Podvinští z Doubravičan

Při mapování výskytu jména Šemík v historii jsme začali ve 14. a 15. století na Moravě. Ve stejném období toto jméno v německém přepisu nalézáme také v Praze. Dnes se podíváme na dobu přelomu 16./17. století. Víme o Mladé  Vožici. Tehdy tam žil Mikuláš Šemík, později Jiří.
Tou dobou v Praze vzniklo zajímavé společenství, kterému se říká erbovní strýcovství. Načal to Jan Fricek, patrně z celé skupiny nejbohatší. Z kusých zpráv můžeme vyjádřit obavu, že většina erbovníků "z Doubravičan" po bitvě na Bílé Hoře přišla o majetky. Na Janu Podvinském, řečenému Fricek (Fryzek, Frycek) či Vint, to můžeme vidět nejvíce. Patrně nikdo z těch pěti erbovníků nebyl katolíkem. Jan Fricek skončil v exilu, o zbylých čtyřech se informace vytrácejí.

1596 - Z Doubravičan: Jan Fricek Podvinský, komorník při deskách zemských, byl obdařen erbem a titulem: „z Doubravičan“, od císaře Rudolfa II., dne 24. května 1596.

Erb byl následující: štít dělený vodorovně na 2 stejné části. Horní pole zlaté, v něm bílý okřídlený jednorožec veskoku do prava. Dolní pole modré se zlatým klínem od paty štítu, hrotem do středu směřujícím. V klínu modrá lilie a po stranách klínu po jedné zlaté lilii. Kolčí helm s točenicí a vlajícími feflíky žluto-modrými po obou stranách. V klenotu rostoucí vzpřímený jednorožec, okřídlený, do prava. [Vyobr. a popis V Saalbuchu, XII a, p. 533.]

1600 - Paprocký uvádí? (str.71) Jana Musila a Celestýna Šemíka jako písaře (dílo Daidochos vyšlo r. 1602)

1604 - Dne 16. září 1604 přijal tento Jan Fricek P. z D. k erbu a titulu se svolením císaře Jana Musila a Celestýna Šemíka, oba písaře při nejv. purkrabství, Václava Kolidia, řeč. Kavku, sluhu při účtárně komory král. a Ondřeje Kalihrácha, a nutno tudíž K, H. 281, S. H. 574 a M. C. 113 dle uvedeného popisu opraviti.

Zde musíme zmínit také alternativní blason: štít poloviční, v horní polovici červené bílý jednorožec, v dolní žluté modrý klín, v němž zlatá lilie a v polích žlutých vedle téhož klínu po modré lilii, turnéřský helm s přikryvadly žluté modré a červené bílé barvy a nad tím polovice bílého jednorožce. (Šlechtický arch. Meraviglia tab. 113 a Král na str. 281 kladou jednorožce okřídleného).

1607 - Ondřej Kalihrach, hejtman žlutický (Berní rejstřík Žateckého kraje za rok 1607 i se seznamem dlužníků berně)

1608 - Celestin Šemík kupuje na nároží (č. 658) v Žitné ulici pivovar »U Raků« (podle Jana Raka, rychtáře v letech 1424—27). [zdroj]

1609 - Rudolfovým majestátem z 9. 7. 1609 se vysoké učení dostalo do působností stavů. V pondělí 14. záři Zalužanský, Huber a Petr Macer z Letošic vešli do koleje Karlovy a předložili instrukci, kteráž zněla jim jakožto stavovským kommissařům, ale Huber k svému velikému podivení (což v pamětech universitních zapsáno) v instrukci nejmenován. Jinače kommissařem jmenován tu Václav Collidius z Doubravičan, služebník při puchalterii (účtárně), ale ten do kolleje tenkrát nepřišel. [zdroj]

