Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let vykrystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat ...

pátek 18. října 2013

Vybíráme místo příštího srazu

Období úvah se dostává do fáze výběru. Do konce října si na těchto stránkách můžete zvolit, kde se 10. května 2014 uskuteční IV. sraz klanu Šemíků. Zván je každý se zájmem o rodové kořeny. Vítání budou zástupci všech generací, jednotlivci i celé rodiny. Vybrali jsme tři možnosti místa setkání. Na rozdíl od minulého roku se v nabídce budeme držet Vysočiny. Volba je na nás všech.
  • Havlíčkův Brod - dříve Německý a ještě před tím krátce Smilův. Město, kde se mnozí z klanu Šemíků narodili. Doba domácích porodů skončila před drahnými lety, a tak díky brodské porodnici má nejeden Šemík a nejedna Šemíková v rodném listu jméno tohoto města.
  • Lipnice - dominanta kraje se zříceninou hradu. Světoznámý Jaroslav Hašek zde strávil poslední roky života a na místním hřbitově je i pohřben. Mezi hradem a hřbitovem stojí hostinec U České koruny.
  • Ovesná Lhota - obec, kde jméno Šemík nikoho nepřekvapí. Místo k posezení i ubytování je k dispozici.
Květen je sice ještě daleko, zvolit místo do začátku listopadu mi však přijde vhodné. Zajištění místa pro dostatečný počet účastníků bude jistě trvat nějaký ten týden, a tak bych rád měl vše domluveno v průběhu února.
Pokud si myslíte, že bychom se mohli sejít někde jinde, neváhejte právě teď svůj názor vyjevit. Operativně můžeme ještě volbu rozšířit.

čtvrtek 17. října 2013

Archivní záznamy rakousko-uherské armády

Ve světelské větvi klanu jsme dospěli až k Janovi Šemíkovi, který se v roce 1804 oženil. V té době byl vojákem. V roce 1807, kdy se jeho ženě Anně narodilo druhé dítě, se v matrikách uvádí, že je zedník. Tedy někdy kolem roku 1806 Jan pravděpodobně v armádě končí.
Nacházíme se v době Napoleonských válek. Už jsem naznačoval, že stopa vedoucí k narození Jana by mohla vést do Smrdova. Rok 1779 je pravděpodobným limitem, kdy se Jan Šemík narodil. Do armády se tehdy rukovalo buďto dobrovolně (od 17 let) nebo nedobrovolně. K tomu sloužily odvody, u kterých se vybírali vhodní mladí muži od 20 let. Z toho by vycházelo, že Jan mohl do armády nastoupit někdy mezi roky 1796 a 1799.
Musterlisten pro 19. pěší pluk, rok 1804
Mezníkem pro hledání ve vojenských archivech je rok 1867. Po tomto roce naše kroky budou směřovat do Vojenského ústředního archivu, který se právě v těchto měsících stěhuje z karlínské Invalidovny do budovy v Praze Ruzyni. Před rokem 1867 jsou archivní materiály k dispozici ve Vídni. Kriegsarchiv uchovává následující "poklady".
Grundbuchblätter - to jsou registrační formuláře a jsou dostupné u vojáků z českých zemí pro období ~1820 až 1864. Tady Jana nejspíš nenajdeme.

písmeno "c" je podobé "e"
Musterlisten und Standestabellen - seznamy a měsíční výkazy. Zde bychom mohli něco nalézt. V archivu jsou dokumenty uloženy v krabicích, tedy kartonech, po jednotlivých vojenských útvarech a po jednotlivých ročnících. Zcela nedávno jsem zjistil, že si mormoni ve vídeňském Kriegsarchivu militaristické archiválie ofotili a uložili je v domovském Utahu. Mormoni za úplatu tyto mikrofiše půjčují, čehož Joe, člen našeho klanu, využil a půjčil si z kolekce Musterlisten und Standestabellen, 1740-1820, Osterreich, Armee. Infanterie Regiment 028 ročníky:
December 1793 - December 1794
February 1796 - June 1797
May 1797 - March 1798

Každý ročník obsahuje asi 4000 jmen, tolik měl pluk nejspíše vojáků. Ti byli zařazení do menších útvarů (kumpanií, praporů) po asi 200 mužích. A v Clausově kumpanii Joe objevil jméno Stephan Schmick. Hledáme dál...

