Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let vykrystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat ...

pondělí 30. dubna 2012

Smrdov - stabilní katastr 1838

Stabilní katastr byl určen k zachycení podkladů na stanovení pozemkové daně. Byl ale také dílem umu tehdejších zeměměřičů, kteří při té příležitosti zmapovali ve druhé čtvrtině 19. století celé území Rakouského mocnářství. Podívejme se na tehdejší Smrdov.
Indikační skica ke stabilnímu katastru
Na čp. 12 měl grunt sedlák František Šemík, v čp. 16 pak hospodařil chalupník Josef Šemík. V čísle 27 žili dědicové po domkáři Josefu Šemíkovi, který patrně zemřel krátce před "sběrem dat". V těchto třech chalupách žili rodiny Šemíků. Šemíkovi žili v té době i v čp. 44. Tam byl Šemík pacholkem, a tito lidé se v katastru neuváděli.
Velký statek č. 7 (jižně od kostela) vlastnil tehdejšímu majitel vrbického panství Jan z Eisensteinu, který se tituloval jako rytíř (Johann Ritter von Eisenstein).

sobota 28. dubna 2012

Ze Smrdova do Sázavky

Už jsem tu před pár dny zmiňoval knížku Neviditelní svědkové minulosti, kterou napsal onomastik Jaroslav David společně s historikem Pavlem Rousem. Kniha vyšla v nakladatelství Academia. Dovolím si tu uveřejnit s jejich dovolením jednu ukázku (str.115-116).

Sázavka

V roce 1962 si smrdovský kronikář Miroslav Merenus na stránkách obecní kroniky povzdechl: "Uznali jsme vývody, odvolali žádost, ale ... Smrdováky zůstáváme dále." Obec Smrdov tehdy už několikátý rok marně usilovala o změnu názvu. K ní nakonec došlo až za dva roky, kdy se Smrdov a sousední Kunemil sloučily a na mapě se objevila obec jménem Sázavka.
Říčka Sázavka, která motivovala nové místní jméno, je pravobřežním přítokem Sázavy, do níž se vlévá ve Světlé. Sázavka se někdy objevuje v pramenech také jako Malá Sázava, jindy dokonce jako Doubravka.
Vraťme se však k "nepříjemnému" jménu Smrdov, které nás zajímá především. V Čechách ho najdeme třikrát. Obec, o níž mluvíme, leží nedaleko od Světlé nad Sázavou, další leží u Humpolce, poslední u Pacova. Na Moravě se Smrdov neobjevuje.
Všechna tři jména mají velice staré doklady, už ze 13. a z počátku 14. století. Slovo smurd, které je v jejich základu, rozhodně hanlivé není, jak se domnívali obyvatelév místě i v okolí. Ve staré češtině slovo smurd označovalo rolníka. Lze proto říci, že Smrdov byla "ves, kde žijí rolníci, zemědělci". Protože ale v nové době slovo smurd už bylo etymologicky nejasné a vyvolávalo nežádoucí významové konotace se slovem smrad, obyvatelé Smrdova usilovali o změnu názvu. Prvním krokem k tomu bylo v roce 1960 sloučení JZD Kunemil a Smrdov v družstvo nazvané Sázavka. Současně s tím také obec zažádala o změnu názvu. Vyjádření odborníků však nebylo změně názvu nakloněno. Argumentovali tím, že jde o název starý a rozhodně ne hanlivý. Celou situaci také komplikovaly průtahy se spojením obou obcí. Nakonec se ale v roce 1964 Kunemil a Smrdov sloučily do jedné obce pod názvem Sázavka.
(konec ukázky)

