolí (Babice, Bačkov, Boňkov, Hora, Horní Paseka, Hurtova Lhota, Chlum, Kojkovice, Krásná Hora, Leština u Světlé, Lubno, Michalovice, Okrouhlice, Pelestrov, Sázavka, Skála, Staré Hutě, Štěpánov, Vadín, Valečov, Vitonín, Věž, Vrbice, Zahrádka, Zboží)

sign. 2583, index O (→) [↓], 1659-1836

(Benetice, Hutě Benetické, Dobrá nad Sázavou, Dolní Bohušice, Horní Bohušice, Broumova Lhota, Dolní Březinka, Horní Březinka, Dolní Dlužiny, Druhanov, Horní Dlužiny, Hamry mosazné, Kunemil, Lány, Leštinka, Lipnička, Mezilesí, Mrzkovice, Nová Ves u Světlé, Nový Dvůr, Opatovice, Pavlíkov, Pohleď, Příseka, Rozinin Dvůr, Ředkovský Mlýn, Služátky, Svatojánské Hutě, Světlá nad Sázavou, Weingartův Mlýn, Závidkovice, Žebrákov, Kučerův Mlýn, Bradáčův Mlýn, Spálený Mlýn, stupárna za Pohledí, V Polích) + filiální obvod Lipnice nad Sázavou (Budíkov, Bystrá, Dobrá Voda Lipnická, Dolní Město, Kejžlice, Kochánov, Koňkovice, Křepiny, Loukov, Lipnice nad Sázavou, Meziklasí, Proseč, Radkovec, Radostovice, Rejčkov, Řečice, Skelné hutě Světelské, Smrčná, Trpišovice, Volichov, Záběhlice) + lokality z okolí (Babice, Bačkov, Boňkov, Hora, Horní Paseka, Hurtova Lhota, Chlum, Kojkovice, Krásná Hora, Leština u Světlé, Lubno, Michalovice, Okrouhlice, Pelestrov, Sázavka, Skála, Staré Hutě, Štěpánov, Vadín, Valečov, Vitonín, Věž, Vrbice, Zahrádka, Zboží)

Farní úřad: Sázavka

Územní obvod: Sázavka (dříve Smrdov), Bačkov, Dobrnice, Leština, Lubno, Ovesná Lhota, Štěpánov, Vrbice, Zboží, Hroznotín (část Dobrnic), Stará Chraňbože (část Dobrnic), Nová Chraňbože (část Dobrnic)

Poznámka: 1358 farní kostel pod patronátem kláštera řádu benediktinů ve Vilémově, od 1694 fara

Druh fary: katolická, vikariát: Ledeč nad Sázavou, diecéze: Královéhradecká, matriční obvod: Světlá nad Sázavou, Habry, okres: Havlíčkův Brod, kraj: Vysočina

sign. 4851, matrika NOZ (→) [↓], 1694-1770
485 fol., čeština, latina, poznámka: N od XI/1694, O II/1698-XI/1770, Z od 1698, fol. 258-259 biřmovaní 1750-1766, fol. 260-271, 354 nemanželské děti 1698, 1736-1770

sign. 2545, matrika N index N (→) [↓], 1771-1830

234 fol., čeština, latina, poznámka: fol 211-212 nemanželské děti 1773-1783

sign. 2546, matrika N index N (→) [↓], 1805-1847

265 fol., čeština

sign. 2547, matrika N (→) [↓], 1844-1862

282 fol., čeština, němčina

Státní oblastní archiv v Hradci Králové

sign. 3047, matrika N (→) [↓], 1863-1882

477 fol., čeština

sign. 6013, matrika N (→) [↓], 1883-1903

421 fol., čeština

sign. 2548, matrika O index O (→) [↓], 1771-1835

102 fol., čeština, latina

sign. 2549, matrika O index O (→) [↓], 1835-1850

120 fol., čeština, němčina

sign. 3048, matrika O (→) [↓], 1851-1885

210 fol., čeština

sign. 2550, matrika Z index Z (→) [↓], 1771-1835

121 fol., čeština, latina

sign. 2551, matrika Z index Z (→) [↓], 1803-1846

88 fol., čeština

sign. 6014, matrika Z (→) [↓], 1847-1907

316 fol., čeština, němčina, poznámka: fol. 316 nařízení presidia o zasílání výkazů zemřelých 1901

Pokud vám vyhovuje hledat ve stažených matrikách, otevřete si archivní pomůcku Sbírka matrik Východočeského kraje. V pdf souboru je u každé matriční knihy odkaz "Stáhnout všechny snímky". Zde můžete použít link [↓].