Zdroj:

úterý 15. října 2013

Matriky živé a ještě živější

Největší množství náhodných návštěvníků těchto stránek sem "zabrousí" při dotazu na živé a mrtvé matriky. Ty neživé nebo chcete-li, mrtvé matriky jsou uloženy v archivech a mnohé z nich už jsou dostupné on-line na internetu. Když nejsou, víte alespoň kam vyjet, neboť oblastních archivů je u nás pouze osm. Když si vezmeme, že oblast středočeského kraje má archiv v Praze v těsném sousedství pražského Archivu hlavního města, je to vlastně sedm lokalit. Tam se starají o matriky od nejstarších až po ty novější.
Archiv v Praze na Chodovci
Hranice mezi matrikami neživými a živými není lehce dohledatelná. Proto mě potěšila aktivita Státního oblastního archivu v Zámrsku, kde začali zveřejňovat matriky, které jsou ještě uloženy na městských a obecních úřadech a na magistrátech. V tuto chvíli tam naleznete okresy Havlíčkův Brod a Chrudim, a mají v příštích týdnech přibývat další. Nás nejvíce zajímají Městské úřady ve Světlé, Ledči, Habrech a Golčově Jeníkově.
Někde jsou mezi živými matrikami knihy i dost staré. Kupříkladu taková obec Vlkaneč a okolí. Bývala to farnost. Nejstarší matriky jsou v Praze v oblastním archivu, a taktéž na internetu. Živé matriky mají ale na úřadu v Tupadlech u Čáslavi. Sousední Nová Ves u Leštiny bývala ve stejné farnosti, ale neživé matriky jsou v Zámrsku. Živé pak v Golčově Jeníkově. Podobně jako Chrtníč a další vesnice, které jsou dnes již součástí Golčova Jeníkova. Přitom matriky, které jsou považovány za živé, začínají i rokem 1838.
Zámrsk. Archiv v objektu zámku.
A například Leština u Světlé, která byla historicky ve farnosti smrdovské, je k nalezení v Zámrsku (neživé matriky) nebo ve Světlé nad Sázavou (živé i nejživější). Od 1. ledna 2014 dochází ke změně zákona o matrikách. Doposud měli přístup k záznamům v živých matrikách pouze přímí příbuzní osob, jejichž nacionále byly v knihách zapsány. Nově to bude takto. Cituji zákon:
Matriční úřad vydá fyzické osobě matriční doklad, nebo povolí nahlédnout do matriční knihy a činit výpisy z ní v přítomnosti matrikáře, uplynula-li od provedení dotčeného zápisu v matriční knize lhůta 100 let u knihy narození, 75 let u knihy manželství nebo knihy partnerství a 30 let u knihy úmrtí.
Dobrá zpráva pro rodopisce. Za příslušný správní poplatek lze nahlédnout do živých matrik. Ty nejživější jsou s ohledem na ochranu osobních údajů vyhrazeny jen přímým příbuzným zapsaných osob.

pátek 11. října 2013

Mlynářské rody

Sledovat v běhu dějin mlynářské rody není tak jednoduché jako rody selské. Mlynářské řemeslo patřilo mezi stěhovavá povolání. Stejně jako kováři, kantoři nebo myslivci, ale také vojáci. Záznamy v matrikách nám mnohdy nenapoví, kde se ten nově usazený voják, učitel nebo mlynář narodil. A tak vznikla aktivita rodopisců, která by mohla pomoci při zjišťování historie stěhovavých rodů. Jen si nejsem jist, zda je tato chvályhodná iniciativa ještě dnes "živá". Pokoušel jsem se tam doplnit Jana Šemíka, který byl myslivcem, ale bez úspěchu a odezvy.
Někteří mlynářští pomocníci putovali od mlýna ke mlýnu, a nikdy se vlastně neusadili. Tito tuláci, kterým se říkávalo krajánci, nezakládali rodiny, a tak neměli legální potomky. Mlynářský učeň se mohl stát postupně mládkem a stárkem. Když si mlýn pronajal nebo ho vlastnil, byl to Pan Otec. Po takových mlynářích byly asi pojmenovány v okolí Smrdova mlýny Lacinův (dnes Rymešův), Mrkvičkův nebo dnes neexistující Červinkův.

