Ponořme se do moře času a připravme se, že jednoho zářijového dne roku 1714 nahlédneme do oken zámku v Rozsochatci nedaleko Havlíčkova Brodu. Po cestě na několika zastávkách u archivních ostrůvků načerpáme periskopem historická fakta.
Ještě před zastavení u prvního ostrova můžeme na širém internetovém moři nalézt informaci o neuskutečněném projektu barona Bechyně v Rozsochatci. To nás postrčí k tomu dovědět se víc o životě Jana Blažeje Santiniho. Jan Blažej, jiným příjmím Aichel. Santini bylo vlastně křestní jméno otce a Jan i jeho bratr František užívali často právě jméno Santini.
V rodině kameníka Santini Aichela se na sv. Blažeje, tedy 3. února 1677, narodil chlapec a následující den byl v chrámu sv. Víta pokřtěn [matriční záznam - hledejte vlevo dole]. Na rozdíl od mladšího bratra Františka neměl Jan fyzické předpoklady, aby mohl převzít po otci kamenickou dílnu. Narodil se s tělesnou vadou – byl na část těla ochrnutý. Kameníkem se přesto učil a navíc studoval také malířství. Po vyučení se vydal na tehdy obvyklou vandrovní cestu. Dostane se až do Říma, kde získává kvalifikaci architekta. Kolem roku 1700 již samostatně projektuje a spolupracuje se stavebníky.
První zastavení je v knihovně nad dílem Mojmíra Horyny. Ten zpracoval přehled všech Santiniho staveb - známých i předpokládaných, sporných i mylně připsaných, ale také nedochovaných či nerealizovaných. Mistr barokní gotiky navrhl téměř stovku sakrálních, palácových i hospodářských staveb. V okruhu tří klášterů, pro jejichž opaty pracoval, tedy Sedlec u Kutné Hory, Želiv a Žďár nad Sázavou, se musel Jan Blažej často v období 1710-1715 pohybovat.
Dalším ostrovem historické paměti je studovna Historického ústavu, kde si půjčuji článek Plány kaple v Rozsochatci. Zde jsem poprvé uviděl, co Santini navrhl pro svobodného pána z Lažan, toho času na Rozsochatci.
Vezmi kružítko, pravítko a tužku. Nastav na kružítku poloměr ra zhruba čtvrtinový k šířce papíru. Zabodní uprostřed a narýsuj kružnici. Po jejím obvodu vyznač kružítkem (se stejným poloměrem ra) šest pravidelných bodů. Vezmi pravítko a spoj tři body (každý druhý) na kružnici do rovnostranného trojúhelníku A1B1C1. Prodluž pravítkem každou stranu oběma směry o nastavený poloměr ra. Vzniknou tak tři přímky, které se protínají v původním trojúhelníku. Spoj volné konce přímek úsečkami D1E1, D2E2, D3E3 a vyznač polovinu úseček. Kružítko se stále stejným poloměrem ra zabodni do středu stran DxEx a vykruž část kružnice tak, aby dvakrát protnula stranu malého trojúhelníku. Naposledy využijeme kružítko s poloměrem ra. Třemi body, které...
...dál již popisovat nebudu, protože geometrie mluví za vše. Těžkopádný popis je v přímém rozporu s jednoduchostí a elegancí sledované konstrukce, kterou lze provést jednoduchými tahy pomocí pravítka a kružítka. [2]
Než se dostaneme k návštěvě Santiniho v Rozsochatci, pokusíme se rekonstruovat dobu, kdy Santini spolupracoval s Václavem Vejmluvou. Opat žďárského cisterciáckého kláštera se poznal s Janem Blažejem prostřednictvím sedleckého opata Jindřicha Snopka. Václav Vejmluva jako dobrý hospodář výrazně posílil ekonomické zázemí kláštera. Ukončil spor s městem Žďárem a rozšířil klášterní majetek. V roce 1709 o panství Nové Veselí. O rok později přikoupil panství Ronov u Čáslavi včetně dvorů Šintlochy (dnes Filipov). Klášter tím poněkud zadlužil. V roce 1713 dosáhly dluhy kláštera výše 22917 zl. Tíživé břímě nebylo snadné odstranit, zvláště když hospodářství postihly živelní pohromy. Například dne 31. července 1714 povodně protrhly hráze 24 rybníků. Byly zbořeny četné budovy hamrů a značně poškozena klášterní papírna. Škody se odhadovaly na 40000 zl. Vejmluva se však nezalekl a s elánem pokračoval v dalších akcích. Kromě hospodáře byl opat mecenášem umění, bibliofilem (v klášteře vybudoval rozsáhlou knihovnu) a zvláště stavebníkem. Nebyl v okolí ale jediným stavebníkem, který využíval Santiniho služeb.