Rod Zmrhalů ve Smrdově

Rody Šemíků a Zmrhalů se historicky několikrát sešvagřily. Naposledy koncem 19. století v Ovesné Lhotě. Bohumil Zmrhal pojal za manželku Růženu Šemíkovou z č. 35.

Další svatební obřad těchto dvou rodů se uskutečnil 15. února 1814. Místem oddání páru byl Smrdov. Můj přímý předek František Šemík si přivedl na statek č. 12 nevěstu Barboru z nedalekého hospodářství č. 8. Tam po mnoho generací žili Zmrhalovi, kteří v době svatby Barbory a Františka měli příbuzné i v č. 18 a č. 57. A u Barbory jsem začal rozmotávat klubko, které se zakutálelo do slepé uličky. Tomáš, Josef, Jan, Barbora. Křestní jména, která se u evangelického rodu Zmrhalů vyskytovala v 19. století často. Barbora zemřela v roce 1863 a v matrice zemřelých bylo chybně zapsáno datum narození jmenovkyně Barbory, která se narodila ve Smrdově č. 57.

Nyní se ponořme o několik století zpět. vypadá to, že Zmrhalovi žili ve Smrdově již před Třicetiletou válkou. V Trčkovském urbáři světelského panství (rok 1591) je uveden Adam Zmrhal. V knize se seznamy poddaných v Čáslavském kraji najdeme ve Smrdově jednu rodinu - Václav Zmrhal ve věku kolem 60 let, manželka Dorota, dcera Marjána a čtyři synové. Mezi nimi i desetiletý Jan. Vztah Adama k Václavu Zmrhalovi (Soupis poddaných 1651) je neurčitý - otec/syn nebo děda/vnuk?

V roce 1680 žije ve Smrdově rodina Johana a Markéty Smrhalových. Jedno z jejich dětí je Václav, který se jmenuje stejně jako děda. Potvrzení, že rod Zmrhalů se hlásil historicky k evangelíkům, je i uvedení Jana Zmrhala (1682) ve zpovědních seznamech z období rekatolizace. Do seznamu se Jan dostal kvůli absenci na velikonočních zpovědích. Někdy v této době se narodil Jiří Zmrhal, jehož život se protnul s rodem Šemíků. V létě roku 1727 se oženil s Dorotou Šemíkovou. Nemám však informaci, kde a kdy se narodil.

Ze dvou referenčních bodů, robotního seznamu (1770) a Stabilního katastru (1838), si můžeme porovnat smrdovské hospodáře na č. 8, 18 a 57.

1770: č. 8 - Jan Zmrhal, č. 18 - Jan Bárta dolní, č. 57 - Josef Zmrhal

1838: č. 8 - Jan Zmrhal, č. 18 - Jan Zmrhal, č. 57 - Josef Zmrhal

Zmrhalovi na č. 57 byli jistě již v roce 1770. Jak se tam ale dostali? V první polovině 18. století hospodařil na rodinném statku, který stál v sousedství dnes již neexistující stavby fary (č. 7), Matěj Zmrhal. Když nadešel čas, předal hospodářství synovi Janovi (*1741). O 10 let mladší bratr Josef (*1751) se přiženil na Jamborův statek č. 57. S Marií Magdalenou založil novou linii Zmrhalů.

Zbývá ještě zjistit, kdy statek č. 18 změnil hospodáře. Josef (*1777), syn rychtáře Jana Zmrhala z č. 8, se stal roku 1794 manželem Kateřiny Bártové z č. 18. Starý Bárta předal statek mladému Zmrhalovi. V roce 1838 hospodaří na třech výše zmíněných statcích vnuci generace roku 1770.

Za života generace 1770 došlo ke dvěma významným událostem, které prosadila Marie Terezie a Josef II. Jednak došlo k očíslování domů, což velmi pomáhá při dohledávání informací v matrikách. Jednak byl vydán Toleranční patent, což umožnilo evangelíkům svobodnější vyznání víry. 

Roku 1783 byl v Opatovicích u Zbýšova ustanoven augšpursko-protestantský pastorát. Původní toleranční dřevěný kostel tam byl slavnostně otevírán 6. června 1784.

