Pražské ztráty a nálezy

Hledání informací o osobách v Praze není jednoduché. Zejména doba od počátku 20. století je komplikovaná. Bez přesné adresy bydliště dohledat něco více je téměř nemožné. I když ale máme k dispozici adresu, nemáme vyhráno. V Praze matky - dříve než na venkově - nerodily doma. Porodnic bylo sice v Praze omezené množství, ale která byla ta pravá? Stejně tak úmrtí. Nemocnice, kde hledaný předek zemřel, mohla být v jiné části Prahy, než bylo bydliště zesnulého. Tak se může stát, že objevíme na pražském hřbitově náhrobek se jménem, ale matrika zemřelých v místě pohřbu "mlčí". Sčítání obyvatel z let 1930 a 1939 nebo těch poválečných, jsou v Národním archivu. Narozdíl od starších dokumentů je však třeba prokázat, že jste oprávněnou osobou. To pátrání samozřejmě omezuje, ale s ohledem na ochranu soukromí žijících osob je to pochopitelné.

Chytilův adresář (1924-25)

Máme-li tedy k dispozici adresu, můžeme vyzkoušet sčítání obyvatel z let 1921, 1910 nebo starší. Tento fond najdeme v Archivu hl. města Prahy. Není ale obvykle přístupný badatelům ve studovně. Je třeba požádat o rešerši. Jak ale získat adresu, když máme jen jméno a příjmení? Můžeme zkusit například Chytilův adresář hl. města Prahy. Tento seznam vyšel v roce 1925 a je k dispozici např. v Městské knihovně. Je možné hledat i na internetu, ale bohužel to má svá omezení. Kvůli autorským právům lze prohližet naskenované stránky jen z vnitřní počítačové sítě knihovny. Bohužel fulltextové vyhledávání není spolehlivé, a tak je ve finále nejlepším řešením návštěva oddělení Pragensií.

Pražský adresář (1937-38)

Zajímavý je také Pražský adresář 1937-1938. Je však nutno upozornit, že oba adresáře byly vytvořeny na základě dobrovolného vyplnění údajů, tudíž v nich nenajdeme všechny  obyvatele Prahy.
A co jsme tedy konkrétně zjistili o Šemíkových? V Záběhlicích žili Šemíkovi již od roku 1897, ale v Chytilově adresáři nejsou. Zedník Karel s manželkou Marií, dělník Václav s Bedřiškou a vdovou Marií (*1871) bydleli na adrese Práče č. 6. Dům stál v areálu pivovaru, ve kterém se však roku 1937 přestalo pivo vařit.

Hlavní pražské jatky v Holešovicích

Zato jiný Karel, bytem na Letné, žil po celou dobu trvání první republiky na jedné adrese. V ulici Letohradské a to od roku 1911, jak je patrné z policejních přihlášek. V "Adresáři královského hlavního města Prahy a obcí sousedních" je v roce 1910 uveden jako řezník na adrese Vltavská 306 (holešovické jatky). Letná leží na území Holešovic a tam také v roce 1912 Karel Šemík kandidoval v doplňovacích volbách do obecního zastupitelestva král. hlavního města Prahy za Holešovice-Bubny. Jako povolání je na seznamu uvedeno "majitel čistírny střev". Peripetie v období I. světové války, narození mladšího syna, opětovný prodej masa. Chytilův adresář u Karla Šemíka zaznamenává, že je tou dobou bývalým obchodníkem. Koncem 30-tých let je v adresáři u Karla opět k vidění povolání obchodník.

Volební seznam (1912)

Karlův syn Oldřich se s manželkou Marií usadil v Praze-Braníku (Údolní č. 314). Podle telefonních seznamů z pozdějších let bydlí Oldřich na Vinohradech. To už je ale Karlův vnuk.
Blažena, dcera Karla, si otevřela na pražském Smíchově obchod s cukrovinkami a o jejím působení v Tomáškově ulici máme zmínky z let 1928 a 1936. Právě ve firemním adresáři z roku 1936 je kromě Blaženy (viz obr.) také uveden pro mě záhadný Alois Šemík. O něm se zmíním až na závěr tohoto příspěvku.

