Před prázdninami jsem se zmínil o rodu Věžníků z Věžník, který po dvě generace (otec a syn) vlastnil Vrbici. Počínaje rokem 1651 a konče 70. léty 17. století byl pro Věžníky velkostatek Vrbice především hospodářským zázemím. Postupně zdejší statky rozprodali, aby vybudovali zámek a městečko Nové Dvory. Mezi roky 1676 a 1694 došlo na Světlé a Vrbici ke krátkodobým, asi spekulativním, změnám vlastníků (Rudolf z Rabattu, Jan Kašpar z Montani, Jan Arnošt z Erkenprechthauzu).
Roku 1694 se stává novým majitelem Vrbice baron František Václav z Tamu. Podle Schallera zde František z Thamů dal postavit zámeček. Predikát rodu se v literatuře vyskytuje v podobě "Tam", ale i "Tham". Počátkem 20. století byla u ovčince (lokace?) zachována čtverhranná věžička se šindelovou vížkou. Na ní z kamene vytesaný znak svobodného pána z Thamu v akantovém dekoru. Pod sýpkou, prostým stavením z konce 17. století, byl klenutý sklep, který byl považován za zbytek původní tvrze. Petr Mašek k tomuto rodu píše ve druhém díle encyklopedie "Šlechtické rody..." následující.
Roku 1694 se stává novým majitelem Vrbice baron František Václav z Tamu. Podle Schallera zde František z Thamů dal postavit zámeček. Predikát rodu se v literatuře vyskytuje v podobě "Tam", ale i "Tham". Počátkem 20. století byla u ovčince (lokace?) zachována čtverhranná věžička se šindelovou vížkou. Na ní z kamene vytesaný znak svobodného pána z Thamu v akantovém dekoru. Pod sýpkou, prostým stavením z konce 17. století, byl klenutý sklep, který byl považován za zbytek původní tvrze. Petr Mašek k tomuto rodu píše ve druhém díle encyklopedie "Šlechtické rody..." následující.
Ignaz Tam, český dvorský sekretář, byl v roce 1670 povýšen do starého českého rytířského stavu s inkolátem, jeho bratr Johann Constantin, přísedící moravského tribunálu, v roce 1679 povýšen do rytířského stavu, opět s inkolátem.
 |
| Erb rodu z Tamu (Thamu) |
Václav Jan získal Netluky u Benešova a Dražíč u Bechyně a měl syny Jana a Františka Josefa. Jan zdědil Dražíč a měl syny Jana Václava, který byl důstojníkem a Prokopa, který Dražíč v roce 1802 prodal. Oba bratři žili ještě v prvním desetiletí 19. století a zemřeli pravděpodobně bez mužského potomstva. Na konci 17. století žili příslušníci rodu také ve Slezsku.
Z textu není zcela patrné, zda František Václav Josef (asi *1670) byl synem Ignáce či Johanna Constantina. V textu chybí jeho třetí syn - Ignác František (*1699). Co jasné je, že Františkův otec i strýc přišli na Moravu a do Čech zpoza hranic. Mohlo to být Slezko (Nisa?) nebo jiná země patřící Habsburkům. Aby mohli nabývat významných nemovitostí, museli jako přespolní získat tzv. inkolát. Již ve druhé generaci jsou v osobě Františka Václava přijati do stavu svobodných pánů a po dalších 11 letech mezi starožitné rody. Rychlá kariéra, dalo by se říct.
Václav František byl též pánem na Dobrnicích a patronem kostela Dobrnického. V roce 1694 vystavěl a založil faru ve Smrdově. Prvními faráři byli Jiří Štěpán Wagner, Karel Hynek Korvín (Corvinus) a Petr Pavel Menšík. Tam také ve stejném roce, tedy 1694, založil při faře školu. Zasloužil se, na rozdíl od předchozích majitelů, že dospělí i děti ze Smrdova a okolí nemuseli do kostela a do školy ve Světlé, v Ledči nebo Habrech.
Z textu není zcela patrné, zda František Václav Josef (asi *1670) byl synem Ignáce či Johanna Constantina. V textu chybí jeho třetí syn - Ignác František (*1699). Co jasné je, že Františkův otec i strýc přišli na Moravu a do Čech zpoza hranic. Mohlo to být Slezko (Nisa?) nebo jiná země patřící Habsburkům. Aby mohli nabývat významných nemovitostí, museli jako přespolní získat tzv. inkolát. Již ve druhé generaci jsou v osobě Františka Václava přijati do stavu svobodných pánů a po dalších 11 letech mezi starožitné rody. Rychlá kariéra, dalo by se říct.
Václav František byl též pánem na Dobrnicích a patronem kostela Dobrnického. V roce 1694 vystavěl a založil faru ve Smrdově. Prvními faráři byli Jiří Štěpán Wagner, Karel Hynek Korvín (Corvinus) a Petr Pavel Menšík. Tam také ve stejném roce, tedy 1694, založil při faře školu. Zasloužil se, na rozdíl od předchozích majitelů, že dospělí i děti ze Smrdova a okolí nemuseli do kostela a do školy ve Světlé, v Ledči nebo Habrech.
