Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let vykrystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat ...

úterý 21. dubna 2015

Pražské ztráty a nálezy

Hledání informací o osobách v Praze není jednoduché. Zejména doba od počátku 20. století je komplikovaná. Bez přesné adresy bydliště dohledat něco více je téměř nemožné. I když ale máme k dispozici adresu, nemáme vyhráno. V Praze matky - dříve než na venkově - nerodily doma. Porodnic bylo sice v Praze omezené množství, ale která byla ta pravá? Stejně tak úmrtí. Nemocnice, kde hledaný předek zemřel, mohla být v jiné části Prahy, než bylo bydliště zesnulého. Tak se může stát, že objevíme na pražském hřbitově náhrobek se jménem, ale matrika zemřelých v místě pohřbu "mlčí". Sčítání obyvatel z let 1930 a 1939 nebo těch poválečných, jsou v Národním archivu. Narozdíl od starších dokumentů je však třeba prokázat, že jste oprávněnou osobou. To pátrání samozřejmě omezuje, ale s ohledem na ochranu soukromí žijících osob je to pochopitelné.
Chytilův adresář (1924-25)
Máme-li tedy k dispozici adresu, můžeme vyzkoušet sčítání obyvatel z let 1921, 1910 nebo starší. Tento fond najdeme v Archivu hl. města Prahy. Není ale obvykle přístupný badatelům ve studovně. Je třeba požádat o rešerši. Jak ale získat adresu, když máme jen jméno a příjmení? Můžeme zkusit například Chytilův adresář hl. města Prahy. Tento seznam vyšel v roce 1925 a je k dispozici např. v Městské knihovně. Je možné hledat i na internetu, ale bohužel to má svá omezení. Kvůli autorským právům lze prohližet naskenované stránky jen z vnitřní počítačové sítě knihovny. Bohužel fulltextové vyhledávání není spolehlivé, a tak je ve finále nejlepším řešením návštěva oddělení Pragensií.
Pražský adresář (1937-38)
Zajímavý je také Pražský adresář 1937-1938. Je však nutno upozornit, že oba adresáře byly vytvořeny na základě dobrovolného vyplnění údajů, tudíž v nich nenajdeme všechny  obyvatele Prahy.
A co jsme tedy konkrétně zjistili o Šemíkových? V Záběhlicích žili Šemíkovi již od roku 1897, ale v Chytilově adresáři nejsou. Zedník Karel s manželkou Marií, dělník Václav s Bedřiškou a vdovou Marií (*1871) bydleli na adrese Práče č. 6. Dům stál v areálu pivovaru, ve kterém se však roku 1937 přestalo pivo vařit.
Hlavní pražské jatky v Holešovicích
Zato jiný Karel, bytem na Letné, žil po celou dobu trvání první republiky na jedné adrese. V ulici Letohradské a to od roku 1911, jak je patrné z policejních přihlášek. V "Adresáři královského hlavního města Prahy a obcí sousedních" je v roce 1910 uveden jako řezník na adrese Vltavská 306 (holešovické jatky). Letná leží na území Holešovic a tam také v roce 1912 Karel Šemík kandidoval v doplňovacích volbách do obecního zastupitelestva král. hlavního města Prahy za Holešovice-Bubny. Jako povolání je na seznamu uvedeno "majitel čistírny střev". Peripetie v období I. světové války, narození mladšího syna, opětovný prodej masa. Chytilův adresář u Karla Šemíka zaznamenává, že je tou dobou bývalým obchodníkem. Koncem 30-tých let je v adresáři u Karla opět k vidění povolání obchodník.
Volební seznam (1912)
Karlův syn Oldřich se s manželkou Marií usadil v Praze-Braníku (Údolní č. 314). Podle telefonních seznamů z pozdějších let bydlí Oldřich na Vinohradech. To už je ale Karlův vnuk.
Blažena, dcera Karla, si otevřela na pražském Smíchově obchod s cukrovinkami a o jejím působení v Tomáškově ulici máme zmínky z let 1928 a 1936. Právě ve firemním adresáři z roku 1936 je kromě Blaženy (viz obr.) také uveden pro mě záhadný Alois Šemík. O něm se zmíním až na závěr tohoto příspěvku.

Adresář hlavního města Prahy (1936)

neděle 19. dubna 2015

Vojtěch do Lhoty nepřijede

Omluvenka Šárky na 16. května. Šárka Šemíková převzala Adamovu trofej minulý rok v Lipnici, ale díky Vojtěchovi, který se narodil měsíc před naším srazem, přiveze trofej někdo jiný.

Gratuluji rodičům a zvykám si na roli dědy. Těším se na vás v Ovesné Lhotě a nezapomeňte si objednat oběd

středa 15. dubna 2015

Máte program na 16. května?

