Pohyblivý kříž

Osud faráře Josefa Toufara byl v posledních letech zmiňován poměrně často. Naposledy letos na podzim, kdy bylo zveřejněno, že boží mlýny pro Toufarova trýznitele Ladislava Máchu definitivně domlely. Trvalo to bezmála padesát let. Lidská spravedlnost byla opakovaně příliš měkká a nedokázala se dostatečně vyrovnat s krutou minulostí.

Fotografie již pohnutého křížku na oltáři
z prosince roku 1949

Událost z přelomu let 1949 a 1950, známá jako Číhošťský zázrak, je spojena s pohybujícím se křížkem na oltáři v místním kostele. Sám P. Toufar nevysvětlitelný úkaz neviděl. Na třetí adventní neděli 1949 se stalo něco, co Josef Toufar po několika týdnech popisoval takto:
11. 12. 1949 jsem měl kázání na téma: Uprostřed Vás stojí, kterého neznáte. To jsem již ku konci kázání opakoval a pokračoval. Zde ve Svatostánku je náš Spasitel, a udělal jsem akci ku oltáři. A tu, kteří se podívali směrem ruky, viděli, jak se na Svatostánku začal pohybovat kříž, celý i s podstavcem. 
Kříž ze dřeva vysoký 48 cm, podstavec kulatý, průměr 8 1/2 cm. Naklonil se pomalu na stranu epištolní, pak zase na stranu evangelní, zase nazpět na stranu epištolní, pak zase na evangelní a vrátil se doprostřed a zastavil. Výchylky na každou stranu od středu dle svědků 45 - 50 stupňů. Když se kříž zastavil, neobrátil se však jak stál pevně a jak kříž obyčejně stává korpusem k hlavním dveřím, ale celý kříž se stočil na kazatelnu směr. Mimo to se celý naklonil směrem kupředu v místě, kde je zasazen do podstavce a výchylka je taková, že těžiště je daleko nad základnou podstavce. Jiný kříž se musí [z]vrátit, jak to zde v neděli zkoušel na druhém v tom samém provedení kříže S.M. p. opat ze Želiva a p. primář Richter z Humpolce. 
Ti současně zkoušeli a vyptávali se svědků, co jak viděli. Celkem onu neděli to vidělo 19 svědků od stáří 10 - 45 roků, z nichž je několik mužů a z nich dva, kteří byli nábožensky hodně vlažní a jeden ze Zdislavic, skoro nevěrec, který řízením Božím tu neděli přišel do kostela. Se všemi byl sepsán protokol, všichni zdraví a normální. Je z nich také studentka - septimánka. Že je vyloučen zrakový klam nebo sugesce, prohlásili ti, kteří to viděli, mně i SNB, kteří to zde 21. 12. 1949 vyšetřovali. Já jsem to neviděl a dozvěděl se to až druhý den, kdy to již věděla téměř celá farnost, neboť to vidělo z každé vesnice několik. Všech 19, kteří se podívali na oltář to vidělo, ani jeden, který by se díval na oltář a kříž by stál, ti druzí - plný kostel se díval na mne, poněvadž káži poměrně rychle a akci jsem udělal krátkou.  

StB zinscenovala 23.2.1950 uchycení podstavce křížku
do scénky pro film "Běda tomu, skrze něhož....."

A pak se rozjela akce Státní bezpečnosti, v jejímž průběhu se stala ze zdravého vesnického faráře bezvládná zkrvavená troska.
Původní "zázračný" kříž z lipového dřeva nechala komunistická policie po zatčení faráře Toufara z kostela odstranit a beze stopy zlikvidovat. Jaroslava Trtíková, očitá svědkyně, vzpomínala, že nový oltářní křížek se naprosto stejným způsobem jako jeho předchůdce v adventu 1949 pohyboval na Popeleční středu 22. února 1950 (tedy tři dny před smrtí Josefa Toufara) a zejména pak o slavnosti Božího Těla téhož roku, která v roce 1950 připadla na 8. června. Jaroslava byla rodem Vavřičková. Její otec Josef Vavřička byl zemědělec a hostinský, majitel místní hospody.

