Pytláctví, tedy lovení zvěře na cizích pozemcích, bylo odedávna považováno za krádež. Sedláci nesměli při lovu používat ručnice, kuše, tenata a jámy. Mohli pouze chytat ptáky do sítí, na lep nebo do sklopců (čižba), a to pouze v případě, že měli souhlas vrchnosti.
V průběhu 16. století se začínají v usneseních českého sněmu objevovat i nařízení o ochraně zvěře. Myslivost se stává povoláním. V čele organizace myslivecké správy stál nejvyšší lovčí. Byl to vysoký úřad svěřovaný osobě stavu šlechtického. Pod nimi pak na jednotlivých panstvích byli ustanoveni lesmistři nebo nadlesní, na polesích lesní, myslivci i polesní, jimž byli na roveň v oborách postaveni oborníci, popřípadě v bažantnicích bažantníci. Ochrannou službu na nejnižším stupni konali hajní a lesní hlídači.
O měsíc později po prvních výsleších proběhl 13. června další výslech. Po obvyklých "identifikačních" otázkách následovaly otázky "pytlácké". Vít vyprávěl, že byl zadržen před svátkem Nanebevstoupení Krista, když šel z rozkazu svého pána na obchůzku k polím. Tam také našel kus zastřelené zvěře a zaradoval se, že se Bůh nad ním v jeho chudobě smiloval a že se rozhodl jeho a jehu ženu v jejich bídě zachránit a zabránit hladu, ba i úplnému vyhladovění a obdaroval je, proto tu divokou přinesl domů, tam ji stáhl a rozdělil. Nikdo ho prý nedoprovázel, byl tam úplně sám, a tak mu to bohužel nemůže ani nikdo potvrdit.
Vít netušil, kdo ho mohl tenkrát v noci prozradit, a vůbec nevěděl, proč jílovský (patrně dnešní Jílovice) myslivec přišel do jejich chalupy a našel u něj kůži z divočáka. Neví, kdo mohl vystřelit tehdy, když myslivec slyšel v lese podezřelý výstřel, který prý měl udělat Vít. Bránil se, že on nic neudělal a také neví, kdo to byl, a tak se k tomu nemůže ani přiznat. Nesnažil se ani před myslivcem skrýt, ani mu nezavřel dveře před nosem, pouze ho prý přehlédl. Ale bohužel to celé nemůže ničím podložit, ba ani dokázat.
Na otázku o zbrani odpovídal Vít stále stejně. Odebral ji Matějovi na Gregnerově statku kvůli tomu, že mu dlužil, to však bylo před čtrnácti lety. Při předchozím výslechu mluvil o Matěji z Novohradského panství (z Bukavy, dnes Bukové?), který mu dlužil 5 zlatých a o zbrani jako zástavě zadržené před 17 lety. Byl toho mínění, že Matěj dluh zaplatí. Ze začátku měl zbraň ve světnici, ale když přišel zákaz, že sedláci nesmějí mít zbraně, bál se , aby z toho nebylo pozdvižení, nikomu to neřekl, schoval ji do chléva na polici, tam, co má kravku, a od té doby tam ta zbraň je.
Rychtář s myslivcem měli u Víta najít zastřeleného asi ročního divočáka přikrytého látkou. Při konfrontaci Víta Popeláře s jílovským myslivcem Martinem myslivec vypověděl, že když zaklepal u Víta na okno, ten mu řekl, že se zrovna ukládá ke spánku. To Vít popírá, že se prý myslivec musel přeslechnout, že zrovna začínal jíst. Také brok, co byl ve zbrani, byl prý podle vyšetřujících zcela nový. To Vít nedokázal vysvětlit. Dále měl také údajně tenkrát, když za ním myslivec přišel a dopadl ho, myslivce prosit, aby z toho nedělal problémy, místo aby mu řekl, že zvěř prostě našel. Na to Vít reagoval tak, že mu už tenkrát řekl, že ti zvěř našel, a že ho prosil, aby z toho nedělal problémy. To, co myslivec před soudem vypověděl, následně také právně odpřísáhl.
Vít svoji vinu stále popíral, a tak vyšetřující došel k závěru, že je to člověk "vynikající" svou zarputilostí. Jestli byl Vít nakonec uznán nevinným nebo jaký dostal trest, v archivu buď chybí, nebo je to jeden z popsaných trestů, u kterých chybí jméno odsouzence. Z těch by podle data a způsobu pytlačení na Víta seděl ten, který se zmiňuje o třech měsících vězení. Poté byl odsouzený propuštěn na přímluvu jeho manželky, která si stěžovala, že se blíží žně a doma je zapotřebí každé ruky, zatímco její manžel je ve vězení. Odsouzený pytlák byl se souhlasem schwarzenberského knížete propuštěn, ale jestli to byl opravdu Vít Popelář, není jisté.
