Kostel a putující kříž

Zazděné okno

Kostel sv. Jana Křtitele v dnešní Sázavce byl pravděpodobně postaven koncem 13. století. Poslední rozsáhlá stavební úprava v roce 1998 odkryla zazděné gotické okno a dala badateli Janu Sommerovi nahlédnout k počátkům stavby.

Před rokem 1998
se zazděným oknem

První zmínka o kostelu je z roku 1352. Stavba stojí uprostřed bývalého hřbitova v osadě. Oválná plocha hřbitova je ohražena zdí, která byla průběžně v běhu staletí obnovována. Naposledy právě v roce 1998. Za zdí byli pochováváni lidé ze Smrdova a přifařeného okolí až do roku 1822, kdy byl zřízen hřbitov na okraji obce, protože ten původní už nedostačoval požadavkům na prostor pro zesnulé. Bylo to dáno také tím, že počátkém 19. století začali pozůstalí nechávat pro své blízké zřizovat větší hroby a náhrobky. Do té doby se pohřbívalo skromněji. Přesto v roce 1770-1771 původní hřbitov u kostela nestačil. To byly roky hladomoru a ve Smrdově a okolí tehdy zemřelo (nebyl to ale pravděpodobně mor) mnoho lidí. Poněvadž na hřbitově již nebylo místa, pochovávalo se nouzově „pod městem“ na pastvišti, jež bylo později přeměněno na pole. Na tom místě (pole pana Myšičky z č. 5) stával starý kamenný kříž, který patrně dal postavit farář Černý.
Vzpomíná pan Myšička: "Otec mi vyprávěl, že jeho táta (můj děda) hovořil o tom, že měl uprostřed pole kamenný kříž a že mu překážel v orání, proto jej přemístil na kraj pole k mezi. A dokonce jednou do kříže uhodil blesk až kamenné odštěpky odlétly daleko do pole. Ze svého dětství už ale pamatuji, jak byl kříž svalen z meze v háječku "na podměstí". Odtud byl pak v 60. letech přemístěn k silnici u vlakové zastávky".

Gotické okno

Zpět ke kostelu. V roce 1862 postihl Smrdov ničící požár. Také kostel vyhořel. Nejprve se vzňala kulatá, šindelem krytá báň na věži, pak ostatní šindelová věž a střecha kostela. Odtud vnikl oheň do kostela a prolomeným stropem dovnitř. Kromě mnoha věcí shořely tu i varhany, nedávno opravené, a 4 překrásné zvony, tři na věži a jeden nad oltářem. Zvony ty pro svoji velikost a silný, líbezný, harmonický zvuk daleko široko pověstné a známé byly. Zvony s hořícími krovy dolů spadly a tu v horkosti plamenů se rozlily. Zvonovina z nich, později v hrubých kusech z popela a rumu vytažena byla.
První zvon byl z roku 1433, slitý od Víta Ptáčka. Druhý byl z roku 1591 od Tomáše, zvonaře z Kutné Hory. Třetí z roku 1606 byl slit  nákladem občanů Václava Berana a Husy a za rychtáře Šimona Němce. Poslední zvon byl tzv. sanktusník. Zvony byly v roce 1864 přelity a v roce 1916 za války zrekvírovány.
Po opravě shořelého kostela roku 1873 se zbudoval nový hlavní oltář a postranní oltář svaté Anny. O rok později byly postaveny varhany. Roku 1912 byla zvýšena věž o patro kvůli umístění hodin.

Husté křížkování (2.pol. 13.st.), řídké křížkování (1.pol. 14.st.),
šikmá šrafa (barokní zdivo částečně na starších základech),
přerušovaná šrafa (věž se zdivem pravděpodobně barokním),
tečkovaně (konstrukce 19. a 20.st.)

Kdy tedy mohl být kostel postaven? Podle Jana Sommera to mohlo být ve třetí čtvrtine 13. století, tedy v době, kdy ve Smrdově Smil z Lichtenburka nechal postavit hrad či tvrz. Kostel severní stranou bezprostředně s tvrzí sousedil. Odhalené gotické okno na východní straně presbyteria je velkým okenním otvorem s hrotitým záklenkem. Celá rozměrná kružba je vytesána z jednoho kusu kamene. Robustní profilace prutů spolu s formou kružby, odvozenou z klasických vzorů, svědčí pro vznik před koncem 13. století. Vzhledem ke kvalitnímu kamenickému zpracování lze uvažovat o vzniku díla v některé významější kamenické huti v okolí. V této době byl stavěn raně gotický kostel v Havlíčkově Brodě, Šlapanově, České Bělé (Lichtenburkové), pracovalo se v Čáslavi, Vilémově či v Drobovicích. Detailním porovnáním forem okenních kružeb by se provenience díla mohla potvrdit.

Čerpal jsem z textu Jana Sommera, který byl publikován v časopisu společnosti přátel starožitností (číslo 3/1998). Druhým zdrojem byl Soupis  památek historických a uměleckých v politickém okresu Čáslavském od Alžběty Birnbaumové (v Praze 1929). Posledním a nejdůležitejším pramenem pro tento článek byl smrdovský web.