Na začátku ledna se sešli v Havlíčkově Brodě genealogové a rodopisci se zájmem nejenom k oblasti Vysočiny, ale i k blízkému a vzdálenějšímu okolí.
 |
| matrika O, sign. 3048, 1851-1885, fol. 119 |
Jak se Václav hodinářem stal? Toto povolání nebylo pro tu dobu na venkově typické.
Václav Šemík se narodil 24. srpna 1769 v Leštině č. 14. Jeho otec, chalupník Josef, se v obci usadil kolem roku 1765. S manželkou Kateřinou měli nejméně šest potomků. Druhým v pořadí byl Václav. Mladší sestra Kateřina zůstala po svatbě s Josefem Malinou v domě otce. To bylo na podzim roku 1800. Václav tou dobou žil už dva roky v č. 31 (viz mapa vpravo nahoře). Domek č. 31, na rozdíl od statku č.14, nemá žádné polnosti. Domkář, postaru ještě zvaný podruh, neživil sebe a rodinu čistě zemědělskou činností. V matrice oddaných (1798) a v matrice narozených (1799) můžeme číst, že domkář Václava je povoláním krejčí.
Zhruba ve stejné době provozoval krejčovské řemeslo i jeho generační vrstevník Vojtěch Šemík z Ovesné Lhoty. Oba byli prapravnuky Adama Šemíka. Kolem roku 1800 žilo nejvíce Šemíků ve Smrdově. V Ovesné Lhotě a Leštině bylo tehdy příslušníků klanu méně. Zatímco se ve Lhotě postupem času kolonie Šemíků rozrůstala, v Leštině po dvou generacích nezůstal jediný toho jména. To ale předbíhám.
15. ledna 1802, kdy se v rodině Šemíků narodila dcera Anna, vidíme u zápisu otce za jménem Wenzl Shemik text hodinář pod[daný] ke Swětli.
Od této doby je Václav Šemík jako hodinář zmiňován pravidelně i v dalších matričních zápisech, a to až do roku 1854. Nevím, jak dlouho toto povolání provozoval. Zemřel 1. ledna 1846, ale ještě roky poté byl uváděn v matrikách jako mistr hodinářský.
Vsuvka o hodinářích v Čechách. Velmi dobrým zdrojem informací je kniha Stanislava Michala, ze které cituji pasáž o venkovských řemeslnících v oboru hodinářství.
Současně s činností městských hodinářů, kteří pracovali s dražšími a náročnějšími materiály, například s ocelí, mosazí, zlatem a stříbrem, a jejichž takřka univerzálním vzorem při stavbě většiny stolních hodin byly tzv. staroněmecké hodiny, se začala v 80. letech 18. století intenzivně rozvíjet výroba dřevěných hodin z dílen venkovských hodinářů, kteří pracovali v daleko skromnějších podmínkách. Jejich hodiny, zhotovené z nenáročného lehko dostupného a obrobitelného dřeva, měly z výrobních důvodů a podle schopností jednoduchý mechanismus poháněný závažími, dřevěná, později kovová ozubená kola, drátěné pastorky a bicí ústrojí s typickými skleněnými nebo kovovými zvonky, případně spirálovými gongy a ručně malované číselníky. Principiálně byly velmi podobné německým černoleským hodinám (švarcvaldkám) a v českém venkovském hodinářství patřily na konci 18. a zejména během 19. století k levným, méně majetným vrstvám obyvatelstva snadno dostupným, užitečným a praktickým doplňkům.
O počtu hodinářů v době života Václava Šemíka z Leštiny můžeme jen spekulovat. Existuje například seznam umělců a uměleckých řemeslníků, kteří sídlily a pracovali roku 1774 v Praze. Kromě 29 zlatníků a stříbrníků, 12 sochařů tu nalezneme 15 hodinářů. Ti se dělili na dvě skupiny - na velkohodináře a malohodináře. Další umělecká řemesla jako byli zvonaři, mědirytci, malíři, varhanáři, kameníci nebo stavitelé čítala malé počty zvládnutelné s prsty jedné ruky. Názvy "velký" a "malý" hodinář označovaly výrobce velkých věžních hodin a malých interiérových a přenosných hodin. Obě skupiny patřili k zámečnickému cechu. Blíže k zámečníkům měli výrobci věžních hodin a byli také vedeni v řemeslu zámečnickém. Ti, co se zabývali výrobou malých hodin byli uváděni jako hodináři.
V seznamech Společenstva pražských měšťanských hodinářů mezi lety 1814 a 1865 lze nalézt do roku 1844 i venkovské mistry. Bylo jich od roku 1814 kolem třiceti. Jsou zde například Jan Blažek nebo Karel Řezníček (Rzeznitschek) v Čáslavi. Z menších obcí tam však nenajdeme nikoho. Je tedy otázkou, jakým hodinářem Václav byl. K tomu bychom potřebovali další písemná svědectví. Pouze z matrik vyčteme jen, že Václav neměl následovníka. Potom, co se narodily dvě dcery, následovaly už jen mrtvě narozené děti v letech 1808, 1810, 1815, 1816.
 |
| Indikační skica stabilního katastru z roku 1838 |
 |
| matrika N, sign. 2545, 1771-1830, fol. 402 *7.6.1799 (pravděpodobně byla křtěná jako Anna Marie, později uváděna jako Marie) |
15. ledna 1802, kdy se v rodině Šemíků narodila dcera Anna, vidíme u zápisu otce za jménem Wenzl Shemik text hodinář pod[daný] ke Swětli.
 |
| matrika N, sign. 2545, 1771-1830, fol. 238 |
Vsuvka o hodinářích v Čechách. Velmi dobrým zdrojem informací je kniha Stanislava Michala, ze které cituji pasáž o venkovských řemeslnících v oboru hodinářství.
 |
| Stanislav Michal Hodinářství a hodináři v českých zemích |
O počtu hodinářů v době života Václava Šemíka z Leštiny můžeme jen spekulovat. Existuje například seznam umělců a uměleckých řemeslníků, kteří sídlily a pracovali roku 1774 v Praze. Kromě 29 zlatníků a stříbrníků, 12 sochařů tu nalezneme 15 hodinářů. Ti se dělili na dvě skupiny - na velkohodináře a malohodináře. Další umělecká řemesla jako byli zvonaři, mědirytci, malíři, varhanáři, kameníci nebo stavitelé čítala malé počty zvládnutelné s prsty jedné ruky. Názvy "velký" a "malý" hodinář označovaly výrobce velkých věžních hodin a malých interiérových a přenosných hodin. Obě skupiny patřili k zámečnickému cechu. Blíže k zámečníkům měli výrobci věžních hodin a byli také vedeni v řemeslu zámečnickém. Ti, co se zabývali výrobou malých hodin byli uváděni jako hodináři.
V seznamech Společenstva pražských měšťanských hodinářů mezi lety 1814 a 1865 lze nalézt do roku 1844 i venkovské mistry. Bylo jich od roku 1814 kolem třiceti. Jsou zde například Jan Blažek nebo Karel Řezníček (Rzeznitschek) v Čáslavi. Z menších obcí tam však nenajdeme nikoho. Je tedy otázkou, jakým hodinářem Václav byl. K tomu bychom potřebovali další písemná svědectví. Pouze z matrik vyčteme jen, že Václav neměl následovníka. Potom, co se narodily dvě dcery, následovaly už jen mrtvě narozené děti v letech 1808, 1810, 1815, 1816.
Žádné komentáře:
Okomentovat