Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let vykrystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat ...

pátek 3. března 2017

Santiniho oko

V minulém příspěvku jsme se připravili na setkání, na které si políčíme „fotopast“ s nastaveným datem na 10. září 1714. Toto pondělí na sklonku léta se opat Jeroným Hlína, rodák z Ledče nad Sázavou, vydává do nedalekého Rozsochatce k majiteli tamního panství se zámkem.
Jmenujme si osoby, které se tento den sešly pod jednou střechou:

Další osoby, které mohly být v těchto dnech na zámečku v Rozsochatci, ale pravděpodobně ne toto pondělí.
Podpisy pod fundační listinou kaple
  • Leopold Ignác Věžník z Věžník (*1675 †1730), hrabě na Nových Dvorech
  • Jan Antonín Jáchym z Valdštejna (*1679 †1763), hrabě a císařský komoří
  • Václav Jan Josef Bechyně z Lažan (*1680 †1729), narodil se i zemřel v Rozsochatci
Jeroným Hlína si zapsal k tomuto dni poznámku: „...ráno jsme se s otcem Ambrožem vydal do Rozsochatce k panu baronovi Bechyněmu, kde jsem pozdravil nejdůstojnějšího pana žďárského [opata]... a pana Santiniho jsem poslal do Želivy“. Přitom bylo tehdy Santinimu zaplaceno 20 zl. Architekt v Rozsochatci patrně několik dnů pobýval. Dá se tak usuzovat z faktu, že o týden dříve (3. září) nechal František Leopold vyhotovit fundační listinu v níž píše, že „v době moru za právě uplynulého roku 1713 slíbil vystavět na svém rozsochateckém statku ve vsi zvané Rozsochatec vlastním nákladem kapli ke cti Nejsvětější Nerozdílné Trojice, a to od základů“. Touto listinou se také zavazoval, že věnuje nové kapli 50 zlatých, pojištěných pod obvyklým 6-procentním úrokem na rozsochateckém statku. Celá listina je opatřena třemi pečetěmi s podpisy Františka Bechyně pána z Lažan, Jana Antonína hraběte z Valdštejna a Leopolda hraběte z Věžník. Je možné, že tu několik dnů pobyl společně s aristokraty i Václav Vejmluva a že tady vznikl (nebo byl předán) plán kaple.
Půdorys a nárys kaple Nejsvětější Trojice
Zatímco Santini odjel 10. září do Želiva, Jeroným Hlína ještě v Rozsochatci uzavřel se žďárským opatem smlouvu na dodání skleněných terčů do oken a odjel do Německého Brodu. Do Želiva se vrátil až ve středu 12. září. Tam se shledal s „p. Santinim a i stavitelem Scot[t]im“. Je otázka, kudy jel Santini. Buďto kratší cestou přes Německý Brod a Humpolec nebo také mohl jet přes Habry a Ledeč.
Následující den (13. září) vzal želivský opat Santiniho do Vojslavic „kde jsme si prohlédli kostel, jejž p. Santini vyměřil kvůli stavbě nového kostela“. Kostel v této vsi patřící klášteru se nakonec podle plánů Santiniho nestavěl. Místo novostavby došlo pouze k přestavbě.
V sobotu 15. září „p. Santin po všem, co nařídit měl, odjel. Dal jsem mu k jeho šezce (z fr. la chaise, tedy typ vozu) mej pár koňů  do kláštera sedleckýho.“ S tímto vozem patrně mezi dubnem 1714 a prosincem 1719, kdy ukončil svoji činnost u Premonstrátů, častokrát přejížděl mezí Želivem a Žďárem. Trasa přes Humpolec, Brod a Pohled (kde také působil) byla nejkratší. Minimálně jednou si zajel do Rozsochatce a výsledek jeho snažení je zachycen na dvou listech ručního papíru velikosti zhruba A4.
Poslední morová epidemie v Českých zemích doznívala ještě roku 1715. V okolí Habrů, alespoň na základě zápisu v matrikách, byl počet mrtvých následující: 1708 (20), 1709 (22), 1710 (30), 1711 (27), 1712 (30), 1713 (32), 1714 (39). Roky 1715 až 1718 chybí.
Archiv pražského arcibiskupství
díl I., 1397-1820. [3]
O několik týdnů později posílá František Leopold žádost, kterou obdrží pražská arcibiskupská konsistoř 7. listopadu. V žádosti se již nezmiňuje „morový“ slib, ale jako hlavní důvod se uvádí vzdálenost Rozsochatce od farního kostela v Habrech. Místní poddaní by tedy byli o nedělích a svátcích bez mší svatých, kdyby žadatel nedržel jednoho duchovního přímo ve svém rozsochateckém sídle. Ve spisu je uvedeno, že projektovaná kaple bude stát oddělena od ostatních budov. Následně Bechyně žádá, aby „základní kámen položil a po budoucím dostavění této kaple ji benediktovat mohl nejdůstojnější pán, pan Václav Vejmluva ze svatého cisterciáckého řádu, opat slavného kláštera žďárského a prelát markrabství Moravského.“ Žádané povolení mu bylo uděleno 12. listopadu roku 1714. [2]
Rozsochatec
sv. Jan Nepomucký
Všechny tři dokumenty - plán, fundační listina a žádost/povolení - jsou součástí Archivu pražského arcibiskupství. To je pomalu konec našeho výletu, tentokrát do počátku 18. století. Další přímé zprávy o zmíněné kapli nemáme. Ze stavby z neznámých důvodů sešlo. Připomínkou letopočtu 1714 zůstal tedy jen sv. Jan z kamene vytesán
Naposledy toho roku přijel Santini do Želiva 30. listopadu. Opat si tenkrát zapsal: „Na noc přijel p. Santini se stavitelem. (...) Dnes byl nový kostel úplně zastřešen. Na noc přijel p. Santin se sedleckým polírem.“ Za tohoto Santiniho pobytu mu bylo (v kalendáři je to zapsáno ke 3. a 4. prosinci) zaplaceno jednak 20 zl. „za obris vojslav.“, dále 10 zl. „za obrys lhotickej“ a posléze 20 zl. „za jeho navštívení.“ Téhož 4. prosince „pan Santin se svým společníkem (socio)“ odjel do Prahy. Tím stavitelem, sedleckým polírem a společníkem byl nejspíše kutnohorský stavitel Jan Jakub Vogler. Ten záhy převzal stavbu želivského kostela. Plány z Vojslavic a Lhotic, stejně jako z Rozsochatce, nebyly použity. Zdá se, že v té době obvyklou cenou za „obrys bylo pro Santiniho 10 až 20 zlatých. Slíbených 50 zl. na stavbu kaple rozhodně nestačilo. Jana Blažeje jsme si letos připomenuli, protože uplynulo 340 let od jeho narození. V roce 2023 to bude 300 let, kdy budeme vzpomínat jeho úmrtí. Bylo by pěkné, kdyby se někdo pokusil realizovat jeho plán kaple s božím okem na vrcholku.

Zdroje:
[1] ZAHRADNÍK, Pavel. Santini v Želivě. Průzkumy památek II/1995
[2] MACEK, Petr; ZAHRADNÍK, Pavel. Plány kaple v Rozsochatci. Historická architektura: věda, výzkum, praxe. Sborník k poctě M. Pavlíka. Praha. 1995. str. 107-114
[3] Národní archiv, APA I., kart. 1043

Žádné komentáře:

Okomentovat