Ale už za první republiky se místní občané snažili změnit název. Koncem roku 1921 obdržela Stálá komise při ministerstvu vnitra pro stanovení úředních názvů míst v republice Československé žádost obecního úřadu ve Smrdově, aby povolena byla změna názvu obce na "Smilov" a to z důvodu, že dosavadní jméno zní jako příhana, kterou obyvatelé mnohdy trpce pociťují. A výsledek?
Nedoporučena změna Smrdova, "aby slul Smilov. K tomu není pražádného historického odůvodnění. Jméno má obec po dávném hradě, ve jménu není nic hanlivého (proti úmyslné haně není nikdo chráněn), a trvá po 600 let. Mimo to jsou v Čechách ještě 2 obce téhož jména."
V roce 1937, když byl ve Smrdově instalován nový farář František Štulpa, v novinách se tehdy objevil název obce Smržov. Asi omyl novináře.
Pamětní kniha fary Smrdovské (1879-1998)
Za omyl také považuji teorii s první zmínkou o Smrdovu z roku 1226, která se objevuje na oficiálních stránkách Sázavky i na neoficiálních Smrdova. Že by ten zemský úřad bylo ministerstvo vnitra a žádost o přejmenování posunuta o 700 let zpátky? Je možné, že Smrdov v první polovině 13. století již existoval, zcela určitě se stal v posledních desetiletích 13. století městečkem, kde stál kostel a hrad nebo spíše tvrz, ale první písemnou zmínkou je ta z roku 1307.

středa 25. dubna 2012

Jedenáct dní a cesta na Slovensko

Rodný dům Jozefa Gabčíka
Včera jsem se vrátil s rodinou z cesty "Na východ od Raja". Tak říkám kraji jižně od Žiliny. V Rajecké dolině totiž žijí rodiče mé ženy. Při návštěvě příbuzných jsem zašel do Poluvsie k domku, kde se před 100 lety narodil Jozef Gabčík. Obec Gabčíkovo na jihu Slovenska po válce získala nové jméno, aniž by s ní ovšem měl Jozef něco společného.
V Čechách a na Moravě svodům k přejmenování měst a vesnic podlehlo za "bejválizmu" zejména havlíčkobrodsko, i když to nebylo tak násilné jako v případě Gabčíkova nebo Gotwaldova, dnes opět Zlína. O místních jménech se dá více dočíst ve dvou knihách Jaroslava Davida, rodáka z Vysočiny. Ta první se jmenuje Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice a ta druhá Neviditelní svědkové minulosti.
Při zpáteční cestě ze Slovenska jsem to vzal přes Žilinu a v obci Rosina jsem našel -  Šemíky. Starý otec Jaro, který zde žije se svými dětmi a vnuky, pochází z Ovesné Lhoty. Mluvil jsem s jeho synem a tímto vzkazuju pozdrav od Šemíků ze Slovenska všem účastníkům 2. srazu Šemíků na Vyšehradě. Setkání se kvapem blíží. Účast zatím přislíbilo něco málo přes třicet jmenovců.

pátek 20. dubna 2012

Kámen

Pokud by si Kraj Vysočina chtěl zvolit svůj „národní“ kámen, pak by to nejspíš byl mrákotínský granodiorit. Je to jemnozrnná, šedavá a vcelku nenápadná hornina, ze které byl vylomen ten vůbec největší lidmi přemístěný a opracovaný kámen na našem území – obelisk Pražského hradu. Měl symbolizovat jednotu národa, ale při dopravě se přelomil, protože se symboly si nelze jen tak zahrávat...
Václav Cílek - Kameny domova

Nejen žula z Mrákotína je spojená s Vysočinou. Blízko ze Světlé nad Sázavou je to do Dolní Březinky, kde se nachází lom Horka.
Žlutá varianta žuly z Dolní Březinky
Kámen z tohoto lomu se někdy nazývá Dolnobřezinecká nebo Světelská žula. V lomu se nyní láme ve dvou odrůdách:
  • žlutá, slabě navětralá, světle žlutá až rezavě žlutá, oblíbená pro svůj teplý odstín
  • modrá, nenavětralá, světle modrošedá až šedomodrá
V minulosti byla žula z lomu Dolní Březinka použita v Praze při rekonstrukci Karolina a na obklad soklů Domu módy a hotelu Jalta, na zábradlí schodiště k bývalému pomníku J.V. Stalina, na podstavce pomníku B. Němcové a A. Jiráska. V poslední době byla použita na dlažby a stupně v Jiřském klášteře a na fontánu v Rajském dvoře kláštera, dlažby v Paláci kultury (dnes Kongresové centrum nedaleko Vyšehradu), dlažby a stupně v rekonstruované budově Národního divadla, na části dlažeb, obkladů stupňů i stěn stanic metra Budějovická, Kačerov, Dejvická, Můstek A i B a Želivského.

