Plusy a mínusy

S každou svatbou v mužské linii se klany obvykle rozšíří o nevěstu. Narozené děti jsou dalšími přírůstky. Naopak při svatbě dcer Šemíkových počet členů klanu obvykle ubývá. A při pohřbech ztrácíme ty, kteří odešli za našimi předky.

8. března se narodil Honzík Šemík

Letos to zatím vypadá na mírnou ztrátu, i když v prvním pololetí se řady Šemíků opět rozrostly. Je nás v současnosti necelých 160. V rodokmenu máme nyní kolem 350 předků. Nejvíce se děti rodily v měsíci květnu (23). Nejvíce svateb bylo v únoru. Nejvíce pohřbů bylo v listopadu. Co do dnů v týdnu bylo nejvíce narozených v neděli (40), svateb v úterý (28) a zemřelých ve středu.

Co se letos povedlo. DNA test potvrdil společné předky jedné linie v Ovesné Lhotě a linie Smrdovsko - rozsochatecké. Další testované vzorky jsou před dokončením. Propojili jsme se s potomky Šemíků, kteří žijí za velkou louží.

Jsme blízko od potvrzení společných kořenů linií vzešlých ve Smrdově, v Ovesné Lhotě, v Bačkově a  ve Světlé nad Sázavou. Klíčovou dobou, kdy došlo k rozvětvení rodového stromu je druhá polovina 18. století. Chybí nám dokončení průzkumu klíčové matriky. Nyní před Vánoci chci požádat o příspěvek, který lze uskutečnit i účastí v aukci na Aukru.

Další ztráta

Je to jen několik týdnů a musím opět oznámit, že je nás méně. Strýc Josef nenechal tetu Annu dlouho čekat.

Kdo hledá najde

Někdy člověk hledá v archivu konkrétní záznam a nenajde, po čem pátrá. Přitom však někdy narazí na informaci, kterou by vůbec nečekal. Před několika týdny jsem navštívil oblastní archiv pro střední Čechy. Nachází se v Praze ve společné budově s Národním archivem. Hledal jsem matriku narozených pro Poděbrady, která není ještě dostupná na internetu.

*16.5.1887 se narodila Marie
O: Antonín Těšitel z Poděbrad čp. 1/I

Co jsem hledal, o tom snad někdy jindy, až budu mít něco konkrétnějšího. U jednoho záznamu narození kolem roku 1890 jsem ale narazil na známá jména Těšitel a Malina, která byla tehdy v okolí Smrdova a Ovesné Lhoty "zavedena" po mnoho desítek let. Mlynářský rod Těšitelových známe a Malinovi ze Lhoty také. Synek se dostal jako panský kočí do Poděbrad. Vzdálenost od Vysočiny není velká, ale takový nenadálý objev mile překvapí. To potěší, když už jsem nebyl ten den v pátrání příliš úspěšný:-)

Jiný příklad, tentokrát z poslední návštěvy v Zámrsku. Digitalizace se tam sice opět rozeběhla, ale kraje kolem Ledče a Světlé nad Sázavou jsou stále spíše v nedohlednu. Cíl byl také při této návštěvě jasný. Najít záznam o narození Marie Šemíkové, která se později vydala do Prahy. Její příběh jsem zmiňoval v předchozím příspěvku. Opravdu se povedlo najít, že se narodila 12. ledna 1820 v Ovesné Lhotě čp. 11, v domě chalupníka Tomáše Šemíka. Později do knihy dopsáno, že koncem roku 1853 bylo vydáno potvrzení pro účely sňatku.

29.12.1819 nar. Josef Šemík v Ovesné Lhotě č. 6
12.1.1820 nar. Marie Šemíková v Ovesné Lhotě č. 11

Když jsem později zpracovával materiály, které jsem si přivezl domů, vrátil jsem se k záznamu a na nic nového jsem nepřišel. Včera jsem doplňoval údaje do nové verze elektronického rodokmenu a teprve tehdy jsem si všiml sousedního záznamu z prosince předchozího roku. V prosinci 1819 se narodil ve Lhotě čp. 6 syn sedláka Jakuba Šemíka. Byl pokřtěn jménem Josef. Matka se jmenovala Barbora roz. Malinová. No to je gól. Když se příliš zaměřujete na jeden cíl, unikne vám něco zajímavého u sousedů.
Objev zápisu o narození Josefa Šemíka nás posunul o notný kus dopředu. Josef totiž podle všeho postavil v dolní části Ovesné Lhoty dům s čp. 43 a jeho bratr František (*1825) přibližně ve stejné době postavil za rodným domem nové stavení čp. 42, kde později žil jeden z jeho synů.
U Jakuba Šemíka na č. 6 se setkávají dvě linie rodu Šemíků. Jedna dnes pokračuje po meči v oblasti České Kamenice a po přeslici v Brně. Druhá linie zůstává v Ovesné Lhotě v rodině u "horních" Šemíků. [24.1.2014] Ve skutečnosti jsem se právě zde poněkud zamotal. Josefův bratr František (*1825) sice postavil se svým synem za rodným domem nové stavení (tzv. podsedek). Mladší Josef ale zamířil nejspíš do Bačkova, kde se v roce 1860 oženil. 