Nastavte si pomalu budíky. Ti, kteří by si rádi dali před procházkou po Ovesné Lhotě oběd, vyplní tento formulář. Termín pro uzavření objednávek jsme nastavili na 8. května.
I. vojenské mapování (kolem roku 1770)
Několik málo slov k chystané lhotecké procházce. Začneme na horním konci vesnice a ponoříme se do doby Marie Terezie a Josefa II. Tehdy se v Ovesné Lhotě objevil první Šemík. Jmenoval se Václav a usadil se zde asi v roce 1760.
Ještě o něco výš nad obcí je na starém mapování vyznačen kříž. Tam bych zašel pouze v případě zájmu až později odpoledne v rámci volného programu.
Na zaniklém rozcestí (dnes je zde zarostlý obecní pozemek) by byl čas a prostor k rozhlédnutí se po okolí, které bylo zachyceno např. na mapách Stabilního katastru koncem 30-tých let 19. století. Tehdy již žila ve Lhotě i druhá linie Šemíků. V roce 1818 se sem přiženil Jakub z nedalekého Smrdova.
Stabilní katastr, popis Indikační skici (1838)
Doufejme, že počasí bude příznivé. Přesto bychom měli být připraveni na plán "B". Neměl by někdo možnost přivést projektor? Rád bych také vystavil aktuální rodokmen převedený na papír. Snad to klapne. A na úplný konec upozornění nejen pro držitele Adamovy radlice. Těším se na setkání v sobotu 16. května.

úterý 7. dubna 2015

Kmenové listy



Na konci března mi dorazila poštou obálka s razítkem. Co tomu předcházelo? 11. února jsem poslal emailem na adresu Vojenského ústředního archivu žádost...

Dobrý den,
zasílám žádost o dohledání dochovaných kmenových listů:

Jan Šemík, nar. 19.7.1887 ve Světlé nad Sázavou
Josef Šemík, nar. 24.12.1884 (existuje v seznamu legionářů)
František Šemík, nar. 27.9.1880 ve Světlé nad Sázavou
Alois Šemík, nar. 20.12.1874 ve Smrdově (dnes Sázavka).

Kmenový list Aloise Šemíka
Po několika týdnech přišla odpověď s razítkem Ministerstva obrany. Ze čtyř vytipovaných, o kterých jsem věděl již z předchozího pátrání, že narukovali v době 1. světové války do armády, v archivu dohledali informace ke třem z nich. Kmenové listy ročníků narození 1887 až 1900 byly bohužel skartovány. K Janovi Šemíkovi tedy v obálce nebylo nic.
V případě mého pradědy Aloise, kterému v roce 1914 bylo již 40 let, jsem vyčetl třeba jeho barvu vlasů, očí, výšku nebo velikost bot. V době začátku války nespadal již několik let pod 21. čáslavský pěší pluk, kam nastoupil v roce 1897, ale byl zařazen k 12. zeměbraneckému pěšímu pluku s místem posádky také v Čáslavi. Obě jednotky byly od sebe takříkajíc přes ulici, vzdálenost obou kasáren nebyla větší než sto metrů.
František Šemík žil v době mobilizace v Praze, V září 1914 nastoupil k 8. vozatajskému oddílu. V roce 1917 končí jako válečný invalida. O jeho osudu bychom se mohli dovědět více. Jednak žije ještě jeho syn, který se narodil koncem roku 1917, jednak se zachoval v AHMP jeho pozůstalostní list.
Slib Josefa při vstupu do čsl. legií
Nejvíce se toho ve vojenském archivu dochovalo o Josefu Šemíkovi. Je to tím, že se zachovaly, kromě kmenového listu, také dokumenty z italských legií. Informace si můžeme porovnat s jeho osobními vzpomínkami, které zapsal lhotecký kronikář.
Narukoval v květnu 1915. K jeho zajetí došlo 23.5.2017 v italském Hudilogu. O rok později se 14. 5. přihlásil do československého vojska v Itálii a podepsal slib (viz obr.). 28. 5. byl do čsl. vojska zařazen.
Domů se dostal až na přelomu ledna a února roku 1919. Ale jen na pár dnů. Potom se s ostatními legionáři přesunul na Slovensko, kde byl začátkem srpna téhož roku v Lučenci demobilizován.

Při pohledu na rodokmen narazíme i na další Šemíky, jejichž rok narození by mohl svědčit o možném povolání do armády kolem roku 1914.
Karel Šemík *1.8.1874, František Šemík *3.12.1875, Josef Šemík *29.3.1879, František Šemík *9.7.1880, František Šemík *15.6.1881, Jan Šemík *1.5.1883, František Šemík *8.1.1884.
Zvýrazněni jsou ti, které jsem objevil v Soupisu ztrát, a válku přežili. Nepřežil Karel Šemík (*1897) z Jiříkova. Ve vsi spadající pod obec Kámen je jeho jméno na pomníku místním obětem války. Otázkou je, zda narukoval do armády nebo byl civilní obětí. Pokud byl ve svém mladém věku vojákem, jeho kmenový list byl skartován.