Nejbohatší a ti ostatní za Rudolfa II.

Když přemítám, kde hledat otce a děda Adama Šemíka, zaostřuji na území, které v závěru vlády Rudolfa II. ovládali Trčkové z Lípy. Jenže ti patřili k těm panujícím rodům, které měly nejvíce poddaných. V roce 1603 jejich dominium zabíralo velkou část Čáslavského kraje. Trčkové ovládali také statky v okolí Hradce Králové, zejména Opočno s Dobruškou a Třebechovicemi. Patřili k nejbohatším šlechticům podle počtu osedlých. V. Ledvinka uvádí pro rok 1603 následující pořadí.

1. Jan Rudolf Trčka z Lípy (4996)
2. Zikmund Smiřický ze Smiřic (4882)
3. Petr Vok z Rožmberka (3948)
4. Adam Hrzán z Harasova (2553)
5. Jáchym Oldřich z Hradce (2547)
6. Marie z Pernštejna (2124)

Všichni byli členy panských rodů s výjimkou jednoho rytíře - č. 4. Z počtu osedlých nelze přesně odvodit počet poddaných. Zjednodušeně se dá napsat, že to osedlí byli obyvatelé vesnice nebo poddanského města s usedlostí, tedy domem s polnostmi. Nebo měšťan s řemeslnou živností či obchodem. Drobní hospodáři se počítali zlomkem osedlého. Chalupníci čtvrtinou, zahradníci osminou. To byli obyvatelé měst a vesnic, které s určitou mírou štěstí můžeme dohledat i v období "předmatričním".

Mezi osedlé se nepočítali rodinní příslušníci a poddaní neosedlí. To byli kteří? Nádeníci, čeleď, ovčáci, podomní obchodníci, podruzi. Ti, co neměli na vesnici pole nebo ve městě vlastní dům. V období před pravidelným zapisováním do matričních knih jsou takoví lidé dohledatelní jen zcela výjimečně.

Jak komplikované a složité poměry např. přinášela rudolfinská Praha prozrazuje pokus o evidenci obyvatel na Starém Městě pražském z roku 1608. Kromě majitelů domů lze dohledat i jména pokojníků a podruhů. Rozdíl mezi nimi je jako podobný jako mezi nájemníky a podnájemníky. Pokojníci si pronajímali od majitelů domů jednu, dvě či více místností a podruzi si je pak od nich dále pronajímali. Těžko vysvětlit, na čem záviselo, že v některém domě žilo i deset takovýchto osob, zatímco v sousedním domě žádná. Vezměme příklad v Mikulášské čtvrti (oblast dnešní Pařížské ulice).

V. Hollar, Pohled na Prahu z Petřína (výřez Staré Město)
vytvořeno r. 1649 podle kreseb z r. 1636

V této lokalitě bylo zachyceno několik domů bez pokojníků či podruhů - třeba dům č. 5 Václava Hořepnického. Ale již vedlejší dům Jana Koldínského, mečíře, má tuto poznámku:

Pokojníci: Mikuláš Brunovský, nějaký skribent (písař), nemá měšťanská práva; Jan Přeštický, zdejší synek, dělá kadidlo a prodává; Jan nožíř, měštěnín zdejší.

V domech č. 23-31 nacházíme pouze jedinou osobu, jistou podruhyni, po nebožtíku Tomáši prokurátorovi; ovšem v domě č. 33 se nacházelo pět pokojníků s městským právem, stejný počet pokojníků, kteří měšťany nebyli, a navíc sedm podruhů.

Podruzi jsou tito: Andres krejčí; Mandaléna dělá u lidí na den (nádenice); Káča žebře (žebrá); Anna Fifenbachová, nádenice; Matěj, dělá u hrnčířů; Jiřík Holej, dělá na vinici. O těch všech oznámeno, že již několik let tam zůstávají; Štefan Illigen, advocat dvorský, jest již 4 léta v kvartýru.

Není sporu o tom, že skladba těchto lidí byla velmi pestrá. Pod jednou střechou nalezli ubytování lidé vzdělaní (advokát) stejně jako žebračka či nádeník. Praha Rudolfa II. prožívala rozvoj a rozmach, kdy nefungovaly společenské přehrady jako v jiných městech.

9. května 1607 prodal Jan Rudolf Trčka z Lípy panství Kumburk (hrad) s městem Jičínem panu Zikmundu Smiřickému ze Smiřic za 84 000 kop grošů českých. Tím si Smiřičtí vyměnili místo s Trčky na čele nejbohatších aristokratů. Celkem se nacházelo na jejich panstvích 8000 osedlých. Blížilo se však "vyřazení" některých jmen z žebříčku. Dynamiku změnám dává vymírání řady rodů a přerozdělování majetků po Bílé hoře. 1604 mizí ze scény páni z Hradce, 1612 Rožmberkové a 1618 Smiřičtí, 1631 Pernštejnové, 1634 pak Trčkové z Lípy.

Čím větší byl majetek, tím větší šance, že se o konkrétním člověku zachovala informace. Roku 1606 byl Mikuláš Šemík (měšťan) vlastníkem domu v Mladé Vožici. V roce 1608 koupil Celestýn Šemík (erbovní měšťan) na Novém Městě pražském dům s pivovarem. Poslední objev: 1616 se Václav Soška žení s vdovou Annou Šemičkou, pozůstalou vdovou po Janu Šemikovi (měšťan) z Dobrušky. Mám naplánovanou cestu do archivu v Rychnově nad Kněžnou. Tam by měla být uložena Kniha smluv svatebních města Dobrušky z let 1578-1667 a v ní možná něco víc o Janu Šemíkovi.
Vraťme se na závěr k Adamovi Šemíkovi. Jeho otec byl patrně panský myslivec a to mi napovídá, že do kraje kolem Smrdova mohl přijít zdaleka.

zdroje:
Jaroslav Čechura: České země v letech 1526–1583. První Habsburkové na českém trůně I. Praha : Libri, 2008
Jaroslav Čechura: České země v letech 1584–1620. První Habsburkové na českém trůně II. Praha : Libri, 2009