Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let krystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat me...

čtvrtek 15. února 2024

Něco je ve vzduchu

Minule jsem zmiňoval, že společnost FTDNA u zákazníků, kteří si objednali službu atDNA Family Finder, doplňuje výsledek i o přibližné určování haploskupiny Y-DNA. Činí tak i u starších objednávek.
Test mého strýce z poloviny roku 2021 byl nyní tedy obohacen o odhad haploskupiny R-Z2124. To je poměrně slušné, i když to není tak přesné jako u detailního testu Big Y-700. Je to ale přesnější než u Y-37 a dokonce než u Y-111. Trochu mě však zarazila čára kolem roku 1000 n.l. Hned jsem si toho nevšiml, až po pár dnech jsem zaregistroval rozdělení původní skupiny R-FT174249 a vydělení naší nové skupiny R-FT176941.
Čekání na bratrance v období 1600 n.l. - 1000 př.n.l. přináší napětí a nejistotu. Stopa nebo slepá ulička? Je to náhoda, že v době zveřejnění Y-DNA z FF se objevil "?ten, na koho jsme čekali měsíce" nebo je to chyba zanesená mým strýcem? 
Když už jsme u genetické genealogie. Včera to bylo právě 90 let, co se narodil můj táta. Rekombinace atDNA způsobila, že mám od něj 50 % genetické informace. S jeho bratrem, tedy mým strýcem, máme společnou necelou genetickou čtvrtinu (22%).
Nový odhad TMRCA Adama Šemíka
Y-DNA je to jinak. Mohl bych zkusit strýcovi nechat dodělat Big Y-700. Pravděpodobně bychom zjistili, že nemáme rozdíl v podobě privátních SNP nebo bychom se mohli lišit jedním soukromým SNP. Stejně tak by to bylo s mým otcem, i když jeho DNA už není k dispozici. Vzdálenost jedné generace má vyšší pravděpodobnost stejného terminálního SNP u otce i syna. Je to ale otázka statistiky, proto s menší pravděpodobností, ale ne nulovou, může dojít k rozvětvení. Nyní však čekám na rozuzlení výše uvedeného otazníku. Odkud může být testovaný jedinec? Bude na něj kontakt? Bude komunikativní? Samé otazníky.

středa 7. února 2024

Pololetní prázdniny

Když jsem před 15 lety objevil na stránkách pana Myšičky v textu Josefa Zadiny zmínku o Janovi Šemíkovi, probudilo se ve mně odhodlání pátrat po kořenech našeho rodu. Moje první reakce z 30. 1. 2009 byla následující:
Můj praděda pocházel ze Smrdova. Můj děda František Šemík již žil v obci Rozsochatec. Neví někdo více o Janu Šemíkovi, rolníku a starostovi (1894-1909)?
Když jsem začal tušit, že v okolí Smrdova, dnešní Sázavky, mohli žít Šemíkové před více jak 470 lety, začala jízda. Pátrání na internetu, shánění kontaktů, návštěvy archivů, organizace srazů jmenovců.
Především na bádání v archivu jsem si k padesátinám nadělil tablet. Za roky se v něm nastřádalo plno poznámek a fotek s matričními záznamy. Uběhlo několik roků. Potvrdilo se propojení prvního Adama Šemíka a všech Šemíků žijících dnes v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Tablet morálně zastaral. Ještě několik let fungoval, ale již nešel aktualizovat. Téměř jsem ho nepoužíval. Pak se vyčerpala baterie. Definitivně.
Minulý týden v pátek 2. února na pololetní prázdniny jsme s vnuky donesli staré vyřazené mobilní telefony do Zoo Praha. Kluci získali dětskou vstupenku za 1 Kč, já přidal 12 let starý tablet. Společně jsme podpořili kriticky ohrožený druh goril nížinných.
Můj a Petrův Big-Y nás posunul k roku 1600
Před pár dny došlo ještě k jedné události. Společnost Family Tree DNA mi poslala doplňující informaci o mém strýci z otcovy strany. V době pandemie jsem ho v Číhošti požádal, aby si odebral vzorek ze sliznice dutiny ústní. V laboratoři po testech a sekvenování získali výsledky autosomální DNA (Family Finder).
To bylo v létě roku 2021. Nyní FamilyTreeDNA doplnila strýcovy výsledky o mezilehlou Y-DNA (na obr. FF). S touto přechodnou haploskupinou pronikneme do počáteční a střední části migračního příběhu svých otcovských předků, který se táhne od doby Adama s chromozomem Y - tedy někdy před úžasnými 240 000 až 550 000 lety - po dobu přibližně před 4 500 lety. Výsledek nás nedovede do doby železné, natož do středověku či novověku, jak je tomu u testu Big-Y. Zdá se tedy, že oproti testu 23, 37 nebo 111 markerů STR, je u FF přiblížení terminálnímu (koncovému) SNP větší. 

