Jsme stvořeni ke štěstí

Minule jsme si ukázali, kde žil rod Šemíků ve Světlé nad Sázavou. František, jeden ze synů Jana a Josefy, se dostává na počátku 20. století do Prahy.

Praha, léta dvacátá? Šipkou označen dům čp. 799

Z jeho kmenového listu a z vyprávění jeho syna víme, že mezi roky 1914 a 1917 byl za 1. světové válce na frontě dvakrát raněn a skončil jako válečný invalida. Po válce dostávali muži, kteří si z války odnesli trvalé následky, tzv. trafiky. Také veterán František získal podobnou kompenzaci. Za válečnou újmu měl možnost pracovat jako vrátný v budově České zemědělské rady. V domě, kde tato instituce sídlila, rodina Šemíkova také bydlela. Zprvu s jedním synem Františkem. (*1917). Mezi rané dětské vzpomínky Františka Šemíka patřily časté slavnostní přehlídky, které se konaly pod okny domu na Václavském náměstí č. 799/48.

Tribuna před domem čp. 799, zdroj: historicke-foto.cz

Tribuna na fotografii stojí před budovou, kde Šemíkovi žili do roku 1924. Tehdy na Nový rok otec František umírá. Matka Terezie zůstává sama se dvěma syny. Druhý syn Jiří se narodil před čtyřmi roky. Františkovi ještě není sedm let. Vdova se přestěhovala nedaleko do Žitné ulice do domu č. 584/37. František vzpomínal, že v domě měla provozovnu pohřební služba. Po ztrátě tatínka to v dětské duši navozovalo pravidelný smutek. Do školy chodil ke sv. Štěpánovi na rohu ulic Štěpánská a Na Rybníčku. To bylo prakticky za rohem.

čp. 799 dnes

Při prvním telefonátu, když jsme se s Františkem ještě neznali, vzpomínal na svoje školská léta průpovídkou o koňském řezníkovi, který měl obchod nedaleko Vyšehradu. Bylo to tehdy zdrojem dětských debat nad naším neobvyklým příjmením. Jeho další životopis již někdo zpracoval na wikipedii. Já jen doplním dva momenty, které jsem si odnesl z posledního rozhovoru s ním. Mluvil jsem s ním těsně před naším letošním setkáním v Ovesné Lhotě.
Před II. světovou válkou, když skončil středoškolská studia, studoval rok a půl na pražské právnické fakultě a přemýšlel, že se stane novinářem. Pod vlivem předválečné situace se však rozhodl ukončit právnické studium a přešel na teologickou fakultu. To byl první moment. I když byl František začátkem padesátých let v politickém procesu odsouzen na 5 let, nezahořkl. V závěru rozhovoru mi řekl. "Jsme stvořeni ke štěstí. Přeji Vám všem všechno dobré."