V roce 2012 jsem došel k poznání, že tehdejší lhotecký starosta Josef Šemík (*1841) se oženil (mimochodem už počtvrté) potom, co zemřela jeho třetí žena Františka Šemíková, rodem Pipková (*1858). Této Františce se narodily tři děti. Jen první František se dočkal dospělého věku. Václav a Františka se dožili jen několika málo měsíců. Právě komplikace po porodu dcery Františky se staly pro matku osudnými. V červnu 1884 umírá pětiměsíční dcerka a v červenci téhož roku má pohřeb i maminka. Bylo jí pouhých 26 let.
Pátrání pokračovalo. Roku 2013 jsme věděli více. Josef si ve svých 44 letech bere za ženu Františku (opět), tentokrát Kubešovou z Miřátek (*1863). První dítě, dcera, přichází na svět v roce 1885. Jmenuje se opět Františka. O jejím dalším osudu jsem až do letošního ledna nevěděl nic víc. Přišla však od spřízněného rodopisce následující zpráva vztahující se k Františce Šemíkové a Janu Blažkovi.
Blažek Jan z domu č. 14 v Ovesné Lhotě v mládí odešel za prací do severních Čech do Nových Verneřic u Teplic. Jeho první manželka zemřela při porodu dcery. Druhou ženou se stala Šemíková Františka. Oddáni byli 16.5.1905. Spolu měli 6 dětí. V roce 1910 se odstěhovali z Nových Verneřic do Haidy, dnešního Nového Boru. Františka Šemíková zemřela 17.6.1915 na rychlé TBC.
V době první světové války byl její muž na frontě. V té době bydlela u své matky v Ovesné Lhotě. Na její pohřeb přijel manžel pozdě. Švagr Charouzd, tamní hrobník, ji nezahrabal, aby mohl rakev otevřít manželovi. Jejich děti pak žily u příbuzných. Charouzd byl pravděpodobně manžel některé ze sester Františky.
V roce 1918 se vdovec vrátil s některými dětmi do Haidy. Později se znovu oženil a měl daší dvě dcery. po Mnichovské dohodě se odstěhovali do Dobrnice do domu, který koupil. Zemřel v prosinci 1942.
Rodina Blažků byla spřízněna se smrdovskými Šemíky. Začátkem 19. století se přiženil ve Smrdově na č. 12 podruh (a bývalý voják?) Josef Blažek. Jeho syn byl v roce 1853 ve Smrdově obecním sluhou. Výše citovaná zmínka byla však o Blažkových, kteří přišli do Ovesné Lhoty z Vrbice. Ještě jedna zajímavá vzpomínka se ve zprávě objevila.
Zasílám Vám kopii rodného listu mé prababičky, matky Jana Blažka, Kateřiny Pipkové z Ovesné Lhoty č.p. 24 (mlýna). Vzala si mého pradědečka Josefa Blažka, který zakoupil v Ovesné Lhotě dům č.p. 14.
V kronice Ovesné Lhoty píše řídící učitel Voslář o druhém mlýně v Ovesné Lhotě. "Před léty druhý mlýn vyhořel, majitelé ho opustili." Zbytky mlýna jsou možná ještě k vidění na potoce v lese Jamborka. Jakýsi podivín Karel Pipek z Ovesné Lhoty se ho pokoušel znovu vystavět. K tomu vědí více pamětníci z Ovesné Lhoty.
Nahlédněme do kroniky obce, ze které jsme několikrát v minulosti citovali. Následující zápis se vztahuje k válečnému období, konkrétně k roku 1941.
Rolník Karel Pipek žádal o německou státní příslušnost a tím obrátil na sebe pozornost německých úřadů. Když shledaly jeho špatné bydlení a hospodaření, jeho žádost odmítly a nařídily okresnímu úřadu rozpachtování jeho polí a jmění. Jeho pole byla pronajmuta občanům obce. Spořitelní knížky vinkulovány a uloženy na obecním úřadě. Pipek uchránil 2 kusy dobytka tím, že je držel mimo obec, ostatní mu sebraly a jeho samého na nějaký čas zavřely. Když se vrátil do obce, byl dán úřadem práce na práci do Německého, dnes Havlíčkova Brodu, kde se stavělo letiště.
V době první světové války byl její muž na frontě. V té době bydlela u své matky v Ovesné Lhotě. Na její pohřeb přijel manžel pozdě. Švagr Charouzd, tamní hrobník, ji nezahrabal, aby mohl rakev otevřít manželovi. Jejich děti pak žily u příbuzných. Charouzd byl pravděpodobně manžel některé ze sester Františky.
V roce 1918 se vdovec vrátil s některými dětmi do Haidy. Později se znovu oženil a měl daší dvě dcery. po Mnichovské dohodě se odstěhovali do Dobrnice do domu, který koupil. Zemřel v prosinci 1942.
Rodina Blažků byla spřízněna se smrdovskými Šemíky. Začátkem 19. století se přiženil ve Smrdově na č. 12 podruh (a bývalý voják?) Josef Blažek. Jeho syn byl v roce 1853 ve Smrdově obecním sluhou. Výše citovaná zmínka byla však o Blažkových, kteří přišli do Ovesné Lhoty z Vrbice. Ještě jedna zajímavá vzpomínka se ve zprávě objevila.
 |
| 17.11.1851 nar. Kateřina Pipková ze mlýna č. 24 |
V kronice Ovesné Lhoty píše řídící učitel Voslář o druhém mlýně v Ovesné Lhotě. "Před léty druhý mlýn vyhořel, majitelé ho opustili." Zbytky mlýna jsou možná ještě k vidění na potoce v lese Jamborka. Jakýsi podivín Karel Pipek z Ovesné Lhoty se ho pokoušel znovu vystavět. K tomu vědí více pamětníci z Ovesné Lhoty.
Nahlédněme do kroniky obce, ze které jsme několikrát v minulosti citovali. Následující zápis se vztahuje k válečnému období, konkrétně k roku 1941.
Rolník Karel Pipek žádal o německou státní příslušnost a tím obrátil na sebe pozornost německých úřadů. Když shledaly jeho špatné bydlení a hospodaření, jeho žádost odmítly a nařídily okresnímu úřadu rozpachtování jeho polí a jmění. Jeho pole byla pronajmuta občanům obce. Spořitelní knížky vinkulovány a uloženy na obecním úřadě. Pipek uchránil 2 kusy dobytka tím, že je držel mimo obec, ostatní mu sebraly a jeho samého na nějaký čas zavřely. Když se vrátil do obce, byl dán úřadem práce na práci do Německého, dnes Havlíčkova Brodu, kde se stavělo letiště.
Žádné komentáře:
Okomentovat