Proč je zajímavé znát svou haploskupinu Y-DNA?
Zjištění naší haploskupiny Y-DNA nám umožní zařadit náš otcovský rod do širšího kontextu lidské historie. Je to cesta, která nás zavede tisíce let zpátky a umožní nám sledovat migrace našich přímých otcovských předků po celém světě - odraz našeho dávného otcovského dědictví.

neděle 14. ledna 2024

Jan Lenoch a jeho předci

Můj děda z matčiny strany se jmenoval Jan Lenoch. Děda tohoto dědy se jmenoval stejně. Prapraděda Jan Lenoch je patrně nejznámějším rodákem z Makova, obce ležící nedaleko Litomyšle.
Článek z Národních listů (1883)
Jan se narodil 5. listopadu 1844, vystudoval nižší reálku ve Vysokém Mýtě a pak převzal po svém otci Jakubovi Lenochovi správu zemědělského hospodářství. Až do roku 1892 se Janovi dařilo, na co sáhl. Od roku 1880 byl zvolen za místního starostu. O deset let později je uváděn i jako starosta okresního zastupitelstva litomyšlského. Byl rovněž předsedou okresního hospodářského spolku a zasedal v zemské zemědělské radě. Jan Lenoch také vypomáhal učit na makovské škole, kde byl velmi oblíben. V roce 1883 byl navržen za litomyšlský okres jako kandidát na poslance do zemského sněmu, avšak díky jeho vlastenecké a ušlechtilé povaze pomohl jinému kandidátovi za poličský okres před Němci navrženým kandidátem.
Pokračování článku
z Národních listů
V roce 1895 byl již zvolen za poslance v kurii venkovských obcí za volební obvod Litomyšl jako člen Národní strany svobodomyslné, jejíž členové byli známí jako mladočeši. Jeho jediný syn, také Jan, studoval v Praze na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě práva. Tou dobou byl Jan starší již několik let vdovcem. Jan Lenoch často jezdil za svým přítelem panem Prokopem do Dolního Újezdu „Na Rovinku“ a tento jeho přátelský vztah mu pomohl zapomenout na jeho nešťastný rodinný osud.
Cituji z rodinných pamětí jeho druhé manželky Kateřiny.

