Na konci března mi dorazila poštou obálka s razítkem. Co tomu předcházelo? 11. února jsem poslal emailem na adresu Vojenského ústředního archivu žádost...
Dobrý den,
zasílám žádost o dohledání dochovaných kmenových listů:
Jan Šemík, nar. 19.7.1887 ve Světlé nad Sázavou
Josef Šemík, nar. 24.12.1884 (existuje v seznamu legionářů)
František Šemík, nar. 27.9.1880 ve Světlé nad Sázavou
Alois Šemík, nar. 20.12.1874 ve Smrdově (dnes Sázavka).
Po několika týdnech přišla odpověď s razítkem Ministerstva obrany. Ze čtyř vytipovaných, o kterých jsem věděl již z předchozího pátrání, že narukovali v době 1. světové války do armády, v archivu dohledali informace ke třem z nich. Kmenové listy ročníků narození 1887 až 1900 byly bohužel skartovány. K Janovi Šemíkovi tedy v obálce nebylo nic.
V případě mého pradědy Aloise, kterému v roce 1914 bylo již 40 let, jsem vyčetl třeba jeho barvu vlasů, očí, tělesnou výšku nebo velikost bot. V době začátku války nespadal již několik let pod 21. čáslavský pěší pluk, kam nastoupil v roce 1897, ale byl zařazen k 12. zeměbraneckému pěšímu pluku s místem posádky také v Čáslavi. Obě jednotky byly od sebe takříkajíc přes ulici, vzdálenost obou kasáren nebyla větší než sto metrů.
František Šemík žil v době mobilizace v Praze, V září 1914 nastoupil k 8. vozatajskému oddílu. V roce 1917 končí jako válečný invalida. O jeho osudu bychom se mohli dovědět více. Jednak žije ještě jeho syn, který se narodil koncem roku 1917, jednak se zachoval v AHMP jeho pozůstalostní list.
Nejvíce se toho ve vojenském archivu dochovalo o Josefu Šemíkovi. Je to tím, že se zachovaly, kromě kmenového listu, také dokumenty z italských legií. Informace si můžeme porovnat s jeho osobními vzpomínkami, které zapsal lhotecký kronikář.
Narukoval v květnu 1915. K jeho zajetí došlo 23.5.2017 v italském Hudilogu. O rok později se 14. 5. přihlásil do československého vojska v Itálii a podepsal slib (viz obr.). 28. 5. byl do čsl. vojska zařazen.
Domů se dostal až na přelomu ledna a února roku 1919. Ale jen na pár dnů. Potom se s ostatními legionáři přesunul na Slovensko, kde byl začátkem srpna téhož roku v Lučenci demobilizován.
Při pohledu na rodokmen narazíme i na další Šemíky, jejichž rok narození by mohl svědčit o možném povolání do armády kolem roku 1914.
Karel Šemík *1.8.1874, František Šemík *3.12.1875, Josef Šemík *29.3.1879, František Šemík *9.7.1880, František Šemík *15.6.1881, Jan Šemík *1.5.1883, František Šemík *8.1.1884.
Zvýrazněni jsou ti, které jsem objevil v Soupisu ztrát, a válku přežili. Nepřežil Karel Šemík (*1897) z Jiříkova. Ve vsi spadající pod obec Kámen je jeho jméno na pomníku místním obětem války. Otázkou je, zda narukoval do armády nebo byl civilní obětí. Pokud byl ve svém mladém věku vojákem, jeho kmenový list byl skartován.
Dobrý den,
zasílám žádost o dohledání dochovaných kmenových listů:
Jan Šemík, nar. 19.7.1887 ve Světlé nad Sázavou
Josef Šemík, nar. 24.12.1884 (existuje v seznamu legionářů)
František Šemík, nar. 27.9.1880 ve Světlé nad Sázavou
Alois Šemík, nar. 20.12.1874 ve Smrdově (dnes Sázavka).
 |
| Kmenový list Aloise Šemíka |
V případě mého pradědy Aloise, kterému v roce 1914 bylo již 40 let, jsem vyčetl třeba jeho barvu vlasů, očí, tělesnou výšku nebo velikost bot. V době začátku války nespadal již několik let pod 21. čáslavský pěší pluk, kam nastoupil v roce 1897, ale byl zařazen k 12. zeměbraneckému pěšímu pluku s místem posádky také v Čáslavi. Obě jednotky byly od sebe takříkajíc přes ulici, vzdálenost obou kasáren nebyla větší než sto metrů.
František Šemík žil v době mobilizace v Praze, V září 1914 nastoupil k 8. vozatajskému oddílu. V roce 1917 končí jako válečný invalida. O jeho osudu bychom se mohli dovědět více. Jednak žije ještě jeho syn, který se narodil koncem roku 1917, jednak se zachoval v AHMP jeho pozůstalostní list.
 |
| Slib Josefa při vstupu do čsl. legií |
Narukoval v květnu 1915. K jeho zajetí došlo 23.5.2017 v italském Hudilogu. O rok později se 14. 5. přihlásil do československého vojska v Itálii a podepsal slib (viz obr.). 28. 5. byl do čsl. vojska zařazen.
Domů se dostal až na přelomu ledna a února roku 1919. Ale jen na pár dnů. Potom se s ostatními legionáři přesunul na Slovensko, kde byl začátkem srpna téhož roku v Lučenci demobilizován.
Při pohledu na rodokmen narazíme i na další Šemíky, jejichž rok narození by mohl svědčit o možném povolání do armády kolem roku 1914.
Karel Šemík *1.8.1874, František Šemík *3.12.1875, Josef Šemík *29.3.1879, František Šemík *9.7.1880, František Šemík *15.6.1881, Jan Šemík *1.5.1883, František Šemík *8.1.1884.
Zvýrazněni jsou ti, které jsem objevil v Soupisu ztrát, a válku přežili. Nepřežil Karel Šemík (*1897) z Jiříkova. Ve vsi spadající pod obec Kámen je jeho jméno na pomníku místním obětem války. Otázkou je, zda narukoval do armády nebo byl civilní obětí. Pokud byl ve svém mladém věku vojákem, jeho kmenový list byl skartován.
Žádné komentáře:
Okomentovat