15.9.1783, nar. Matěj Zmrhal, otec Josef, matka Marie

Evangelíky, ke kterým se smrdovští Zmrhalové hlásili, můžeme počínaje rokem 1783 hledat i v opatovických matrikách.  

V roce 1876 vznikly evangelické kazatelské stanice Číhošť a Smrdov (dnes Sázavka). Na fotografii, kterou mi poslal jeden z potomků Zmrhalových, je kazatelna s evangelickým hřbitovem v Sázavce.

Posledním z rodu Zmrhalů na č. 8 byl Josef (*1840), kterému šel ke křtu za svědka František Šemík z č. 12. Josefův syn Antonín Zmrhal se už nenarodil ve Smrdově. To už je ale jiný příběh.

Vdovy matky

Před Vánocemi se mi dostala do ruky část dopisu. Obrazně řečeno. Dostal jsem ručně psaný text ofocený do mobilu. Poslal mi ho vnuk Františka Janovského.

Dopis Františka Janovského synovi

Večer 25. ledna 1934 psal František synovi Fanoušovi. Žil a pracoval tehdy v Petržalce (dnes součást Bratislavy), kde sloužil u finanční stráže. Syn, kterému bylo 23 let, s dopisem dostal i doklady, ze kterých se dozvěděl, kdy a kde se narodila jeho matka.

Podtrhnul jsem tři pasáže v textu. V té první zmiňuje František svého nevlastního bratra Vencu, který byl o osm roků mladší a zemřel před 32 roky. To by odpovídalo, že se narodil kolem roku 1890 a zemřel velmi mlád. V matrice narozených pro obec Hlubokou u Trhové Kamenice si můžeme všimnout dvou zápisů, které dělí půl druhého roku. 14. února 1888 vdova Antonie Janovská porodila nemanželskou dceru Marii. Manžel Vincenc Janovský, kolář z Hluboké, zemřel v květnu 1886 v 38 letech na turberkulózu plic. 

17. července 1889 se narodil Antonii syn Vincenc (Venca z dopisu). Vdova Antonie už není zapsaná jako Janovská, ale jako Růžičková. To bylo její rodné příjmení. Syn se tedy jmenoval Vincenc Růžička. Otec neznámý. Dcera Marie zemřela necelý měsíc před narozením Vincence.

Ve druhé podtržené části píše František o sestře matky Fanouše, která měla žít v obci Paseky v ledečském okresu. Její osud byl v něčem podobný osudu tchýně sestry. Anežka Vápeníková z Horních Pasek také ovdověla. A také měla dalšího syna, který zdědil rodné příjmení matky. Jmenoval se Jaroslav Šemík.

Děti svobodných matek neměly nikdy snadný start do života. V 19. století už se však v zápisech neobjevují ve spojení s otcem poznámky, které se dají nalézt v nejstarších matrikách. Hodně otců se utopilo v louži nebo uklouzlo v létě na ledu. Matka ztratila podkovu, otec šel na lišky či prostě šel na houby. Otec zmrzl na sv. Jána za kamny nebo se zabil o sv. Jáně na ledě. Otec zabloudil v konopí anebo spadl z jahody. Máte nějaké podobné hlášky v případech, kdy se nevědělo, kdo byl otcem dítěte? V novějších matričních knihách zůstává u dětí svobodných matek v kolonce otec prázdno.

Propletenec na Lacinově mlýně

Mezi Ovesnou Lhotou a Sázavkou, v údolí říčky stejného jména, blízko železniční zastávky, stojí mlýn. Byl kdysi postaven nedaleko Smrdova, jak se původně obec Sázavka jmenovala, ale patří do katastru Ovesné Lhoty.

Ovesná Lhota 24 - Rymešův mlýn

Místo se již od doby Berní ruly jmenuje Lacinův mlýn. Od konce 18. století má číslo popisné 24. V 90. letech tu byl mlynářem Mikuláš Křivánek. Na přelomu 18. a 19. století lze nalézt na č. 24 Tomáše Havrdu. Ten není zapisován jako mlynář, ale jako štampíř. Následuje v nultých letech 19. století František Petr, původem z Habrů, kde mlynařil jeho otec Josef. Od roku 1819 tam jako mlynáři působili Václav Jelínek a Jan Navrátil, jak lze dovodit z matričních knih z 20. let 19. století.

Ze smlouvy z roku 1819 je patrné, že v květnu toho roku se stal nájemcem Lacinova mlýna Josef Pipek a to včetně dostupných polí a pastvin. To, že se na kontraktu objevilo číslo 27, i když mlýn měl a dodnes má čp. 24, považuji za chybičku písaře, který zapisoval smlouvu do pozemkové knihy.