???? - Celetná ulice č. 566 náležel r. 1438 Sigmundovi z Jabloné, r. 1445 Janu Gebhartovi z Kadaně, který měl i následující dům, r. 1488 Vojt. z Leskovce, r. 1488 Klementu z Tuchoraze, r. 1492 registrátoru desk zem. Mikuláši z Vanče, slavnému Viktorinu ze Všehrd s Janem Třebickým, kteří jej prodali r. 1496 zlatníku Stanislavovi, r. 1501 Kateřině z Porostlé, později Janu Musilovi Podvinskému z Doubravičan, v XVI. stol. měli jej Jan Oldřich Šobloch z Lindavy, který jej postoupil r. 1610 Jetřichovi Špetlovi z Janovic, Angulin de Angulinis a r. 1664 Václav Stanislav Halánek. [zdroj]
1611 - Jan Musil Podvinský z Dobrovičan je veden jako depositor úřadu Pražského purkrabství. Mezi písaři (Jan Ladislav Stehlík z Čenkova, Adam Kapun z Karlova, Jan Cyprian z Liboše, Jan Gerle z Děvína) ale nebyl Celestýn Šemík z Doubravičan.

1612 - 30.1. Jan Theodor z Ottersdorfu svědčí Janovi Kutnaurovi proti pražským novoměstským měšťanům, rychtáři Jiříkovi Rattichovi z Alberndorfu, Celestinovi Šemíkovi Podvinskému z Doubravičan a Janovi Budy[n]garovi z Hohenštejna (dědictví); 13.2. svědčí Simeon Sušický z Sonnenštejna.

1612 - Jan Musil z Doubravičan (jeho podpis; stavové se mají starat o opravy Betlémské kaple a zavazují se mistrům pražské univerzity platit na podporu výuky studentů) [zdroj]

1613 (1608) - Celestin Šemík z Doubravičan (Rym(n)ický kupuje od Šemíka za 2400 kop gr. čes. dům »U Raků« v Žitné ulici č. 658) [zdroj]
1615 - Ke konci 16. stol. vlastnil Jan Wint Podvinský z Doubravičan dům "u bílých růží" (dnes Maislova 25). Ten roku 1615 prodal písaři při kanceláři pražské Wolfovi Šoperovi a manželce jeho Alžbětě za 425 kop gr. č. (dodatek z 20.9.2017) [zdroj]

1616 - Sedláček zmiňuje Ondřeje Kalihracha z Doubravičan na Žluticích

1618 - Václav a Mikuláš bratři Griespeckové z Griesbachu na Kaceřově vyznávají, že jsou dlužni Ondřejovi Kalihrachovi Podvinskému z Doubravičan 750 kop gr. č. splatných po půlroční výpovědní lhůtě. [zdroj]

1618 - Pře o slib manželský mezi Šimonem Musilem Podvinským z Doubravičan (syn Jana?) a Kristýnou Klorovou. [zdroj]

1619 - Jan Wint Podvinský z Doubravičan koupil v Celetné ulici dům č. 600 (»U hřebene«). Do r. 1882 zde byl dům s velikým krucifixem v průjezdu od M. F. Brokoffa. [zdroj]
1620 - V Kolíně "vypůjčili si u přespolních kapitalistů, Jana Fidlera z Muldavy, Martina Hrušky, primátora v Heřmanovu Městci, u Václava Kollidia z Doubravčan a jinde do 2500 kop míš.; potom prodali některé obecní domky i železné trouby ze starého vodovodu. Aby uskrovnili obecní vydání, vypověděli městského varhaníka, Melichara Bohma, ze služby, a varhany zavřeli, čímž docílili úspory jedné kopy týdně". [zdroj]

1622 - Výkaz dluhů města Kutné Hory - panu Celestinu Šemíkovi Podivinskýmu z Dobrovičan (asi překlepy) 2500 kop [zdroj]

