Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let vykrystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat ...

sobota 19. září 2015

Ze mlýna na dráhu

Mezi prvními přeběhlíky, které v Čechách přilákal z venkova do města rodící se věk páry, byl syn mlynáře z Bratčic u Čáslavi. Narodil se ve čtvrtek 7. září 1815 a téhož dne byl také pokřtěn v kostele v nedalekých Potěhách (2 km) kaplanem Františkem Gabrielem. Svědčí o tom zápis v matrice narozených.
V Potěhách navštěvoval do roku 1827 pět let elementární (obecnou) školu. Zpočátku mu učení nešlo, ale později vynikal. Tedy kromě náboženství. Jeho učitel kaplan P. Moucha ho přesto připravoval na hlavní školu. Čtyři roky navštěvoval v Praze Týnskou hlavní školu. Podle přání otce se měl vyučit mlynářem a později převzít mlýn. V té době dorůstající Jan s úžasem poslouchal zprávy o parním stroji pražského mechanika Josefa Božka, první železné dráze anglického vynálezce Stephensona a ostatních vynálezech. Proti vůli otce se rozhodl, že bude dále studovat. Absolvoval tříleté stavovské technické učiliště v Dominikánské ulici proti kostelu svatého Jiljí. Dnes je tam Husova ulice. Otec se studiem nesouhlasil. Vyprávělo se, že mezi otcem a synem vznikla roztržka, která byla řešena v Bratčicích na návsi, kde mu otec musel vyplatit jeho podíl na mlýně. To bylo někdy kolem roku 1830.
Posuňme se skokem do roku 1841, kdy Ing. Jan Perner vstupuje do historie Severní státní dráhy. Má výrazný podíl na tom, že nová železnice prochází Polabím. Má také velký podíl na tom, že Pernerové z Pardubic, Týnce a Kolína při stavbě olomoucko-pražské dráhy docela dobře prosperují. Podnikatelský duch Jana lze vyčíst z dopisu, který psal bratru Václavovi. Zde je z kurentu do latinky přepsaný text. Styl a pravopis zachován s výjimkou používání "w" a "y".

Můj milý bratře!
Já tobě oznamuji, že se železná silnice přes Pardubice povolila a již hned na jaře začne. Ta sama se bude na císařské outraty až do Drážďan stavět, z čehož následuje, že se možná všichny císařskými ouředníkami staneme. Já tobě to k tomu cíli píši, aby jsi od nenička už více neprodával, nýbrž foroty na kládách a prknách dělal co jen nejvíce můžeš, neb za půl roku bude všechno ještě jednou tak drahý a ukrutný vejdělek se dělat může.
Kup lesy a klády, kde jen můžeš a já tobě peněz zašlu, co jen chtít budeš, třeba pár tisíc stříbra.
Druhý werk na pile ty hned začni, aby se na jaře zavěsit mohl, a dáli se na blízku nějaká pila pachtovat neb koupit, tak mi o tom opiš. Prkna můžeš furt do Pardubic posílat, neb tam chci na jaře stavět a velké foroty tak mít.
Pantátovi jsem dnes 600 zl. k.m. zaslal a 1000 zl. k.m. dříve dostal, nabádej ho, aby hodně dříví, obzvláště dubový nakoupil a peníze darmo ležet nenechal - on tobě má z těch peněz díl dát jak sám vidět bude. Strýc někdy také pomohl kupovat, a na jeho službu si píši, tam to je nejblíže, neb nyní mi může pojistit zimu.
Odepiš mi hned co mínit budeš a mnoholi peněz tobě odeslat mám

tvůj bratr
Ján
Ve Vídni dne 25. prosince 1841

Poznámka s vysvětlením.
Zkoumané trasy dráhy. Zvolena byla ta Pernerova (7).
Dopis Jana Pernera (*1815 +1845) z Vídně svému bratru Václavu Pernerovi (*1817 +1887), mlynáři v Bezlejově nedaleko Nové Vsi u Chotěboře. Jan Perner se zúčastnil velkých trasovacích prací pro spojení Vídně s Prahou. Uvažovalo se o spojení drahami sedmi směry, z nichž trasa přes Olomouc a dále Polabím byla nejdelší. Tuto trasu považoval Jan Perner za svou, vždyť ji trasoval a znal ji dokonale, všechny potůčky, strže, samoty a cestičky. Věřil v tuto trasu tak bezmezně, že již na počátku ledna 1841 prozíravě přiměl svého otce, aby opustil mlýn Bezlejov u Chotěboře a koupil na Zeleném předměstí v Pardubicích usedlost čp. 86/83 s velkým mlýnem a pilou za vypůjčené peníze od jakéhosi lékárníka. Současně ho nabádal k nakupování pozemků a velikého množství dříví k pozdějšímu využití pro stavbu dráhy. Obracel se i na své další nejbližší příbuzné, mlynáře a pilaře, aby mu v tomto směru pomáhali. Na tyto nákupy jim poskytoval peníze.
Vincenc Morstadt: Kolín ze zálabské strany, 1815
Janův mladší bratr Václav Perner se oženil s Marií, roz. Morstadtovou, sestrou malíře a grafika Vincence. Později se Václav přestěhoval do Kolína a stal se statkářem. Byl jedním ze zakladatelů kolínské občanské záložny, akciové plynárny i akciového cukrovaru. On i jeho bratranec Ferdinand z Týnce (*1840 +1914) se pak stali jedním ze zakladatelů Úvěrní banky.
V dopise se Jan Perner zřejmě zmiňuje o svém strýci Václavovi (*1809 +1880), bratru jeho otce. Strýc byl mlynářem na Podskalském mlýně v Týnci nad Labem.
V Bratčicích se kromě Jana (*7.9.15), Václava (*2.10.17) narodili další jejich sourozenci. Kateřina (*7.12.19), Antonín (*20.3.22), Marie (*17.3.24), Barbora (*5.10.26), František (*2.4.29), Ignác (*12.11.31). Všechny záznamy jsou pěkně pohromadě v jedné matriční knize Potěhy 02. Můžete zkusit listovat.
Po roztržce otce a nejstaršího syna se rodina přestěhovala na Bezlejovský mlýn, kde se narodil nejmladší Josef. Ten nakonec převzal mlýn po otci. To už ale hospodařili ve mlýně Valcha v Pardubicích. Otec Jan, mlynář v Bratčicích, později v Bezlejově a v Pardubicích, rodák z Litošic na Přeloučsku, zemřel 14.4.1863 ve věku 71 let.
Jan Perner se dožil jen věku 30 let a 3 dnů. Za svůj krátký život stihl mnohé. Nebýt jeho technické nadání a jisté umanutosti, převzal by po otci mlynářské řemeslo a možná by se až jeho syn či vnuk nechal zlákat k práci na dráze. Už by to ale nebyli průkopníci jako Jan.

Žádné komentáře:

Okomentovat