V roce 1822 se v Dolních Dlužinách na č. 12 konala svatba. Šafář Václav Jelínek si bere za ženu Annu, dceru sedláka a rychtáře Josefa Pipka. V následujících letech se příjmení Václava Jelínka objeví na Lacinově mlýně. Kdo v této době měl mlýn v nájmu? Stále Josef Pipek, který je uveden i ve Stabilním katastru (1838).

Na podzim 1837 se oženil František (*1815), syn Josefa Pipka. Manželka Kateřina, rodem Hůrská ze Smrdova, Koncem roku 1840 Kateřina umírá. Mladý vdovec František Pipek je už tehdy uváděn jako mlynář v Ovesné Lhotě č. 24. Nevím, kdy se přesně ujal mlynářského řemesla. Patrně po sňatku s Kateřinou. Když v prosinci 1840 zemřela tři dny po porodu dcera Marie a den poté i její matka, zůstal František vdovcem, a to až do roku 1856.

V Dolních Dlužinách se rok před smrtí Kateřiny rodem Hůrské konala svatba Františkova bratra Josefa Pipka (*1820) s Kateřinou Šemíkovou (*1820). Svědkem jim byl Josef Hůrský ze Smrdova č. 35. Pipkovi a Šemíkovi měli od té doby k sobě blízko, jak si ukážeme i v dalším textu.

Lacinův mlýn, dnes Rymešův

V roce 1841 umírá otec Anny, Josefa a Františka, sedlák a dlouholetý rychtář z Dolních Dlužin, Josef Pipek. Už je to více jak 20 let, co zakoupil Lacinův mlýn. Odpovědnost za hospodaření přebírá plně syn František. Po roce 1848 jsou nemovitosti z dědičného nájmu za určitých podmínek předávány do osobního vlastnictví. František se stává majitelem mlýna. Ač vdovec, je otcem dětí Anny Hůrské, sestry zemřelé Kateřiny. Při narození dcer Marie (*1843), Kateřiny (*1845 †1846), Josefy (*1847) později Radilové, Františky (*1850), Kateřiny (*1851) později Blažkové a Anastasie (*1854) později Šemíkové je zapsán do matriky jako nemanželský otec. K legitimizaci všech dcer došlo až se svatbou, která se po udělení dispensu odehrála 25. listopadu 1856. Žádost o dispens, tedy výjimka, se vyřizovala dlouho. Minimálně půl druihého roku. Rodné listy první i druhé manželky Františka byly poslány k dispensaci v květnu 1855. A proč dispens?

Rodopisci v Ledči

Pan Tyleček z Ledče organizuje v úterý 12. 11. setkání zájemců o rodopis, na kterém společně s ním vystoupí také paní Vlasová a moje maličkost. Kdo to nemáte do místní městské knihovny daleko a máte zájem pátrat po svých kořenech, přijďte mezi nás.

Obsah povídání při setkání amatérských zájemců o genealogii v Ledči nad Sázavou

termín: 12. listopadu 2019, 15.30 – 17.00 hodin

místo: městská knihovna

1. Úvod – o rodopisu /genealogii/

Proč hledat předky? Zájem o rodopis. Bádání jako detektivní činnost. Základní termíny, minislovníček němčiny a latiny.

2. Základní genealogická schémata – grafické diagramy. Vývod, rozrod a rodokmen. Hlavní rozdíly. Ukázky diagramů.

3. MATRIKY (N,O,Z)

Základní rozdělení matričních záznamů podle obsahu, podle přístupu k matrikám a ukázky zápisů, využití počítače při bádání – www.badame.cz.

Nejrozšířenější genealogické programy dostupné na internetu.

4. Ostatní zdroje informací, osobní zkušenosti při zahájení a hlavní úskalí při hledání předků.

5. Jak a kde začít hledat své předky. Ukázka postupu hledání bez internetu a s využitím počítače při prohlížení digitalizované části archivních fondů v oblastním archivu v Zámrsku.

6. Závěr.

Dvě svatby

Sešly se mi v posledních měsících dvě svatby, které bylo nutno ověřit v matrice. Navzdory tomu, že se jednalo události z konce 19. století, neobešlo se to bez osobní návštěvy odboru matrik ve Světlé nad Sázavou. Protože jsem nesehnal žádného dobrovolníka, dostal jsem se do Světlé až v září, kdy jsem si naplánoval cestu na Vysočinu.

