Hledání informací o osobách v Praze není jednoduché. Zejména doba od počátku 20. století je komplikovaná. Bez přesné adresy bydliště dohledat něco více je téměř nemožné. I když ale máme k dispozici adresu, nemáme vyhráno. V Praze matky - dříve než na venkově - nerodily doma. Porodnic bylo sice v Praze omezené množství, ale která byla ta pravá? Stejně tak úmrtí. Nemocnice, kde hledaný předek zemřel, mohla být v jiné části Prahy, než bylo bydliště zesnulého. Tak se může stát, že objevíme na pražském hřbitově náhrobek se jménem, ale
matrika zemřelých v místě pohřbu "mlčí". Sčítání obyvatel z let 1930 a 1939 nebo těch poválečných, jsou
v Národním archivu. Narozdíl od starších dokumentů je však třeba prokázat, že jste oprávněnou osobou. To pátrání samozřejmě omezuje, ale s ohledem na ochranu soukromí žijících osob je to pochopitelné.
|
Chytilův adresář (1924-25) |
Máme-li tedy k dispozici adresu, můžeme vyzkoušet sčítání obyvatel z let 1921, 1910
nebo starší. Tento fond najdeme v Archivu hl. města Prahy. Není ale obvykle přístupný badatelům ve studovně. Je třeba
požádat o rešerši. Jak ale získat adresu, když máme jen jméno a příjmení? Můžeme zkusit například
Chytilův adresář hl. města Prahy. Tento seznam vyšel v roce 1925 a je k dispozici např.
v Městské knihovně. Je možné hledat i
na internetu, ale bohužel to má svá omezení. Kvůli autorským právům lze prohližet naskenované stránky jen z vnitřní počítačové sítě knihovny. Bohužel fulltextové vyhledávání není spolehlivé, a tak je ve finále nejlepším řešením návštěva
oddělení Pragensií.
|
Pražský adresář (1937-38) |
Zajímavý je také
Pražský adresář 1937-1938. Je však nutno upozornit, že oba adresáře byly vytvořeny na základě dobrovolného vyplnění údajů, tudíž v nich nenajdeme všechny obyvatele Prahy.
A co jsme tedy konkrétně zjistili o Šemíkových?
V Záběhlicích žili Šemíkovi již od roku 1897, ale v Chytilově adresáři nejsou. Zedník
Karel s manželkou Marií, dělník
Václav s Bedřiškou a vdovou
Marií (*1871) bydleli na adrese Práče č. 6. Dům stál v areálu pivovaru, ve kterém se však roku 1937 přestalo pivo vařit.
|
Hlavní pražské jatky v Holešovicích |
Zato
jiný Karel, bytem na Letné, žil po celou dobu trvání
první republiky na jedné adrese. V ulici Letohradské a to od roku 1911, jak je patrné
z policejních přihlášek. V "Adresáři královského hlavního města Prahy a obcí sousedních" je v roce 1910 uveden jako řezník na adrese Vltavská 306 (holešovické jatky). Letná leží na území Holešovic a tam také v roce 1912 Karel Šemík kandidoval v doplňovacích volbách do obecního zastupitelestva král. hlavního města Prahy za Holešovice-Bubny. Jako povolání je
na seznamu uvedeno "majitel čistírny střev". Peripetie v období
I. světové války, narození mladšího syna, opětovný
prodej masa. Chytilův adresář u Karla Šemíka zaznamenává, že je tou dobou bývalým obchodníkem. Koncem 30-tých let je v adresáři u Karla opět k vidění povolání obchodník.
|
Volební seznam (1912) |
Karlův syn Oldřich se s manželkou Marií usadil v Praze-Braníku (Údolní č. 314). Podle
telefonních seznamů z pozdějších let bydlí Oldřich na Vinohradech. To už je ale Karlův vnuk.
Blažena, dcera Karla, si otevřela na pražském Smíchově obchod s cukrovinkami a o jejím působení v Tomáškově ulici máme zmínky z let 1928 a 1936. Právě ve firemním adresáři z roku 1936 je kromě Blaženy (viz obr.) také uveden pro mě záhadný Alois Šemík. O něm se zmíním až na závěr tohoto příspěvku.