1622 - Koncem července 1622 dostali Kolínští připis z místodržitelství, v němž jim poručíno, aby učinili přiznání, komu jsou co dlužní. Konšelé v tom ke věřitelům svým šetrně se zachovali a 9. srpna poslali dotaz některým z nich, mají-li jejich požadavky býti utajeny aneb deklarovány. Týkalo se to Václava Kollidia z Doubravčan, kněhvedoucího komory české, Anny Kronenbergrové z Kobrsberku v Praze, Anny Čerynové v Poděbradech, Jiříka Vinařského ve Vysokém Mýtě, Martina Hrušky v Městci Heřmanovu, Jana Třídvorského z Otína a bratrů Jana i Vratislava Sixtů z Ottersdorfů. [zdroj]
1622 - Smlouvou z prosince roku 1622 odkoupil tehdejší majitel žlutického panství hrabě Adam Jiří Kokořovec z Kokořova od Ondřeje Kalihracha část dědictví po Michalu Zumrovi z Herstošic. [zdroj]
1623 - K zboží Košumberskému náležely tehdáž - dle taxy dne 4.3. jmenovaným Vácslavem Kolidiusem z Dobrovičan zdělané... [zdroj]

1623 - Taxa neboližto šacuňk města Slaného se vším nynějším jeho příslušenstvím z léta 1623. Úřední odhad veškerého majetku města provedli z pověření české komory Václav Kolidius Podivínský z Doubravičan a Jan Strážnohorský, radové nad počty v buchhalterii (účtárně) české komory. [zdroj]

1623 (1619) - Jan Wint Podvinský z Doubravičan (prodej domu "U zlatého hřebenu" Celetná č. 600 za 2500 kop gr. čes., Jan je uveden jako emigrant, koupě r. 1619) [zdroj1/zdroj2]

1625 - ...se sjeli na třeboňské panství komisaři. Jak uvedl jejich písař Václav Kolidius z Doubravičan ve své relaci císaři, našli vesměs pustá spáleniště a lidí málo... [zdroj]

1628 (1622) - Jan Wint Podvinský z Doubravičan (prodej domu "U boží sukně" č. 348 za 750 kop, Jan -emigrant- koupil r. 1622 za 1000  kop) [zdroj]

1628 - Jan Wind, měšťan Novoměstský, odešel pro náboženství ze země, zanechav dům v Novém městě pražském, pak dvůr ve vsi Hodkovicích. [zdroj]

1628 - Zderaskému klášteru daroval obraz sv. Václava urozený pán Václav Kalidius alias Kavka z Doubravičan, novoměstský občan ve službách při královské účtárně. [zdroj]

1628 (1609) - Václav Kolidius (Kavka) z Doubravičan, rada nad počty při puchalterii české komory (byl prodán jeho zkonfiskovaný dům "U černých rohů" č. 642, který koupil r. 1609 za 900 kop míš.). [zdroj1/zdroj2]

1631 - Wind pak navrátil se při vpádu saském. [zdroj]

1632 - Vint z Doubravičan Jan, měšťan St[arého].m[ěsta].pr[ažského]. Psal r. 1632 komisi: V Praze musel zanechati veškerý svůj a své ženy majetek, hlavně pozemky a nedostal za ně do r. 1632 ani krejcaru. 5 let žije se svou ženou, s 3 dětmi a s 3 sirotky v Perně z prodeje nábytku. Pohřben byl 12. IX. 1632. [Schmertosch, 1902, str. 227/28;Líva, Příspěvky, l. c. IX, 1935, str. 17 ad.]

1634 - 25. ledna byl Jan Wint odsouzen k propadnutí majetku (konfiskace).

1637 - Vintová z Doubravic, Regina, roz. z Libichová, manž. Jana, podepsala roku 1637 supliku. V roce 1641 žádala pro sebe a pro syny bratra Šimona Lopatského z Liběchova pas do Prahy. Od perenské rady se jí dostalo doporučení, že žije se svými sirotky tiše, počestně a nábožně. Zemřela roku 1660 v Perně.