První zápis byl dohledán v matrice oddaných pro Smrdov. Do této knihy se zapisovalo mezi roky 1885 až 1944. Z toho důvodu je tento dokument stále mezi živými matrikami. Do oblastního archivu se dostane nejdříve za deset let a dostupnost v naskenované podobě na internetu bude ještě později.
Co hledáme? V Národních listech vyšla v září 1892 drobná zpráva o sňatku slečny Františky Šemíkové. Ročník narození 1873. Nevěstě bylo 19 let, a tak potřebovala svolení ke sňatku. To získala od otce, který se do knihy podepsal. Zároveň jsou zde podpisy svědků Františka Slavíka (strýc či děda ženicha?) a Josefa Zadiny.

Jan Slavík & Františka Šemíková (13.9.1892)

Druhý sňatek, který jsem hledal, se týká Marie a Antonína Šemíkových. O tomto páru vím již dlouho a kupodivu známe více detailů ze života v USA, než z místa narození. V Ovesné Lhotě se oba narodili, oba zdědili po otcích stejné příjmení. Protože mezi Antonínem a Marií byla jistá příbuznost, hledal jsem, zda nemuseli žádat o tzv. dispens, tedy výjimku. Jak je vidno, příbuzenství ve 3. a 4. stupni prominutí překážky ze strany církve nevyžadovalo.

Antonín & Marie (19.11.1889)

Pro sňatky z Ovesné Lhoty byla v té době vedena samostatná kniha a opět, ještě několik let se bude muset za těmito zápisy do Světlé nad Sázavou. I tato nevěsta byla nezletilá. Bylo ji méně než 24 let, a tudíž potřebovala svolení ke sňatku. Jelikož její otec již nežil, udělil vrchnoporučenské povolení c. k. okresní soud v Ledči.

Předkové a jejich vyznání

Matriky i jiné archiválie nám ukazují, že v polovině 19. století převažovalo u tehdejší české populace římskokatolické vyznání. Nejinak tomu bylo u příslušníků rodu Šemíků. Proto o to více zaujme případ, vybočující z této většiny a nabízející zajímavý životní příběh. Na takový jsme narazili ve lhotecké rodové linii Šemíků. 

V červenci 1860 se v Ovesné Lhotě narodil jisté Kateřině Freund nemanželský syn Josef. Již samotný zápis jeho narození - svým rozsahem, ale zejména obsahem – je ojedinělý, protože v sobě spojuje problematiku konverze z jednoho náboženského vyznání do druhého, křtu v římskokatolické církvi a legitimizace nemanželského dítěte.

Josef nar. 27. června, pokřtěn 10. srpna 1860; čp. 15; matka Kateřina Freund
matrika N Sázavka 1844 – 1862 (sign. 2547), sn. 82

Ale vraťme se k našemu příběhu. K otcovství Josefa se „sám, dobrovolně a před dvěma svědky“ (jak se píše v zápisu) přihlásil vysloužilý voják Josef Šemík (*1829), syn po zemřelém Tomáši Šemíkovi (*1779), chalupníkovi z Ovesné Lhoty č. 11. Až potud nic mimořádného… kdyby… kdyby Kateřina nebyla židovského vyznání a přiznaný otec netrval na křesťanském křtu svého syna. 

Kateřina, pokud chtěla vyhovět přání otce svého syna, musela podstoupit proces konverze z vyznání židovského na římskokatolické, což bylo nezbytnou podmínkou křtu jak jí samotné, tak i jejich syna. Nebyl to proces jednoduchý ani krátký. Musela absolvovat tzv. katechumenát, tj. přípravu nepokřtěného dospělého ke křesťanskému křtu, probíhající v několika etapách, což trvalo až 1,5 roku. 

Křest Kateřiny proběhl až 2. srpna 1863 ve smrdovském kostele Narození sv. Jana Křtitele.

2.8.1863 – křest Kateřiny Freundové (*1828)
matrika N Sázavka 1863 – 1882 (sign. 3047), sn.88

I tento zápis je svým způsobem výjimečný – nejen v tom, že zápis jen samotného křtu dospělého se v těchto letech nevídal často – ale i tím, že v něm není uvedeno přesné datum narození (pouze rok 1828) křtěného, tedy Kateřiny. Tady je na místě dodat, že ani při našem pátrání se nepodařilo najít zápis narození v židovských matrikách a rok jejího narození je odvozen z věku, uvedeného v zápisech jejího sňatku a úmrtí. Můžeme oprávněně usuzovat, že v tom mohly určitou roli sehrát i tzv. familiantské zákony, platící v době narození Kateřiny, jejichž hlavní rolí bylo redukovat populaci Židů a omezovat jejich migraci.