Malostranský příběh

Postupné přesídlování jednotlivců i celých rodin z venkova do měst lze u Šemíků pozorovat od poloviny 19. století. V Ovesné Lhotě č. 11 se v rodině Tomáše Šemíka v roce 1820 narodila dcera Marie. Pokřtěna byla v kostele sv. Jana Křtitele ve Smrdově (dnes Sázavce). Zápis v matrice narozených obsahuje také dodatečně psanou poznámku o termínu její svatby.

Josef Čádek a Marie Šemíková, svatba 24. dubna 1854

Vdává se ve svých 34 letech. V té době žije v Praze na Malé straně v dnešní Nerudově ulici. Tehdy se ulice jmenovala Ostruhová. Podle všeho Marie byla služebnou v domě č.p. 257. Na čí popud se z Ovesné Lhoty do Prahy vydala, nevíme. Je však téměř jisté, že po svatbě musela dům, kde do té doby bydlela, opustit. Její nastávající byl stejně starý jako ona. Josefův start do života nebyl příliš šťastný. Narodil se v lednu 1820 svobodné matce Kateřině Čádkové. Pokřtěn byl u sv. Apolináře. Na svět přišel podle všeho v blízkém nalezinci, kde matky novorozence odkládaly.

Jüttnerův plán - vlevo č. 229, uprostřed č. 257 a č. 206,
nahoře Hradčany č. 1 

Jak se Josef Čádek životem protloukal, to si umíme jen těžko představit. Možná vystřídal několikeré pěstouny, aby se posléze živil jako nádeník. Snad byl také vojákem, jak mi jedna dobrá duše pomohla přečíst německy psaný záznam z matriky svateb. Co by mohlo znamenat slovo "beabschiedeter"? Josef uváděl také, že pracoval jako dělník při stavbě železnice.

V době před svatbou bydlel ve stejné ulici jako Marie. Byl to vlastně chlapík "odnaproti". Žil v domě č.p. 206. Dnes je na této adrese restaurace U Čerta. Na Jüttnerově plánu Prahy z roku 1811-1815 jsou oba domy vyznačeny červeně. Svatební obřad se konal 24. dubna 1854 v nedalekém kostele sv. Mikuláše.
Nedlouho po svatbě se stěhovali. V policejních přihláškách jsou od 16. listopadu 1854 vedeni na č.p. 229. V té době se klidně mohli na Malé straně potkat s Janem Nerudou, který žil nedaleko v domě U Dvou slunců. Atmosféru tehdejší doby později zachytil v souboru Povídek malostranských. V roce 1857 Jan Neruda vydává velmi pesimistickou sbírku veršů Hřbitovní kvítí.
V roce 1858 se manželé Josef a Marie Čádkovi stěhují mimo Prahu. Ze záznamů policejních přihlášek a z matrik vyplývá, že žili necelé čtyři roky v obci Sv. Lambrecht na hranici Štýrska a Korutan. Co je zaválo do této oblasti monarchie? Návrat do Prahy měl ale pravděpodobně jasnou příčinu. V září 1861 začala oprava staré části katedrály sv. Víta. Josef Čádek nejspíš získal na této stavbě práci a společně se ženou bydleli někde poblíž (č.p. 1 má Královský palác).

Plán z roku 1891

V roce 1867 však Marie umírá a její cesta se uzavírá 13. července smutečním obřadem ve sv. Vítu a pohřbem na Malostranském hřbitově. Manželé Čádkovi neměli děti. Josef se ještě téhož roku oženil podruhé. Opět ovdověl a s třetí manželkou vyženil syna Josefa (*1876).
Tehdy stále pracoval na stavbě katedrály. Na její opravu navazovala v roce 1873 dostavba, která byla definitivně dokončena až v roce 1929. Detaily z pátrání po osudu Josefa a Marie lze nalézt zde. Děkuji těm, kteří mi pomohli alespoň částečně osvětlit životní osud jednoho nalezence od Apolináře a jedné venkovské služky, která v Praze k velkému štěstí nepřišla.

Dušičková zpráva

Do atmosféry těchto dnů se zařadila zpráva o odchodu mé tety. Rozloučení bude v pátek 8. listopadu v pražském kostele sv. Terezičky.