Adresář hlavního města Prahy (1936)

Vdova Terezie Šemíková je v adresáři z roku 1924 vedena na Václavském nám. 799. Nedlouho poté, co přišla o manžela, se přestěhovala se svými dvěma syny do Žitné ulice. Na seznamu ze 30-tých  let není uvedena, neboť v té době žila mimo Prahu na Mladoboleslavsku.

Adresář v systému Kramerius (1896)

Anežka Šemíková z Pražského adresáře je zatím pro mě velká neznámá. Netuším, odkud se dostala na adresu ve Střížkovské ulici.
V adresáři z roku 1896 můžeme najít Jana Šemíka, obchodníka s koloniálním zbožím. Obchod měl v Husově ulici. Bydlel ale s rodinou na Poděbradově třídě. V roce 1925 tato situace zůstává. Obchod v Husově č. 127/90 a byt v nedalekém domě v Poděbradově č. 620/9. Jan zemřel v roce 1937, ale pozůstalá vdova Růžena i syn Richard v Praze zůstali.

pan Šemík vpravo (1942)

Nyní se dostáváme k poslednímu jménu z prvorepublikových adresářů. V letech 1937-1938 bydlí na adrese Petřínská 16 celní úředník Alois Šemík. Je to největší kandidát na doplnění křestního jména neznámého pana Šemíka, kterého jsem už několikrát zmiňoval.
Ze vzpomínek pamětnice, která mi psala o panu Šemíkovi, je pro naše pátrání klíčová informace, že měl pracovat jako obchodník s kávou. Roku 1936 ve firemním adresáří, ve kterém jsem našel cukrárnu Blaženy Šemíkové, se objevuje i Alois Šemík jako - obchodník s kávou. Ve stejném roce také nabízí k pronájmu byt ve druhém patře domu na adrese Petřínská 16.

Adresář hlavního města Prahy (1936)

Minulý rok jsem při popisování mrtvých bodů dedukoval, že Alois Šemík se mohl narodit v srpnu 1904. Jeho rodiče byli ve stejném roce oddáni ve Smrdově.

Sčítání lidu 1910, Čestmírova 365/3

O dva roky později byl Alois sirotkem. Podařilo se mi sehnal informaci ze sčítání obyvatel, které proběhlo v roce 1910. Vdova Marie bydlí se synem v domácnosti s vdovcem Lud. Kunešem. Místo narození Aloise je uvedeno chybně. Narodil se v Lounech. Tedy ne ve Smrdově, jak je uvedeno ve sčítacím archu, i když vazba na Vysočinu zůstala v podobě domovské příslušnosti. Třípatrový dům byl postaven roku 1904 stavitelem Václavem Šafránkem. Za byt ve 2. poschodí (1 světnice, 1 předpokoj, 1  kuchyň, záchod v bytě) se platil roční nájem 298 K. Při příštím sčítání lidu (1921) na Čestmírově 365 již Šemíkovi nežili.
Ještě jedna zajímavost. Přes ulici v Čestmírově č. 2 je v roce 1909 zmiňována na policejní přihlášce vdova Anna Šemíková. V archivních materiálech ze sčítání obyvatel v letech 1910 a 1921 na této adrese nikdo s příjmením Šemík(ová) nebyl nalezen. Mám pracovní hypotézu. Anna se mohla vdát za vdovce Františka Šemíka, děda Aloise. Je to ale jen domněnka, pro kterou nemám žádné potvrzující důkazy.
Indicií k tomu, že Alois z Čestmírovy a Petřínské ulice je jedna a tatáž osoba, máme několik, ale dostatečný důkaz stále chybí. Poslední výskyt Aloisova pobytu v Praze máme z pražského telefonního seznamu z roku 1962. Hledání doby a místa umrtí, případně pohřbu, je stále marné.