Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let vykrystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat ...

neděle 1. ledna 2017

Porodní babičky

Pomoc při porodu poskytovaly většinou ženy starší, zkušené. Ty předávaly znalosti z generace na generaci. Formální vzdělání obvykle neměly. To platí pro města a zejména pro venkov. Mnohdy tuto činnost vykonávaly i ženy,  které žádné zkušenosti neměly, příbuzné rodičky, sousedky nebo prosté ženy, které byly v danou chvíli po ruce.
Diplom porodní báby (1891)
Počátek snahy o školení porodních babiček hledejme před více než dvěma sty lety. Mohla za to žena - sama zkušená rodička - císařovna Marie Terezie. V roce 1753 vydala „Generální řád pro Království České“, který se zabýval i postavením žen, vykonávajícím „babictví“. Nabádal je k čestnému chování, zakazoval pití vína a jiných alkoholických nápojů a pod hrozbou trestu zakazoval jakékoli předčasné vypuzení plodu a podávání léků šestinedělce i novorozenci.
Venkovské báby byly vzdělávány a následně i přezkoušeny krajským ranhojičem. Přezkoušené pak nosily na tkaničce zavěšený odznak své profese. Dne 18. prosince 1775 vyšlo nařízení, které mj. uvádělo, že „nezkoušené a nepotvrzené báby se netrpí“. Takovým bylo pod trestem zakázáno posluhovat při porodu. Realita byla jiná. Zdaleka ne všechny porody probíhaly za účasti zkoušených z umění babického.
Roku 1785 se začínají v matrice narozených smrdovské farnosti objevovat jména porodních babiček. Zpočátku nepravidelně. Nejčastěji to byla „baba“ Terezie Jelínková ze Smrdova. V devadesátých letech je připisováno ke jménu porodní báby i její bydliště. Tehdy se často objevuje Kateřina Jelínková z Leštiny a také Anna Jelínková z Ovesné Lhoty č. 4. Manželka rychtáře Josefa Jelínka byla žádána u porodů ve Lhotě i Smrdově.
Roku 1786 začíná „babit“ Kateřina Šemíková, rozená Havlová, ze Smrdova č. 44. Sama měla 8 dětí. Z Vlkanova se do Ovesné Lhoty č. 11 přivdala Barbora Vávrová z Vlkanova. Devítinásobná matka se počínaje rokem 1798 objevuje v matrice narozených jako porodní bába. Ve stejné době provozuje babické řemeslo i Magdaléna Šemíková rodem Pazderáková (7 dětí) ze Smrdova č. 16. Předčasně zemřela Marie Šemíková, rozená Cudlínová z Chlístovic. Babení se věnovala od roku 1875. O tři roky později, když jí bylo 44 let, byla přemožena rakovinou.
Diplom z roku 1871
Za otce pražské porodnické školy je považován Antonín Jungmann, bratr Josefa Jungmanna. Téměř půl století působil v čele porodnice u Apolináře. Za tu dobu se tu vyškolilo 8276 porodních bab. Jeho učebnice „Úvod k babení“ z roku 1804 je na první pohled úsměvná, snad proto, že je sepsána češtinou ještě dosti neobratnou.
Učebnice zohledňovala tehdejší realitu, kdy na ženy často přicházela těžká hodinka při práci na poli, na louce, v lese. Bába měla nejprve všechny zahálčivé, překážející lidi z místa vykázat, aby rodičce nebylo úzko, uložit měla rodičku do závětří, aby neofoukla. Šlo-li o porod ve světnici, měla nejprve vyhnat dobytek, pak mírně zatopit, ale jen tak, aby se ze světnice nestala pekárna. V souladu s dnešními dietetickými pravidly učebnice nabádala: „Pokrmu těžkého, kořenného vína, kořalky, kaffé a jiného horkého nápoje rodičce zapověz.“ Dále měla bába za úkol zbavit zejména prvorodičku úzkosti, přiložit jí dlaň na čelo a laskavě ji přesvědčovat, aby bolest zmužile snášela.

Zdroje:
Lenka Nebeská, Genealogické a heraldické listy (4/2015 a 3/2016)
SOA Zámrsk, matrika narozených Sázavka (Smrdov) sign. 2545; 1771 - 1830

Žádné komentáře:

Okomentovat