Granátník z Dolní Březinky

Při prohlížení indexů světelských matrik jsem narazil v roce 1830 na svatbu v Beneticích. Na statku půlníka Josefa Choutky se vdávala jeho dcera Kateřina. Ženich František Šemík je ve svých téměř 21 letech uváděn jako tovaryš granátnický. Co takový granátník dělal? I to, a nejen to, se dnes dozvíme.

Nějaký čas po svatbě pravděpodobně manželé Šemíkovi žili ve Světlé nad Sázavou nedaleko Františkových rodičů a sourozenců. Jan Šemík, otec Františka, se do Světlé dostal po vojenské kariéře kolem roku 1804. Vojenské zkušenosti seniora se projevily i v další generaci. V roce 1835, kdy se narodila Marie Šemíková, je v kolonce otec jmenován František jako voják u 21. pěšího pluku. Albert Gyulay byl v závěru svého života majitelem tohoto pěšího pluku.

5.12.1835 nar. Marie v Dolní Březince

František Šemík katolík gra

nátník sprostý voják u Slav
nemu Giulay Inf. Linien Reg. 21
syn Jana Šemíka zedníka
ze Světlý č. 166 a matky
Anny rozené Dlouhé též
ze Světlý

Najít tento zápis jako první, mohli bychom pátrat po gránátníkovi v armádě, ale my víme, že to ve skutečnosti bude jinak. Dva roky po Marušce se narodil František junior. Ze zápisu narozených je patrné, že 21. regiment změnil majitele (Gyulay zemřel r. 1835). Za barona Baumgartena i jeho předchůdce se doplňoval pluk zejména na Chrudimsku, mnohem později se pluk usídlil v Čáslavi. V matričním záznamu dokonce vidíme přesnější zařazení Františka (3. prapor, 14. rota). Po skončení napoleonských válek nastalo období relativního klidu. V Dolní Březince na tu dobu upomíná hřbitov, kde je pochováno více jak tisíc rakouských, francouzských, ruských i pruských vojáků. František dobu, kdy působil v armádě, trávil patrně většinu vojenské služby na dovolené. Dovolenci na určito bývali během roku povoláváni jen jedenkrát, a zůstávali, pokud cvičili dobře, v táboře jen 14 dní. Tito vojáci dostávali také jistý dovolenkový příplatek. Voják na dovolené na neurčito nedocházel na cvičení, nedostával služné a mohl se bez povolení ženit. To byl nejspíš Františkův případ.

10.10.1837 nar. František v Dolní Březince

František Šemík katl.

granátni šlejfíř sprostý

voják z slavného

Regimentu Baumgarten

14. Kompanie N:21 3.

Batalion, syn + Jana Šemí

ka zedníka ze Světlý č. 166

a matky rozený Dlouhý

ze Světlý č. 166

Čím se tedy prostý voják František Šemík živil? Zápis z roku 1837 napovídá, že byl granátním šlejfířem. Tedy brusičem (leštičem) granátů.

17.7.1833 nar. Anna ve Světlé

Možná i vrtačem a řezačem. Při narození Anny (1833), prvního ditěte Kateřiny Šemíkové, je otec František uváděn jako řezač skla. Zde je nutno poznamenat smutný fakt, že ani jedno ze tří dětí se nedožilo druhých narozenin.

Jak se granáty na Světelsko dostaly? Filip hrabě Krakowský z Kolowrat získal zdejší panství v roce 1748. Díky podnikatelskému duchu záhy ve Světlé nad Sázavou, resp. v přidružené obci Dolní Březinka, založil dvě „panské“ brusírny granátů (snad v čp. 7 a 12). Začátky nebyly snadné, a tak roku 1752 povolal „… z města říšského Freiburku … do Čech na své jemu tehdáž milé panství Světelské nějaké dva muže tam odtad jménem Josefa Fuksa, Matěje a Filipa Gentze, kteří vrtači Granátu byli…“ - tak to napsal Seidler v kronice města. Ze zakládací listiny se dozvídáme, že zásluhou Josefa Wagnera freiburští mistři, ač neradi, začali přijímat učedníky.