Zlatý voči v lomu u Lipnice
Jiným místem, kde je hodně kamenolomů ve většině již uzavřených a zatopených, je Lipnice. V mnoha městech se chodí po žulových kostkách vylámaných právě zde. Kámen ve městech, na vesnicích i v krajině připomíná lidem minulost. Tu hodně vzdálenou i poměrně nedávnou. V lipnických lomech se nachází "národní památník odposlechu". Jakoby v kameni byla zachycena paměť krajiny. Člověk v minulosti kámen opracovával a osazoval na místa u cest. Aniž bychom si jich všímali, míjíme smírčí kříže (jako ten u Rozsochatce), krucifixy, tzv. františkánské křížeboží muka nebo třeba mezníky, milníky a brzdové kameny. Některé takové opracované kameny "cestují" (jako ten u Sázavky) a už ani nevíme, co připomínají. Třeba si vzpomeneme a vrátíme je tam, kam patří.

středa 18. dubna 2012

Smrdov č. 12

Na Velký pátek jsem byl na faře v Habrech prolistovat Pamětní knihu fary Smrdovské (začíná rokem 1879). V některém z příštích příspěvků přinesu, co jsem se dočetl. Kniha končí rokem 1998 a opravou kostela v Sázavce. Bohužel jsou v kronice vynechány roky 1948-1952, a tak se zde nedozvíme odpověď na otázku, kterou položil v prosinci loňského roku novinář na neoficiálních smrdovských stránkách.
V knize bylo několik fotografií z jakési církevní slavnosti. Nenajde se někdo, kdo pozná, co to bylo za událost? Kopie fotografie není kvalitní a doba je nejasná. Z Habrů jsem měl ještě namířeno do Sázavky k Leškům za paní Jelínkovou, která mi na místním hřbitově ukázala místo, kde je pohřben Jan Šemík (+1929) a jeho manželky. Pěkně jsme si popovídali a řeč došla i na dceru Jana Šemíka Boženu Vlachovou, na Marii Annu Jelínkovou, co si vzala Jaroslava Malinu a měli spolu Aničku Malinovou. Za poslední rok se mi dostaly do ruky fotografie, na kterých je zachycen dnes již neexistující statek č. 12, kde žil rod Šemíků po dobu několika staletí. Z těch fotografií lze vydedukovat, jak statek vypadal. První fotografie ukazuje účastníky pohřbu Aničky Malinové na dvoře č. 12.

neděle 15. dubna 2012

Hory Vrbické - Berní rula 1654

Ves Hory Vrbické
Jméno hospodáře
Role má (strychů)Z toho seje - strychů(věrtelů)Potahův (voly, žádné koně)Dobytka chová

Pozn.
(v závorce jméno ze sčítání poddaných 1651)vornýchnoví od r.na zimuna jarochovati můženyní mákravjalovicovecsviníporostlin
Chalupník, jenž 4 za osedlého, však v nově osedlý:
Jan Křivan7(1652)21-222--tesař
Chalupníci na živnosti skažení:
Pavel Chalupník73---11--Tito oba mají stavení do gruntu zbořený.
Šimek (Jan Šemík)70(2)0(2)--23--Chudí lidé. Prací rukou svých se živí.myslivec
Zahradníci, jenž 8 za osedlého, však v nově osedlí:
Jan Pospíšil4(1652)11--31--Vyhořel, defal. 1708krejčí
Jan Krejčů (Václ. syn)3(1652)11--21--tkadlec
Václav Krejčí3(1651)11--32--
Matouš Veřejka4(1652)11--3---
Úhrnem:
3559(2)5(2)-21610--
Tito toliko malé chaloupky mají nebo při horách leží, kdež někdy ruda stříbrná se dobejvala.
Jsou chudí lidé.
Ve vsi žilo (rok 1651) 25 lidí.

V Berní rule (1654) je zaznamenán chalupník Šimek. V Soupisu poddaných podle víry (1651) je uveden myslivec Jan Šemík (55), manželka Rozina (40), dcera Alžběta (17) a synové Tobiáš (12) a Jan (5).

Ve stejné době v nedalekém Smrdově hospodaří nově příchozí Adam Šemík (alias Šenk), kterému je 23 let. Věkově by mohl být synem Jana z Hor Vrbických nebo také synovcem. Jeho ženě Anně (24) se narodila v roce 1650 nebo 1651 dcera Kateřina.