Indikační skica ke Stabilnímu katastru (1838)

Je tedy otázkou, jaký to kříž vlastně byl v noci z 23. na 24. února v Číhošti přítomen při natáčení propagandistického filmu "Běda tomu, skrze něhož pohoršení přichází" (viz obr.). O vzniku oltářního kříže máme zprávu ze vzpomínek Bohumila Šemíka. Měl ho z lipového dřeva počátkem dvacátých let vyrobit truhlář Josef Růt. Tehdy žil děda Bohumila společně s rodinou Šemíkových v hospodě (čp. 23). Budova několikrát stavebně upravována stojí dodnes. Hospůdka Na středu, jak se aktuálně jmenuje, stojí blízko pomyslného středu České republiky. Ještě blíže ale stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie s farou (čp. 1).

Půdorys kostela Nanebevzetí Panny Marie (J. Soukup)

Pojďme se podívat do let před začátkem 1. světové války. Ve školním roce 1912/1913 dostal Josef Soukup, učitel a amatérský historik, dlouhodobou dovolenou. Strávil ten čas na Ledečsku. Zpracovával totiž ve zdejším politickém okresu podklady pro Soupis památek. Navazoval na místního nadšence Jana Valcháře. Kniha však nebyla vydána. Až v roce 2010 byly jejich zápisky oprášeny, zpracovány a v malém nákladu se dostaly do tisku. Ze Soukupova popisu kostela v Číhošti cituji.
Zařízení vnitřní úplně nové, jen z původního oltáře, který vykazuje dobrou barokní řezbu a konstrukci, jsou části na půdě i po kostele.
Na faře původní obraz Krista na kříži ve vetchém stavu, však výborné malby, ze sedleckého kláštera pocházející, malbou na konec 17. st. svědčící (snad Brandl?). Tamtéž Krucifix v dřevě řezaný, jinak hrubé domácí práce.

11.12.1998 - křížek na zamrzlém okně
v kuchyni na faře

V kostele se nedlouho předtím, kdy Josef Soukup rýsoval plánek s půdorysem (viz obr.), patrně instaloval nový oltář. Umístění křížku jsem vyznačil červenou značkou. Pokud zhruba po deseti letech zhotovil repliku tohoto křížku Josef Růt z čp. 23, oltářní křížek musel být starší. V kostele je však ještě jeden kříž, větší, proti kazatelně na zdi zavěšený (fialová zn.). Soukup zmiňuje také "krucifix v dřevě řezaný", který byl umístěn na faře. Křížek oltářní je přenosný. V té době ale byly v kostele ještě dva boční oltáře se stejnými křížky (všechny tři dělal ve stejnou dobu truhlář podle jednoho vzoru). Jeho pohyb na oltáři i přesuny mezi farní budovou, kostelem, hospodou a "estébáckými archivy" je obestřen tajemstvím.
P. František Michálek, který v tom čase působil v sousední smrdovské farnosti a byl Toufarovým kněžským přítelem, v roce 1993 prohlásil: "Postoj P. Toufara k pohybu křížku byl velmi zdrženlivý. Byl spíše nešťastný z toho, že tam přichází mnoho zvědavců. Byl přesvědčen, že se mu nemůže nic stát, když sám pohyb křížku neviděl. Ještě po zatčení P. Toufara stál vychýlený křížek několik dní ve vykloněné poloze na svatostánku."
Na závěr ještě jedna záhadná událost. Vzpomíná Zdeňka Pipková ze Světlé nad Sázavou.
V pátek večer 11. prosince 1998, poté, kdy královéhradecký biskup Dominik Duka v našem chrámu posvětit nový oltář [kamenný stůl], se po příchodu biskupa a hostů na zamrzlém okně v kuchyni na faře v Číhošti objevil z jinovatky obrazec ve tvaru naprosto pravidelného kříže, který z bližšího pohledu dle pamětníků připomínal původní oltářní křížek z dob pana faráře Toufara.
Josef Toufar od 11. prosince 1949 do 25. února 1950 prošel křížovou cestou a jeho kříž byl nebývale těžký.