Před nedávnem jsem v Archivu Národního technického muzea narazil na práci Emanuela Jiráka - Seznam a mapa vodních děl republiky Československé: stav koncem roku 1930.
Jedná se o sadu 26 sešitů (kraje od Chebu až po Užhorod) a mapu v měřítku 1:200000. Mám toho času na Letnou ze zaměstnání, co by kamenem dohodil, a tak jsem se tam po objednání jednoho letního dne vydal. Zajímal mě především sešit číslo 3, který obsahuje všechny mlýny té doby na Čáslavsku. Tedy i na Sázavce, tehdy ještě zvané Malá Sázava.
Seznam vyšel v omezeném tisku mezi roky 1932 a 1934. Na zakázku tehdejšího ministerstva veřejných prací vytvářely seznamy finanční úřady. I když už tehdy měly mnohé mlýny nainstalovány turbíny, ne všichni majitelé je do tohoto průzkumu přiznávali.
V oblasti Golčův Jeníkov je pod č. 14 uveden Blažkův mlýn a pila. V roce 1930 již měl i Francisovu turbínu. Dříve se tento mlýn jmenoval Mrkvičkův a nebo Vrbický, i když je dnes blíž Leštině.
V sousední oblasti Ledeč nad Sázavou můžeme nalézt pod č. 10 mlýn Františka Rymeše, který je sice blíž Smrdovu, ale spadá do katastru Ovesné Lhoty. Mlýn měl tehdy dvě kola na svrchní vodu. Na stejném listu si všimněme pod č. 8 budčického mlýna, za chvíli se k němu dostaneme. Není zde uveden Čejkův mlýn, o kterém jsem se zmiňoval v létě, ale ani Panský mlýn u Vrbice. Stejně tak mlýny na Žebrákovském potoce . Jsou sice vyznačeny, ale v seznamu jsem je nenašel.
Kresba mlýna v Dibři (okr. Beroun) strženého povodní.
Světozor 1872, č. 28

Ale k mlýnu v Budčicích, který má zajímavou historii. Budčický mlýn původně stál proti proudu Sázavy směrem na Chřenovice. V roce 1891 byl konec zimy spojen s velkou vodou. Cituji z práce Libora Elledera:
Dne 3. března přišla náhlá obleva doprovázená dvoudenním teplým deštěm. Dne 6. března se rozvodnila Sázavka, zaplavila celý Josefodol a ve Světlé parní pilu až do výše dvou metrů. U brusírny Karlov strhla most a úplně přerušila spojení k nádraží. Odpoledne se hnuly na půl metru silné ledy na Sázavě. Byl poškozen most, voda stoupala a postupně zaplavila ulice při řece. Obyvatelé z mnoha domů museli být evakuováni. Na Malé Straně proudila voda po silnici a zaplavila i nádvoří zámku. Svého vrcholu dosáhla povodeň večer a v noci. K ránu 7. března začalo naštěstí zase mrznout a voda postupně opadávala.
Mlýn před Budčicemi pravděpodobně tato velká voda strhla. Mlynářem zde tehdy byl - Emanuel Rymeš. Zbořený mlýn opustil a stal se mlynářem v Ovesné Lhotě. Jak je patrné ze sčítacího operátu z roku 1921, žijí tu Rymešovi od března 1892. František Rymeš (*1887) a jeho bratr Antonín (*1889?) se ještě narodili v Budčici. František se oženil v roce 1917. Přivedl do mlýna Antonii Zadinovou z Vlkanova. Záhy na to převzal hospodaření od otce Emanuela. I díky švagrovi Josefu Zadinovi se jeho rodině a řemeslu dařilo.
V roce 1893 byl přímo v Budčicích postaven mlýn na místě zbořeného hamru. Tedy jinde, než stál starý mlýn, kde se narodili bratři Rymešovi. Před několika roky byl budčický mlýn přístupný veřejnosti. Dnes si můžeme interiér prohlédnout alespoň na školním videu.