Erbovníci a erbovní strýcovství

V návaznosti na minulý článek můžeme říct, že udělování erbů a přídomků bylo po celý středověk i novověk výsadou panovníka. O příslušnosti novoštítného erbovníka do stavu rytířského nebo panského  rozhodovala v dobách, kdy moc krále nebyla výrazná, stavovská komunita. To se týkalo mezidobí od konce husitských válek až do porážky stavů v bitvě na Bílé hoře.

Rudolf II. od Hans von Aachen 

Ale ne vždy tomu bylo, jak výše popsáno. Ukažme si to na komornících Rudolfa II. Císař se postaral, aby Jeronýma Makovského z Makové, erbovníka původem ze Soběslavě, potomka měšťanů a poddaných Rožmberků, přijali roku 1598 na českém zemském sněmu do stavu rytířského. Zásluhou pletich na pražském dvoře byl Makovský v říjnu 1603 zbaven funkce komorníka a nahrazen Filipem Langem z Langenfelsu. Ten už byl roku 1580 císařem povýšen do stavu šlechtického s přídomkem von Langenfels. Začátkem roku 1604 byl na císařovu přímluvu přijat do českého rytířského stavu. V roce 1608 upadl v nemilost a až do smrti císaře Rudolfa II. byl pak komorníkem Kašpar Rucký z Rudz. Podle pamětí Dačického k roku 1612 se můžeme dočíst: "...řečený Kašpar Rucký, nízkého urození, vězením jest arestován a v tom vězení oběšený mrtvý jest nalezen."

Aby to bylo ještě více bizarní. U Augusta Sedláčka v knize Českomoravská heraldika mezi rodinami erbovními a přistěhovalými můžeme na str. 574 číst.

Podvinský z Doubravičan. Císař Rudolf dal (1596, 24. května) erbovní list Janovi Fryckovi, aby se psal Podvinský z Doubravičan. (Reg. král.) Ten jsa komorníkem při dskách zemských a snad dědicův nemaje, přijal nížepsané osoby za erbovní strýce a žádal o potvrzení toho. K jeho žádosti císař Rudolf vyzdvihl (1604, 16. září) Jana Musila a Celestina Šemíka , oba písaře při nejv. purkrabství, Václava Kolidia jinak Kavka řečeného, sluhu při puchalterii (účtárně) komory a Ondřeje Kalihracha do šlechty na způsob rytířského stavu Římské Říše, aby se psali Podvinský z Doubravičan a vysadil jim tento erb:

Štít poloviční, v horní polovici červené bílý jednorožec, v dolní žluté modrý klín, v němž zlatá lilie a v polích žlutých vedle téhož klínu po modré lilii, turnéřský helm s přikryvadly žluté modré a červené bílé barvy a nad tím polovice bílého jednorožce. (Šlechtický arch. Meraviglia tab. 113 a Král na str. 281 kladou jednorožce okřídleného).

Situace, kdy poslední mužský potomek nemá dědice a pojme jako pokračovatele nepříbuzné osoby, je označena jako erbovní strýcovství. I známý Viktorin Kornel takto k predikátu "ze Všehrd" přišel. V roce 1933 je ve Sborníku Jednoty starých českých rodů na str. 9 popis erbu Podvinského z Doubravičan následující. 

Štít dělený vodorovně dělený na dvě stejné části. Horní pole zlaté, v něm bílý okřídlený jednorožec ve skoku do prava. Dolní pole modré se zlatým klínem od paty štítu, hrotem do středu směřujícím. V klínu modrá lilie a po stranách klínu po jedné zlaté lilii. Kolčí helm s točenicí a vlajícími feflíky žluto-modrými po obou starnách. V klenotu rostoucí vzpřímený jednorožec, okřídlený, do prava. (Vyobr. a popis v Saalbuchu, XII a, p. 533).

U Šemíka z Doubravičan se zachovala informace o koupi a prodeji domu v Žitné ulici. Není mi nic známo, že by tento Šemík měl cokoli společného, kromě jména, s klanem dnes žijících Šemíků.

Kronika královské Prahy a obcí sousedních, svazek V., 

Roku 1608 koupil, aby v roce 1613 prodal dům u Krejcárků. Ze spekulativních důvodů? Kdoví. Zajímavé je, že v bloku domů na Žitné mezi Příčnou a Školskou ulicí byly v historii hned dva pivovary (U Krejcárků a U Lajblů). I sladovny v okolí  bývaly. Dnes jsou v těch místech "pivní lázně" a v sousedství restaurace U Pravdů.