čtvrtek 12. dubna 2012

Dvacet dva dní

Už len 22 dní
prosím nezabudni
že sa blíži...
Ano, blíží se 5. května. Krátce zopakuji program:
  • 11:00 - 11:45 sraz na vyšehradském bastionu 33 ("předsunutá hlídka" bude ještě více předsunuta a příchozí nasměruje na kótu 50.065287,14.420993)
  • 11:45 dáme do restaurace vědět konečný počet jídel (zatím stále odhadujeme celkový počet osob na 30 - 50)
  • 12:00 - 12:30 prohlídka kasemat a Gorlice (vstupné 30,-Kč na osobu, připravte si prosím drobné)
  • 13:00 oběd U Šemíka s následující nabídkou
Kdo tak ještě neučinil, pošlete prosím na kontakt semik@seznam.cz (v kopii msemik@seznam.cz) počet osob chystajících se ku Praze. Jak jsem již zmiňoval, s parkováním U Šemíka je to špatné. Přímo u restaurace je malé parkoviště pro 3 až 4 auta. Tady budou mít přednost návštěvníci s batolaty a nemluvňaty. Zatím se nikdo takový neozval. Dejte mi vědět a zkusíme pro pár aut místo zajistit. Ostatní mohou nejlépe parkovat v okolí Vyšehradu směrem na Pankrác nebo nechat auto někde na okraji Prahy a dojet metrem na stanici Vyšehrad. Zbytek je na 15 minut chůze.

V projektu "Genetika a příjmení" přibyl další Šemík. Velmi pěkně je popsán výstup z projektu pro klan Klusáčků. Zamyslete se a 5. května máte příležitost se zeptat, co účast v projektu obnáší.
Ještě zopakuji, kdo má zájem, může si zde stáhnout data ve formátu pem (univerzální  genealogický formát) či rodz (určeno pro program Ancestry).
Už len 22 dní
a tak nezabudni
čas sa krátí...

středa 11. dubna 2012

Rozsochatec - Berní rula 1654

Vznik Rozsochatce je pravděpodobně spojen s hradem Ronovcem, ke kterému náležel jako hospodářské zázemí, a s rodem Lichtenburků. Smil z Lichteburku (dnes zřícenina Lichnice) dal vybudovat také hrady Žleby (dnes zámek) a Smrdov (dnes neexistuje). První záznam pochází z roku 1283, kdy se v jedné listině uvádí svědek Jan řečený Moraws z Rozsochatce. V roce 1572 se ves stala samostatným statkem, který připadl Jindřichu Haugvicovi z Biskupic. Od něj ji koupil roku 1584 jeho bratr Zikmund, jenž si vystavěl tvrz, prvně připomenutou roku 1600 jako majetek jeho manželky Johanky Haugvicové z Dobřenic.

Roku 1615 koupil rozsochatecký statek Albrecht Bechyně z Lažan, který byl v roce 1626 pro účast Abrahama Bechyněho z Lažan ve stavovském povstání změněn na manství, ale po roce 1651 byl z manství  propuštěn. Tehdy byla Rozsochatecká tvrz zmíněna naposledy a označena jako sešlá. Mikuláš Šťastný Bechyně z Lažan (zakladatel rozsochatecké větve) statek koupil roku 1651 od vdovy po Bohuslavu Bechyně z Lažan z větve dlouho-lhotské.
Majetky v okolí Rozsochatce po třicetileté válce
V majetku potomstva Mikuláše Bechyně z Lažan zůstal Rozsochatec do sklonku 19. století. Mikuláš byl ženat s Eliškou z Věžník. Měl syny Ignáce Maříka a Františka Leopolda (*1659). Tento se roku 1681 ujal panování na statku Rozsochatec. Na přelomu 17. a 18. století dlouholetý hejtman čáslavského kraje je 30. května 1712 povýšen do stavu panského. Mezi roky 1700 a 1713 prodal Třebešice, koupil Vilémovice a Pavlov. František Leopold zemřel kolem r. 1736 (manželka Maří Magdaléna Sohier von der Windmühl).
Skrze jeho syny vznikly zase dvě větve (starší zůstáva v Rozsochatci, mladší ve Vilémovicích). Václav Jan Josef (1690-1729) nechal přestavět původní rozsochateckou tvrz na zámek. Po smrti barona Adolfa Emanuela Bechyně z Lažan v roce 1869 byl rozsochatecký velkostatek pronajat až do roku 1892, kdy jej Emanuel Adolf Bechyně prodal JUDr. Otto Mettalovi.
Ale vraťme se do Rozsochatce a do roku 1654. Tehdy, po třicetileté válce, byl kraj zdecimovaný, mnoho statků bylo pustých a opuštěných. Na cestách bylo nebezpečno, loupeživé bandy přepadávaly cestující. Nejznámější byli Petrovští, kteří působili na sever od Prahy, ale ani zde blízko Rozsochatce si nikdo nabyl jist životem. Důkazem je smírčí kříž za vsí u silnice k Havlíčkovu Brodu. Nápis, když ještě byl čitelný, podle převodu T. Karla zněl: "LETHA 1648 4 DUBNA POCTIVÝ JEDEN MLÁDENEC BABTISTA KONRADŮ NÁSILNĚ POBRANEJ NA TOMTO MÍSTĚ OD DVOU ŠKŮDCŮ KTEŘÍ PO SILNICÍCH JEZDILI A LIDEM ŠKODILI JEST ZASTŘELEN".

