O mém životě a o mé práci
Byla jsem požádána, abych napsala něco osobě. Vím, že je správné, aby voliči věděli o kandidátovi co nejvíce a proto stejně prostě, jako jsem zvyklá hovořit, budu vám i vyprávět o svém životě. Někteří mne na okrese znají už léta, s tisíci lidmi jsem se setkala v těchto dnech na veřejných schůzích. Svým vyprávěním chci doplnit naše hovory a přispět k tomu, abychom se navzájem znali ještě lépe.
Pocházím z chudé venkovské rodiny z obce Leškovice, okres Chotěboř. A jak už to na vsi bývalo, nečekalo mne v mládí nic jiného než dřina u sedláka. Sloužila jsem u sedláka ve Zvěstovicích. Vstávala jsem ve 4 ráno, pracovalo se do noci. V neděli jako ve všední den. Sedlák s rodinou jedl zvlášť, od čeledi si do mísy dívat nenechal. Žádný týdenní nebo měsíční plat jsem nedostávala. Jen tu a tam jsem viděla korunu, "pořádek", jak se říkalo, se dělal vždy jednou za rok - k vánocům. To, co člověk dostal, připomínalo pak daleko více almužnu, nežli měsíční výdělek. Řeknu vám i to že ve Zvěstovicích, kde jsme pracovala do svých 20 let, jsem se nikdy k muzice nedostala.
Koncem války jsem změnila místo. Mým zaměstnavatelem se stal Ant. Zadina ve Smrdově. Zde jsem byla přes rok, pak jsem se vdala. Můj muž se do té doby protloukal životem jako já. Byl kočím a krmičem. Potom, co jsme se vzali, propachtovali jsem si 4 ha půdy a začali na ní hospodařit. Tak jsem hospodařili několik let. V roce 1949 bylo ve Smrdově založeno JZD. Byli bychom tam vstoupili již tenkrát, ale majitel půdy nám bránil, a tak na naše naléhání byla tato otázka vyřešena až roku 1952.
Poznali jsem dřinu u sedláka i těžkou práci soukromě hospodařících drobných zemědělců a můžeme říct, že po vstupu do družstva začal pro nás úplně jiný život. Práce přináší daleko větší výsledky. A každým rokem je to lepší.
Tak letos jsme s mužem za svou práci dostali zálohově v naturáliích už 10 q pšenice, 10 q žita, 20 q brambor, 12 kg máku, 3 q ječmene atd. Odhad na pracovní jednotku byl 16 Kčs, ale dnes vidíme, že jsme nepočítali dobře. Už dnes vychází pracovní jednotka nejméně na 18 Kčs, to je o 2 Kčs více. To ovšem nebude náš jeddiný příjem. Máme svůj půlhektarový záhumenek, chováme krávu, vepře, nějakou tu husu a slepice. Dodávky plníme a překračujeme. Právě v těchto dnech jsme dodali navíc jednoho vepře.
Co je na tom všem nejradostnější je to, že takové výsledky práce nemáme u nás v JZD jen my. Řada rodin smrdovských družstevníků bude na tom, vzhledem k řádnému plnění dodávek a k počtu pracovních jednotek daleko lépe.
Když hovořím o našem JZD, tak chci připomenout, že nám tam také všechno nejde jako po másle. Také tam máme různé potíže. Je třeba překonávat i nástrahy nepřítele. Uvedu vám příklad: Loni v dubnu nám někdo několikrát za sebou otevřel v noci v drůbežárně okno a kuřata nastydla. Byl to pak zoufalý pohled. Dělali jsme všechno možné a podařilo se nám kuřata až na několik zachránit. Nebo loni v létě nám někdo vylomil okno a ukradl 39 kuřat. Letos po obdržení kuřat jsem raději po tři neděle v drubežárně spala, jen aby se nám to všechno vyvedlo. A vidíte, nebylo to nadarmo. Z 1000 kuřat mi jich uhynulo jen 9 - to znamená necelé jedno procento. Za mou práci se mi dostalo veřejně čestného uznání a peněžité odměny.
Dělám svou práci ráda a říkám každému otevřeně, že už bych nikdy jinak než v družstvu nehospodařila. Kde družstvo dobře hospodaří, řekne vám každý totéž. A není u nás přece v republice družstvo, které by hospodařit nemohlo.
Vyprávěla jsme vám prozatím o svém životě a o své práci. Teď ještě k samotným volbám. Když mi oznámili, že jsme byla navržena za kandidátku na poslankyni do Národního shromáždění, byla jsem překvapena aměla jsme z toho nejdříve obavy. "Co já, prostá venkovská žena, mám dělat poslance? Vždyť ani v žádné politické straně nejsem -" říkala jsem jim.
Pak jsem si všechno rozmyslila a dala svůj souhlas. Věříte mi jistě, že jsme toho zakusila v životě hodně. Nepřeji nikomu, aby naše děti znaly bídu minulosti už jen z vyprávění.
Vím, že se budu muset i hodně učit, s tím počítám. Chtěla bych však říct toto: budu se tomu, co republice a jejímu pracujícímu lidu prospívá. Vím, že za první republiky řada poslanců mohla třeba odříkávat paragrafy nazpaměť. Věděli různé věci, ale ne to nejdůležitější - jak se žije chudému člověku. Jak mu pomoci. Chybělo jim to hlavní: nezastupovali dělníky a drobné rolníky, ale boháče.
U mne tomu bude opačně: říkám a to opět veřejně, že nebudu zastupovat lidi takové, kteří by nám chtěli naši republiku podkopávat, nebudu zastupovat ani ty, kteří jim ještě dnes slouží a narušují naši práci.
Zvolíte-li mne, budu zastupovat vás, kteří se svou postivou prací ať v továrně či na poli podílíte na budování republiky, vás, dělníky, družstevníky, i soukromě hospodařící rolníky. Jedno vám slibuji: Nikdy se vám nezpronevěřím! Jesltiže mne zvolíte, budu s vámi v neustálém spojení, neboť jen tak si představuji, že je možné plnit řádně odpovědnou práci poslance. Těším se, že se naše setkání uskuteční a že k němu dojde co nejdříve.
JZD Smrdov.
Žádné komentáře:
Okomentovat