Vít Císař, který je ve výsleších jmenován jako Vít Popelář, se narodil v roce 1673 v obci Bor. Tato vesnice je dnes součástí Suchdola nad Lužnicí. U výslechů je Vít vždy titulován jako Popelář, v poddanských soupisech zase pochází z rodiny Císařů. Jediné spojení mezi těmito jmény bylo nalezeno v matrice, kde je zmínka o smrti Vítovy manželky, která tam je zapsána jako Žofie, manželka Víta Císaře, zvaná Popelářka.
Na otázku o zbrani odpovídal Vít stále stejně. Odebral ji Matějovi na Gregnerově statku kvůli tomu, že mu dlužil, to však bylo před čtrnácti lety. Při předchozím výslechu mluvil o Matěji z Novohradského panství (z Bukavy, dnes Bukové?), který mu dlužil 5 zlatých a o zbrani jako zástavě zadržené před 17 lety. Byl toho mínění, že Matěj dluh zaplatí. Ze začátku měl zbraň ve světnici, ale když přišel zákaz, že sedláci nesmějí mít zbraně, bál se , aby z toho nebylo pozdvižení, nikomu to neřekl, schoval ji do chléva na polici, tam, co má kravku, a od té doby tam ta zbraň je.
Rychtář s myslivcem měli u Víta najít zastřeleného asi ročního divočáka přikrytého látkou. Při konfrontaci Víta Popeláře s jílovským myslivcem Martinem myslivec vypověděl, že když zaklepal u Víta na okno, ten mu řekl, že se zrovna ukládá ke spánku. To Vít popírá, že se prý myslivec musel přeslechnout, že zrovna začínal jíst. Také brok, co byl ve zbrani, byl prý podle vyšetřujících zcela nový. To Vít nedokázal vysvětlit. Dále měl také údajně tenkrát, když za ním myslivec přišel a dopadl ho, myslivce prosit, aby z toho nedělal problémy, místo aby mu řekl, že zvěř prostě našel. Na to Vít reagoval tak, že mu už tenkrát řekl, že ti zvěř našel, a že ho prosil, aby z toho nedělal problémy. To, co myslivec před soudem vypověděl, následně také právně odpřísáhl.
Vít svoji vinu stále popíral, a tak vyšetřující došel k závěru, že je to člověk "vynikající" svou zarputilostí. Jestli byl Vít nakonec uznán nevinným nebo jaký dostal trest, v archivu buď chybí, nebo je to jeden z popsaných trestů, u kterých chybí jméno odsouzence. Z těch by podle data a způsobu pytlačení na Víta seděl ten, který se zmiňuje o třech měsících vězení. Poté byl odsouzený propuštěn na přímluvu jeho manželky, která si stěžovala, že se blíží žně a doma je zapotřebí každé ruky, zatímco její manžel je ve vězení. Odsouzený pytlák byl se souhlasem schwarzenberského knížete propuštěn, ale jestli to byl opravdu Vít Popelář, není jisté.
Vít Císař, který je ve výsleších jmenován jako Vít Popelář, se narodil v roce 1673 v obci Bor. Tato vesnice je dnes součástí Suchdola nad Lužnicí. U výslechů je Vít vždy titulován jako Popelář, v poddanských soupisech zase pochází z rodiny Císařů. Jediné spojení mezi těmito jmény bylo nalezeno v matrice, kde je zmínka o smrti Vítovy manželky, která tam je zapsána jako Žofie, manželka Víta Císaře, zvaná Popelářka.
zdroje:
Andreska, J.; Andresková J. Tisíc let myslivosti. 1. vyd. Vimperk: Tina, 1993
Vilhelmová Tereza. Novověcí pytláci na jihu Čech, Genealogické a heraldické listy 4/2016
Manžel je také myslivec a každou chvíli číhá na nějakého pytláka. Nechápu, že to těm lidem stojí za to, nebo jestli z toho mají nějaké potěšení, že mohou někomu něco ukrást a uškodit jim? Nevím. Vloni k narozeninám jsem manželovi koupila přenosný posed , aby mohl lépe na pytláky číhat. Není totiž možné, aby si klasické posedy postavili všude po lese a pytláci toho tak zneužívají, protože si myslí, že je jinak myslivci nechytí.
OdpovědětVymazat