10. května 1710 byl položen základní kámen ke stavbě stavěné "pod stavitelem a podle plánu urozeného pana Jana Santiniho z Prahy". Jednalo se o budovu proboštství kláštera cisterciaček v Pohledi u Havlíčkova Brodu. Činorodá pohledská abatyše Konstancie Marie Marquartová byla u slavnostního otevření v květnu 1713. O rok později byla stavba dokončena. Stála 3800 zl.
Dalším zákazníkem se stal představený želivského kláštera Jeroným Hlína. První Santiniho pobyt v Želivě je doložen 24. – 27. dubna 1714, kdy zároveň dostává vyplaceno prvních 124 zl. Tento údaj můžeme vyčíst z kalendářních poznámek opata Hlíny. Na poradě za účasti želivského a sedleckého opata a dosavadního stavitele Scottiho zřejmě slíbil vypracovat projekt kostela. Plány dodal 6. června 1714. Santinimu je za ně vyplaceno 125 zl.
Je nejvyšší čas navštívit poslední ostrov - Národní archiv. Zde si v Archivu pražského arcibiskupství půjčuji karton č. 1043. Mám v ruce podle všeho vlastnoruční Santiniho plán kaple v Rozsochatci. Je to zážitek mít v rukách listy papíru (zhruba vel. A4), na které architekt v roce 1714 nakreslil návrh, který nebyl nikdy realizován. Horyna ve své knize píše, cituji:
Autentické Santiniho plány můžeme rozdělit do dvou skupin Jednak na velké, definitivní a oficiálně předkládané výkresy, a jednak náčrtky a studie spíše kreslené. Obojí jsou perfektně lavírovány štětcem. Malíř se nezapře. [1]
Rostislav Švácha zpracoval seznam plánů uložených v českých a moravských archivech. I se zahraničními archivy je dochovaných plánů kolem třiceti. V Moravském zemském archivu je uložena skica nejslavnějšího Santiniho díla - kostela sv. Jana Nepomuckého. Tento záměr se začal rodit až v roce 1719. Václav Vejmluva však obdivoval Jana Nepomuckého mnoho let před jeho svatořečením (1729). Ještě než se stal opatem, snad v roce 1701, nechal ve Žďáru zhotovit barokní sloup se sochou mučedníka. Dříve zmíněný Pohled má sochu Jana Nepomuckého od roku 1711. Nakonec i v Rozsochatci stojí Jan Nepomucký, a to od roku 1714.
Nyní jsme připraveni nahlédnout za okna místního zámku v době, kdy tu trávil čas Jan Blažej Santini. O tom ale až příště.
Dalším ostrovem historické paměti je studovna Historického ústavu, kde si půjčuji článek Plány kaple v Rozsochatci. Zde jsem poprvé uviděl, co Santini navrhl pro svobodného pána z Lažan, toho času na Rozsochatci.