Konec působení pánů z Tamu na Vrbici není jasný. Václav František Tam umírá v roce 1719. Do smrdovské matriky farář píše, že mu "usnul v Pánu na faře urozený pán".
 |
† 2. března 1719 zemřel Václav František svobodný pan z Tamu
(nejstarší smrdovská matrika)
|
Pan Václav František svobodný pán z Tamu. Jeho Milosti Císařské rada, v slavném markrabství moravském při tribunálu jakož i při zemském soudu assessor (přísedící). Pan na Vrbici a Dobrnicích jehožto tělo pohřbeno jest dne 5. března večer v klášteře Sedleckém v Kostnici ve sklepě (kryptě) proti velkému oltáři. V stáří svém 49 let zemřel svátostmi posledními náležitě zaopatřen. Na Vrbici.
Zápis o pohřbu je zaznamenán i v matrice pro Sedlec (Sedlec-KH02). Záznam byl dopisován později, možná až po úmrtí syna Ignáce Františka o 8 let později. Lístek se zápisem byl do knihy vlepen. Datum pohřbu je uveden 7. března. Je zde hodně škrtáno (bohužel jsem nepřečetl). Věk 56 let je evidentně odhadnut. Václav František se tedy narodil kolem roku 1670.
Jeho syn Ignác František (*1699) byl pohřben roku 1727 a matrika v Sedlci u Kutné Hory uvádí datum 8. října a věk 24 let. V matrice kutnohorské (Kutná Hora 02) lze nalézt zápis o stejné události z 5. října. Věk zemřelého je uveden 28 roků, 2 měsíce a 5 dnů. V kryptě kostnice v Sedlci je snad stále cínová tabulka s latinským textem:
„Hic jacet Illustrissimus D. D. Ignatius Franciscus Liber Baro de Tam, Dominus in Wrbitz, Dobrinitz et Zboží, aetatis suae 28. annorum, duorum mensium et quinque dierum; quem Deus et hac mortali vita ad aeternam avocavit, quinta die Octobris anno 1727, cui Lector precare requiem.“
Ignác František svobodný baron z Tamu na Vrbicích, Dobrnici a Zboží patrně žil v Kutné Hoře. Zajímavou informací je uvedení statku Zboží ve spojení se zemřelým. Patrně jen na krátký čas získal svobodný pán Tam také Zboží i s Bačkovem od Klusáků z Kostelce, kteří odešli roku 1741 na zámeček Hlízov. Ti jsou pohřbeni, stejně jako on a jeho otec, v kryptě kostnice. Na příkladu zámečku v Hlízově si můžeme udělat úsudek o velikosti toho vrbického. Ignác František, po jehož smrti převzal majetek (nebo spíše dluhy) bratr František Josef, o kterém se zmiňuje Petr Mašek. Dluhy se řešily ještě v roce 1739 (Sedláček) a pak byl majetek převeden na jezuity v Kutné Hoře. Ti vlastnili Vrbici do poloviny 18. století.
Zápis o pohřbu je zaznamenán i v matrice pro Sedlec (Sedlec-KH02). Záznam byl dopisován později, možná až po úmrtí syna Ignáce Františka o 8 let později. Lístek se zápisem byl do knihy vlepen. Datum pohřbu je uveden 7. března. Je zde hodně škrtáno (bohužel jsem nepřečetl). Věk 56 let je evidentně odhadnut. Václav František se tedy narodil kolem roku 1670.
Jeho syn Ignác František (*1699) byl pohřben roku 1727 a matrika v Sedlci u Kutné Hory uvádí datum 8. října a věk 24 let. V matrice kutnohorské (Kutná Hora 02) lze nalézt zápis o stejné události z 5. října. Věk zemřelého je uveden 28 roků, 2 měsíce a 5 dnů. V kryptě kostnice v Sedlci je snad stále cínová tabulka s latinským textem:
„Hic jacet Illustrissimus D. D. Ignatius Franciscus Liber Baro de Tam, Dominus in Wrbitz, Dobrinitz et Zboží, aetatis suae 28. annorum, duorum mensium et quinque dierum; quem Deus et hac mortali vita ad aeternam avocavit, quinta die Octobris anno 1727, cui Lector precare requiem.“
 |
| Hlízov v pol. 20. století |
Zdroje:
Kartotéky Augusta Sedláčka (www.augustsedlacek.cz)
August Sedláček - Hrady, zámky a tvrze království Českého XII (1900)
Petr Mašek - Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II. (Argo, 2010)
Kartotéky Augusta Sedláčka (www.augustsedlacek.cz)
August Sedláček - Hrady, zámky a tvrze království Českého XII (1900)
Petr Mašek - Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II. (Argo, 2010)
Žádné komentáře:
Okomentovat