neděle 8. dubna 2012

Pomni hody do Provody

Nejznámější velikonoční koleda začíná rýmovačkou hody, hody doprovody. To je patrně zkomolená verze z původního "Pomni hody do Provody". Křesťané znají první neděli po Velikonocích jako Bílou neděli Provodní. Jenže rané křesťanství se na území pohanů Slovanů a Germánů muselo vyrovnat s mnohem staršími zvyky. K těm patřilo ve dnech jarní rovnodennosti mrskání pomlázkou spletenou z čerstvých vrbových proutků jako symbolu jara, zdraví a síly. Mrskut a mrskání jsou názvy běžné především na Moravě, kde má zvyk velmi silnou tradici. V jiných regionech je možné se setkat s odlišnými výrazy pro totéž, např. šupání, vyšupat.

Pro pomlázku existuje nespočet názvů. Z révy se plete binovačka, na Chodsku dynovačka, na Opavsku kyčka nebo kyčkovanka, na Hané a v okolí mrskút, mrskot, mrskanda nebo mrskačka, na Žďársku sekačku, na Slovácku šlahačku, na severní Moravě a ve východních Čechách šmigrust, smekúrst, šmekustr či šmerkust, na střední Moravě tatar. Také se jí říká korbáč, karabáč, kocar, žila, šihačka, čugár a kančúch. Na Rakovnicku a ve středních Čechách mají pamihod, pomrhod či pomihod.

úterý 3. dubna 2012

Už jen třiatřicet dní do srazu

"Adamova radlice"
Konečně mám k dispozici grafickou podobu části rodokmenu. Kdo má zájem, může si zde stáhnout data ve formátu pem (univerzální  genealogický formát) či rodz (určeno pro program Ancestry, který se nemusí instalovat;-). Pak jsem tam ještě přidal jpg "obrázky", které bych rád převedl na papír a 5. května ukázal na našem setkání.

Kdo by mohl zajistit vytištění na formát A1? Bylo by výborné, kdyby se mi někdo ozval a nejlépe i s flipchartem. Stejně tak trvá sháňka po dataprojektoru. Ještě jednou tu uvedu předpokládaný program na sobotu 5. května:
  • 11:00 - 11:45 sraz na vyšehradském bastionu 33 (u rotundy sv. Martina bude zajištěna "předsunutá hlídka", která příchozí nasměruje na kótu 50.065287,14.420993)
  • 11:45 dáme do restaurace vědět konečný počet jídel (zatím odhadujeme celkový počet osob na 30 - 50)
  • 12:00 - 12:30 prohlídka kasemat a Gorlice (vstupné 30,-Kč na osobu, připravte si prosím drobné)
  • 13:00 oběd U Šemíka s následující nabídkou
Závěrem upozorňuji, pošlete na kontakt semik@seznam.cz (v kopii msemik@seznam.cz) nebo na telefon (číslo, pokud nevíte, se včas dozvíte), v jakém počtu dorazíte. Zatím máme zprávu od 24 účastníků.