 |
| Rozsochatec, půdorys kaple Nejsvětější Trojice s dokreslením předpokládaného postupu konstrukce |
Než se dostaneme k návštěvě Santiniho v Rozsochatci, pokusíme se rekonstruovat dobu, kdy Santini spolupracoval s Václavem Vejmluvou. Opat žďárského cisterciáckého kláštera se poznal s Janem Blažejem prostřednictvím sedleckého opata Jindřicha Snopka. Václav Vejmluva jako dobrý hospodář výrazně posílil ekonomické zázemí kláštera. Ukončil spor s městem Žďárem a rozšířil klášterní majetek. V roce 1709 o panství Nové Veselí. O rok později přikoupil panství Ronov u Čáslavi včetně dvorů Šintlochy (dnes Filipov). Klášter tím poněkud zadlužil. V roce 1713 dosáhly dluhy kláštera výše 22917 zl. Tíživé břímě nebylo snadné odstranit, zvláště když hospodářství postihly živelní pohromy. Například dne 31. července 1714 povodně protrhly hráze 24 rybníků. Byly zbořeny četné budovy hamrů a značně poškozena klášterní papírna. Škody se odhadovaly na 40000 zl. Vejmluva se však nezalekl a s elánem pokračoval v dalších akcích. Kromě hospodáře byl opat mecenášem umění, bibliofilem (v klášteře vybudoval rozsáhlou knihovnu) a zvláště stavebníkem. Nebyl v okolí ale jediným stavebníkem, který využíval Santiniho služeb.
10. května 1710 byl položen základní kámen ke stavbě stavěné "pod stavitelem a podle plánu urozeného pana Jana Santiniho z Prahy". Jednalo se o budovu proboštství kláštera cisterciaček v Pohledi u Havlíčkova Brodu. Činorodá pohledská abatyše Konstancie Marie Marquartová byla u slavnostního otevření v květnu 1713. O rok později byla stavba dokončena. Stála 3800 zl.
Dalším zákazníkem se stal představený želivského kláštera Jeroným Hlína. První Santiniho pobyt v Želivě je doložen 24. – 27. dubna 1714, kdy zároveň dostává vyplaceno prvních 124 zl. Tento údaj můžeme vyčíst z kalendářních poznámek opata Hlíny. Na poradě za účasti želivského a sedleckého opata a dosavadního stavitele Scottiho zřejmě slíbil vypracovat projekt kostela. Plány dodal 6. června 1714. Santinimu je za ně vyplaceno 125 zl.
Autentické Santiniho plány můžeme rozdělit do dvou skupin Jednak na velké, definitivní a oficiálně předkládané výkresy, a jednak náčrtky a studie spíše kreslené. Obojí jsou perfektně lavírovány štětcem. Malíř se nezapře. [1]
Rostislav Švácha zpracoval seznam plánů uložených v českých a moravských archivech. I se zahraničními archivy je dochovaných plánů kolem třiceti. V Moravském zemském archivu je uložena skica nejslavnějšího Santiniho díla - kostela sv. Jana Nepomuckého. Tento záměr se začal rodit až v roce 1719. Václav Vejmluva však obdivoval Jana Nepomuckého mnoho let před jeho svatořečením (1729). Ještě než se stal opatem, snad v roce 1701, nechal ve Žďáru zhotovit barokní sloup se sochou mučedníka. Dříve zmíněný Pohled má sochu Jana Nepomuckého od roku 1711. Nakonec i v Rozsochatci stojí Jan Nepomucký, a to od roku 1714.
Nyní jsme připraveni nahlédnout za okna místního zámku v době, kdy tu trávil čas Jan Blažej Santini. O tom ale až příště.
Zdroje:
[1] HORYNA, Mojmír. Jan Blažej Santini-Aichel. 1998
[2] MACEK, Petr; ZAHRADNÍK, Pavel. Plány kaple v Rozsochatci. Historická architektura: věda, výzkum, praxe. Sborník k poctě M. Pavlíka. Praha. 1995. str. 107-114
[3] SEDLÁK, Jan. Jan Blažej Santini. Setkání baroku s gotikou. Praha. 1987
[4] Národní archiv, APA I., kart. 1043
[3] SEDLÁK, Jan. Jan Blažej Santini. Setkání baroku s gotikou. Praha. 1987
[4] Národní archiv, APA I., kart. 1043
Žádné komentáře:
Okomentovat