Pro Prokopovi to byl vždy svátek, když k nim pan Lenoch zavítal. Přinášel tolik novinek ze světa a moc hezky vyprávěl. Prokop měl 3 dcery Dorotku, Kateřinu a Annu. Dorotka byla milá hospodyňka, Anča veselý diblík spíš kluk, ale nejhezčí byla Kateřina – vysoká, štíhlá s podobou Římanky s bohatým vrkočem a bystrýma očima. Kateřina toužila po vzdělání a výjimečnosti. Hodně četla a ochotnicky hrála divadlo, ale o selské chlapce neměla zájem.
Kdykoliv přijel pan Lenoch, poslouchala ho se zatajeným dechem. Tentokrát se panu Lenochovi ani moc mluvit nechtělo. Měl velké starosti s rodinou, paní Anna (manželka) byla vážně nemocná a syn Jan byl na studiích. Přijel si svému kamarádu postěžovat a poradit se a požádal ho, aby mu dohlédl na statek, protože ho zase čekala cesta a povinnosti. Prokop slíbil a tak se rozloučili.
Paní Anna však toho roku (1892) zemřela a Lenochovi nastaly zlé časy. K Prokopovým občas zavítal, ale jen na skok, nevěděl co dřív – politika nebo statek.
V zimě 1896 ale pan Lenoch opět přikvačil. „Musím se oženit. Statek potřebuje hospodyni a já o žádné nevím, kamaráde poraď, znáš v okolí lidi líp než já“. Prokop přemýšlel a žertem řekl „Ať přemýšlím, jak přemýšlím, žádnou ženu jakou hledáš, neznám, leda že bych ti dal svoji Kateřinu. Kateřina nebyla daleko, motala se kolem, aby jí nic neušlo a tak docela vážně odpověděla, že si pana Lenocha klidně vezme. Starý pán byl překvapený, vždyť by Kateřina mohla být jeho dcera, ale nakonec to není špatný nápad (jejich věkový rozdíl byl 21 roků). A tak se Kateřina vdala v dubnu 1897 do Makova.
Nebylo jí ani 21 let, když si ji zemský poslanec Jan Lenoch přivezl na statek. Začátky na statku nebyly lehké. První oběd se také nepovedl, smetanová omáčka se zdrcla, a to bylo poznámek od pacholků. Jenom manžel pohladil mladou ženu a utěšoval, že se to stane i zkušenější. Pan poslanec brzo odcestoval a Kateřina zůstala sama s cizími lidmi. Často plakala, utekla by, ale tu ostudu by nepřežila. Postupně si získala autoritu služebných i lidí ze vsi, kteří na statek chodili pomáhat.
Jan po studiích práv c. k. soudní adjunkt,
okresní soudce a pak rada vrchního
zemského soudu v Kutné Hoře
O prázdninách měl přijet domů Jan, student právnické fakulty. Svatby otce se nezúčastnil, byl zatrpklý a rozbolestněný. Neuměl si představit domov bez milované maminky s mladou ženou, která by mu mohla být sestrou. Kateřina se setkání také bála. Jak se k ní asi bude chovat? Bude ji odsuzovat, přehlížet nebo pohrdat? Po jeho příchodu zůstal jen ostych a to oboustranný. Jan ji jen tajně pozoroval. Počíná si obratně, je čilá, pracovitá, starostlivá a k tomu pečlivě upravená a čistotná. Kateřině se Jan také líbil, byl slušný skromný a Bože jak je vzdělaný! Ona, která tak dychtila po vzdělání se mu obdivovala. A tak se postupně mezi nimi vytvořilo přátelství a vydrželo jim do konce jejich života.
Žně toho roku šťastně skončily a na podzim po sklizních řep a brambor vzal pan poslanec Kateřinu poprvé do Prahy. To byla událost, ještě po letech o tom s dojetím vyprávěla. Praha ji okouzlila, chodili do divadel, muž ji ukazoval pamětihodnosti, obědvali v reprezenťáku a nakonec ji manžel koupil briliantové náušnice. Seznámil ji i s přáteli a prý udělala na všechny velký dojem. Byl mezi ní a mužem velký věkový rozdíl, Kateřinu však k němu poutala velká úcta a obdiv.
Nejvíce ji však vyhovovalo, že se na hospodářství může rozhodovat sama. Starý pán když poznal, jak je Kateřina energická a zdatná, jak se v hospodářství vyzná, nebránil jí v jejích novotách a přenechal ji celé vedení statku – byla vlastně pokračovatelkou jeho zesnulé ženy. Sám se pak věnoval věcem veřejným. Občas Kateřinu někam vzal, buď do Prahy, nebo na jiná místa svého pracovního rajonu a oběma to manželství vyhovovalo.
Indikační skica Stabilního katastru
severního okraje Vidlaté Seči

Jan Lenoch byl synem Jakuba (*1817), který se na makovský statek č. 18 přiženil k Havlíkům z vedlejší vesnice Vidlaté Seči. Stalo se tak v roce 1837. Jsme v době vzniku Stabilního katastru a ve Vidlaté Seči přebírá hospodářství s domem č. 41 Josef Lenoch. Na mapě je předání viditelné v podobě škrtnutého Jakuba a dopsaného Josefa. Josefův bratr Jakub se přiženil do Makova, jak už bylo zmíněno výše.
Čísla popisná byla zavedena v našich zemích v roce 1770. Dnešní č. 41 bylo původně číslem 22. Při hledání Jakuba "prostředního", jehož syn i jehož otec se narodili v Seči, jsem v minulosti nenašel. Tedy toho pravého. Při svatbě v roce 1801 bylo u jeho jména poznamenáno, že mu je 30 let. Kolem roku 1771 jsem nenašel narození v Seči žádného Jakuba. Ovšem v Seči tehdy žilo více Jakubů Lenochů. Někteří členové rodu žijící ve Vidlaté Seči, ale i v Makově, měli stejně daleko do kostela v Dolním Újezdu i v Morašicích. Proto se mi nedařilo najít toho pravého Jakuba (*1763).
index ze Sbírky matrik Východočeského kraje,
sign.: 1345 (poř.č. 6637), 1753-1784
Moc mi pomohla práce faráře Malého, který měl matriky v Morašicích dobře načtené, a který o cestách některých Lenochů do farnosti morašické místo do farnosti sv. Martina v Dolním Újezdě u Litomyšle dobře věděl. Navíc, před rokem 1770 v matrikách nejsou čísla domů, protože tehdy ještě žádná neexistovala. Přesto se dá odvodit z majetkových záznamů, že Jakubové z rodu Lenochů se narodili tři generace po sobě na statku, který později dostal č.p. 22 a dnes je na tom místě ve Vidlaté Seči č. 41. Jan Lenoch (*1692) se patrně přesunul (přiženil?) z původního statku, který stál na opačném konci Seče směrem k Chotěnovu.